Bílinský Pohádkový les je nevšedním zážitkem pro všechny generace

„Já chci na toho psa!“ „To je Maxipes Fík a ta holčička se jmenuje Ája!“ odpovídá asi pětiletému prckovi babička a rozhlíží se kolem, kdo by vnuka na dřevěného psa vysadil. Vzápětí se zjevil opodál kouřící otec a kluk už sedí Fíkovi na hřbetě. Táta taky zdůrazňuje, že je to Fík z Večerníčku, ale klukovi je to šumafuk.

Tak na tom bylo mnoho i starších dětí, které se vydaly na procházku Pohádkovým lesem na okraji Bíliny. Večerníčky už téměř neznají, některé postavy byly i pro dospěláky hlubokým ponorem do minulosti. Jsou zde také motorovými pilami vyřezané figury ze zahraničních seriálů - Simpsonovi, Mimoni, Ledové království a další.

Inspirace přišla z televize

Počátečním impulsem k návštěvě lokality byla reportáž ze 7. prosince 2025 v Pořadu Toulavá kamera. Nese název Pohádkový les.

V ní najdete zásadní informace, nemá cenu je zde opisovat. U Fíka je také dvojtabule s informacemi, tu jsem přefotil, také je tam Q kód, přes který můžete přispět na další rozvoj a údržbu.

Právě u Áji a Fíka začíná asi kilometr a půl dlouhá stezka po dlouhém skalním hřbetu, na kterém narazíte na asi 160 dřevěných plastik. Tady i mrzoutovi naskočí úsměv na tvář.

Od Fíka přes Falca k Sandmannovi

Krom českých i zahraničních večerníčkových pohádek jsou tu další dřevění kamarádi. Opravdu parádním kouskem je létající pes Falco z Nekonečného příběhu, který je prolézací. Bokem děti vstoupí, tlamou se dostanou ven.

Jako klouzačka slouží opodál stojící třímetrová socha mamuta. Obě atrakce jsou asi v půlce stezky, najdete zde i vyhlídkovou lavičku se sochou pana Sýkory, který je autorem nápadu a prvním realizátorem. V těchto místech je i ohniště s lavicemi, kde si můžete opéci nějakou mlsku.

O kus dál narazíte na velké dřevěné srdce tvořící fotopoint, tady je neustále plno.

Socha krále hor Krakonoše hlídá území, kde se usadila lesní zvěř.

Tu má na povel obrovský jelen, nedaleko utíká stádečko černé zvěř, liška loví nějakou myš, vůkol je rozestaveno ptactvo nebeské.

Já si myslím, že to je…

Bylo zajímavé poslouchat, jak se příslušníci starší generace dohadují o názvech pohádkových příběhů, o postavičkách, za mnohdy nechápavých pohledů těch malých. Většině již nic neříkají medvědi, kteří se potkali u Kolína, Káťa a Škubánek, Kosí bratři, Jája Pája a děda Lebeda a mnoho dalších.

Dumal jsem u sochy kluka s liškou, vysvobodila mě vnučka „Ty neznáš Malého prince?“ Znám, ale nenapadlo mě to.

Na konci dojdete k téměř zapomenutému skřítkovi. Endéerácký Sandmann, německá obdoba Večerníčku, je opravdovou historií, toho už pamatuje málokdo.

Je tady toho hodně, jste v lese, na čerstvém vzduchu a máte z toho příjemný pocit a obdiv k těm, kteří se o Pohádkový les starají a přinášejí radost.

Chce to se sem vypravit ve všední den, o víkendech a svátcích je to tu jako na manifestaci.

www.ceskatelevize.cz/porady/1126666764-toulava-kamera

www.pohadkovylesbilina.cz

Vlastní