Majitelé Ostrého tak dlouho škodili sousedům, až jim Lužičané vypálili hrad

Jméno Ostrý nesou v Čechách dvě hradní ruiny. Jedna stojí nedaleko Milešovky, druhá, které se říká také Šarfenštejn, má blízko k městu Benešov nad Ploučnicí.

Ten první jsem zdolal minulý rok, dnes mě čeká druhý. Vystoupil jsem z vlaku ve Františkově nad Ploučnicí a vydal se obcí k čedičovému ostrohu, na němž jsou vidět zbytky hradní zdi. Osada vznikla v roce 1708, pozemky poskytl hrabě Josef František Thun, po něm dostala jméno.

Míjím honosnou vilu zvanou Zámeček, kterou si nechal postavit majitel zdejších textilek, poté opuštěnou továrnu Benar, neměla v asijské konkurenci šanci přežít, velký prostor je smutnou podívanou na zašlou slávu. Po mostě přes Ploučnici se dostávám pod mírný stoupák ke hradu.

Měl střežit obchodní stezku z Lužice

Po levici mám budovu továrny, podle názvu provozuje kovovýrobu, vyfotím starý vodojem a už se stezka lomí do kopce ke zřícenině. Nahoře jste při pomalejší chůzi asi za 8 minut. Pak narazíte na první kamenné pozůstatky byvšího hradu, který postoupil svému oblíbenci Janu z Michalovic roku 1283 Václav II. Prvotní stavba ale je připisována děčínským Markvarticům. Poprvé se připomíná v roce 1268.

Hrad byl kamenný s dřevěnými prvky, bergfrítového typu, zachovalo se jen torzo asi osm metrů vysoké válcové věže. Tloušťka zdi jsou asi tři metry a dovnitř se dá vlézt. Trochu to připomíná ten druhý Ostrý, ale z toho zbylo přece jen o pár šutrů více.

Tady se ještě můžete pokochat zbytky brány, části hradeb a studny. Ale výhled je odtud hezký, hlavně na opuštěné budovy Benaru.

Zlobili sousedy, ti je přišli vypálit

Markvartici hrad přepustili v letech 1278 až 1283 zemskému správci Otovi Braniborskému, pak přešel do držení pánů z Michalovic, Berků z Dubé a Vartenberků. Ti měli neustálé spory s dolnolužickým Šestiměstím, až se Lužičané naštvali a na podzim roku 1445 po čtyřdenním obléhání hrad dobyli a dřevěné části spálili.

Nic nepomohly ani tři příčné hluboké příkopy, které měly podporovat ze severu, ze strany, kde se dalo útočit, obranu.

Oprava nepomohla

Šarfenštejn sice obnovili, ale jen jako sídlo purkrabího, čili správce regionu. Od roku 1515 je uváděn jako pustý. Sice v roce 1896 byla snaha o jeho zachování, ale restaurační práce pro nedostatek peněz brzy skončily.

Ruinu ale pravidelně upravují, náletové křoviny jsou vysekány, tráva posečená. Je tu i ohniště, třeba si tu něco opečete.

Nešťastní manželé

Co by to bylo za hrad, kdyby se k němu nevázala nějaká pověst.

Na Ostrý utekl mladý šlechtický pár před dívčiným rozzlobeným otcem, který byl proti jejich lásce. Po dlouhé době, kdy hněv místo aby slábl narůstal, je dostihl a svého zetě zabil. Dcera otce proklela a vrhla se z ostré skály dolů.

Vrhat se tu nikdo nechodí, ale při neopatrném pohybu po kraji byste se zřítili do pořádné hloubky.

K Ostrému vede i druhá cesta. Od fotbalového hřiště na konci obce po zelené značce. Trasa není nijak náročná, dlouhá je asi kilometr a má minimální převýšení.

Podle Ploučnice do Benešova

Po sestupu z hradního kopce jsem šel podle Ploučnice do Benešova. Příjemná asi dvouapůlkilometrová cesta s malým stoupáním vede kolem asi desetimetrového vodopádu, při nízkých teplotách ledopádu.

V Benešově jsou v sezoně otevřeny dva zámky _ Horní a Dolní, které nechali postavit ve stylu saské renesance Salhausenové z Míšeňska.

V roce 1426 vypálili a z velké části vyvraždili obyvatelstvo husité. Město bylo po první světové válce připojeno k novému státu – Československu. Po mnichovské dohodě patřil Benešov v letech 1938 až 1945 do Sudetské župy Německé říše, spadal pod okres Tetschen-Bodenbach, který byl začleněn do vládního okresu Aussig/Ústí nad Labem. Obyvatelstvo bylo převážně německé, v roce 1945 vysídlené. Hřbitov je plný náhrobků s německými jmény.

Ojedinělá socha

Zajímavostí Benešova je socha národního hrdiny Jana Švermy stojící v zatáčce u železničního mostu.

Znázorňuje muže s puškou, předválečného novináře a komunistického politika Jana Švermu. Během 2. světové války uprchl do Moskvy, odkud byl vysazen v roce 1944 na Slovensku, aby se účastnil Slovenského národního povstání. Spolu s dalšími 83 muži zahynul ve sněhové bouři 10. listopadu na hoře Chabenec v Nízkých Tatrách.

Zdroj

Soukup a David: Hrady bez ohrady, Praha 2021

Čas hradů v Čechách, díl 1. Praha 1996

benesovnpl.cz

cs.wikipedia.org/wiki/Jan_Šverma