Habartovské krvavé řádění ordnerů stálo čtyři četnické životy

Když jsem se díval 27.07.2025 na reportáž Toulavé kamery věnované prvorepublikovému opevnění v Darkovičkách s komentářem o vybavení, hlavně pak výzbroji připravené proti nacistickému Německu, vzpomněl jsem si na projev Adolfa Hitlera z 10. listopadu 1938, na který jsem nedávno narazil.

„Je to fantastický úspěch. Je tak obrovský že jej přítomnost ani nemůže zhodnotit. Velikost a dosah tohoto úspěchu jsem si uvědomil, když jsem stál uprostřed českého opevňovacího systému betonových bunkrů. Teprve tam jsem poznal, co to znamená dobýt téměř 2000 kilometrů opevnění bez jediného výstřelu. Propagandou postavenou do služeb naší myšlenky jsme tentokrát dobyli deset miliónů lidí a území 100 000 km2. Je to ohromné.“

(Citace O. Kraus – E. Kulka: Noc a mlha, Praha 1966.)

Hitler si po záboru pohraničí prohlížel bunkry u severočeských Mařenic, místní sudeťáci omdlévali blahem a řopík u silnice se stal kultovním místem.

Pohraničí a následně zbytek území padl Němcům do klína po mnichovské dohodě, která znamenala likvidaci samostatného českého státu. Armáda sice předtím provedla 23. září mobilizaci, povoláno bylo 18. ročníků I. zálohy a náhradníci všech zbraní a služeb, k tomu i specialisté II. zálohy, dohromady 1 250 000 mužů. Obsadili opevnění a stáli připraveni bojovat. K dispozici bylo 350 tanků, na 5 tisíc děl a 950 letadel.

Že je situace opravdu vážná a budou i velké ztráty ukázaly předchozí měsíce, kdy docházelo, zvláště po Hitlerově štvavém norimberském projevu 13. září, ke krvavým událostem nejen v pohraničí, ale také ve vnitrozemských enklávách, kde Němci měli většinu.

Vše rozdmýchávali členové Sudetoněmecké strany, mluvčím byl Konrád Henlein, ale daleko agresivněji vystupoval pozdější říšský ministr, Hitlerův oblíbenec, Karl Hermann Frank.

Štvaní proti republice

Sudeťáci se snažili vyvolat ozbrojené povstání, ale jejich bandy byly naštěstí bez jednotného velení, takže sice došlo k řadě krvavých incidentů, ty ale byly s velkým vypětím příslušníků Stráže obrany státu a i armády potlačeny.

Dne 17. září oznámil Henlein v říšském rozhlasu při provolání k sudetským Němcům v emocionálním a patetickém projevu vytvoření sudetoněmeckého freikorpsu. „V posledních dnech nechali čeští mocipáni spadnout své masky. Pražská vláda nebyla vůči bolševickým a husitským elementům více pánem situace. Pan Beneš lže a podvádí ještě i v tomto okamžiku svůj národ ohledně skutečné situace a je příliš zbabělý, než aby ustál před českými rolníky a dělníky zkázu své politiky. Z plného vědomí pouští bolševické a husitské hordy v uniformách české exekutivy a soldatesku na bezbranné sudetské Němce. Nezměrné utrpení přišlo na naši vlast. Tisíce národních druhů, kteří neudělali nic jiného, než se otevřeně postavili za svůj národ, musely, aby se vyhnuly zničení nebo odvlečení jako rukojmí, uprchnout přes hranici. Miliony však zůstaly vydány cizí moci. Vznikla nouze nejvyšší. Nárokujeme si proto ve všech dobách uskutečňovat právo na nutnou obranu, když teď saháme po zbraních a vytváříme sudetoněmecký freikorps.

(Za povšimnutí stojí zmínka o husitech, i po staletích v Němcích budili hrůzu.)

Na našem území krom sudeťáckých bojůvek freikorps, nad jejichž zformováním čs. vláda přivírala oči, operovali i příslušníci SS, takže to byla agrese nacistického Německa proti suverénnímu státu. Dalšími aktéry z německé strany byli příslušníci Abwehru, velením nad vojenskou zpravodajskou službou měl admirál Wilhelm Canaris, jehož agenti se účastnili nejen výzvědné činnosti, ale napomáhali sudeťákům při diverzních a sabotážních akcích.

(Canarise nechal Hitler popravit, když 20. července 1944 unikl ve Východním Prusku pokusu o atentát. Okamžitě poté se uskutečnily velké armádní čistky, a i když v atentátu nebyl admirál zapleten, měl mnoho mocných odpůrců, kteří ho nesnášeli.

Oběsili ho v koncentračním táboře ve Flossenbürgu nedaleko českých hranic.)

Přísně tajné

Podle vyjádření generálního štábu německé armády za žádnou cenu nesmí vyjít na povrch spolupráce vojska s freikorpsem. Zbraněmi zásobovala povstalce SA. Ty poskytla ze zásob bývalé rakouské armády po anšlusu Rakouska tajně německá branná moc.

Nenávistné tiskoviny

Titulky hlavního listu NSDAP Volkischer Beobachter z 18. až 20. září 1938  o situaci v Československu:

Strašlivá zvěrstva českých vrahů a banditů - Češi tajně zakopávají mrtvoly.- Tento zločinný stát musí být rozbit – Žena a dítě rozdrceny tankem – Organizovaný lov na lidi na Chebsku – Příšerné zločiny českých bestií v Krumlově- Sudetoněmecké usedlosti a podniky oběťmi žhářství – Krveprolití v Československu vyžaduje nový vývoj - Takhle vraždí husitští ničemové aj.

O řádění ordnerů v září 1938 vypovídají dokumenty v habartovském Muzeu bezpečnostních sborů.

Nezdařený puč a mrtví v Habartově

Habartov je město na Sokolovsku s téměř 5000 obyvateli, vzniklo díky těžbě nerostů v okolí. Za dobu existence měnilo často název – jak v latině, tak i němčině - Birk, Birchech, Pirch, Pirck, Habersbirck, Haberspirck, Habersbirgk, Haberspirk, Haberpergkh, Heberspürg, Habersbirg, Habersbirk, název Habartov je znám až po válce.

Právě v předválečném Habersbirku došlo v roce 1938 ke krvavému incidentu, při nezdařeném sudeťáckém protirepublikovém puči.

Na náměstí stojí pomník a informační tabule připomínající události a vzpomínku na mrtvé četníky.

Několik místností v muzeu je plné dokumentů a exponátů vztahujících se k té hrozné době.

Jako smyslu zbavení

Na 13. září byl v obci povolen protestní německý pochod. Po Hitlerově štvavém projevu se objevily vlajky s hákovým křížem, vynořily se ozbrojení ordneři s páskami na rukou a vzájemně se hecovali ve vyřvávání nenávistných hesel. Počínali si jako smyslu zbavení, v davu je vždy anonymní síla. Jednotlivci se spojili v útočící masu, která obsadila českou školu, poštovní úřad a nakonec obklíčila četnickou stanici, kde vyzval mužstvo ke kapitulaci a odevzdání zbraní.

Poté padly výstřely, četníkům se na krátko podařilo ordnery vytlačit od budovy, ale přesila byla velká.

Po několika hodinách dorazil autobusem na místo narychlo sestavený četnický oddíl ze Sokolova, další posila se dostavila později.

Mrví byli na obou stranách, v regionu bylo vyhlášeno stanné právo.

Přesto akce ordnerů neustaly ani další den, incidenty následovaly v Chebu, Kraslicích, Stříbrné, Bublavě a na dalších místech.

Akce ze 12. a 13. září si vyžádaly 13 obětí a množství zraněných, puč se ale nepodařil. Krev tekla až do mnichovské dohody a demobilizace československé armády.

Po skončení běsnění Němců, kdy se k místním připojili i po krvi lačnící obyvatelé z okolí, přijel do Habespirku anglický novinář Sydney Morell, který projížděl pohraničím a psal objektivně o situaci. Vše vydal ve vynikající knize Viděl jsem ukřižování. Habartovský masakr popsal takto: Vstoupil jsem do místnosti četnické stanice a spatřil jsem na zemi čtyři mrtvoly. Tři z nich ležely nohama ke mně. Byli to četníci. Paže jednoho, kterému nebylo jistě víc než pětadvacet let, trčely do vzduchu. Ztuhl patrně dříve, než ho sem odnesli. Byl střelen do pravého ucha, měl jednu stranu hlavy úplně rozbitou. Čtvrtá mrtvola ležela na zemi vedle pryčny. Byl také střelen do hlavy. Zranění ostatních dvou mužů jsem neviděl, neboť jsem se rozhlížel po místnosti. Byl tam hrozný nepořádek. V místnosti byly čtyři pryčny a prostěradla jednoho lůžka byla potřísněna krví. Všechna tři okna byla vytlučena a podlaha byla plná střepin. Před jedním oknem byly narovnány knihy a fascikly spisů, patrně jako barikáda… Zdi budovy byly zjevně posety stopami střel. Bylo to asi strašlivé obležení.“

Medaile za rozbití Československa

Za zásluhy o odtržení československého pohraničí byla Hitlerovým výnosem zřízena Medaile na památku 1. října 1938.

Udělovala se za „zásluhy“ o odtržení československých území stvrzeného mnichovskou dohodou. Dostali ji příslušníci freikorpsu, partajní funkcionáři, i členové SS, kteří se podíleli na puči. Po obsazení zbytku republiky a zřízení protektorátu byla rozšířena ještě o další okruh lidí, kteří se účastnili zániku našeho státu.

Hitler se radoval z české kořisti, bez boje mu padl do klína jeden z nejvyspělejších průmyslových států s vynikajícím zbrojním průmyslem.

Vidinu budoucí války přijali „noví“ Němci s nadšením

Třetího října 1938 přijel Adolf Hitler s doprovodem na Chebsko, o den dříve se vrací z Německa, kam pro jistotu před českými orgány uprchl, Konrád Henlein.

Němci v Egerlandu (Chebsku) šílí, jejich Vůdce je poctil návštěvou.

V Aši psaly místní noviny „Die Zeit“ : „Nepředstavitelný, nepopsatelný jásot v Aši. Lidé křičeli až do ohlušení, nadšení nebralo konce. Muži i ženy plakali štěstím.“

Pláčou štěstím i v Chebu, kde se zase nabubřele Hitler natřásá. V jeho projevu ale zazní, že je třeba pomýšlet na budoucnost, kde při rozšíření německého životního prostoru čeká VÁLKA!

Jásot je mu odpovědí.

Dalším výlevem je: „Chebané! Smím vás dnes poprvé pozdravit jako své Chebany? Mým prostřednictvím vás zdraví nyní celý německý národ.“ „…Už nikdy nebude tato země vytržena Říši! Nad touto Německou říší spočívá jako ochrana německý štít a jako záštita a německý meč. Pro vás byl německý národ připraven tasit meč! Vy k tomu budete také připraveni, bude-li někdy někde německá země a německý národ ohrožen.“

Pro Chebany skončil „Nejkrásnější a nesvatější den Sudet“, jak se tisk rozplýval.

Nad Evropou se zatáhlo.

Zdroje:

Emil Hruška, Boj o pohraničí, Epocha, 2013

Sydney Morell: Viděl jsem ukřižování, Jota 2016

Muzeum v Habartově