Svíce naplněné střelným prachem měly prý zničit hornopoličský kostel

Proč se traduje tato pověst, se neví, ale dvě obří svíce nikdy nezapálené stojí v presbytáři. Prý byly naplněny střelným prachem. Jenže nic se v nich nenašlo, také se neví, zda to měl na svědomí šlechtic, ani proč by chtěl takto rafinovaně zničit svatostánek.

Ale legendy se dobře poslouchají a kostelní areál, který byl ještě donedávna dost zanedbaný, hlavně ambity, je po náročné rekonstrukci z let 2018 až 2022 skvostem regionu.

Existenci hornopoličského kostela dokládá listina z roku 1291, kdy se potvrzují majetková práva doksanského kláštera, kam se musela odevzdávat daň. Tehdy se obec jmenovala Palitz, byla to jedna ze vsí založených při osidlování pohraničí. Tehdy to bylo se souhlasem panovníka, Doksany byly obsazeny premonstráty.

Další zmínky jsou kusé, kraj ovládali Vartenberkové. Roku 1426 přitáhli husité a kostel zřejmě zničili.

Dlouho se nic nedělo, až přišel „zázrak“.

Na břehu Ploučnice, v místech, kde stojí pískovcový pilíř s mariánskou sochou, která má dva obličeje, jedním hledí na zámek, druhým ke kostelu, byla nalezena dřevěná soška Panny Marie.

Samozřejmě ji našel zbožný katolík, a uschoval. Nepříliš zdařilé dílo je vysoké asi 75 centimetrů, madona má oproti tělu značně velké ruce.

Ochránkyně ve zlých časech

Socha byla dlouho kdesi ukryta, až se na ni zapomenulo. Vynořila se znovu po třicetileté válce, kdy byla země totálně vydrancovaná a lidé se potřebovali k něčemu upnout. Soška se stala jejich ochránkyní a přímluvkyní, konala prý zázraky. Ve farní kronice, je uložena v okresním archivu v České Lípě, je seznam 160 zázraků, za nimž stojí Panna Marie.

Zázraky jsou různé, od vrácení zraku slepci, po uzdravení dítěte, které mělo v důsledku neštovic stále horečku, stačilo slíbit PM, že otec každoročně kostel navštíví a pomodlí se tam, horečka zmizela. Chromou z Krupky přivezli na trakaři, po zpovědi a svatém přijímání se náhle postavila a odešla. Panna vyléčila v roce 1722 hraběnku Antonii Pachtovou, která byla na návštěvě u velkovévodkyně Toskánské na jejím zvoleněvském statku. Ta se nakazila neštovicemi a na radu velkovévodkyně se začala modlit k hornopolické patronce. Ta ji vyslyšela a hraběnka na důkaz díků nechala vyrobit a zasadit velkou broušenou skleněnou desku před sošku Panny Marie. Měla vysokou pořizovací hodnotu 150 zlatých. Uzdraveny byly i lidé ze zahraničí, kteří si pro přímluvu přijely ze zahraničí.

Mnoho zázraků je doplněno svědky.

Poutě a procesí

Nalezená soška byla vystavena v hornopoličském kostelíku, ale protože se tu scházeli věřící z širokého okolí, záhy nedostačoval.

Kde je zázračná soška, tam jsou poutě a procesí. Kde jsou poutě a procesí, tam je živo a přicházejí sem peníze. Mariánský kult byl tenkrát velmi významný a jeho popularita stále stoupala.

Baroko bylo ve znamení Jana Nepomuckého a Panny Marie. Tehdy se světici stavěly pompézní kostely a chrámy, oslavovalo se kdeco spojené s jejím jménem, zázraky jí učiněné a modlitby k Matce Boží provázely věřící po celý život.

Svátek Navštívení Panny Marie v roce 1682 byl podnětem ke stavbě většího kostela, ten původní onoho roku navštívilo přes 4000 lidí.

Farář Michael Gabriel Jantsch se obrátil na patrona kostela zákupského vévodu Julia Františka Sasko-Lauenburského s prosbou, zda by mohl přispět na rozšíření kostela. Ten mu vyhověl.

V roce 1688 začal litoměřický stavitel Giulio Broggio se stavbou. Nejprve vznikla hlavní loď s věží, poté následovaly další stavby.

Areál stojí na mírném návrší nad vsí, lipovou alejí vstoupíte branou na nádvoří s farou a kostelem před vámi.

Po schodišti vystoupáte do ambitového traktu, kostel má boční vchody, k hlavnímu se dostanete po obejití stavby.

Zbožná velkovévodkyně

Dnešní podobu stavba získala díky velmi zbožné dceři Julia Františka velkovévodkyni Anně Marii Toskánské v letech 1718 až 1726. Zbožná sice byla, měla i značné sociální cítění, ale byla doslova „ulítlá“ na přepych. V době, kdy nechala přestavovat poličský areál, kostel dostal nádhernou vnitřní výzdobu. Po stranách hlavního oltáře se sochou Panny Marie stojí v prosklených skříních relikviářové figuríny s ostatky sv. Kristýny a sv. Pavla z římských katakomb, přenesení ostatků v roce 1724 se stalo velkolepou slavností.

Panna v naději

Oltářní soška soška představuje Pannu Marii v naději, tedy těhotnou. Má sepjaté ruce v modlitbě a v prosklené schráně na břiše je postavička nenarozeného Ježíška. V průběhu roku je podle liturgického období a svátků převlékána. Na stěnách kostela jsou monogramy velkovévodkyně, díky které bylo zdejší děkanství povýšeno na arciděkanství, preláti směli nosit při slavnostech berlu a mitru.

Jedním z vyhlášených arciděkanů byl Wenzel Hocke (1732–1808), zvaný Hockewanzel. Jeho pomník stojí po pravé straně mezi lípami u vchodu do areálu. Prý to byl velký srandista.

Do Police přijíždělo, a hlavně přicházelo stále více poutníků. V 18. století to bylo až 45 tisíc, je s podivem, jak se toho dosáhlo, protože mariánských poutních míst je na našem území mnoho.

Církev měla z těchto slavností dobrý příjem, na to se vázali i o obchodníci, kteří měli slušné zisky. Hornopoličská madona je dlouhodobou léčitelkou, přímluvkyní při nemocech, ale většinou působí jen krajově.

Třešnové svátky

Liturgický kalendář stanovuje svátek PM na 2. července a následujících 8 dnů. Nyní je v kalendáři datován na 31. května, ale zavedená tradice přetrvává. Poutě se také nazývaly třešňovými podle ovoce, kterého bylo v tu dobu všude dost.

Dílo „Staré výsosti“

Ambity postavené kolem v roce 1720 měly šest kaplí (Narození Páně, Utrpení Páně, sv. J. Nepomuckého, Panny Marie Sněžné, Dušičkové a Vzkříšení Páně), k tomu volně stojící zvonici a faru, pro velkovévodkyni obývající zámek Zákupy stavěli zároveň sídlo v Ploskovicích. To stálo tak obrovské peníze, že faktury hned pálila.

V Praze po ní zbyl například Toskánský palác, v Zákupech žila 52 let až do smrti, ke konci života jí říkali „Stará výsost“. Na zámku měla 120 dvořanů, řemeslníků a služebníků, vydržovala si zde i stáj pro velbloudy. Pochována je po boku svého prvního manžela v kryptě zákupského kostela svatých Floriána a Šebestiána.

Dobrotivý císař

V roce 1805 přešel areál do rukou toskánské habsburské větve. Na popud majitele zákupského panství císaře Ferdinanda I. Dobrotivého se roku 1861 začal opravovat.

Byl to onen císař, díky němuž byl zachráněn rozpadající se Karlštejn. Po císařově intervenci se kostel jen udržoval a nejnutněji opravoval. V roce 1945 nedaleko kostela spadla bomba, kdo ji shodil, se neví, ale nenatropila větší škody.

Hodně se podařilo opravit v 70. letech minulého století a totální rekonstrukce, ještě zbývá fara, skončila před pár lety.

Matějovy okovy

V ambitu byla do nynější rekonstrukce velká skříň, v níž byly pověšeny okovy a třímetrové řetězy. Jsou nyní součástí kostelního muzea.

Ručně psaná cedulka v němčině připomínala vysvobození Matěje Hosera, zajatého Švédy a odvezeného do Úštěka. Matěj se modlil k Panence, aby mu pomohla. Řetězy, jimiž byl připoután ke kůlu, povolily, a on, stále spoután, mohl prchnout. Když se dostal k Polici, pouta upadla. Matěj věděl, komu za to poděkovat, proto tu zrezivělé náčiní visela.

Pověst o výbušných svících je podivná, ale traduje se.

V chrámu je řada dříve uctívaných, nyní zapomenutých světců.

Prokázaný zázrak zachráněného mostu

Naproti chrámu stojí celkem nezajímavý zámek, býval v majetku JZD, přes Ploučnici se pnou dva mosty, starší kamenný s velkým křížem Ukřižovaného v životní velikosti.

Most poničily několikrát povodně, v roce 1968 tank Sovětské armády. Měl být stržen, ale místní ho ubránili, což je dobře. Je to další potvrzený hornopoličský zázrak.

Ruský tank se vřítil na most vysokou rychlostí, propadl zábradlím a skončil převrácený na věži. Posádka pád nepřežila, ale v okupantských mediích se okamžitě objevily zprávy, že vojáci hrdinně zahynuli, kvůli dětem, které údajně byly na mostě, jimž se vyhýbali.

Což bylo záhy vyvráceno a okupanti museli vydat dementi. Později by to už neprošlo.

Událost je zaznamenána i fotograficky.

Malá výstavka

V současné době jsou na kamenném mostě umístěny panely s historickým fotografiemi obce. Je to hezký počin, nejen pro místní, ale hlavně pro návštěvníky Horní Police.

Obec najedete na silnici mezi Českou Lípou a Benešovem nad Ploučnicí, jede sem vlak.

Zdroje

cs.wikipedia.org/wiki/horní_police

Horní Police, areál kostela Navštívení Panny Marie, NPÚ