V životem pulsujícím Gdaňsku začala válka i rozklad východního bloku

Silný bylinný likér Goldwasser, ve kterém plavou šupinky třiadvacetikarátového zlata, jsem jako dámské pití zavrhl, byť je v Gdaňsku velmi oblíbený, raději jsem vypaloval jícen skvěle vychlazenou zubrovkou.

Ne že by tím začala návštěva starobylého města na břehu Baltu, ale na lihovinu jsem vzpomněl záměrně, je spojena se zdejšími specialitami.

Místní ho požívají od roku 1598, kdy ho namíchal z výluhu skořice, kardamomu, hřebíčku levandule, tymiánu a řady dalších přísad Holanďan Ambrosius Vermeulen.

Ale domácí i hosté spíše holdují v nesčetných hospodách a nálevnách pivu, hodně tu frčí náš Kozel a plechovkové žatecké, k tomu trochu víceprocentní lihovina. Jsme v Polsku, vede vodka.

Ted už se dost ochladilo, takže je vhodné dát si grzane piwko, svařák, do kterého se přidává hřebíček, trocha medu a skořice, spolu s plátkem citrónu, někde vám přidají i trochu malinovky. Nádherně to voní a hlavně zahřeje. O polské gastronomii by se daly psát dlouhé texty, ale neochutnat pierogi, pirohy sladké nebo slané, poléwky žurek v chlebu či barszcz, určitě nějakou rybu, sleďů Poláci spořádají v mnoha podobách téměř hejna, výborný je bigos, lovecký guláš, množství různých zákusků, pečiva…, zkrátka výběr obrovský. A komu stačí pizza či kebab, račte vstoupit. Jakmile vám obsluha donese velké porce chutného a vydatného pokrmu, uslyšíte od ní Smacznego (Dobrou chuť!).

Z letiště do města

Dopravu můžete do Gdaňská zvolit trojím způsobem, vlakem přes celé Polsko, autem, nebo letadlem.

Třetí alternativa byla vzhledem k nízké ceně letenek nejschůdnější.

Z letiště Lecha Walesy se do centra dostanete buď pohodlným vlakem, nebo nepohodlným autobusem linky 210.

Samozřejmě v úvahu připadá i taxi, cena je ale asi 100 zlotých.

Doprava

Město křižuje síť MHD. Nejlepší je pořídit si elektronickou jízdenku, nebo zaplatit kartou v dopravním prostředku.

Jízdenky koupíte v automatech na zastávkách, v trafikách nebo přes mobilní aplikaci Jakdojade. S informacemi jsem se spoléhal na centrum na hlavním náměstí na Dlouhém trhu naproti radnici, ale neměli tu ani mapy, ty ostatně chybí po celém městě. Jsem na ně zvyklý nejen od nás, ale i z okolních států. Sice jsou tu na sloupech ukazatele k památkám i s udáním vzdálenosti, ale není to vždy dostačující. Takže chce to aplikaci Mapy.cz v mobilu.

Nezávislý městský stát

Město bylo dvakrát v minulosti nezávislým městským státem podobně jako Vatikán, prvně v letech 1807 až 1814, podruhé jako svobodné město Gdaňsk od roku 1920 do 1939. Byl to jediný polský přístav, obklopený ze dvou stran německým územím, což nesmírně vadilo nacistům, kteří sem chtěli postavit železnici a dálnici.

Odmítání polské strany bylo jednou ze záminek agrese, podobně jako na našem území problém Sudet. Město bylo ale co se obyvatel týče téměř celé německé, Poláci tu tvořili malou a izolovanou část obyvatel, Židů bylo minimálně. Koncem války sem prchly před Pruskem postupující Rudou armádou statisíce Němců, z Gdaňska vyplula loď Wilhelm Gustloff, která se po torpédování ruskou ponorkou stala největším námořním hrobem na světě. Do města, vítán doslova zfanatizovaným davem konečně svobodných Němců, kteří se mohli vrátit do „náruče Říše“, aby potom padli na bojištích Západu, Východu, Afriky, na moři i ve vzduchu, přijel 19. října 1939 Adolf Hitler.

Za památkami

Když jsem již zmínil pana Ambrosia, musím pokračovat tím, že hanzovní město mělo velmi silné vazby na Nizozemí a Flandry, takže krásná procházka podle řeky Motławy s nepřehlédnutelným ikonickým Starým jeřábem připomíná starý Amsterdam. Řeka se v historickém centru rozlévá do dvou ramen, její nábřeží jsou hlavní turistickou trasou s památkami, hospůdkami, kavárnami a cukrárnami.

Tady najdete jednu z hlavních památek, Stary Żuraw/Starý jeřáb, asi nejfotografovanější místo Starého města. Sloužil jako jeřáb i městská brána. Uvnitř věže jsou obří šlapací kola, ve kterých chodili lidé a pomocí nichž mohli zvedat náklady o váze až dvě tuny do výšky 37 metrů.

O atrakci je velký zájem, takže na prohlídky se tvoří fronty.

Levobřežní nábřeží slouží i jako přístaviště vyhlídkových lodí, které odtud vyplouvají směr Westerplatte, na zdejším poloostrově 1.9.1939 ve 4.45 hodin zahájila německá bitevní loď palbou na polskou vojenskou posádku druhou světovou válku.

(O události někdy příště.)

Lodi vyplouvají i na širé moře k poloostrovu Hel. Gdaňsk má řadu profánních, tedy světských, ale i církevních staveb. Hlavní osou města je Dlouhý trh/Dlugi Targ, na který se dostanete z nábřeží Zelenou branou. Tady je hospoda vedle hospody, pod radnicí stojí pověstná Merkurova kašna, která je pro Poláky místem setkání něco jako „pod ocasem“ v Praze. Kdo u ní nebyl, nebyl v Gdaňsku.

Postavili ji v 17. století, původně byla barevná, prošla četnými rekonstrukcemi hlavně po poškození ve válce. Při lítých bojích mezi wehrmachtem a Rudou armádou byla zničena velká část historických budov, Poláci po válce vše pečlivě zrekonstruovali, takže procházíte a navštěvujete repliky.

Takto se zachránila řada měst, po válce vyrostla nová Varšava, Wroclaw, Berlín, Drážďany, Cáchy, Kolín nad Rýnem, Norimberk a desítky až stovky dalších.

Našemu území se boje takřka vyhnuly, bombardování ani dělostřelba nebyly tak tragické.

Orientační bod kašna

U radnice  Długeho Targu stojí historická Neptunova fontána ze 17. století, která se počítá mezi nejznámější gdaňské památky. Jde o mistrovské dílo stylu manýristického rokoka. Původně barevná fontána prošla mnoha renovacemi, včetně rekonstrukce po válečných škodách. V současné době, díky moderním instalacím, funguje celoročně a představuje malebný orientační bod a ideální místo pro památeční fotografie.

Za kašnou stojí Artušův dům (Dwór Artusa), ten býval středobodem města. Setkávali se tu bohatí kupci, hanzovní město prosperovalo hlavně díky obchodu obilím, nesmělo se ale mluvit o kšeftech, pořádaly se tu plesy, sloužil i jako soudní dvůr, přijímali tu i panovníky.

Dnes je částečně prohlídkový.

Na Hlavní radnici (Ratusz Glownego Miasta) je krásný pohled zejména v noční hodinách, kdy je osvětlena s Merkurovou kašnou „u nohou“. Prý má nádherný interiér, ale nedá se stihnout vše, jsou tu muzejní expozice. Zvonkohra z věže je slyšet do daleka. V poledne zní Óda na radost. Věž slouží jako rozhledna.

Největší cihlový kostel na světě, málo jich je tu kamenných, nese jméno Panny Marie/Bazylika Mariacka. Dovnitř se vejde až 25 tisíc lidí, jedná se o jednu z nejdůležitějších evropských památek.

Je tu velké množství uměleckých děl, včetně astronomického orloje z 15. století. Pokud vás baví vystoupat kvůli výhledu 400 schodů, nabízí se výstup na kostelní věž.

Já si tu radost odpustil.

Gdaňsk je městem jantaru, mají na to i specializované Museum Bursztynu. V Polsku zkamenělé pryskyřici říkají burstzyn, pro anglicky mluvící obyvatelstvo je to amber, česky jantar. Ve městě na šperky ze 40 milionů let staré hmoty narazíte na každém kroku, proslulá je Mariacká ulice, nejen šperkařinou, ale také bohatě zdobenými terasami zvanými perrony. Krásně fotogenické objekty, většinou s květinovou výzdobou.

Kdybyste měli hodně času a chtěli si nějaký jantarový nuget nalézt sami, na plážích Baltu se většinou nějaký kus najde. Jezdí se za ním třeba na Westerplatte, tam jsem viděl mnoho sběračů, nebo na ostrov Sobieszewo, který je zároveň velkou ptačí rezervací, sloužící i k pozorování opeřenců.

Z jantaru je oltář a nádherné církevní vybavení baziliky svaté Brigity. Je to monumentální kostel hnutí Solidarność/Solidarita, které přispělo svými protirežimními akcemi k rozložení socialistického bloku. Připomínají se tu předáci hnutí. Lech Walesa a jeho spolupracovníci, ale i kněz Jerzy Popiełuszko umučen polskou tajnou policií, první prezident maršál Pilsudský a řada dalších. Je to místo, které je hojně navštěvované a připomíná Polákům jejich historii. Bazilika byla v letech socialistického Polska hlavním kostelem opozice a především odborů Solidarita. Scházeli se tu k poradám Lech Walesa, první postkomunistický premiér Tadeusz Mazowiecki a další členové opozice.

Centrum Solidarnośći se věnuje historii hnutí Solidarita, které hrálo klíčovou roli při pádu komunismu nejprve v Polsku, pak ve východním bloku.

Na nábřeží Motławy kousek od Jeřábu kotví „Soldek“ – první polská nákladní loď po druhé světové válce sloužící nyní jako unikátní lodní muzeum v Gdaňsku. Postavili ji v roce 1949, přes 30 let přepravovala uhlí a železnou rudu po Baltském a Severním moři. Nábřeží u lodi zabírá budova Námořního muzea.

Mezi nejvíce navštěvované památky právem patří Muzeum II Wojny Światowej/Muzeum druhé světové války.

Jedna z nejlepších expozic historie nahlížená polskýma očima na válku a osudy obětí totalitních režimů. Mezi historiky i veřejností budí občas kontroverze, ale Polákům se podařilo monumentální dílo, k prohlídce se vrátím někdy jindy.

Nakloněný tvar budovy má revokovat svět vychýlený válkou.

Pokračovat v prohlídce by se dalo dlouho, pokusím se to zpestřit fotkami.

Mým osobním tipem je návštěva klubu Red Dog na Dlouhém trhu. Fantastická atmosféra, hned jsem se zapojil, poprvé v životě, do karaoke.

Zdroje

(NIE)WOLNE MIASTO GDAŃSK - DLACZEGO TU WYBUCHŁA II WOJNA ŚWIATOWA? (https://www.youtube.com/watch?v=3Gs46sq6-PA)

cs.wikipedia.org/wiki/Gdaňsk

BANDŽUCH, Tomáš. Hitlerovo svobodné město

CIEŚLAK, Edmund; BIERNAT, Czesław. History of Gdańsk.

cs.wikipedia.org/wiki/Westerplatte

Gdańsk 1939” - film dokumentalny