Jak Hašek s Panuškou táhli ze Světlé od půllitru k půllitru až na Lipnici

Prvotní podnět vydat se ve stopách kamarádů z mokré čtvrti zavdala tabule umístěná na boční stěně světelského nádraží. Text je na úvodním obrázku, přepisovat ho nemíním.

Že to byla cesta dlouhá, osm kilometrů trvalo půlden, je jasné, a aby zvídavec nabyl patřičných vědomostí, vede v jejich vrávoravých šlépějích naučná stezka se sedmi informačními body.

Cesta není až tak zajímavá, nic moc na ní neuvidíte. Tenkrát bývala hospoda téměř na každém rohu, nyní je to na startu a v cíli, ale každopádně vypravit se za Haškem na Lipnici je pěkný výlet.

Trochu zavádějící je název města, Lipnice nad Sázavou, k řece je to teda hodně daleko, dříve se obec jmenovala Lipnice u Světlé.

Ze Světlé jsem jel busem, na Lipnici jsem chvíli hledal spisovatelův hrob, hřbitov je v mírně řečeno zanedbaném stavu, spíš velmi žalostném.

Fenomén poesiomat

Před ním je velká socha představující spisovatele. Protože vím, že je tu někde „mluvící roura“, tedy poesiomat, rozhlížím se po hřbitově. Nikde nic. Značení žádné, pak mi padne oko nad zadní hřbitovní zeď a kovový trifid je objeven. Na to, že ho sem s velkou pompou a pod záštitou Národního památkového ústavu umístili, mohli svůj počin označit. Prý se s tím počítá. Ale takto neoznačených poesiomatů je více. Třeba v Hejnicích, Frýdlantu, Mělníce, ani ten na Jezeří nemá k sobě směrovku.

Podle wikipedie je Poesiomat nebo Poeziomat (anglicky Poetry Jukebox) zařízení reprodukující nahraný text (většinou poezii) s jednoduchým ovládacím zařízením. Lze jej chápat jako automat na čtený text (zvláštní formu jukeboxu na básně nebo stroje na básně), který oživuje okolní prostor poezií. Uživatel si může vybrat z předvolených záznamů básní.

Zatočíte klikou a máte na výběr ze 20 nahraných textů.

Já si tady vybral Haškovo povídání O Lipnici a Průvodčí cizinců, ten mají v tištěné formě i na hradě zasklený na zdi.

I další povídání bylo velmi příjemné, jenže čas trochu neúprosně tlačil a v plánu byla prohlídka sídla Jindřicha z Lipé.

Jedna drobnost, co se mluvící roury týká. Pár metrů před ní stojí lavička s výhledem na hrad. Pokud se na ni posadíte, musíte mít sluchový orgán zkroucený jak štramberské uši, abyste nahrávky dobře slyšeli.

Haškův domek

V předhradí je Haškova busta, u domku, do něhož v roce 1923 přesídlil kvůli zdravotním problémům, muzeum. V Lipnici, kam došel s malířem Panuškou, se mu zalíbilo, původně bydlel v hostinci U invalidů, muselo tu být podle vyprávění hodně veselo, pivně kořalková parta se tu sešla opravdu vybraná.

V domku napsal 2. a 3. díl Osudů dobrého vojáka Švejka, spíš je nadiktoval nezaměstnanému synovi lipnického strážníka Klimentu Štěpánkovi, čtvrtý díl už nedokončil, 3. ledna 1923 zemřel.

Po prohlídce velkolepé ruiny gotického hradu s několika paláci a věžemi jsem se ještě vydal k Národnímu památníku odposlechu, reliéfům v zatopených lomech, Bretscheiderovo ucho, Ústa pravdy a Zlatý voči.

O Panuškovi

Obrazy Jaroslava Panušky (1872 Hořovice - 1958 Kochánov) jsou galeristy a sběrateli velmi vyhledávané. Maloval krajiny, ale i tajemné bytosti a pohádkové postavy. V okolí Lipnice maloval již v roce 1908, v roce 1921 sem přivedl Haška. K jeho přátelům patřil i spisovatel Zdeněk Matěj Kuděj a malíř Josef Lada. Roku 1923 koupil Panuška pozemek v Kochánově u Světlé nad Sázavou a začal na něm stavět jednopatrový srub s ateliérem.

Vlastní text a poznámky z muzea J. Haška v Lipnici