Nenechte si ujít nádheru středověkých kostelů v hornolužickém Kamenci

Nejen objekty přináležející ke dráze, i některé příměstské oblasti saské metropole jsou v rozvalinách.

To ale není problém Kamence, který byl součástí Hornolužického Šestiměstí, spolku hospodářsky i vojensky se podporujících měst, který založil český král a pozdější císař Karel IV.

Kamenec leží na staleté obchodní stezce „Via Regia“, v současnosti je i významnou poutní cestou, spojující Polsko, Česko a Německo. Oblast Horní Lužice patřila po dlouhá staletí České Koruně. Český lev nad dvěma věžemi v městském znaku je znamením, kam město původně patřilo.

V rámci tohoto spolku nebyl Kamenec ani největší, ani nejvýznamnější, ale ze spojenectví dobře profitoval.

Město na kameni

Historii má město velmi bohatou, založení se přičítá západoslovanskému kmeni Milčanů, kteří region osidlovali v 6. století, v 9.století, kdy se tu natrvalo usadili, vzniklo hradiště na skále, kameni, dostalo proto jméno Kamjenc, tedy „místo na kameni“.

Pod českým lvem

Historickými událostmi se to tu jen „hemžilo“, spory řešil i český panovník, například Václav IV., který musel přijet a vystoupit proti vzpurným radním. Husité město několikrát dobyli, nebylo dobře opevněno.

Vojska Šestiměstí zasahovala za husitských válek i na českém území, např. v roce 1420 s kališníky sváděla boje u  Hradce Králové, u Kutné Hory na straně krále Zikmunda Lucemburského, zúčastnila se také bitvy o Prahu.

Lessingovo město

Blahobyt se odrážel hlavně ve středověkých městských kostelech. Kvůli nim jsem do Kamence jel, většina návštěvníků, hlavně tuzemců, sem přijíždí kvůli jednomu z nejvýznamnějších německých básníků Gottholdovi Ephraimu Lessingovi, který se zde v roce 1729 narodil. Krom básnířství byl také literárním a divadelním kritikem, spisovatelem, filosofem a tvůrcem německého měšťanského dramatu. Byl osvícenský myslitel, tolerantní k ostatním náboženstvím, vedl časté polemiky. . Autor mnoha děl včetně nejproslulejšího, kterým je komedie Moudrý Nathan (Nathan der Weise), sepsaná roku 1779 , jejíž děj se odehrává v době třetí křížové výpravy v Jeruzalémě.

Jde o podobenství o prstenech – umírající otec odkázal svým synům cenný prsten a jeho dvě kopie, mající stejnou cenu jako originál. Nikdo už nemůže kopie rozeznat od originálu. Stejně tak je tomu s otázkou, které náboženství je pravé.

Kamenci se přezdívá Lessigovo město, má tu velké muzeum, nyní se rekonstruuje, takže jsem neviděl ani jeho bustu před budovou. Každoroční událostí nejen regionální jsou Lessingovy dny.

Další významnou osobností Kamence je současný malíř Georg Baselitz, neoexpresionista, to není zrovna můj šálek kávy.

Krása středověkých dřevěných oltářů

Když nebyl k mání Lessing, ani jsem toho moc neželel, mohl jsem plně pokochat osmi překrásnými pozdn

ě gotickými oltáři, které jsou v expozici Sakrálního muzea kostela svaté Anny.

Byl jsem sám se svatými v prostorné kostelní lodi, nikdo nerušil, chvíli jsem poseděl před tou nádherou, nakonec jsem vystoupal pod varhany a přehlížel skvost přede mnou.

Do kostela se dostanete přes moderní informační centrum, které přistavěli k boční zdi.

Červená radnice

Přes náměstíčko přejdete na velké náměstí, tomu vévodí mohutná novorenesanční radnice postavená z červených cihel ve stylu renesančních benátských paláců. Zbudovali ji na místě shořelé radnice v letech 1847 až 1848. Věž je vysoká 40 metrů a působí opravdu monumentálně.

Mnoho domů je v průčelí zdobeno znameními, v rohu náměstí je kamenný náhrobník umístěný na fasádě domu zvaný Mnich (Mönch) – náhrobní deska radního Hanse Wagnera z roku 1504, kde je Wagner zobrazen v typickém kožešinovém oděvu. Toho jsem si všiml náhodou, přehlédnout se ale nedá Ondřejova kašna, bohužel focení mi znesnadňoval náklaďák, který vedle ní zastavil.

Hlavní městský chrám

Architektonickým skvostem je Hlavní městský kostel Panny Marie (Hauptkirche St. Marien), hlavně uvnitř je to nádhera. Gotický halový chrám má skvostnou výzdobu, byl tu pokřtěn v roce 1729 Lessing, jeho otec zde kázal. Rodiče tu mají náhrobek.

Výzdoba byla ještě hezčí, ale v roce 1908 došlo k restaurátorským úpravám, kvůli nimž padla za oběť část cenného vnitřního zařízení. Protože nevím, jak kostel dříve vypadal, stačilo mi to spatřené k velké potěše. Kostel je otevřený, byl jsem tu sám.

Hroby a náhrobníky

Kolem svatostánku je rozsáhlý hřbitov s množstvím hrobů a náhrobníků. Čerstvé rovy jsou znamením, že se tu stále pohřbívá. Z vyhlídky na hřbitově je hezký pohled na údolí, kde teče malá říčka.

Zavřený byl Katechismuskirche, malý kostel u hřbitova, podle fotek má krásnou výzdobu.

Městský hřbitov leží nad vlakovým nádražím.

Kousek od kostela je další městská atrakce, Červená věž, pozůstatek vstupní brány a součást opevnění.

Je toho mnoho k vidění

K prohlídce toho je v malém městě mnoho, například Malzhaus, bývalá solnice, nyní muzeum regionu, nebo okrouhlá bašta Písařská věž a další pamětihodnosti.

Okolí města

Za městem stojí Lessingova rozhledna, tolik času jsem neměl, abych ji navštívil, v nedalekém Panschwitz-Kuckau je klášter St. Marienstern, v klenotnici cisterciáček mají dokument, ve kterém se v roce 1225 poprvé objevuje zmínka o Kamenci jako městu.

Uzená pochoutka

Město nabízí i pohostinská zařízení, restaurace, kavárny, cukrárny. Kamenec je vyhlášený Kameneckými buřty (Kamenzer Würstchen), krátce nazývané „Kamenzer“. Jsou to spíše párky.

Můžete je pojídat za studena nebo ohřáté jako naše klasické uzeniny tohoto typu.

Jsou i součástí štědrovečerní večeře, střívko se plní tučným i libovým hovězím, stejně tak i vepřovým, někteří řezníci prý používají i skopové maso. K tomu se přidávají různé druhy koření a výrobek pak putuje do udírny.

Pár jsem jich koupil, doma ohřáté chutnaly opravdu skvěle, v Kamenci jsem si dal jen kafe a nějaký dort.

Na nádraží již vykukoval zpoza budovy nos vlaku, který mě záhy přepravil rovinatou krajinou do Drážďan na další spoj do Prahy.

www.kamenz.de/tourismus

popisky texty v kostelech

materiály v češtině z infocentra

cs.wikipedia.org/wiki/Kamenec_(Horní_Lužice)

cs.wikipedia.org/wiki/Gotthold_Ephraim_Lessing

O kupcích a pánech v Hornolužickém Šestiměstí, www.info@oberlausitz.com