Na saském Stolpenu byla 49 let vězenkyní milenka polského krále, hraběnka Coselová

Od nádraží ve Stolpenu je to na proslulý hrad, kde saský kurfiřt a polský král August II. zvaný Silný věznil 49 let svou krásnou milenku hraběnku Coselovou, pořádná porce chůze převážně na přímém slunci. Vzdálenost činí asi dva kilometry, ale cesta je nudná a otravná. Hezké je stolpenské náměstí s historickými domy.

Stolpenský hrad je jedním z nejhezčích v Sasku, postavili ho nedaleko Pirny poblíž českých hranic, není to daleko ani do sídelního města saských kurfiřtů, do Drážďan.

Hrad a město stojí na čediči

Vznikl na ochranu solné stezky z Halle do Čech. Z původního hradiště se rozmáchl, takže vidíte hrad kombinovaný se zámkem, mohutnou stavbu, kterou upravovali ještě v dobách romantismu. Na mohutném čedičovém suku vznikla takřka nedobytná pevnost, Stolpen znamená sloup. Protože je postaven z čediče, musela to být pěkná makačka pro stavebníky, není to rozhodně tvárná hornina.

Na hradním nádvoří, na mohutném čedičovém výlevu, je obrázek, na jak rozsáhlé vyvřelině stojí hrad a podhradí čili část města.

To, co na památku hlavně přitahuje, je příběh Anny Constantie von Coselové. Bez ní by to byla jedna z mnoha pevností, jakých je v Sasku hodně. Osud „zazděné“ hraběnky vzbudil zájem v době romantismu, inspiroval spisovatele, nakonec v roce 1987 byl úspěšně zfilmován pro televizní produkci jako Saský lesk a pruská sláva, když se v něm s poměrně velkými rolemi představily Božidara Turzonovová a Jitka Molavcová. V menší roli se objevil i herec Antonín Procházka. V letech 1920 až 2006 o ní bylo natočeno šest filmů, napsáno mnoho knih, zinscenována řada divadelních představení.

Připomínek na vězenkyni je tu několik, hlavní se nachází ve věži Johannisturm, kde byla hraběnka zavřena bez možnosti se stýkat s okolním světem. Lidově se jí říká Coselturm, je tu její ložnice a řada obrazů a připomínek jak písemných, tak i vztahujících se k výše zmíněné filmové produkci. Věž slouží celkově jako muzeum, další věží na nádvoří je Seigerturm. Byla vystavěna kolem roku 1455. Jméno pochází z roku 1562, kdy byly do věže vestavěny velké věžní hodiny, jejichž jediný číselník byl umístěn ve směru k městu a které měly pouze jednu ručičku.

Voda se dostávala do hradu důmyslným způsobem přes sací pumpy z údolí. Dřevěné potrubí a sací mechanismus uvidíte ve vstupní expozici. Je tu také unikátní 84 metrů hluboká studna, považovaná za nejhlubší v čediči umístěnou studnu na světě. Vykutali ji krušnohorští havíři.

K historii jsou tu umístěny trojjazyčné texty, krom němčiny i v polštině a češtině. Pevnost je bez průvodcovské služby záleží na vás, co si chcete a jak dlouho prohlížet.

Prostý hrob

Na nádvoří dříve vedl padací most, ten se nezachoval, po stranách stály obytné budovy. Zůstaly po nich je základy zdi, byla tu i nádherná hradní kaple, do ní měli Stolpenští volný přístup. Nyní se tu nalézá v zemi zasazený kámen, označující hraběnčin hrob. Objevili ho až v roce 1881, a to zemřela v roce 1765. Nebyla v tom sama, zemřeli tu i dva míšenští biskupové.

Krásná, ale naivní a politicky nebezpečná

Hraběnka Coselová se narodila v Holštýnsku roku 1680 jako Anna Constantia von Brockdorff z Depenau. Ve 23 letech ji provdali za saského vrchního daňového správce. Podle portrétů ve věži byla krasavice a patřila k výrazným osobám společnosti, což se jí stalo osudným. Zaujala kurfiřta Friedricha Augusta II., označovaného za krále polského a později Augusta Silného/Tlustého.

Manžela opustila dva roky po svatbě a stala se Augustovou milenkou, zárukou jí bylo písemně přislíbené manželství. Už se viděla na saském trůnu jako kurfiřtka a na polském jako královna. Papír snese vše, stále byla pouhou milenkou, a ne jedinou. Pro své politické názory se znelíbila lidem z kurfiřtova okruhu, ti ji obvinili ze zasahování do záležitostí země. August ji v roce 1713 zavrhl, nechtěl připustit žádný skandál.

Milenec ji nikdy nenavštívil

Coselová spoléhala na svůj dokument, jenže jí to nebylo nic platné. Vlastnila velké jmění, kurfiřt jí daroval zámek Pillnitz u Drážďan, ten chtěl později zpět.

Umíněně se dožadovala sňatku, nakonec ale před milencem prchla do Halle, až ji na Štědrý den 1716 zatkli a odvezli na Stolpen. Kurfiřt zámek navštívil několikrát, nikdy za ní nezašel. Po pohrůžkou trestu smrti měli k ní přístup zapovězený mimo prověřeného služebnictva ostatní lidé. Vůbec neměla informace o dění za zdmi vězení, přesto se podařilo podplatit jednoho důstojníka, aby ji vynášel a přinášel pár dopisů. Scéna předávání je pomocí drátěných figur znázorněna na hradební zdi čtvrtého nádvoří. Uvěznili ji ve 36 letech, v žaláři zemřela v 85 letech.

Jak se z hradu stal zámek a jeho zánik

Počátky hradu sahají do raného středověku, to zde vznikla kolem roku 1100 dřevohlinitá stavba. První zmínka o hradu se datuje rokem 1222, kdy tu vzniklo rodové panství. Patřilo pod církevní správu.

Za husitských výbojů se kališníci pokusili hrad dobýt, leč nepodařilo se to. Obléhání trvalo 8 týdnů, zplundovány byly okolní vsi.

Začátkem 15. století se hrad na severní straně rozšířil do předsunutého opevnění, to se rozrostlo, až se z něj stalo městečko. Rozvoji pomohl i míšeňský biskup, který se tu usídlil.

Kurfirsta Augusta Saského zaujala strategická poloha Stolpenu a po 340 letech biskupské vlády získal pevnost s městem pro sebe.

Hned začal s velkolepou renesanční přestavbou, peněz na to měl dost. Hrad sice ztratil původní obrannou schopnost, ale zato důstojně reprezentoval nového majitele. V podhradí vznikl ovocný sad a malá obora.

Obléhání a požáry

Za 30leté války Stolpen oblehly roku 1632 císařské oddíly Chorvatů, na pevnosti vypukl mohutný požár a velkou část objektu zničil. V následujících letech bylo vše obnoveno, takže se v roce 1639 ubránili Švédům. Další výstavba přinesla zdokonalení obrany.

Ohnivý kohout roku 1723 zničil značnou část města i zámku.

Když roku 1756 předali pevnost Prusku, noví majitelé ji o rok později srovnali se zemí. Podle informačního panelu zde padl první výstřel Sedmileté války (1756 až 1763).

Na infopanelu se dočtete:

„Třetího září kolem 18. hodiny překvapil pruský podplukovník von Warnery posádku pevnosti jejíž brány byly otevřeny. Stráž se skládala ze sedláků z okolních vsí, dostali nenabité pušky. Od velitele pevnosti generálmajora von Liebenau požadoval von Warnery vydání objektu. Nedopatřením vystřelil z pistole, střela zranila velitele na levém boku. Tak byla zahájena válka, která trvala sedm let. Prušáci pevnost na dva týdny obsadili. Liebenau střelné zranění přežil.“

Postupně objekt ztrácel důležitost, v roce 1764 zrušili stálou posádku a v následujících letech došlo k rychlému chátrání nepoužívaného objektu. Části budov zlikvidovali, aby jim nespadli na hlavu.

Pak se znovuobnovovalo, Stolpen byl stále zapleten do nějakých šarvátek, nebo sloužil jako lazaret či vězení. Sloupno, jak se mu chvíli česky říkalo, mělo s hrůzami války permanentní zkušenosti.

Válka Sasů s napoleonskou armádou

V roce 1806 se Sasko zapojilo po boku Pruska do války proti napoleonské Francii. V bitvě u Jeny a Auerstedtu v říjnu 1806 bojovalo také 22 000 saských vojáků. Bitva skončila pro Prusko a jeho spojence totální í porážkou. Sasko dokonce krátkodobě okupovala francouzská armáda, která nechala Stolpen znovu opevnit. Po krachu Napoleonova válečného tažení do Ruska byla pevnost 25. září 1813 ostřelována francouzskou armádou a rozsáhlé části hradní dispozice byly zničeny a studna znovu zasypána. Při odchodu Francouzů ze Saska ztratil hrad opět svůj vojenský význam.

S romantismem přišel zájem o návštěvy

Do Evropy přišel v polovině 19. století romantismus, začalo idealizování středověku, oblíbené se staly hrdinské příběhy například německé eposy Písně o Nibelunzích.

Hrad začal nabývat na významu. Král Jan Saský financoval od roku 1859 rozsáhlé restaurační práce, památku otevřeli pro návštěvníky 1. června 1877. Zájem turistů neopadl ani v následujících letech, Stolpen převzal roku 1922 Svobodný stát Sasko, stal se tedy státní památkou. Po válce se zde rozšířily expozice, zpopularizovaná byla koncem minulého století hlavně hraběnka Coselová.

U vchodu do pevnosti je příjemné pohostinství v Burghotelu.

Kvůli nepříjemné cestě na nádraží jsem vsedl na autobus, prohlédl si příjemný Neustadt (Sachs) a odjel následně busem do Drážďan a poté do Prahy.

cs.wikipedia.org/wiki/Stolpen_

cs.wikipedia.org/wiki/Anna_Constantia_von_Cosel

www.burg-stolpen.de.

Vlastní text