Článek
Krávy hnané do táhlého kopce naštvaně bučí, jsou uřícené, zrovna jako jejich honáci. Rychle pryč od rabujících vojáků, kteří v Sasku řádí. Ti nejen rabují a ničí majetky, ale také zabíjejí. Cílem je velká jeskyně, druhé největší skalní okno po Pravčické bráně, které se jmenuje Kuhlstalle – Kravín, kde byl ukrýván za Třicetileté války dobytek z nedalekého Lichtenhainu.
Jsme v Saském Švýcarsku, v údolí říčky Kirnitz, česky Křinice, která vtéká ve městě Bad Schandau do Labe.
Hrádek pánů z Dubé na vysoké skále
Kuhlstalle je skalní brána vysoká 11, široká 17 a hluboká 24 metrů.
Na vrcholu stával strážní hrádek Neuer Wildenstein, dá se k němu vylézt po Nebeském žebříku (Himmelsleiter). V úzké štěrbině se po téměř stu schodech, také zvaných Jakobův žebřík, dostanete na plošinu, kde si postavili Berkové z Dubé sídlo. Je možné, že prostor využívali jako ustájení dobytka a koní. Berkové patřili ke starobylým českým šlechtickým rodům, byli jedni z nejbohatších ve své době, nejvíce majetků měli v severních a východních Čechách. Páni z Dubé, užívající v erbu ostrve, se vyčlenili z původní linie Ronovců. Jejich mocenským centrem bylo Českolipsko. Zakladatelem Ronovců byl Smil z Tuháně, jeho synové Jindřich a Častolov, ti založili další rodové větve – z Klinštejna, Lipé, Lichtenburka (Lipnice), k větvi z Dubé přibyli páni z Adršpachu a Škopkové. Za podporu panovníka získávali další majetky a tituly. Rod povýšil panovník v roce 1637 na říšská hrabata, Berkové vymřeli v 18. století.
Na vrchol myší dírou
Škvíra nahoru je hodně úzká. Prostorově výraznější osoby se tu můžou „zašprcnout“. Ke Kravínu se dostanete po vícero cestičkách, ale pokud využijete jízdu žlutou tramvají z Bad Schandau, je to velmi příjemná a romantická cesta.
Žlutá je dobrá
Žlutě zbarvená souprava skřípe a rachotí, v zatáčkách cuká, párkrát se zastaví při vyhýbání s protijedoucí soupravou, konduktér vystoupí a jde pokecat s kolegou. Tramvajovou úzkokolejku postavili v roce 1898, jede z Bad Schandau k vodopádu Lichtenhainer. Lístky se prodávají v soupravě.
Nádherná jarní cesta, příroda se zelená a barví lučními květy, projíždíme kolem lázní a starých mlýnů na říčce, tábořiště u trati je nabité karavany, podle cesty jdou desítky turistů.
Zhruba po půlhodině dojíždí souprava na konečnou, odtud je to ke Kuhstalle půlhodinka stoupání smíšeným lesem, kde si slunce hraje s barvami.
Táhle do kopce
Výstup není nijak příkrý, do kopce se hezky táhne, turisticky prázdno tu ale není. Krásné počasí přímo zve k výletu.
Jelikož jsou cíle na turistických značkách v časových údajích a ne metrické soustavě, jste na vrcholu stoupáku za půl hodiny, někdo i za třicet minut. Cestou minete několik odboček, lesy jsou prošpagetovány stezkami, většinou okružními, vinou se jako dlouhé nudle po úbočí i ve skalních roklinách.
Součást Malířské cesty
Cesta ke Kravínu je součástí Malerwege (Cesty malířů), po které putovali přední krajináři objevující krásu skal, aby svými kresbami podali svědectví do královských Drážďan, cože se skrývá za humny.
U skalního okna stojí výletní restaurace z roku 1853, před ní stojí několik stolků a přístřešků, jídlo a pití se prodává z okénka na boku, bývá tu dost nával. V objektu jsou toalety.
Za skalními výhledy
Z vyhlídky Kravína se otevírá nádherný pohled do údolí a na okolní pískovcové útvary, cesta odtud vede například k výhledovému bodu s restaurací na Grosser Winterberg, druhou nejvyšší horu Saského Švýcarska, nebo na Schrammsteine (Šrámové skály), které tvoří stěny kaňonu Labe.
Obojí je, zvláště na podzim, kdy to vše hraje ve valérech barev, nádherná procházka, počítejte v cílových bodech se stoupáním po žebřících a kovových stupech.
Od Kravína se můžete vrátit zpět na konečnou tramvaje Kirnitzschtalbahn, nebo sejít na některou z dalších zastávek na cestě, třeba Beuthenfall.
Mezi Bad Schandau a lichtenhainerským vodopádem lze rovněž cestovat autobusovou linkou 241, na které platí celodenní síťová jízdenka Labe-Elbe.
Autorský text