Článek
Krátká sedmitýdenní válka je označována jako prusko-rakouská, bratrská či německá. Na konfliktu se podílely jak německé státy, tak i Itálie, která chtěla získat na Rakousku jeho jižní území, Benátsko.
Prusko chtělo být v čele
Porážka Rakouska se stala pro pruské militaristy věcí zásadní. Cílem bylo sjednocení Německa.
Po porážce Francie a rozpadu Svaté říše římské národa německého si Rakousko zachovalo v německojazyčném prostoru vůdčí pozici, ale narazilo na ambice Pruského království, které chtělo, v čele s císařem Vilémem I., hrát prim. Zvláště pruský kancléř Otto von Bismarck se svým heslem „Německo se nedívá na pruský liberalismus, ale na moc Pruska,“ se snažil cestou železa a krve vmanévrovat Vídeň do konfliktu. To se podařilo, 17. června 1866 podepsal vyhlášení války císař František Josef I.
Prušáci nejdříve bleskurychle eliminovali německé spojence Rakouska, před sjednocením to byl konglomerát samostatných německých států.
Dvacátého června zahájila pruská vojska odvážný manévr. Tři armádní proudy vyrazily na rychlý pochod, aby zlikvidovaly Rakušáky trpně vyčkávající na císařské pokyny u Olomouce.
Prvním zabitým v konfliktu je Josef Souček, pomník stojí na okraji Náchoda.
Rakušáci tomuto útoku nedokázali čelit a utrpěli několik rozhodující porážek – na Vysokově nad Náchodem, u České Skalice, Dvora Králové, Jičína, Hradce Králové, Tovačova, …
U Náchoda směrem na Hronov stojí pomník Josefa Součka, vojína c.k. pěšího pluku, který byl 26. června 1866 prvním padlým ve válce.
Taktika útoku v sevřených řadách přinášela zkázu
Rakušáci měli kvůli zastaralé taktice, kdy stále útočily v sevřených šicích, zatímco Prusové manévrovali v menších rozvolněných útvarech.
Na Šibeníku
Rakouské zteče na bodák drtila pruská palba. Přitom Rakušáci měli pušky s lepší přesností a delším dostřelem, tolik proklamované pruské zadovky měly i časté závady na jehlách, rakouští dělostřelci byli vyhlášení, přesto kvůli špatnému a nerozhodnému velení hlavně generála Ludwiga von Benedeka, který velel Severní armádě o síle asi 240 tisíc mužů, utrpěli těžkou a zásadní porážku.
Rakušanům pomáhali Sasové, přesto to nebylo nic platné. Jižní úspěšnou armádu vedl arcivévoda Albrecht s asi 110 tisíci vojáky.
Jediné vítězství Severní armády se podařilo rakouským silám u Trutnova.
Gablenzův pomník nad Trutnovem
Draze vykoupené vítězství
Na město Trutnov/ Trautenau a okolní kopce se 27. června 1866 valila masa pruské armády, která vpadla do Čech nedalekým průsmykem ze Slezska. Další vtrhli do vnitrozemí přes Náchod. Dvě armády postupovaly od Žitavy a ze Saska. Prušáci obsadili město v domnění, že v okolí nejsou žádní nepřátelé, to jim potvrdila i městská rada v čele se starostou Hieronymem Rothem. Ale Rakušáci byli na dostřel. Ti z chodu napadli nepřátelské odpočívající jednotky, ale Prusové se velmi rychle vzpamatovali a vzali rakouské pozice šturmem. Nejdříve se ale domnívali, že střelba jde z některých domů, které nějakým úskokem obsadili nepřátelé. Brali to jako zradu a začali prohledávat město, i když bylo jasné, že palbu vede nepřítel shora. Ale myšlenku zrady neopustili a pod palbou zajali starostu s 19 měšťany a odvlekli je do zajetí, kde je drželi v nejistotě 3 měsíce.
Boje zatím probíhaly v okolí měst a trvaly hodiny. Nejtěžší srážky se udály při dobývání Janského vrchu, kde stojí kaple. Prusům velel Adolf von Bonin, vítěze vedl Ludvig svobodný pán von Gablenz.
Na bojišti se střetlo asi 50 tisíc pěšáků, 4 tisíce jezdců, a 25 dělostřeleckých baterií. Právě ty přispěly k rakouskému vítězství.
Rakouské ztráty byly přes 4000 zabitých a raněných, na pruské straně padlo nebo bylo zajato přes 1400 mužů.
Na bojišti
Památník s rozhlednou
Na vrchu Šibeník stojí pomník vítěze krvavého konfliktu, polního podmaršálka generála Ludwiga Gablenze, který dokázal porazit za cenu obrovských ztrát pruskou armádu. Na bojišti se střetlo asi 50 tisíc pěšáků, 4 tisíce jezdců, a 25 dělostřeleckých baterií. Právě ty přispěly k rakouskému vítězství.
Sedmnáctimetrový generálův pomník je dutý litinový obelisk se jmény brigád, pluků a praporů se jmény jejich velitelů a přehled ztrát Gablenzova X. armádního sboru.
Pomník je zároveň rozhlednou, po točitých schodech se dá vystoupat nahoru a otevře se pohled severovýchodním směrem na město a část Krkonoš.
Pomník vítěznému sebevrahovi
Památník na bitvu odhalili 27. 6. 1868, tedy dva roky po bitvě. V roce 1905 sem převezli z Curychu ostatky Gablenze, který se tam po krachu na vídeňské burze 1874. zastřelil.
U obelisku je mapa s náčrtkem bojiště a postavením jednotlivých útvarů. Naučná stezka vede přes Janský vrch, kde stojí kaple svatého Jana Křtitele. U jeho zdí a na prostranství kolem se nachází množství pomníků vojáků zabitých v boji. Pomníky jsou i podle cesty, které vede městským parkem.
Generál von Gablenz
Promarněné vítězství
Na infotabulích jsou zachyceny rozhodující fáze bitvy, která byla nesmírně krvavá. Rakušákům se podařilo s vypětím všech sil porazit nepřítele, ale ztráty byly příšerné. Gablenzovo vítězství nebylo využito, armáda ustupovala ke Hradci Králové, kde se odehrála rozhodující bitva. Tu prohrál váhající a nerozhodný Benedek, který neměl žádný přehled o tom, co se děje, a nakonec musela armáda prchat do hradecké pevnosti, kde se ve skrumáži a zmatku mnoho vojáků utopilo v příkopech před hradbami.
Rakušáci ustupující na Moravu byli neustále pod tlakem a poráženi v jedné bitvě za druhou.
Byl jsem se podívat v místě jedné z posledních srážek u Tovačova, také zde je naučná stezka provázející bojiště. Poslední střet se odehrál 22. července 1868 u Lamače na Slovensku.
Řež o Janský vrch nad Trutnovem
Prusko dosáhlo svého
Císař František Josef I. 26. července podepsal na zámku v Mikulově příměří, aby se Prušáci nedostali do Vídně, kam měli našlápnuto. Sedmitýdenní válka skončila v Praze 23. srpna podepsáním mírové smlouvu.
Prusko tak ovládlo další evropskou politiku, dostalo se do čela vznikajícího nového státu. Rakousko ztratilo výsostné postavení ve střední Evropě a s Uherskem vytvořilo dualistické soustátí bez vědomí ostatních slovanských zemí.
Při procházce po bojišti si uvědomíte, za co se pokládal život za císaře pána a jeho rodinu.
Za co padli?
Rakouské válečné ztráty byly 71 494 mužů, 2450 důstojníků, 7571 koní. Prusové 711 důstojníků, 16 098 mužů, 646 koní.
Množství mrtvol nepohřbených vojáků vyvolalo obří epidemii cholery, ta zabila v Česku, Moravě i Slezsku přes 80 tisíc lidí.
Vrch Šibeník se jmenuje podle šibenic, které tu stávaly od konce 18. století.
O pietní místa se stará Klub vojenské historie Trutnov. Naučná stezka je dlouhá asi 2 kilometry.
Jedna z posledních bitev se odehrála u Tovačova
Zdroje
regiony.rozhlas.cz/pamatnik-na-chlumu-pripomina-nejvyznamnejsi-bitvu-19-stoleti
cs.wikipedia.org/wiki/Ludwig_von_Gablenz
infotabule na Šibeníku
