Článek
Bez děl to byla na hradě pohoda
„Dokud nebylo střelného prachu, byl Libštejn nedobytný, ale v husitských válkách ukázalo se, že se mu z okolních chlumů velice puškami škoditi může. Páni vystavěli proto v tu stranu, k Libínu na kraji hřebenatého vrchu vysoko nad Libštejnem baštu, která má opevnění jako nějaký hrad…“, píše historik, hradolog a heraldik August Sedláček v rozsáhlém díle Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV.
Berounka je řekou hradů, při jejím splouvání jich řadu minete. Patří k nim i stále více zarůstající Libštejn, před hodně uplynulou vodou byla jeho ruina vidět již zdaleka. Najdete ji mezi Chrástem a Libínem, nedaleko leží na vysoké skále trosky Krašova, po proudu pak podjetete zbytky kdysi mocného a nedobytného Týřova.
Místo je stále více zakryté vegetací.
Na Libštejn je cesta…
K Libštejnu vede turistická cesta, buď ze silnice Újezd u Svatého Kříže -Liblín poblíž dvora Obora, nebo na odbočce v Horním Libíně, kde sestoupíte svahem. Obě cesty jsou pohodlné, asi 1,5 kilometru dlouhé. Druhou jsem ještě nešel, scházím od Obory, na podzim v lese pár hub vždy najdu.
Místo mají rádi nejen vodáci, ale i vandrovníci, dá se tu přespat, pod hradem je i velký přístřešek. Ale hvězdy nad hlavou uvidíte na ruině, tady se každý chová jako v přírodě.
Stavmajstr císaře Karla IV.
Zakladatelem stavebně pozoruhodného hradu byl ve druhé polovině 14. století dvořan a stavební vedoucí (magister fabriciae) na dvoře Karla IV. Oldřich Tista z Hedčan.
Průvodcem dějinami hradu jsou informační tabule na místě bývalého předhradí, není to dlouhé čtení, ale nabité fakty.
Informační tabule s kresbou hradu.
To se psal rok 1361, od Oldřichova syna zakoupil hrad Albrecht z Kolowrat, zakladatel větve Libštejnských z Kolowrat. Libštejn stavěli v dobách císaře Karla IV., to byl v království klid, žádné velké rozbroje, panovník, byť ne vždy v zemi přítomen, dbal na dodržování pořádku, za jeho syna už to spělo k horšímu, až to skončilo husitstvím. Ale v oné době si stavebník vybral místo, které bylo hlavně pro bydlení. Ne, aby se museli majitelé permanentně obávat o svou bezpečnost.
Husitská doba začala ve velkém s používáním palných zbraní, změnily se i taktiky boje a obléhání.
To se ukázalo třeba u Karlštejna, kde husité obsadili okolní výšiny a svůj cíl měli jako na dlani.
Cesta do hradu je zarostlá.
Za husitských válek byl pánem hradu Libštejna katolický šlechtic, přivrženec krále Zikmunda Lucemburského, Bedřich z Kolowrat.
Hrad měl celkem velkou posádku, proti velké přesile ho bránilo asi 80 mužů, kteří stáli roku 1430 proti kališníkům. (Letopočty se rozcházejí, někteří historici se přiklánějí k roku 1425.)
Nejdřív se častovali menšími šarvátkami, husité dobyli předhradí a na několika místech rozvalili hradby.
Pak je asi přestalo bavit nechat se zabíjet a nastoupila obvyklá taktika. Na 400 jich obklíčilo kopec, trochu si drancovali po okolí a nechali posádku hladovět. Operovali také proti nedalekému Krašovu, tam se také zajeďte podívat, a po sedmi týdnech se libštejnský Bedřich a krašovský Hanuš vzdali.
Raději u nepřítele, ale živí
Přešli pod praporce vítězné strany, běžná praxe, přece se nenechají pro víru zabít, a pod kalichem se účastnili mnoha výprav, včetně velké bitvy u Domažlic roku 1431.
Za Bedřichovy vlády bylo na hradě velké vězení, držel tu mnoho poddaných (ti pak nemohli sloužit), zajatých žoldnéřů a dalších osob, když v roce 1432 zemřel, bylo ve vězení asi padesát mužů.
Bedřichův syn Beneš byl katolíkem, ale podporoval Jiříka z Poděbrad, posléze i Vladislava Jagella.
Nejvýznamnějším Kolowratem byl Albrecht, v letech 1503 až 1510 nejvyšší kancléř, v době královy nepřítomnosti vládce země. A tu držel velmi pevně.
Jagello byl v té době hlavně v Uhrách, Albrecht byl na svém kolbišti značně neurvalý, spíš hleděl sám pro sebe urvat, co se dalo. Tím štval šlechtu, nakonec ho panovník z postu odvolal.
Ruiny Libštejna.
Rozvoj palných zbraní ukázal, že doba hradů spěje ke konci. Libštejn získal předsunuté opevnění v podobě bašty se břitem, pak ještě připojili sypanou baštu spojenou s předhradím úzkým koridorem.
Posledními stálými obyvateli byli Valdštejnové, ti se ale v 80. letech 16. století odstěhovali a hrad je již roku 1590 uváděn jako pustý. V roce 1639 ho obsadili Švédové a jako mnoho objektů na území království Libštejn vypálili.
Romantika v houští.
V 16. století měla nynější ruina tři velké věže, další tři v předhradí a asi 20 obytných místností.
Z opevnění uvidíte jen malé zbytky hradeb, hrad měl dvojdílnou dispozici, dominantou je zachovaná severní věž.
Bez strašidla není hrad hradem
Jako v každém pořádném hradě je i na Libštejně ukrytý poklad. Hlídají ho Bílá paní libštejnská a duch hradního pána. Ty zavraždil jejich příbuzný z Krašova a mrtvoly hodil do sklepa.
Kresba Libštejna.
V podhradí je též na infotabuli rozepsána rozsáhlá legenda o Zakletém rytíři.
Jíst a pít se musí
Na cestu je dobré si vzít nějaké občerstvení, na tábořišti v předhradí je možné si něco upéci. Pohostinství najdete v Liblíně v hotelu Berounka, nebo ve sportovním areálu.
Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Libštejn,
Čas hradů v Čechách, sv. 1,
Hrady, zámky a tvrze království Českého I–XV. Academia,
Hrady bez ohrady, vyd. David a Soukup
Infotabule pod hradem
