Kaťákovské blues z poesiomatu u pobořeného kostela v Šitboři

Asi šestkrát jsem zatočil klikou šitbořského poesiomatu, aby se mluvící a hrající trubka uvedla v život. Bylo mi líno a příjemně, cesta mě na okraj Poběžovic, kde se dlouhodobě a náročně opravuje zámek, velmi významná památka, zavedla až do okrajové části města.

Do Šitboře jsem se vydal záměrně, kostel svatého Mikuláše a poesiomat byly mými cíli. Za mluvícími rourami slídím již delší dobu, první setkání s tímto fenoménem se odehrálo na vrchu Kalvárie u Úštěka.

Melodie z filmu Páni kluci, která je tam nahraná, protože se točilo v nedalekých Zubrnicích, mi zněla v hlavě hodně dlouho.

Klikotoč navodí náladu

Seděl jsem kousek od zachraňovaného kostela svatého Mikuláše v Šitboři (Schüttwa) a přemýšlel, který z 20 nabízených textů si mám pustit. Nakonec mi náramnou pohodu navodili „Kaťáci“ s Blues opuštěný postele.

Kostel patří mezi nejvýznamnější církevní památky Plzeňského kraje. Zřejmě ho založili v polovině 13. století, je tedy jednou z nejstarších raně gotických staveb u nás. Když si představíte, jak to tu před těmi stovkami let vypadalo, naskýtá se otázka, proč v této divočině.

Osídlení tu bylo německé, i na náhrobcích hřbitova, který zarostlý leží u kostela, jsou náhrobky s desítkami stříbřenkou natřených křížů, na nichž je připevněn visící Kristus.

Opuštěný Kristoles

Les stříbrných Kristů v téměř naprostém tichu je přízračný. Navolil jsem povídání o zdejším rodákovi Janovi ze Šitboře (nebo také Janovi z Žatce), který napsal kolem roku 1400 filozofickou disputaci Oráč z Čech, ta patří k vrcholům německojazyčné středověké literatury. Filosof má na návsi pod kostelem pomník se základními údaji o díle Oráč.

Kristové dál netečně shlížejí na pokračující rekonstrukci zapomenutého kostela. Napadá mě kacířská myšlenka. Co kdyby Římané nepopravovali ukřižováním, jak by se to v náboženství projevilo, jaká by byla symbolika?

U hřbitova stojí několik informačních tabulí, ty objasňují šířeji život filozofa, který je připomínán hlavně v Žatci, kam se odstěhoval.

Ještě jsem si pustil jednu lidovku, prohlédl jsem si sochy vytvořené v rámci sympozia a nahlédl jsem do zatím nezastřešené části kostela.

Na financování se dlouhodobě podílí Česko-německý fond budoucnosti.

Práce zajišťuje místní spolek Mikuláš, členové se starají nejen manuálně o stavbu, ale i o propagaci místa, podíleli se i na výběru textu poesiomatu.

Vysídlená obec zase žije

Ves je poprvé zmiňována roku 1248, krom kostela svatého Mikuláše tu nic pozoruhodného nenajdete. Před válkou tu žilo asi 300 obyvatel, všichni německého původu. Po roce 1945 byli odsunuti, nastalo doosidlování. Do kostela nikdo nechodil, asi byl i vyrabován. Když se v 70. letech minulého století propadl krov, byl určen k demolici, ta naštěstí neproběhla.

Ještě že se našli lidé, kterým památka nebyla lhostejná.

Kdysi gotický kostel v polovině 17. století barokně přestavěli, spolek Mikuláš na záchraně pracuje od roku 2015. Podařilo se jim zastřešit presbytář, zpevnili věž, instalovali sluneční hodiny…

Pomník Jana ze Šitboře instalovali na návsi, autorem je sochař a malíř Jaroslav Šindelář.

Středověký traktát o životě a smrti

Oráč a Smrt je útlá kniha, mající 33 kapitol, kde muž, vystupující jako Oráč, obžalovává Smrt z toho, že mu vzala mladou ženu. Obviňuje smrt jako hromadného vraha všech a žádá Boha, aby zubatou vyhladil ze světa. Viní i Boha, že to dopustil, Smrt ale jeho útoky odráží s tím, že ona je prodlouženo rukou Nejvyššího, jedná tedy jeho jménem, filozofický traktát byl oblíbený po celé Evropě. V němčině se skladba jmenuje Der Ackermann und der Tod.

Co je poesiomat

Poesiomat nebo Poeziomat, podle toho, jak kdo vnímá jazyk, je kovová roura, trouba, která je uvnitř osazena megafonem, počítačem, reprosoupravou a zesilovačem. Nabíjí se po několikerém zatočení klikou, červená kontrolka avizuje připravenost reprodukce. Obsahuje 20 nahrávek, které se vztahují k místu, kde je umístěn. Texty jsou namluveny různými osobnostmi, ty také bývají souvztažné k místu – rodáci, nyní tu bydlící…

Poesiomatů stojí v České republice 40, jsou ve městech, krajině, na hradech. Šitbořský je příkladem krajinného. První byl instalován na pražském vinohradském náměstí Míru v roce 2015, na jaře roku 2024 ho přemístili do parku za bývalou vinohradskou tržnici. Některé jsou i na hřbitovech, (Malvazinky, Vinohradský hřbitov, Lipnice) bohužel cesta k nim i samotný přístroj povětšinou chvíli hledáte, někdy o něm nevědí ani místní, kteří ho mají v blízkosti. Hledal jsem ho v Hejnici, nikdo o něm nevěděl, našel jsem ho náhodou.

Poesiomat vymyslel kavárník Ondřej Kobza, jeden je i v New Yorku, další, v čase návštěvy nefunkční, jsem náhodou našel v Drážďanech.

Zachraňovaný zámek v Poběžovicích

Došel jsem zpět do Poběžovic a obešel zdevastovaný zámek. Má za sebou pohnutou historii. V nedávné minulosti tu žila jako manželka majitele jedna z prvních Japonek, které se usadily v Evropě. Rod Coudenhove-Kalergi získal panství na konci 19. století, rakousko-uherský diplomat si vzal paní Micuko Aojamovou, ta přijala křest, stala se hraběnkou a na panství vychovali společně sedm dětí.

Památka má základy ve středověku, vystřídaly se tu významné rody, například Švamberkové, Wünschwitzové. Richard Coudenhove-Kalergi byl otcem myšlenky sjednocené Evropy, v jeho době to však nebylo vůbec realizovatelné, chtěl něco podobného Evropské unii. Richarda připomíná pamětní deska u vchodu do areálu.

Když obcházíte zámek, jímá vás smutek, kam až může jít nezájem o historii a téměř řízený teror minulosti. Provázejí mne informační tabule se starými fotkami plnými života a poklidu na zámku, jehož malá část byla nedávno zpřístupněna.

Po roce 1945 se sem nakvartýrovala Pohraniční stráž, odešli odtud v 60. letech, tak to šlo s objektem z kopce. Chátral, vnitřně se řítil, ještě že mobiliář skončil na zámku v Horšovském Týně.

V „devadesátkách“ chtěli zámek odstřelit, pak ho získalo město Poběžovice a začalo se obnovovat.

Daří se to pomalu, zámek je velký, peněz málo ale má našlápnuto k životu.

Zdroje:

poesiomat.cz,

infopanely v Šitboři a Poběžovicích,