Článek
Varování: Článek obsahuje popis násilí, které může citlivé jedince rozrušit.
Přeukrutnou bolestí museli trpět při popravě v dubnu 1512 na Hradčanech loupeživí rytíři bratři Chlévcové. Žádné milosrdné stětí je nečekalo. Kat je narazil na kůl, trest to byl mimořádně krutý, ale byla to výstraha pro další lapky, kterých nebylo málo.
Byly to podivné časy v Českém království. Před několika desítkami let v zemi operovaly a řádily husitské svazy, nyní, na počátku 16. století, kdy byla země v podstatě v bezvládí, tu řádily zcela bezostyšně zločinecké tlupy, většinou bandy místních šlechticů vedené loupeživými rytíři.
Země za krále „Bene“
Oficiálně byl králem Vladislav II. Jagello, ale ten sídlil v uherském Budíně, který získal po smrti svého soka Matyáše Korvína. Do Uher se přestěhoval v roce 1490 a Čechy měl, jak se říká, „na háku.“ Prahu navštívil jen při korunovaci syna Ludvíka, to se psal rok 1509. Král byl flegmatický, vládnutí ho moc nebavilo, a protože většinou šlechtě všechno odkýval, dostalo se mu přezdívky král Bene.
Je zajímavé, že se „Bene“ snažil prosadit do trestů v českých zemích napichování na kůl, to mu ale šlechta zamítnula.
Banda loupeživých Chlévců
Banda v čele s Chlévci byla jednou z nejhorších, pro sebemenší zisk loupili a mordovali, jejich obětí se stala i těhotná žena. Nikdo si před nimi nebyl jistý životem, to nakonec donutilo šlechtice, jejichž majetky také napadali, a samozřejmě měšťany, uspořádat na tlupu hon. Vše skončilo v roce 1512, kdy byli dopadeni a odsouzeni k trestu naražení na kůl. Protože byli rytířského původu, popravili je na Hradčanech, tamní popraviště bylo pro takové exekuce vyhrazené. Jak skončili další z bandy a kolik jich bylo, prameny neuvádějí.
Freska v kapličce.
Popraviště se nacházelo někde v místech nynějšího Černínského paláce. Exekucím přihlížely velké davy, popravy byly velkým zpestřením středověkého života. To až do doby, kdy byly zakázané.
(Poslední veřejná poprava ženy v českých zemích se konala 13. 9. 1945 v Třešti. Popravili kolaborantku a udavačku Hertu Kašparovou. Exekuce se zúčastnili i žáci základní školy. Poslední veřejná mužská poprava se odehrála 29. 3. 1947 v Hradci, na šibenici skončil Václav Hanke.)
Podle dobových kronik, zvláště Hájkovy Kroniky české, se odehrávalo s Chlévcovými kruté divadlo, takové ale měli přihlížející rádi.
Prokláti kůly
Jeden z bratří po zavedení kůlu do řitního otvoru zemřel celkem brzy, druhému musel kat kůl dvakrát vytáhnout. Chlévec prosil, ať ho dorazí, ale ani třetí pokus nebyl úspěšný. Dřevo šlo zase nakřivo. Kat už zanechal úsilí a nešťastníka na kůlu vyzdvihl. Dřevo mělo vyjít hlavou, ale pokaždé prošlo rameny.
„A on modlil se k Pánu Bohu velmi snažně až do večera a v noci zlámal se jemu kůl u samého zadku a on s tím kůlem, an v něm vězí, šel až na Hradčany a tu se v nějakém hnoji položil,“ píše Hájek z Libočan.
Když ráno šli lidé na mši, rytíř ještě žil a prosil kolemjdoucí, aby mu zavolali ke zpovědi kněze. Ten přišel a rytíř mu řekl, že je bez zpovědi, ale že se denně modlí ke svaté Barboře, která je patronkou ochrany před smrtí bez zpovědi.
„To slyšev kněz, hned jemu podal svátosti velebné a on hned toho dne umřel a při kostele svatého Benedikta s pláčem mnohých lidí pochován,“ dodává Hájek.
Událost se stala za Hájkova života, takže ač si autor v kronice hodně vymýšlel, mělo by svědectví být autentické.
Ilustrační obrázek odsouzence proklatého kůlem
Kaplička svaté Barbory
Na místě, kde se pravděpodobně exekuce odehrála, stojí kaplička, která je součásti zdi Loretánské zahrady. Postavili ji v roce 1726 podle návrhu barokního stavitele F. M. Kaňky. Donátory zřejmě byli podle znaku Kinští. Za mříží je vyobrazení od barokního malíře V. V. Reinera, žáka Petra Brandla. Zrestaurovaná freska znázorňuje orodující svatou Barboru s andílky po stranách. Pod ní umírá odsouzenec při zpovědi knězi, je obklopen udivenými lidmi. Po straně stojí ministranti se svícemi, postava v pozadí patří zločinci s kůlem.
Místo většina kolemjdoucích mine bez povšimnutí.
Zločin a trest
Dějiny jsou plné zločinů a trestů, většina byla hodně krutá, je neuvěřitelné, jaká muka dokázali lidé vymyslet.
Naražení na kůl patřilo k těm nejhorším.
Hromadná poprava naražením na kůl v Osmanské říši
K exekucím vycházely svazky s obrázky popisující přesný postup při výkonu trestu, rovněž je popsána práce kata, jeho nářadí, ceny za jednotlivé úkony a práce pomocníků. Ty nebyly jednotné, města si určovala cenu většinou sama.
Naražení na kůl se dostalo do Evropy z Asie, známé bylo i v Africe. Takto se vypořádal se zajatými Sparťany a jejich vůdcem Leonidasem perský král Xerxes po vítězství u Thermopyl.
Zákoník Karla V. přisuzuje tento trest vražedkyním dětí. Za náboženských válek se tímto způsobem často nakládalo s nepřáteli, vyznání nehrálo roli. Během Napoleonova tažení do Afriky narážením zabíjeli Francouzi domorodce, existuje popis exekuce, kterou provedl francouzský kat na Sulejmanovi el Habim. Kat Barthélemy takto zabíjel poprvé, Sulejmana musel vzadu naříznout a ten umíral přes 4 hodiny.
Narážením na kůl se popravovalo ještě poměrně nedávno, Poslední oficiální poprava tímto způsobem je v Turecku zaznamenána v roce 1830.
Úděsná smrt
Narážení se dělo několika způsoby, někdy to bylo přes břicho do podpaží nebo do pusy. Většina ale šla přes řitní otvor a kůl měl vylézt do hlavy. Někdy ho zatloukali palicí. Po zaražení kůlu si kat už většinou odsouzence nevšímal, ten zemřel v krutých bolestech i po několika hodinách. Někdy to trvalo i dny.
Trhání odsouzence koňmi, další z šílených způsobů smrti
Poslední zaznamenané naražení na kůl se uskutečnilo v českých zemích v Ivančicích roku 1570, kdy popravili lupiče Pavla Vašanského.
Za genocidy Arménů Turky bylo používáno ve velkém na počátku 20. století. Zajaté ustašovce prý naráželi na kůly jugoslávští partyzáni za druhé světové války, poslední popravou mělo být usmrcení maďarského válečného zločince generála Ference Szombathelyiho v roce 1946.
Zvěrstva se děla i v Asii, dokonce snad i za vietnamské války, ale to není doloženo. V roce 1976 zemřel nabodnutý na kůl za sympatie k levici argentinský student Floreal Edgardo Avellaneda…
Zdroj: Hájkova Kronika česká, Academia, 2013,
J. Košnář: Staropražské pověsti a legendy
Wikipedie: Trest smrti v Československu
www.narážení na kůl
