Článek
Je to trochu nadsázka, Vydra je divočejší a mohutnější, přesto si Šembera podobné přirovnání zaslouží. Necelých třicet kilometrů toku je krom úseku pod Kozojedy mírných. Pramení u Jevan, proteče Českým Brodem, aby se za Sadskou setkala s Výrovkou a splynula s ní do Labe. Pod Kozojedy s nepřehlédnutelným kostelem je tomu ale jinak.
Začíná tu velká chatová osada, skoro by se řeklo městečko. Už to nejsou trempířské chaty, které dole v údolí ještě uvidíte. Vypadají, že přilepené ve svahu drží silou vůle.
Je tu řada moderních haciend, před nimi ve značné míře SUV, kdyby majitelé mohli, vyjeli by s nimi snad až za komín. Ale pokrok nezastavíš…
Kozojedský kostel mnohokrát vykradli
Kozojedy se také rozrůstají, a pak, že se nestaví. Kostel svatého Martina je pozoruhodná stavba, evokuje dávnou minulost.
Bývala tu ves, zbyl jen kostel
Býval centrem obce, nyní stojí osamocený, obklopený hřbitovem. Má románské základy, ale utvářela ho gotika. Nesčetněkrát ho vykradli. Obec bývala jednou z největších na Černokostelecku, od kostela se posunula na nynější místo, údajně vyhořela a osadníci se přestěhovali k vydatnějšímu vodnímu zdroji.
Kostel svatého Martina
Prvorepublikové trampské osady
Do údolí pod Kozojedy přicházeli za první republiky trampové, tehdy oblečení do pumpek, žádné maskáče, s batohy, kytarami a bendži. K tomu celtovinu nebo stan.
Něco o kostelu
Jezdilo se v sobotu po práci, žádné volné víkendy přdci neznali. Tábornický život byl plný kamarádství, hrál se volejbal, pěstovala se lukostřelba, mazal mariáš. Osady na místě vzniklé pojmenovali Kansas a Colorado, fascinace romány z Divokého západu a kanadské divočiny byla v té době veliká.
I když stoupenci Gottwalda a Stalina trampské hnutí po válce potírali, v roce 1948 vznikly Spojené osady údolí kozojedského. Kozojedy jsou i literárně zaznamenány v epopeji z válek trampsko-paďourských v Dobrodružství šesti trampů Vlastimila Rady a Jaroslava Žáka. Sice jsou situovány na Vltavu, ale čtenářům věci znalým podobnost s Kozojedy neunikla.
Trampská romantika to už není
Začíná divočina
Lesní cesta se začíná zařezávat do stráně zužujícího se údolí, chatová invaze končí, Šembera začíná trochu divočet. V řečišti se objevují holé i mechem porostlé balvany, tvoří se tůňky i velké tůně, peřejky, vodopádky. Ve všední den tu málokdy někoho potkáte.
Přichází rozcestí Na Zámkách. Nový most odbočuje z červené turistické značky dále po žluté vlevo na Doubravčice. Do Šembery se tu vlévá Lázný potok, kousek od soutoku vyrůstá nová chata.
Šembera. Jedna z prvních trampských chat v údolí
Zaniklý hrádek Šember
Žlutá pokračuje i vpravo mírně na hřeben, tak bočí vlevo do míst, kde stával hrádek Šember. Nic tu k vidění není, dochoval se jen příkop a zbytek kamenné hradby. Postavit ho nechali cisterciáci z kláštera v Klášterní Skalici ve 2. polovině 14. století. Zachovaly se záznamy, že v roce 1357 Ješek z Náchoda prodal pozemek biskupovi Dětřichovi z Portic. Stavělo se na základech staršího hradu. Roku 1421 hrad pobořila lůza pod kališnickým praporem. V roce 1452 je již uváděn jako pustý.
Zpočátku je to klidný tok
Na místě najdete odpočinkové místo a informační tabuli, žlutá tu pokračuje dále na rozcestí pod Šemberem, kde naráží na silnici vedoucí mezi Českým Brodem vlevo a Kostelcem nad Černými lesy vpravo. V lese stojí památník na panování majitele zdejšího panství knížete Jana II. z Lichtenštejna.
Tady stával hrádek Šember
Podobná šumavské Vydře
Vracím se na červenou k Šembeře, balvany v korytě připomínají šumavskou Vydru, jen obří misky v kamenech chybějí. Je tu opravdová divočina. Přes lávku přecházím na levou stranu a pokračuji až k již zmíněnému rozcestí.
Šembera vypadá jako šumavská Vydra
Zpět do civilizace
Potom se vydávám po silnici do Českého Brodu. Z divočiny zase civilizace, ale těch pár desítek minut v nádherném lese stálo za to.
V údolí říčky Šembery
V korytě jsou velké balvany
Údolím vede naučná stezka s tuctem zastavení u infopanelů.
