Na Luži stával nelegální světelný telegraf, signalizoval sázky

Na česko-německou, potažmo saskou horu Luž, německy Lausche, se dá vyjít jak z naší strany, tak i ze saské. Český výstup vyžaduje přiblížení se autem pod nejvyšší kopec Lužických hor, z druhé strany se lze ze Žitavy dostat do půvabného Waltersdorfu autobusem. Ještě se to dá nakombinovat z Varnsdorfu, ale je to zbytečná komplikace.

Ono stačí, že se musíte dostat nejprve do Liberce, odtud náhradní autobusovou dopravou do Žitavy a pak linkou číslo 15 do Waltersdofu.

Podstávková nádhera

Dost již bylo jízdních řádů, Waltersdorf je hodně roztahaná obec směrem do kopů s neuvěřitelným množstvím podstávkových domů. Podle wikipedie jich tu stojí přes 300, z toho 246 je památkově chráněno. Mnohé z nich mají pískovcové zdobné portály s datem vzniku obydlí. Nikde jinde než v této oblasti se v Německu nevyskytují.

Podstávka je styl stavby, konstrukce z dřevěných sloupků a lyžin, obepínající roubené spodní patro tak, že drží střechu či další patro, aby nebylo moc zatíženo roubení. To se skládá z dřevěných opracovaných trámů položených na sebe. Vlivem změn teploty a vlhkosti má tendenci sedat a rozjíždět budovu. Domy bývají ve štítě mnohdy zdobeny břidličnými tabulemi.

Jméno dostala ves podle lokátora, který osídlení vytýčil. Je součástí větší obce Großschönau.

Připomínka obětí řádění henleinovců a odsunu Němců

Z autobusu jsem vystoupil téměř na konci obce, asfaltka dále směřuje k oficiálnímu přechodu do Čech. Jmenuje se to tu Wache, Stráž. U hotelu Rübezahl/ Krakonoš uvidíte velký kámen, který hlásá, že tudy odcházeli odsunutí Němci z oblasti České Lípy.

Na druhé straně cesty stojí velký balvan připomínající oběti řádění henleinovských ordnerů.

Právě tady, stejně jako třeba na Ašsku, Českokrumlovsku, Jesenicku probíhaly boje mezi zfanatizovanými Němci a českou brannou mocí. Neustálé přepady, vraždy a únosy. Hlavně po Hitlerově štvavém projevu z 12. září 1938 na stranickém sjezdu v Norimberku a dodávkách zbraní ze Říše pro henleinovce tu byla situace velmi zlá. Nakonec po obsazení Varnsdorfu a celého výběžku vyrazily 23. září 1938 dva pluky armády s tanky a obrněnými auty vytlačit nácky z pozic. Jenže téhož dne večer byla vyhlášena mobilizace, vojsko se stáhlo do opevnění a henleinovci ovládli celé Šluknovsko.

Události jsou zaznamenány i na infotabuli u památníku.

Stoupák na Luž

Odtud vedou dvě cesty, jedna téměř po rovině k chatě Luž, druhá zpočátku s mírným stoupáním se stáčí lesem k cílovému bodu, jímž je rozhledna na Luži. Asi po kilometru přijde odbočka vlevo a docela dlouhý stoupák. Když kolem přejede dívčina s kolem, mám toho docela dost. Jenže podle odhadu je náš věkový rozdíl přes padesát let. Chvíli mi to trvalo, než jsem kopec vysupěl, pak se vynořila kamenná zídka, poté i rozhledna. Pamatuji, že tu stával pozůstatek světelného telegrafu, který přenášel zprávy z Německa do Čech. Bylo to ale pěkné šméčko, vysílal nelegálně čísla lotynky ze Žitavy do Prahy, brzy se na to přišlo a manipulátora zašili.

Nejdřív to byl Špičák

První písemná zmínka o názvu hory pochází z roku 1538, kdy ji jmenují Spitzberg/Špičák, jméno celkem frekventované většinou s místním přídomkem. Waltersdorfští o ní mluvili jako o Mittagsbergu, čili Polední hoře. Německé označení Lausche je datováno rokem 1631, českou Luž známe až od roku 1909, kdy ji tak nazval ve svém ilustrovaném průvodci po Čechách Josef Kafka.

Daleké výhledy poskytuje od roku 2020 rozhledna, která stojí na německé straně.

Oblíbené výletní místo

První stavbou byla dřevěná bouda postavená v roce 1823, k ní přibylo pár dalších objektů a v roce 1833 i malá dřevěná rozhledna. Protože na Luž chodilo stále více návštěvníků, postavili Sasové v roce 1882 Lausche Baude. Chatou procházela hraniční čára, nejprve německá, poté rakouská, naposledy česká, podobně jako na několik kilometrů vzdáleném Hvozdu.

Horská chata byla podle pohlednic velmi výstavná, majitel byl z německé Varnsdorfu, tenkrát se psal německy Warnsdorf, hornolužickosrbsky Warnoćicy. Chata fungovala až do konce 2. světové války, 8. ledna 1946 vyhořela, zřejmě to byl úmyslně založený požár. V dalších letech nebyl zájem tu cokoli postavit, hranice byla přísně střežena. Zbyly jen nepatrné základy, na těch je zbudována výhledová plošina a kolem přenosového sloupu je ocelová konstrukce se zastřešenou vyhlídkovou plošinou. Na německé straně vztyčili retranslační stožár. Základy bývalé chaty se použily na vyhlídkovou plošin. Roku 2008 se do dění vložila obec Großschönau, upravil se stožár a v roce 2020 ho obestavěli konstrukcí se se schodištěm a vyhlídkovou plošinou. Ta je v osmi metrech nad zemí a je zastřešena. Rozhledna stála 950 000 eur (24,8 mil. Kč). Grossschönau do toho vložilo 110 000 eur, zbytek získali v dotacích. Materiál přepravoval na vrchol vrtulník.

Rozhledna poskytuje 360stupňový výhled do Čech, Saska i Polska. Na plošinu vede 53 schodů.

To jsou panoramata

Čtyři světové strany mají výhledové orientační tabule upevněné na zábradlí, takže můžete určit, na co se díváte.

Na východě vidíte docela blízko Hvozd s rozhlednou a chatou, v dálce Ještědský hřbet, Jizerské hory a Krkonoše. Dosti rovinatý sever ukazuje Žitavskou pánev s Varnsdorfem a Žitavou. Z té vystupují hory Horní Lužice Bieleboh, Czorneboh, Kottmar, Löbauerberg nebo Landeskrone, téměř nalepená na Žitavu je polská elektrárna Bogatynia a obří jáma dolu Turów. Na jihu se táhnou Lužické hory, vyniká Bezděz, Vrátenská hora, Vlhošť, Říp, navazuje České středohoří, Sedlo, Buková hora a Milešovka.

Západ představuje Krušnohoří na obzoru, severozápad patří Šluknovsku, tady zaznamenáte Tanečnici, Vlčí horu a Hrazený, v Sasku hory Winterberg, Unger a Valterberg.

Doporučují vzít si dalekohled, nebudete litovat. Mám dobrý objektiv na foťáku, takže jsem si mnohé přiblížil, třeba stračeny hluboko v údolí Waltersdorfu, Hvozd, polské „hrůzy“za Žitavou nebo skalní město v Jonsdorfu, které jsem navštívil před nedávnem.

Na pivu v chatě Luž

Když jsem vstřebal panoramata, sestoupil jsem po solidní lesní stezce k chatě Luž, poskytuje prima občerstvení a není to nijak drahé. Výborná je limonáda z mladých smrkových výhonků. Popit a pojeden jsem se vypravil do Dolní Světlé a stopem do Jablonného v Podještědí a pak busem do Prahy.

Kolem stavby rozhledny byly dlouhou dobu kontroverze, že je to obluda, která sem nepatří a kdesi cosi.

Asi tu nikdy nebudete sami, podle zápisů v návštěvní knize je místo frekventované, ale nikde jsem neviděl žádný nepořádek, až na dvě zmačkané plechovky od piva, které tu zanechal nějaký mamlas. Možná by stálo za to sem umístit koš.

Lužické hory jsou krásné, a snad takové zůstanou.

Zdroj

cs.wikipedia.org/wiki/Luž

Waltersdorf (Großschönau) – Wikipedie

podstavka.doluzihor.cz