Článek
Nikde se nedozvíme, že v Čechách bylo někdy lacino. Přesto je to dáno černé na bílém v Kronice české od kronikáře, spisovatele a kněze Václava Hájka z Libočan.
Je to bichle silná, do postelového čtení nedoporučitelná, protože její váha by čtenáře mohla pošramotit více než informace tady sdělené. A ježto je to psáno starou češtinou, text musíte číst velmi pečlivě, každá stránka se hemží vysvětlivkami. Hájek musel být genius, co si dokázal vymyslet, to je na umělou inteligenci. Své dílo vydal v roce 1541 a přes tři staletí byly jeho fantazie brány za pravdu pravdoucí. Stačila mu malá informace, ke které si vymyslel příběh, že mu to generace čtenářů „žraly.“
Za krále Ladislava Pohrobka
Událost se vztahuje k letopočtu 1450 a králi Ladislavovi Pohrobkovi (1440 až 1457), který po přijetí českými pány v Jihlavě přednesl na českém pomezí slavnostní přísahu. (Hájkovi nesedí letopisné údaje, ale to mu zjevně nevadí.)
A píše Hájek: Hned poté král Ladislav hnul se odtuď s tím se vším lidem a přijel do Prahy v středu před slavností svatých Šimona a Judy (28. 10.) a hned v neděli, na den týchž svatých slavně v kostele svatého Víta na hradě pražském svatého Vácslava korunován, věku svého patnáctého – a tu se počala radost všemu lidu českému.
Času toho v českém království byla hojnost všech věcí, strych žita (asi 93 l.) platil půl třetího groše, ovsa strych za dva groše, vajec čtrnáct a nejméně dvanáct za jeden peníz, (sedmina groše), věrtel piva (pivní sud asi 248 l. )za šest neb sedm grošů, podvakrát piva za halíř brali, mláta žádný nepotřeboval (odpad sloužil jako krmivo pro dobytek), všechno ven na břehy vozili, (břehy sloužily jako odpadiště) malvazí žejdlík (těžké víno) za šest peněz, vína uherského za čtyři peníze, patoček pinta za jeden peníz a lehčího půl pinty za peníz (slabé řídké pivo), putna břeskví (broskví) za dva peníze, hrušek putna za čtyři peníze a jablek výborných též za čtyři peníze, kapr veliký za čtyři peníze, libra (0,5 kg) lososu za tři peníze, heryňkův (slanečci) dvacet za sedm peněz, čuba liščí podbřišková (kožich) za tři kopy, a hřbetová za dvě kopy, vocasy kuní a liščí na břehy metali, maso velmi lacino a tak všecky věci byly nadmíru laciny.“
Údaje jsou v Kronice vydané nakladatelstvím Academia roku 2013 na straně 993.
P. S.: Nechtěl bych knihu korigovat, čtu ji na přeskáčku, jinak se to nedá, ale jsou tu hezké historky a jména, která si Hájek vymyslel, jsou také obdivuhodná. Boták a Stavboj, Domaboj, Sudivoj, Sudiroh, Čiňkrúch, Hlasislav, Pomnikvas, v Dívčí válce vystupují Vratka, Hodka, Nabka, Pětisíla, Klimbojna, Nastavila…
Kšeft s ostatky
Fantastický je v Kronice výčet relikvií, které shromáždil císař Karel IV. a nechal kvůli nim zbudovat Karlštejn.
Jsou děleny na Svátosti Pána Spasitele našeho. Svátosti Panny Marie. Těla svatých a světic. Hlavy svatých a světic. Ruce a ramena svatých a světic. Čelisti svatých a světic. Zubové svatých a světic. Prstové a článkové svatých a světic. Svátosti svatých a světic mnohých, velicí a malí kusové. Olejové jeden každý v nádobce, Tyto věci jsou tu pro náboženství křesťanské položeny.
V Kronice výčet zabírá strany 1093 až 1098. (Musel to být nepředstavitelný byznys, prodávání ostatků, někteří svatí byli rozřezáni na atomy, se kterými se šmelilo)
