Mnohokrát zničený polský Bolesławiec přitahuje nejen nádhernou keramikou

Říkají mu také Puclákov, souvisí to s proslulou keramikou, jejíž tradice sahá až do hluboké minulosti.

Oficiální název města zní, Bolesławiec , česky Boleslav, Slezská Boleslav, německy je to Bunzlau, němčina tu byla slyšet po mnohá staletí. Nemecké Bunzlau se v průběhu času zkomolilo do českých slov bunclík, puclák, punclík, punclák (baňatý polévaný hrnek).

Město, které má nyní asi 40 tisíc obyvatel leží na řece Bóbr pramenící v Čechách nedaleko Žacléře. Je 272 km dlouhá, z čehož úvodní 2 km připadají na Česko.

Nyní polské město bylo více než 400 let součástí Koruny české, takových území bylo více, ale všechna se nám postupně v dějinném víru vytratila.

Kousek od hranic

Od českých hranic je to sem zhruba 100 kilometrů, cesta rozhodně není nudná. Já jsem použil osvědčenou jednodenní smíšenou jízdenku Euro Nisa, která umožnuje přesun dopravními prostředky ve vymezené oblasti na území tří států, Česka, Německa a Polska.

Stojí 350 korun a vyplatí se. Jedu kamkoli, co je na vyhlédnuté trase, čímkoli, co mě někam doveze.

Do Bolesławce se jezdí za památkami a keramikou.

Tu moc nemusím, ale po shlédnutí dokumentu v Objektivu ČT jsem usoudil, že příští rok si to zaslouží. O místní keramice jsou na internetu předlouhé texty, kdy, kde, kdo, zkrátka mě to zahltilo hlínou, ale stejně jsem si prohlédl se zájmem přístupnou pseudopec, ve které je znázorněno, jak se keramika vypaluje.

Výroba je ve zkratce ukázána v relaci Objektiv (ivysílání) z 8. září 2024.

Jízdenka má plné využití, z Liberce jsem jel přes německou Žitavu/zittau do Zhořelce, odtud do Bolesławce s přestupem ve Wieglinci.

Trochu jsem se projel, ale dá se to vydržet. Město mělo být podle legendy založeno v 10. století, kdy vládl Měšek I., ale ověřené informace o městě pocházejí až z doby kolem roku 1194. Podle této verze získal Bolesławiec své jméno po knížeti Boleslavu Vysokém, ale zaobírat se podrobně historickými událostmi jsem se nehodlal.

O každém místě se dá napsat spousta textu, mě zajímalo období, kdy bylo město součástí Království českého.

Protože se tady protínaly obchodní stezky na východ do Kyjeva, na jih do Prahy, bylo tu rušno, kupci měli Bolesławiec rádi, ke všemu se tu vařilo dobré pivo, zkrátka „dobrá adresa“.

Město patřící pod správu Jaworsko-Świdnického knížectví v roce 1392 přešlo s celým regionem pod českou správu. První panovníkem byl Lucemburk Jan, takže o českém živlu tu asi nebyla řeč.

Začalo se s opevňováním, což měšťané financovali z daní uvalených na místní Židy. Jejich komunita nebyla nijak velká, tak je asi pořádně vyždímali.

Nechceš vyznávat kalich?

Moc si hradeb neužili, v Čechách to vřelo. Země byla už pořádně zplundrovaná, nikdo nechtěl s cepem mlátit obilí ve stodole, ale řezat s ním bližního svého, který měl nějaký majetek a nevyznával kalich, to prý byla vůle boží. Tak došlo 18. června 1429 na přepad Bolesławce.

Vyvražděno bylo téměř všechno obyvatelstvo, město bylo vypáleno. Stalo se tak po zradě jednoho místního, kterému šiřitelé víry slíbili pár stříbrňáků. Zapálil Horní bránu a nájezdníci vpadli při zmatku do města.

Zrádce po odtáhnutí husitů upálili. Město se vzpamatovávalo řadu let.

Klid netrval dlouho

Aby došlo k obnově, získal pozůstatek města velká privilegia, hlavně obchodní, která ho vrátila do života. Rok 1524 je významným datem, to kněz Jakub Süssenbach po srdceryvném kázání docílil toho, že významná část obyvatel města přešla na stranu protestantů. Do té doby katolický kostel svaté Marie se stal luteránským.

Velká morová rána v roce 1623 město zase téměř vylidnila, to už ale byla v běhu 30letá válka, v roce 1629 už byl kostel zase katolický.

Švédové tu řádili jako všude, zase se pálilo, drancovalo, znásilňovalo.

Bojovalo se tu i za napoleonských válek, císař Napoleon tu pobýval šestkrát, jeho protivník ruský polní maršál Michail Kutuzov tu 28. dubna 1813 zemřel. Jeho srdce je pochováno na místním hřbitově.

Se železnicí přišel rozvoj

Město se začalo v 19. století dynamicky rozvíjet, přišla železnice, byl postaven jeden z nejdelších železničních mostů v Evropě, nyní polská technická památka.

To už tu byly v provozu velké keramické dílny, posléze fabriky, které město tak proslavily.

Nacisty vítali, pak přišla válka

Ve třicátých letech přišli k moci nacisté, téměř všichni obyvatelé se k nim přidali, z vlastní vůle nebo protože to jinak nešlo.

Neblaze proslulé Norimberské zákony zde našly velkou podporu, začalo pronásledování Židů. Po zdánlivém klidu přišla Hitlerova agrese zprvu na Západ, pak proti SSSR. A muselo se na frontu, trh se omezil, už nebylo dobře.

Město bylo převedeno na válečnou výrobu, na jeho území byly pobočky koncentračních táborů, kde vězni a nuceně nasazení pracovali ve zbrojovkách.

Ruská pomsta

Konec války byl pro Bolesławiec tragický, Rudá armáda ho dobyla v rámci dolnoslezské operace. Němci kladli silný odpor, proti nim stály jednotky 1. ukrajinského frontu se 7. gardovým tankovým sborem 3. gardové tankové armády, které si klestily cestu v rovinatém terénu směrem k Berlínu.

Po intenzivním dvoudenním boji město 12. února 1945 padlo, přitom bylo zničeno 1400 budov, tedy asi 60 procent města. Rusové se mstili za zničenou zemi a čím blíž k Berlínu, tím to bylo horší. Stalin vydal rozkaz hlavní město Říše zcela zničit a co bude stát v cestě taky.

Zmizely téměř všechny historické budovy v centru, ale když procházím po náměstí a okolí, které je jedním z nejhezčích v Dolnopolském vojvodství, vypadá vše jako dávná historie.

Rusové zde řádili jako smyslu zbavení, dokládají to historické prameny, znesvětili i městské hřbitovy.

Po konferenci v Postupimi byli Němci z města odsunuti, bohužel i ti, kteří ovládali výrobu keramiky, takže se muselo začít od znovu.

Vysídlenci založili na Západě, ale i v bývalé NDR, keramické dílny, kde vyráběli tu nádheru, kvůli které sem lidi jezdí a která se vyváží do celého světa. Takže to je městská historie v kostce, a já mohu začít s prohlídkou města, kde je již řadu let MHD zdarma.

Cesta městem

Hned u nádraží mě zaujal kámen, takový menhir je to, na kterém jsou připevněny tři tabulky.

Na nich je poděkování přesídlenců městu, které je v roce 1945 přijalo. Bylo prázdné…

Místo odsunutých/vysídlených Němců sem přijeli lidé z východních pohraničí, z Jugoslávie, také ze Sibiře, kam Poláky odvezli za války Rusové.

Další tabule je připevněná na zdi radnice postavené v roce 1535. Nynější sídlo městského úřadu představuje klasický barokní sloh s gotickými prvky ve věži a interiéru.

S jedním přesídlencem z druhé generace jsem se setkal o týden později v Zaháni, kde mi vyprávěl, jak sem jeho rodiče přijeli do naprostého neznáma z Východu. O jejich osudu rozhodly vítězové při Postupimské konferenci. Jakmile se město ocitlo pod polskou samosprávou, začalo se s obnovou. Četné jednotky Rudé armády byly rozmístěny po okolí.

Nedaleko „menhiru“ stojí památník hnutí Solidarita, to komunistům v Polsku pořádně zatápělo a prakticky jím začala demontáž socialisticko-komunistického experimentu v Evropě.

Ve městě stojí u obnovených památek infotabule s fotografiemi, jak vypadaly před rekonstrukcí, nebo co se v nich nacházelo, což je výborné pro orientaci.

Muzeum keramiky, kolem kterého procházím je přemístěno jinam, takže se vydávám na městské centrum na Tržní náměstí.

Radnice stojí uprostřed, v horním rohu se rekonstruuje největší městský kostel, bazilika minor, Nanebevzetí Panny Marie a svatého Mikuláše.

Kvůli opravě toho času nepřístupná. Moderní čtvrť se nachází nedaleko, tam přesídlilo i infocentrum, tam jsem se pro nedostatek času nedostal. Do radnice jsem se také nedostal, ale domy kolem náměstí jsou pěkně opravené, v přízemí většinou kavárny, cukrárny, proslulá pirohárna a různé obchůdky.

Téměř vše je opravené

V jednom z průchodů domu na náměstí se nachází Piastovská brána (Brama Piastowska) z 18. století, na zdi jsou připevněny repliky pečetí slezských knížat

V postranních ulicích jsou opravené zbytky hradeb, následuje římskokatolický kostel Panny Marie Nepřetržité Pomoci, na náměstí před ním stojí velká socha „Ježíš, přítel dětí“ z kararského mramoru od P. Breuera.

Pak jsem šel podle plánu města, je jich tu několik na infotabulích, okolo dalších významných budov, až jsem se dostal k železničnímu viaduktu, obdivované technické památce.

V mělkém údolí u řeky Bóbr se nachází velké nákupní centrum a autobusové nádraží.

Další zajímavé objekty jsou na připojených fotkách.

Na město jsem měl málo času, příště, a to jistě bude, už vím o dalších cílech ve městě a v okolí, ale vzhledem k přestupům to chce léto, nebo se ubytovat.

Dalo by se to pojmout víkendově, jeden den v krásně opraveném Zhořelci, druhý den navštívit Bolesławiec.

Historická posloupnost

Polské knížectví asi 990 až 1025

Polské království 1025 až 1320

Javorské vévodství 1320 až 1392

Země koruny české 1392 až 1469

Uherské království 1469 až 1490

Země koruny české 1490 až 1742

Pruské království 1742 až 1871

Německé císařství 1871 až 1918

Výmarská republika 1919 až 1933

Nacistické Německo 1939 až 1945

Polsko 1945 až současnost

Zdroje

Objektiv 8. září 2024

stalenacestach.cz/boleslawiec-polsko-zajimavosti-co-videt-navstivit/

en.wikipedia.org/wiki/Bolesławiec

infotabule v městě

Vlastní