Článek
„Za Přemysla Otakara II. (1253 až 1278) byla krajina Orlická, zvláště pak i ta, kteráž ležela na východ od nynějšího Ústí, na mnohých místech vymýtěna, a novými osadami po způsobu německém zalidněna. Tuť se nám vidí zvláště připomenouti, že i týž král v ní mnohé hrady nové zakládal.
Místo hradu zřejmě již před jeho vznikem mělo jméno Landesberg, tj. Zemská hora, patřící ke královským majetkům. Jméno pak převzal i nově postavený hrad.“ píše o Lanšperku známý hradolog. A. Sedláček.
V textu se mi nejvíce líbí ono Tuť. Krásné slovo.
Bezvěžový hrad je přístupný bez námahy
Zaparkovat se dá v obci u hospody, k mohutné zřícenině je to asi 5 minut, takřka bez převýšení.
Zeď nad obcí.
Ruina stojí na ostrohu vysoko nad levým břehem Tiché Orlice, je z ní hezký výhled po okolí. Dříve se za rozhledem lezlo na drolící se zeď, před pár léty v nároží přibyla malá rozhledna, krásné kochací místo.
Hrad, který nemá věž, se mi povětšinou jeví méně zajímavým, ale u Lanšperka se to snese.
Chránila ho dodnes z velké části zachovaná plášťová zeď z opuky, k té byly zevnitř přistaveny obytné budovy, zachovala se i část příčné zdi paláce s valenou klenbou, jinak je prostor prázdný.
Krátce patřil i Závišovi z Falkenštejna
Zmíněný král Otakar nechal hrad ve 2. polovině 13. století založit pány z Drnholce, roku 1285 ho král Václav přenechal svému otčímovi Záviši z Falkenštejna. To se ještě měli rádi, Václavovi bylo 14, rozum teprve pobíral a netrvalo mu to pobírání dlouho. Pak na svou zálibu v moci Záviš dojel, Václav ho nechal zajmout a popravit.
Otčímovraždu chtěl vykoupit založením cisterciáckého kláštera na Zbraslavi, jenže to pro mnichy byl dar nedar, Lanšperk byl od kláštera daleko a nebyl, kdo by hrad řádně spravoval a bránil.
Předlouhá je lanšperská zeď.
Po zavraždění Václava III. roku 1306 přišly do království neklidné časy, jeho usmrcením skončila dynastie Přemyslovců po meči. Zemi i Lanšpersko plenily bandy z okolí.
Husitská doba
Na Lanšpersku i v celé zemi pokračovalo v časech bezvládí mordýření, hradu se zmocnil Hejman z Dubé, pak se stal po roce 1358 církevním majetkem.
Války husitské se hradu také dotkly, dvakrát ho dobyli sirotci. Roku 1429 při druhém obležení tu muselo být hodně rušno, pod hrad, kde sídlil převlékač kabátů Jan Městecký z Opočna, přitáhl táborský hejtman Jan Kroměšín se 4400 muži, 130 vozy a 6 praky.
Obránci Lanšperka to proti takové síle brzy vzdali, byl jim umožněn volný odchod a mohli si vzít s sebou, co unesli.
Městeckého dějiny líčí jako naprosto bezskrupulózního krutého člověka, kterému byla nějaká ideologie naprosto cizí. Jediné, na čem mu záleželo, bylo rozmnožení majetku, k husitům se hlásil dvakrát, vždy, když mu teklo do bot a potřeboval se zachránit. Byl dobrý válečník, ale špatný diplomat, od mládí se živil jako žoldnéř. Jeho otce Štěpána z Opočna, oblíbence Václava IV., zavraždili roku 1397 na Karlštejně, když se podílel na vyšetřování zpronevěry u dvora.
Výhled do údolí.
K dobru mu ale určitě lze připsat, že podepsal 2. 9. 1415 po upálení Jana Husa Stížný list českých a moravských pánů do Kostnice, tím se šlechta postavila proti knězově popravě. Další roky ale přinesly v jeho životě dramatické události.
Roku 1451 Lanšperk zakoupil další husitský zbohatlík, Jan Kostka z Postupic, ten hrad ještě více opevnil. Prý tu rád pobýval.
Pevnost připadla Kostkovým dcerám, ty ji ale záhy prodaly, v té době měly na výběr pohodlnější objekty.
V 16. století se centrum panství přesunulo do Lanškrouna, na hradě hospodařil jen správce a Lanšperk začal chátrat. V roce 1622 už se o něm mluví jako o pustém, když ho vlastnili Lichtenštejnové použili vesničani kameny jako stavební materiál.
V roce 1944 (!) si ruinu pronajal Klub českých turistů a začal ji opravovat, přitom byl proveden archeologický průzkum.
Čas hradů v Čechách, 3. díl
Hrady bez ohrady, Soukup a David
