Náchod - Škvoreckého město Zbabělců i Prima sezóny

Pod renesančním zámkem vršku kulatého ze strany jedné a pod Jiráskovou turistickou chatou na vršku druhém, Dobrošově, leží Náchod. V příhraničním městě se odehrával děj Zbabělců, nejznámějšího románu spisovatele Josefa Škvoreckého, Náchod ale v jeho dílech vystupuje jako Kostelec. Město figuruje i v dalších dílech, zejména v Prima sezóně. O knize i jejích protagonistech jsem si před 20 lety dlouho povídal s Dannym Smiřickým, alter egem Josefa Škvoreckého (Náchod 27. 9. 1924 – 3.1. 2012 Toronto). A bylo o čem, mí rodiče ho dobře znali.

Zámek je dominantou města

Náchodu dominuje zámek. Velký, renesanční, se sgrafitovou fasádou, dvěma věžemi, ta menší s hodinami. Minulost má přepestrou, začal svou působnost coby hrad, založený asi roku 1270 rytířem Hronem z rodu Načeradiců. Za zmínku určitě stojí držení majetku Janem Lucemburským, to bylo v letech 1316-1325. Průvodci vám sdělí, že ho dobyl v roce 1456 Jiří Poděbradský, pozdější český král. Nejdůležitější etapy však začaly s nástupem rodu Smiřických. Šlechta chtěla žít pohodlněji, sídlo muselo vyhovovat i reprezentačním účelům. Začalo se renesančně přestavovat. Po třicetileté válce se na Náchod dostal za zásluhy o znovukatolizaci země vojevůdce císařských vojsk Ottavio Piccolomini. Ten ho zanechal v současné podobě, další dílčí úpravy už nebyly tolik podstatné. Kulturně se na něm podepsal Petr vévoda Kuronský a jeho nejstarší dcera Kateřina Zaháňská.

Kdo si ještě pamatuje povinnou četbu Babičky, tak je to ona paní kněžna. Další osudy na náchodském zámku líčil ve svých dílech Alois Jirásek. Mobiliář zámku je obvyklý pro honosné šlechtické sídlo, ale velkou vzácností je série zdejších vlámských gobelínů.

Pozoruhodná a unikátní je sbírka řádů, medailí, mincí a šperků, zůstala tu dlouho neobjevena po posledních majitelích, německém rodu Schaumburg-Lippe.

Ti se starali o panství, ke kterému patřily i nedaleké Ratibořice, velmi vzorně, takže region prosperoval. Posledním majitelem byl starý kníže Bedřich (30. 1. 1868 v Ratibořicích – 12. 12. 1945 Žakš). Byl silně nahluchlý, a jak říkal můj děda, byl to Němec jako poleno. Ale nikomu neublížil. Po skončení války, která měla v Náchodě v poslední den krvavý průběh, popisovaný právě ve Zbabělcích, odvezli Schaumburga se sestrou Alexandrou v policejním voze 15. května 1945 do Ratibořic, následně 27. května do Žakše u Kudówa Zdrój v „Českém koutku“, který po válce připadl Polsku. Byl ubytován v hostinci a 12. prosince 1945 zde také v naprosté chudobě zemřel. Zámečtí úředníci se následně postarali o převoz jeho ostatků do Náchoda.

Pohřben je spolu s rodinou na vojenském hřbitově nedaleko zámku.

Trochu přeházená historie

Kdyby kníže navštívil své bývalé sídlo, asi by ho nepoznal. Řada budov v kancelářském traktu je ve stavu pouhé zakonzervovanosti. Renovovala se piccolominská zahrada, obrovskou investicí byla totální rekultivace zámeckého kopce, tady ujížděla zemina, stromy rostly naprosto divoce. Část pěšin nahradily roštové chodníky, archeologický průzkum odkryl zbytky neznámého opevnění.

Prohlídkové pokoje byly před léty přeinstalovány, sbírky popřeházeny, aby zapadly do něčí koncepce, některé exponáty zcela zmizely. Co vedlo kunsthistoriky k tomuto zásahu, je záhadou. Vím, o čem píšu, děda tu kastelánoval. To jen pro případné kritiky.

Za vlády Smiřických v letech 1544 až 1620 se rozvíjela řemesla, kultura, hrad dostal renesanční zámeckou podobu, město získalo řadu výsad, mělo postavení jako královská města. Protože Smiřičtí stáli na špičce protestantských stavovských vůdců, byl jim po Bílé hoře majetek zkonfiskován. Přišla třicetiletá válka, násilná rekatolizace, město téměř zničil požár v roce 1663. Prosperita se vrátila až v 19. století, Náchod se stal jedním z center textilního, hlavně bavlnářského, průmyslu. Tehdy se mu říkalo Manchester východu. Textilky tu prosperovaly až do revoluce v roce 1989. Pak zdejší fabriky šly do „kopru“.

V roce 1866 se v okolí Náchoda odehrálo několik střetů prusko-rakouské války, která skončila bitvou u Hradce Králové a porážkou habsburské monarchie.

Město a Zbabělci

Město za poslední léta prokouklo, šedivé fasády dostaly nové kabáty, ulice nová dláždění, řada domů úplně nový kabát. Dříve náměstí VŘSR se jmenuje neoriginálně Masarykovo.

Josef Škvorecký byl náchodský patriot. Při rozhovorech si pochvaloval, jak se mu líbilo natočení Prima sezony coby seriálu.

Ten měl Škvorecký velmi rád, svěřil se mi, že si ho občas pustí v Kanadě jako Večerníček.

Ale Zbabělce, stěžejní dílo, to asi jen tak na plátnech kin neuvidíme, nikdo ho nenatočil. Je to o chování lidí v posledních válečných dnech. Kolaboranti a největší zbabělci, šmelináři se stali nejhorlivějšími antinacisty. Ještě devátého května esesáci povraždili u bývalé hranice sovětské vojáky, kteří už přijeli do mírového Československa. S nimi byli zabiti i Náchoďáci.

Tranzitní město, které mnozí ani nevnímají

Město zná hodně lidí, ale většinou jen zpoza okének aut nebo autobusu, přes Náchod se v minulosti jezdilo za „výhodnými“ nákupy do nedaleké Kudowy (česky Chudoby) nebo do Kladska. Ale i v současnosti se jezdí za čáru pro levnější zboží.

Za návštěvu krom zámku určitě stojí památková zóna v centru města, na Masarykově náměstí najdete proti sobě dvě radnice, to jen tak někde nemají. U kostela svatého Vavřince byla v roce 2014 instalována litinová Škvoreckého lavička. Podoba slavného spisovatele je velmi realistická, u ležérně pohozeného klobouku se můžete posadit.

Betonové pomníky

V restauraci Vatikán, ale i jinde, nabízejí Pavlišovský řízek – vepřový řízek, knedlík a zelí. Někomu to nejede, já to spolu s náchodským Primátorem miluju.

Na kopci nad Náchodem, na Dobrošově, naproti zámku, stojí Jiráskova turistická chata s rozhlednou, dílo Dušana Jurkoviče. Kopec je známý milovníkům vojenské historie, na katastru obce stojí jedna z našich nejlépe dochovaných prvorepublikových dělostřeleckých tvrzí. Mělo jich být 14, měly chránit republiku na Německem ohroženém úseku hranic mezi Ostravou a Krkonošemi.

Náchodský rajón měl mít sedm objektů, za zářijové mobilizace roku 1938 byly hotové tři.

Bunkry pokračují objekty postavenými v letech 1935 až 1938, nyní patří pod Běloveský pevnostní skanzen, objekty pokračují objekty v různém stupni dokončení ke Krkonošům a dál. Staly se z nich betonové pomníky.

Vojenský hřbitov

Většina obětí bitvy z války 1868, Rakušané i Prusové, je pohřbena na vojenském hřbitově, ke kterému vede alej starých lip od brány zámku. Na zámku byl lazaret. Ošetřovala tu i zámecká paní Luisa Schaumburg-Lippe. Je tu také pochována, stejně jako další Schaumburgové, poslední byl vnuk Bedřicha Waldemar zu Schaumburg-Lippe, který zemřel roku 2020 ve věku 79 let v USA.

Půl roku před smrtí jsme se setkali v náchodském hotelu Beránek, kde vzpomínal na své dětství v Ratibořicích.

Před hřbitovem stojí „bílý“ kříž, památník obětem sedmileté války.

Ve velkém příkopu na zámku žili medvědi Dáša a Ludvík. Daša bohužel skonala po delší nemoci, její partner tu prý v klidu dožije. Zámecká medvědaria na dalších objektech už se nebudou prý obnovovat.

Co navštívit v okolí:

Náchod má krásné okolí. Podle řeky Metuje dojdete do údolí Pekla k Bartoňově útulně, restauraci postavené podle plánů D. Jurkoviče, a do Nového Města s jeho zámkem. Hojně navštěvované Babiččino údolí najdete nedaleko. Horolezci znají nedaleká skalní města v Teplicích, na Ostaši, Adršpachu. Přehradní nádrž Rozkoš u České Skalice je oblíbeným sportovně dovolenkářským místem, podobně jako rybníky Brodský a Špinka, doporučuji i městské koupaliště v Náchodě.

Zdroje:

Josef Škvorecký, Zbabělci, 1958 Československý spisovatel

Josef Škvorecký, Prima sezóna, 1975 Galaxie