Článek
Na nepřítele byli v Plzni na císařův příkaz znamenitě připraveni
Na plzeňských hradbách postavených spolu se založením města v roce 1295 se zablesklo a ozvala se rána.
Kdy to bylo, nevíme, ale dejme tomu, že na počátku husitských válek, po roce 1420, kdy se chvíli drželi ve městě Jan Žižka s radikálním knězem Václavem Korandou. Ti nakonec odešli do Tábora a Plzeň se stala ryze katolickým sídlem. Husité ji třikrát neúspěšně obléhali, poprvé Žižka a následně dvakrát obléhatelům velel Prokop Holý. Proti hradbám stříleli i útočníci, střelný prach se dostával na scénu stále častěji.
Spolubojovníci účtují před Plzní s Prokopem Holým.
Začaly se zdokonalovat palné zbraně, zpočátku se jednalo o „hrubá“ polní děla, posléze přibyly kusy pro jednotlivce.
Na rozkaz panovníka
Novorenesanční budova Západočeského muzea stojící na rohu Kopeckého sadů má rozsáhlé sbírky a jednou z expozic je i proslulá městská zbrojnice. Tu měli místní na panovníkův rozkaz k obraně města.
Městská zbrojnice, palné zbraně
Rozsahem, i když se zachovala jen větší část, která nebyla zničena či rozkradena, patří k nejlépe dochovaným sbírkám středověkých měst v Evropě.
Založení se datuje k roku 1363, kdy Karel IV nechal v královských českých městech budovat zbrojnice pro městskou hotovost.
V expozici umístěné v přízemí budovy uvidíte soubor palných i chladných zbraní z konce 14. a začátku 15. století.
Palné i chladné zbraně
Jsou tu hákovnice, tarasnice, několik děl, muškety, halapartny, ostrými ostny naježené kropáče, ale i plátová zbroj, přílbice, prachovnice a řada většinou kamenných koulí.
Ráže byly velké, kule musely nadělat pořádnou paseku.
Vystaveno je na 1300 kusů výzbroje a výstroje, u plátové zbroje překvapí, jak je zdánlivě malá, je to dáno menšími tělesnými rozměry lidí ve středověku.
Také je jen do pasu, obránci na hradbách nepotřebovali mít chráněné nohy, pláty by naopak omezovaly rychlé přesuny.
Soubor zbraní je světově významná sbírka, v takovémto množství a stavu se zachoval jen v Plzni. Jde o kolekci hradebních pušek s jednoduchým doutnákovým zapalovacím mechanismem, v přední spodní části pažby mají hák, aby se lépe zachytily za hradbu, proto hákovnice.
Z období třicetileté války, kdy se Plzeňští bránili protestantským vojskům, jsou tu muškety.
Malba ve sklepení.
Ve sklepě je postavená část bašty, za ní do půlkruhu malba zobrazuje lítý boj obránců proti útočníkům protestantských vojsk.
Zajímavá je pokladnice
Zajímavostí jsou v expozici umístěné renesanční portály zachráněné z měšťanských domů a také vojenská pokladna se složitým zámkovým mechanismem. Vnitřní strana víka vypadá jako hra forbes.
Vojenská pokladna.
Zastoupeny jsou tu i různé halapartny, řemdichy a kropáče.
Sbírku město po staletí uchovávalo, ale jak šel čas, tu a tam se něco ztratilo, některé kusy sloužily i jako dary u příležitosti různých akcí a společenských návštěv.
V roce 1878 předměty přemístili do Městského historického muzea. V posledních dvaceti letech prodělala zbrojnice celkovou rekonstrukci, každý kus byl pečlivě prohlédnut a opraven, v roce 1995 se otevřela na současném místě.
Vše bylo vyzkoušené v boji
Význam zbrojnice je hlavně ten, že se nejedná o sbírku zbraní někde náhodně nashromážděných, ale kusy, které Plzeň měla opravdu ke své obraně.
Část výzbroje.
Za husitských válek byly hákovnice použity proti kališníkům před branami, některé z nich Plzeňští vzali kališníkům při nenadálém útoku na jejich ležení před Vánoci 1433. Tehdy ukořistili i pověstného velblouda, s nímž se, jako s darem od polského krále, obléhatelé pyšnili.
Ten nakonec doplnil plzeňský městský znak.
Středověké vojenské přílby.
Plzeň husité obléhali mezi 14. červencem 1433 a 9. květnem 1434, čili 9 měsíců a 23 dny. Obléhatelům velel Prokop Holý zvaný Veliký. Plzeň byla spolu s Českými Budějovicemi jedním z posledních katolických českých měst, její pád by byl významný.
Město se zásobilo, útočníci neměli co jíst
Ve městě žilo asi 5000 lidí, k tomu se sem stáhli další, zhruba 8 tisíc z celého okolí, přivezli si zásoby, obilí, píci a dobytek, takže měli stále co jíst, na rozdíl od obléhatelů. Těch se sjelo a sešlo na 15 ticích, rozložili se do 5 táborů. Protože okolí bylo dokonale vyjedené, museli vyrážet pro proviant daleko od ležení.
Pod vedením hejtmana Parduse vyjeli drancovat do Bavorska a Horní Falce a tam je krutě zmasakrovala místní hotovost. Mnoho se jich nevrátilo, zásoby nepřivezli žádné.
Plzeň měla silné opevnění, obléhatelé použili praky, katapulty několik desítek menších děl, nakonec jim to po rozbrojích, kdy napadli i Holého, nebylo nic platné a odporoučeli se velmi nespokojeni do svých sídel. Holý byl zbaven všech funkcí a s hanbou se vrátil do Prahy.
Jenže v té době padlo i Nové Město pražské, to byla pro radikální kališníky a sirotčí a táborské radikály velká rána. Události vyvrcholily bitvou u Lipan.
Protestanti proti katolíkům
Po dvě století město odolávalo dalšímu obléhání.
Muškety zase střílely v roce 1618 na počátku stavovského povstání na protestantské vojsko generála A. Mansfelda.
Kolekce chladných zbraní.
Druhé nejbohatší město království nemělo v potřebnou dobu dostatek obránců. Mansfeldovi, který měl zpočátku 2000 vojáků, přicházely stále další posily.
Městu velel Felix Dornheim, toho jednou při inspekci hradeb zasáhl Mansfeldův střelec.
Kat měl přesnou mušku
Mezi obránci vynikal svou přesnou muškou plzeňský kat, o kterém se mluvilo jako o čarodějovi, nebo fextovi, tzn. člověku, který je po smlouvě s pekelnými bytostmi nezranitelný. Kolik vojáků usmrtil, to se neví, ale zřejmě jich nebylo málo, když po vzdání se města po něm byla enormní sháňka.
Plzeň padla po dvou měsících, kdy Mansfedovi přivezli dvě těžká děla, jimiž nechal rozstřílet městské brány. Jedenadvacátého listopadu se podařil průnik do města, protestanští vojáci pověsili ihned kata, ostatní nechali žít.
Ale generál po nějaké době táhl dál válčit, a protože potřeboval hotovost, několik ze svých menších obléhacích děl Plzni prodal. Dvě se ve sbírkách zachovala.
Středověké dělo.
Při švédském obléhání v letech 1637 a 1648 město odolalo, poté již k žádnému nedošlo.
Nástup střelného prachu
Ruční palné zbraně se v Evropě objevily spolu s rozšířením černého střelného prachu ve 14.století. Nejprve velmi primitivní, železné nebo bronzové roury z jednoho kusu železa nebo z pásů připevněných k dřevěné násadě.
Do trubky (hlavně) se nasypal prach, střelec namířil směrem na cíl a do otvoru vzadu hlavně dal žhavé želízko nebo doutnák.
Pokud byl cíl velký a nebyl moc vzdálen, zásah se povedl. Někdy měl střelec k zážehu i pomocníka.
V první polovině 15, století se začínají pažby prodlužovat a tvarovat, používají se zápalné kanálky umístěné po straně hlavně, přicházejí i mířidla, v západní Evropě nesou tyto typy název kulveriny.
Kolekce městské zbrojnice.
Obléhání Plzně Mansfeldovými vojsky
Husité používali píšťaly, na vozech či hradbách hákovnice, většími kusy byla děla – houfnice, sloužící k palbě do houfu jízdy nebo proti opevnění, a tarasnice.
Mušketýři, do boje!
Zbraně se stále zdokonalovaly, kuše sice stále hrály svou roli, ale postupně opouštěly bojiště. Na řadu přišly lehčí arkebuzy a těžší muškety, které při střelbě vyžadovaly podporu a průbojnost jejich střel byla značná velmi devastující.
To už se používal doutnák a zámek. Doutnák byl upevněn na páce u hlavně, jeho hořící konec po zmáčknutí kohoutu zapadl k otvoru s prachem a vznítil ho. Protože zařízení připomínalo hada, latinsky serpens, bývala tak nazývána i zbraň. Střelné zbraně vymazaly nájezdy těžké jízdy, zakrátko i jezdci měli pistole a delší palné zbraně.
Plátová zbroj.
Mušketýři se stali od počátku 16. století nedílnou armádní součástí, tvořili asi polovinu pěších vojsk, ve kterých ale stále převažovali pikenýři se svými dlouhými píkami proti nepřátelské jízdě.
Střelné zbraně se dlouho ládovaly zpředu, změna přišla až s jehlovkami…
Zdroje: Západočeské muzeum v Plzni,
cs.wikipedia.org/wiki/Plzeň,
L. Letošníková, J. Herčík: Zbraně, střelci, puškaři, Albatros, 1975
cs.wikipedia.org/wiki/Obléhání_Plzně_(1433–1434)
Výklad průvodce
