Obří explozi u Velkého Depotu provází pověst o atentátu na Marii Teresii

Obří explozi u Velkého Depotu provází pověst o atentátu na Marii Teresii

Samozřejmě to není pravda, ale vytváří to nádech tajemna, na který se mnozí rádi chytnou.

Velký Depot je název pro někdejší rakouskou vojenskou základnu na návrší nad Týnem nad Vltavou. Pokud nevíte, kde místo hledat, je dobré použít navigaci, snadno ho přejedete, je z obou stran silnice číslo 159 vedoucí směrem od Bechyně k Týnu.

Z Týna sem vede žlutá turistická značka spojená s naučnou stezkou.

Významná návštěva a nečekaný výbuch

Čím je místo zajímavé? Jedenadvacátého června 1753 tu vybuchla prachárna. Na místě bylo 45 mrtvých, dalších 48 těžce zraněných, téměř všichni nakonec zemřeli.

Tabulí je několik, hlavně v pravé části areálu u silnice na Týn.

Historická fakta uvádějí: V roce 1753 se kníže Josef Václav z Lichtenštejnu rozhodl, že spolu s generálem Daunem, vojenským velitelem Vídně, uspořádají velké manévry.

Na ně pozvali i panovnický pár, který měl přijet s velkou částí vídeňského dvora. Šestého srpna dorazila do Týna elita. Přijeli také císařův bratr Karel Lotrinský, knížata Lichtenštejn, Piccolomini, Schwarzenberg. Auersperg, český vrchní velitel Brown a další.

V Týně je na svém zámku hostil pražský kníže arcibiskup Jan Mořic Gustav, hrabě z Marchenscheid-Blankenheimu spolu s děkanem svatovítské kapituly Antonínem Petrem Příchovským z Příchovic.

To už ale bylo tři neděle po výbuchu, není známo, zda ta slavná delegace vůbec zavítala na míst a zamáčkla slzu za vojáky, které panovnice a generalita posílaly do boje za císařský trůn.

Explodovaly výbušniny připravené na ohňostroj

Vojenský areál byl velmi rozsáhlý. Bylo tu samozřejmě cvičiště, na execírku si potrpěly všechny armády, pochodovalo se za řevu seržantů do zblbnutí. K utracení žoldu bylo k dispozici na 30 hospod, důstojníci měli své kantýny. Nechyběla pekárna, ubikace, stáje, dílny a samozřejmě dvě laboratoře, tedy dílny na výrobu střelného prachu. Depot byl menším vojenským městem, neměl status pevnosti, neměl hradby, brány, jaké měly například Josefov, Olomouc nebo Terezín.

V jedné z laboratoří se v dotyčný den prach vznítil a škody na životech i majetku byly velké.

Cvičiště založili v roce 1709 a fungovalo až do roku 1778. Totálně zaniklo v roce 1866. Mělo plochu 110.740 čtverečních sáhů (čtvereční vídeňský sáh - 3, 597 m). Komplex zahrnoval bašty, raveliny (hradby), paralely (hradební stezky) a další terénní stavby. Když se cvičiště zrušilo, bylo prakticky srovnáno se zemí, takže jen orientační tabule upozorňují, kde se co nacházelo a jakou to mělo funkci. Zbylo jen torzo tzv. epolementu, lapače projektilů, který zlidověl do pomístního názvu Pulmont. Jedná se o hliněný val chráněný z jedné strany umělým vodním příkopem.

Cvičilo se tu rakouské dělostřelectvo, které bylo velmi dobře organizované a pod velením knížete Lichtenštejna, který dostal od Marie Teresie příkaz k jeho reformaci, dosahovalo vynikající bojové výsledky.

Na násep, který byl zakončen jehlanem s praporcem, aby byla patrná síla směr větrů, pálily všemožné hlavně, včetně moždířů. Výsledky se každý den pečlivě zaznamenávaly a porovnávaly. Cvičilo se téměř do „zblbnutí.“

Neustálý výcvik přinesl úspěchy v boji

Přineslo to ale výborné výsledky v sedmileté válce, kdy rakouští kanonýři působili nepříteli velké ztráty. Projevilo se to zejména v bitvě u Kolína 7. června 1757, kdy dělostřelectvo podstatně přispělo k porážce pruské armády krále Bedřicha II.

Ten po prohrané bitvě řekl: „Nepřítel měl výhodu početného a dobře organizovaného dělostřelectva, dělá čest Lichtenštejnovi, který na ně dohlíží.“

Po této bitvě nechala panovnice zřídit Vojenský řád Marie Teresie (německy Militär-Maria-Theresien-Orden), nejvyšší vojenské vyznamenání se udělovalo až do roku 1918. Poprvé byl udělen v březnu 1758, v říjnu 1765 ho císař Josef II, rozšířil o komandérský kříž, od té doby se řád dělil na tři třídy – rytířský, komandérský a velkokříž.

Skvělé rakouské dělostřelce připomíná píseň o kanonýru Jabůrkovi z války v roce 1866.

Farářovy paměti

Na informační tabuli nacházející se v oblasti Depotu (je jich tu deset) můžeme číst, co napsal ve svých pamětech místní farář děkan May: Celá dílna od zapáleného prachu, s dělníky nahoře i dole, jichž počet asi ku devadesáti byl, byla rozmetána, většina z nich na místě roztrhána spálena. Velmi mnoho popálených dopraveno do města, kde v nepřítomnosti vojenského kaplana ode mne a kaplana Leopolda Václava Krause po dvě neděle každodenně ve dne v noci zaopatřováni byli. Kteří v ležení zůstali, tam také zemřeli a na místě u kříže později postaveného pohřbeni byli. Pozůstalí na živu buď oslepli neb ohluchli a zůstali invalidy.“

Konspirační teorie

Povídačky o atentátu na panovnici se vyrojily později, Marie Teresie se zde nenacházela. Explodovala výbušnina připravená k ohňostroji na počest návštěvy císařovny. Císařovna prý unikla, protože její kočár měl defekt. Další z verzí, ta už je hodně přes čáru, zase říká, že Marie Teresie měla uniknout v přestrojení za mlékařku. To by musela o chystané akci vědět, pak by tam nejela, a kde by Její Výsost vzala mlékárenský oděv?

Neštěstí dodnes připomíná barokní sousoší, které nechala údajně vztyčit sama císařovna Marie Teresie. Jde o sochy ukřižovaného Krista, apoštola Jana a Panny Marie Sedmibolestné. Mohlo by se jednat o artefakty z dílny žáka Ferdinanda Maxmiliána Brokoffa nebo Matyáše Bernarda Brauna.

Podivné ale je, že na soklu sousoší je vytesán letopočet 1750, tedy tři roky před výbuchem.

Možná že sochy jsou staršího data a do Depotu byly odněkud přemístěny, nebo, a to je dost pravděpodobné, někdo při následné renovaci letopočet špatně vytesal.

Hlavní socha představuje ukřižovaného Krista, kříž vyrůstá ze zeměkoule obtočené hadem. Pod zeměkoulí je asi znázornění očistce, tři obličeje mezi šlehajícími plameny.

Vpravo od krucifixu stojí socha sv. Jana, vlevo socha Panny Marie Sedmibolestné.

Na závěr

Naučná stezka není v dalších úsecích moc zajímavá, je lepší se vrátit na silnici, není okruhová, musíte se vrátit do výchozího bodu. Další informace se dozvíte ve expozici městského muzea.

Mimo jiné tu mají hezkou sbírku vltavínů, na „zelené sklo“ naráželi i dělostřelci. Ti je vyměňovali za potřebné zboží s místními kupci.

Podle reportáže v TV si město slibuje otevřením NS větší návštěvnost turistů, milovníků vojenské historie je dost. Možná to přiláká desítky návštěvníků. Budiž optimismu přáno.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/Vojenský řád Marie Terezie

cs.wikipedia.org/wiki/Sousoší Kalvárie (Týn nad Vltavou)
Naučná stezka Velký Depot, ČT 2.

Infotabule

Městské muzeum Týn nad Vltavou