Neobvyklý pomník nepřátel stojí na vojenském hřbitově v Josefově

Neobvyklý pomník nepřátel stojí na vojenském hřbitově v Josefově

Město Josefov, součást Jaroměře, se až do roku 1793 jmenovalo Ples. Roku 1780 se zde začala budovat barokní pevnost, která měla zabránit vpádu pruských vojsk ze severu do Čech. Další pevností se stalo město Hradec Králové, to mělo velmi rozsáhlé a složité opevnění, z něhož se nic nezachovalo. Třetí pevností se stal Terezín. Ani jedno město do válek nezasáhlo, Hradec poskytl útočiště ustupujícím vojákům rakouské armády v bitvě u Chlumu roku 1866.

Utajované miliony cihel

Josefovská pevnost se stavěla sedm let, na výstavbu se použily miliony cihel. Císař Josef II., za jehož vlády se stavělo, zjistil při inspekční cestě, že cihly označené pro josefovskou pevnost se vyskytují i v Prusku. Již tenkrát se snažili stavitelé napakovat.

Z návrší, kde stávala ves Ples, jejímž majitelem byl kníže Jan Václav z Paaru, se muselo vystěhovat obyvatelstvo, pevnost se budovala podle návrhu polního podmaršálka a stavebního inženýra Clauda Benoita Duhamel de Querlonda. Vše za přísného utajení.

Když armáda pevnost převzala, pokračovalo se v podkopovém obranném systému a hloubení studní. V pevnosti vznikala civilní zástavba. Při výstavbě pevnosti vznikl i vojenský hřbitov, byl jedním z prvních založených v Čechách mimo město.

Ve válkách o rakouské dědictví byla pevnost jen garnizonou. Aktivně se nebránila, ani v pozdějších napoleonských válkách. Sloužila jen jako vězení pro zajaté Francouze.

Ve válce 1866 Prušáci pevnost obešli, Josefov měl pevnostní status až do roku 1888. Bourání hradeb začalo na přelomu 19. a 20. století, ale protože celková demolice by byla velmi nákladná, ustoupilo se o ní a zachovala se značná část opevnění.

Velký zajatecký tábor

Za 1. světové války, kdy Josefov využívala rakouská armáda, vznikl za hradbami velký tábor převážně pro Rusy zajaté na východní frontě. Na vojenském hřbitově uprostřed kruté války postavili ruští zajatci unikátní pomník. Slavnostně ho odhalili 17. prosince 1916.

Zajatce v táboře kosil hlad a různé epidemie, léků byl nedostatek, přednost samozřejmě měli c. a k. vojáci. Zajatí ruští důstojníci se v roce 1916 usnesli, že nechají na hřbitově postavit pomník jako symbol válečného utrpení.

Vzhledem k tomu, že Rakousko-Uhersko s Ruskem válčilo, byl to dost nezvyklý počin, kdy je povoleno postavit památník padlým nepřátelům.

Místo orla prostý kříž

Zhotovil ho sochař Nikolaj Alexandrovič Suškin, který padl do zajetí 8. února 1915 a byl internován v Josefově.

Před válkou učil na milánské akademii sochařství a modelování. Původně měli pomník realizovat podle návrhu jiného zajatce A. M. Makarova, ale ministerstvo války ho odmítlo, protože měl být zakončen dvojhlavým ruským orlem. Suškin na jeho místo usadil kříž.

Jen pro vojáky

Suškin začal na pomníku pracovat, aniž měl z Vídně kladné stanovisko. Pomáhali mu sochař polského původu Leonard Dobrowolski z Kyjeva, stavitel František Sinek z Petrohradu a další, vše za přísného dohledu vojáků. Když pomník po pětiměsíční práci odhalili, byli přítomni zajatí Rusové, zástupci ostatních internovaných a posádky. Veřejnost byla vyloučena. Slavnostní projev pronesl velitel zajateckého tábora plukovník Mollik. Peníze na stavbu vybrali mezi ruskými zajatci.

Autor pomníku dostal v táboře tuberkulózu a na konci války ho odeslali výměnou za jiného zajatce domů. Zemřel v Moskvě.

Josefovskou pevnost částečně využívala ve 2. světové válce Wehrmacht, v letech 1968 až 1991 Sovětská armáda.

Leží tu i civilisté

Na hřbitově, jehož vstup zdobí nápis Resurecturis, (Znovu vstaneme), bylo pochováno 1148 Francouzů z Bitvy národů u Lipska a italští vojáci padlí v roce 1849. Šest pomníků patří důstojníkům z války roku 1866, ti zemřeli v nemocnici, a 13 padlým vojákům, jejichž hroby jsou neznámo kde. Pohřbívalo se i po zrušení pevnosti roku 1888, za 1. světové války byli v Josefově krom Rusů internováni i Srbové a Italové.

Je tu pohřben velitel pevnosti polní podmaršál Maximilian von Reisinger (1774–1848), c. k. polní podmaršál Heinrich von Aulich (1847–1909), také dva důstojníci ve společném hrobě, kteří zahynuli roku 1843 při vyjížďce kočárem.

Pamětní desku mají italští zajatci, rovněž tak Francouzi. Jsou tu i pomníky padlých sovětských vojáků, byli tu i Němci padlí ve 2. světové válce, ale v roce 2014 je exhumovali a převezli do Německa.

U vchodu na hřbitov uvidíte náhrobek prvorepublikového diplomata a odbojáře Arnošta Heidricha.

Devětadvacet obyvatel Josefova zavražděných za okupace nacisty zde má své pamětní místo.

Jsou zde pohřbeni i civilisté, hřbitov je poměrně rozsáhlý.

Zdroj: Tajemství české minulosti/2019, CzWiki > Vojenský hřbitov (Josefov)