Na Okoř je cesta aneb po stopách oblíbené táborákové písničky

Dříve se oblíbená zlidovělá písnička o šerifovi a bílé paní hrála u táboráků a v hospodách, nevím, zda je tomu i dnes.

Kdo ji složil, to jsem nevypátral, ale není to podstatné. Dobře se vybrnkávala, dobře vyřvávala, slova znal každý. Přízraky bílé paní jsou na hradech oblíbené, okořská je asi krom rožmberské tou nejznámější. Ale na Okoři nikdy nebyla, přesto se o ní vyřvávalo dlouho do noci, když už táborák jen doutnal. A ne každý věděl, kde Okoř leží nebo co to divné slovo znamená. V písni se zpívá o velké krčmě, ale to je taky jen folklor.

Vypadá jako vykotlaná stolička roztříštěná kleštěmi nešikovného obra zubaře.

Tak se jeví od parkoviště přes dlouhou louku, která se rozprostírá před hradem postaveným na malém návrší, takže téměř na rovině. Na místo louky zde byl rozsáhlý rybník, ten měl zabránit případnému útoku. Když se objevily palné zbraně, byl hrad posílen ještě o obranné bašty.

Zbohatlíkovo mimopražské sídlo

Hrad, nyní je to významná památka, vystavěl bohatý pražský patricijský rod rokycanských. Přídomek z Okoře nesl již v roce 1360 František Rokycanský. Chtěl dokázat šlechtě, že i měšťan si může postavit hrad. Bohatí patriciové si v té době nechávali stavět honosná sídla v blízkosti Prahy, aby se vyrovnali šlechtě.

Rokycanští se tu drželi asi padesát let, dalšími majiteli byli: královský podkomoří Mikuláš, Jindřich Lefl z Bechyně a Lažan, v roce 1416 pražský lékárník Ludvík z Florencie, zvaný Lojsa. Poslední jmenovaný byl horlivý katolík, vyznavače kalicha nesnášel, proto před nimi utekl z Prahy na Okoř. V roce 1420 tu pobýval Jan Hus, kališníci hrad bez boje obsadili o rok později.

Ve druhé polovině 15. století Okoř vlastnili pánové z Donína, erbu paroží a čeřenu. Hrad přestavěli a opevnili pro případ dělostřeleckých půtek. Na nově chráněném nádvoří vyrostl i pivovar, žízní obyvatelé netrpěli. Roku 1518 prodal Jan z Donína hrad Hynkovi Bořitovi z Martinic. Ten se honosil titulem maršálek královského dvora, což byla velmi vysoká funkce, k tomu měl titul hejtman slánského kraje.

Vo tom vokořským zámku

Martinicové hrad přestavěli v pohodlné renesanční sídlo, vlastnili i panství smečenské. Z konce 16. století se zachoval i popis Okoře: „Zámek Vokoř jest na skále vystavěný, pod cihlou krytý, při němž věže vysoká a pokojův drahně v něm. Též kaple vystavěná, pavlače a vížky při nich též cihlou přikrytý, pod ním sklepy v skále vytesaný, studnice hluboká, velmi pohodlná. Pod zámkem pekárna a jiného stavení nemálo, též maštale pro koně v jednom zavřením okolo toho bašty zdělaný jsou a příkopa slove val, kde se vodou zadržuje, kterážto na mlejn pod zámkem jde,“

Sebrali ho jezuitům

Třicetiletá válka postihla i zapadlý kout u Prahy, zničen byl hrad i ves. Majetek získali pražští jezuité z koleje u svatého Klimenta. Snažili se hospodářství zvelebit, jezdili sem na „vakace“, zatrhl jim to ale roku 1773 papež Kliment XIV. Zrušil řád a mniši museli odejít. Ač Jirásek psal o této době jako o temnu, fratres se zasloužili velmi o vzdělanost, kněží roznášeli české knihy po království. Vzpomíná se jen Koniáše, buditelé se nám vytrácejí. Ruina pustla, její správce hrad rozprodával, kolem bydlící měli hezké šutry na stavbu obydlí na dosah.

Darebný správce zničil hrad

K tomu poznamenává v roce 1869 tehdy oblíbený časopis Světozor: „Vandalství, jakýmž tehdáž nakládáno s památkami a pomníky nejvzácnějším v míře pln doznal také hrad Okoř, že za několik let ocitnul se ve zříceninách.

Hlavně k tomu přispělo řádění nového správce hospodářského, jenž sotva se tam dostav hned všechny střechy strati dal, tesané kameny vylámati, všecko, co jen k něčemu bylo, pobrati. Co ještě zbylo, odnesli chudší obyvatelé vsi, jichž někteří ubytovali se v hradu, sem tam upravivše si přístřeší chudičké a málo bezpečné, neboť co chvíle sesula se nějaká část. K ouplnému spustošení nemálo přispělo též, že tam velmi část hrabáno, kopáno a boříno za tím účelem, aby se našel poklad. Pověsť vypravuje, že se tam nachází poklad znamenitý, jejž prý tam uschovali jezovité před samým zrušením řádu svého. Povídať se o tom, že prý té noci, než byla řečená bulla papežská v Praze vyhlášena, přikvapilo na Okoř několik jezovitův pražských, kteříž pak hned ráno opět týmž spěchem odjeli. Přivezše prý bednu těžkou, odjížděli bez ní – patrno prý z toho, že přivezli cosi drahocenného, což někde ve hradě ukryli tak dobře, že toho nikdo nemohl najíti…“

Roku 1800 se zřítila velká část hranolovité věže.

Oblíbený výletní cíl

V roce 1921 Okoř přešla pod Klub českých turistů, vlastnili ho do roku 1950. Nyní je v majetku Středočeského muzea v Roztokách.

Pokud si chcete hrad prohlédnout, zaplatíte vstupné a dostanete tištěný text, poté vás vpustí brankou do objektu. V určený čas budete zase vypuštěni, nebo se domluvíte o jiném s pokladnou. Také se dá jít s průvodcem.

K vidění je vysoké zdivo nejrůznějších staveb, z dolního hradu část opevnění, bašta a zbytky první brány, z horního obvodové zdi refektáře, část pětipatrové hranolové věže, zdivo dvou oddělených paláců.

Bílá a Černá zámecká paní

Bílá paní, čili Perchta, se u nás převážně traduje na panstvích pánů z Růže, nebo Žerotínů. Perchta má původ v předkřesťanských časech, byla to milenka severského Odina, germánského Wotana. Někdy byla k lidem krutá, je popisována jako noční běs, jindy, když se to hodilo, milost sama, holka jako květ. Méně obvyklá je Černá paní. Ta se traduje v Náchodě, Tovačově a paní Polyxena z Lobkovic se courá po rozsáhlém zámku v Roudnici nad Labem.

Hrad je otevřen o víkendech do prosince od 10 do 16 hodin.

Text písně:

Na Okoř je cesta jako žádná ze sta,
vroubená je stromama.
Když jdu po ní v létě samoten ve světě,
sotva pletu nohama.
Na konci té cesty trnité stojí krčma jako hrad,
jako hrad.
Trempi se tam sešli, hladoví a sešlí,
začli sobě notovat.

Na hradě Okoři světla už nehoří,
Bílá paní šla už dávno spát.
Ta měla ve zvyku dle svého budíku
o půlnoci chodit strašívat.
Od těch dob co jsou tam trampové nesmí z hradu pryč,
z hradu pryč.
A tak zatím v podhradí se šerifem dovádí,
on jí sebral od komnaty klíč.

(autor neznámý)

Čas hradů v Čechách, část 1, Horizont Praha, 1996

Špalíček výletů, Hrady a zámky. David a Soukup, 2018