Největším protižidovským pogromem byly Krvavé Velikonoce roku 1389

Židé v Čechách

Pražská židovská populace patří k nejstarším ve střední Evropě. První osadu zničili při první křížové výpravě někdy v letech 1096 až 1098, stála pod Vyšehradem. Další byla v podhradí, asi v místech Malé Strany, stála tu i nejstarší pražská synagoga, ta zřejmě v roce 1142 shořela. Židovské ghetto se od středověku rozprostíralo v oblasti Josefova, po velké sanaci a modernizaci metropole zaniklo a zůstalo po něm jen pár památek.

Mohou za všechno

Čtvrtý lateránský koncil roku 1215 označil Židy za viníky Kristovy smrti. Vyjmenovat ve stručnosti další pogromy až do vzniku nového státu je na několikadílnou publikaci.

Privilegium Statuta Judaeorum, vydané a několikrát v letech stvrzené králem Přemyslem Otakarem II., upravovalo postavení Židů v království. Jeho platnost potvrdili i další panovníci, posledním byl Václav IV., který tak učinil roku 1393.

Židé patřili jako majetek přímo panovníkovi, měl nad nimi soudní moc, měl možnost nakládat s jejich majetkem, útok na Židy byl považován za přímý atak panovníkova majetku.

Křesťanská společnost uplatňovala vůči Židům řadu omezení. Bylo to dáno i způsobem jejich života, pro křesťany nepochopitelným náboženstvím a generacemi přenášenými zkazkami, že za vše můžou Židé. Mimo jiné byli obviňováni z ukřižování Krista, různých čarodějnických úkonů, zejména používání křesťanské krve k náboženským obřadům.

Židé museli být segregováni v ghettech na noc uzavíraných řetězy, nosili zvláštní označení, nesměli obchodovat s většinou výhodných artiklů.

Jenom peníze

Mohli ale půjčovat peníze, to Bible křesťanům zakazovala, protože se jednalo o lichvu. (Na úrok ale půjčoval podle dobových pramenů i Jan Hus…)

Na Židy se pohlíželo jako na společenské parvenu, přesto ale byli trpěni, hlavně panovníci z jejich peněz měli velký užitek. Hlavně málokdy vrátili, co si půjčili, a Židé neměli žádnou ochranu.

Jakmile se něco přihodilo, okamžitě se to svedlo na Židy. Někdy byly události menšího významu, ale většinou se „hněv lidu“ zvrhl v pogromy. Výraz je z ruštiny, ze slovesa gromit, pustošit, ničit. Původní význam byly rasové nepokoje zaměřené proti Židům, přeneseně poté jako vraždění obyvatel jiného náboženského přesvědčení.

Strůjci všeho zla

Ve velkém se tak stalo v polovině 14. století, Evropa byla zasažena morovou epidemií, která usmrtila značnou část obyvatel. Nikdo netušil, kde se strašná nemoc bere, kdo ji přenáší, hygiena neexistovala, zkoušely se všemožné prostředky, včetně zaříkávání, velkých procesí, všeho, co křesťanský svět mohl využít k obraně proti „černé smrti. Pak stačila jen zmínka, že Židé tráví studně a potraviny, aby vyhubili bohabojné křesťany, a násilí se začalo lavinovitě šířit. Již tak nenáviděná komunita byla ničena, nikomu nevadil nakradený židovský majetek.

Touha po krvi

Ghetta plála, tekly opravdu potoky krve, o jednom takovém pogromu svědčí i název uličky v Chebu - Zavražděných. Tabule u vchodu do úzké komunikace připomíná pogrom z 25. března 1350. Bylo tu povražděno několik desítek Židů, kteří sem byli nahnáni. Masakr měl vyvolat protižidovským kázáním františkánský mnich. V nedalekém kostele obvinil Židy z Kristovy smrti, což byla povětšinou po řadu dalších století záminka k jejich likvidaci.

Po kázání se zfanatizovaný dav vydal do ghetta a nastal pogrom. Lůze ale šlo především o majetek, který při následném rabování získali. Nakonec zasáhl císař Karel IV., který Chebu pohrozil odejmutím městských práv.

Otec vlasti císař Karel IV.

Podle tehdejších zákonů byli Židé majetkem panovníka, do královské pokladny přispívali značnými částkami. Karel to s pogromy uměl. Několikrát jim nezabránil, ale v Norimberku je roku 1349 přímo povolil. Za oběť padlo přes 550 obyvatel, část uprchla, židovská obec ve městě přestala fungovat. Král, ten milý Otec vlasti, pozemky draze prodal. Židy ale z ekonomických důvodů na území Českého království chránil.

Krvavé pražské Velikonoce

Největší středověký pogrom zažila roku 1389 Praha, je známý pod označením Krvavé Velikonoce.

Osmnáctého dubna 1389 šel katolický kněz zaopatřit umírajícího křesťana, v rukou měl oltářní svátost. Spěchal prý skrz židovské město a nějaký kluk po něm měl hodit kámen. Ten měl zasáhnout bohoslužebný předmět a kněz okamžitě běžel na radnici, že došlo k rouhání. Chtěl, aby proti Židům bylo s co největší silou zasaženo. Aniž byla událost ověřena, okamžitě se srotil velký dav, vytáhl na ghetto, rozzuření a stále hecovaní křesťané zapalovali domy, rabovali, a vraždili prchající Židy. Těch zemřelo na 3 tisíce. Židé, které měl pod ochranou král Václav IV. (1361 až 1419), neměli, kdo by se jich zastal, panovník byl na některém ze svých loveckých hradů.

Jiné prameny uvádějí, že měl být omylem shozen kříž v čele procesí na Zelený čtvrtek. Výsledkem byl pogrom, ať již byla příčina jakákoli. Po návratu do města král nařídil, aby rozkradený majetek navrátili Židům, jenže ti byli mrtví, takže propadl královské pokladně. Ghetto se pracně obnovovalo, zažilo ještě další pogromy, velký rozvoj nastal až za Rudolfa II., kterému židovští bankéři půjčovali velké sumy.

Co se lichvy týče, za husitů se ji podařilo Židům v Praze zakázat, ale po nějaké době opět byla povolena, To už ale půjčovali peníze i křesťané, ne všichni dbali nařízení Statuta Judaeorum.

Záminka se vždy našla

Další pogrom Praha zažila po popravě Jana Želivského, radikála, který diktátorsky ovládl město a začal být pro umírněné kališníky velmi nebezpečný. Stalo se v roce 1422, Staré letopisy české, což je soubor několika pramenů, uvádějí, že se Novoměstští „vrhli na Židy a všechno jim pokradli a pobrali.“

Čeští a moravští katolíci obviňovali Židy z tajného financování husité, též i jejich vyzbrojování. To samé se šířilo i v Rakousku, ve Vídni roku 1420 to odnesla místní komunita. Došlo k násilným křtům, mučení. Část obyvatel ghetta spáchala hromadnou sebevraždu v synagoze. O rok později bohabojní vídeňští křesťané upálili zbylých 200 Židů na hranicích.

Jejich majetek převzal Albrecht Habsburský a financoval jím protihusitskou výpravu na Moravu.

Když husitské války skončily, situace se poněkud zklidnila, přesto ale v oblasti peněžnictví byli nařízeními hodně omezeni. Proto se začali věnovat řemeslům, což jim bylo místo lichvy doporučováno. Ale tady tvrdě narazili, protože to ohrožovalo cechovnictví. Jelikož byli šikovní a levnější, opět byli nenáviděni.

Období vlády Rudolfa II. bylo pro židovské obyvatelstvo relativně příznivé

V rudolfinském období se Židé měli relativně dobře, Praha se stala sídlem mnoha vzdělanců, učenců, ale také alchymistů. Z té doby je pověst o golemovi - umělém člověkovi. Za třicetileté války stáli Židé na straně císaře, účastnili se obrany města proti Švédům.

Poté se období jejich vyhánění z měst a opětovného povolování pobytu střídala, vždy ale s konflikty.

Opět tvrdé restrikce

Karel VI. vydal v roce 1726 translokační reskript, ten stanovoval maximální povolený počet Židů v zemi. Marie Terezie je nechala vyhnat z Čech kvůli údajné, nikdy nedoložené, spolupráci s Prusy při její válce o habsburský trůn. Aby se mohli vrátit z Moravy a Slezska, kam prchli, museli zaplatit toleranční daň a bylo nařízeno, aby nosili viditelné označení etnika. Její syn Josef II. zrušil nevolnictví, povolil návrat do země a zrušil i nošení zvláštního oblečení. Povolil i univerzitní vzdělání. Nařídil také, aby přijali německá jména, protože židovská se zdála nesrozumitelná a nevyslovitelná.

Židé v té době stále více splývali s okolím, řada se nechala pokřtít, další asimilovali.

Kronika vraždění

Stále je to jen o zabíjení, nic se nezměnilo.

Obří pogromy mimo naše území se odehrály za povstání Bogdana Chmelnického na Ukrajině, boj v letech 1648 až 1654 tento ataman vedl proti polsko-litevské nadvládě, tehdy zabili kozáci desetitisíce polských Židů.

V Rusku byli Židé obviněni ze zavraždění cara Alexandra II. v roce 1881, v 166 městech byly zničeny tisíce domů, rabovalo se, znásilňovalo. Nejhorší situace byla v Kyjevě, Oděse a Moskvě. Přeživší byli uvrženi do totální bídy.

Další masakry přinesly roky 1903 až 1906, pogromy ve velkém při možné počtu od 50 do 250 tisíc lidí přišly za ruské občanské války v letech 1917 až 1922. Téměř polovina mrtvých padá na vrub bojovníka za Ukrajinskou národní republiku Simona Petljury. Pogromy se za 2. světové války nevyhnuly ani arabskému světu, Polsku, ve velkém Ukrajině, také v Rumunsku, největší samozřejmě v Německu, kde nacisté vyhlásili „konečné řešení židovské otázky. Výsledkem byly miliony mrtvých.

I u nás se odehrálo několik závažných antisemitských akcí, známý je proces s Leopoldem Hilsnerem, kdy se v Polné stala vražda Anežky Hrůzové a strhla se následná protižidovská bouře. Vrah nebyl nikdy odhalen. Zvedla se velká vlna antisemitismu, T. G. Masaryk varoval před označením vraždy za rituální. Za to si vysloužil obrovský mediální lynč. Událost posloužila k nejrůznějším protižidovským pamfletům, na trzích a poutích se hrála odrhovačka:

Nekupujte u Židů,
cukr, kávu, mouku,
voni nám zavraždili
modrovokou holku.

Anežka Hrůzová
byla zavražděná,
vod Poldy Hilsnera
byla podřezaná.

Zeptejte se Sálusa,
jak ji táhli do lesa.
Sálus u ní vartu stál,
když jí Hilsner podřezal.

Holešovský masakr

Nejhorší situace nastala ale v Holešově, první 22. až 24. října 1899. To dav vyraboval židovskou čtvrť, ve městě dlouhodobě mezi křesťany a židovskou komunitou panovala nevraživost, Židé mluvící německy byli pro místní Čechy nepřátelským monarchistickým elementem, při demonstracích zasáhlo četnictvo a byly zastřeleny 4 nežidovské osoby.

Daleko horší to bylo v roce 1918, kdy se do města vrátili bývalí vojáci rakousko-uherské armády a v poválečné atmosféře hospodářského úpadku rozpoutali za podpory místních pogrom. Dvě osoby byly zabity, (oba vojáci, Židé, kteří se vrátili nedávno z fronty), desítky raněny, došlo k rabování. Tresty – 134 osob dostalo vězení od 8 měsíců do 5 let.

Protižidovské nálady opět vypluly na povrch v osvobozeném Československu v padesátých letech při politických procesech.

Události se ze Sovětského svazu přenesly na celý blok ve sféře Stalinova vlivu.

Zdroje:

cs.wikipedia.org/wiki/Židé v Čechách.

Židovský pogrom v Praze rozpoutala drobnost. Na místě zůstaly tisíce mrtvých a vypálená čtvrť | ČtiDoma.cz (ctidoma.cz),

T. Pěkný: Historie Židů v Čechách a na Moravě, cs.wikipedia.org/wiki/Pogrom