O zámek v Dobříši usilovali dva prominentní nacističtí vůdci

Od komunálního odpadu po funkci zastupujícího protektora

Zatímco o působení SS-Obergruppenführera a generála policie Reinharda Heydricha v Protektorátu Čechy a Morava byly napsány desítky knih a tisíce článků, o jeho nástupci Kurtu Maxi Franzi Daluegem (narozeném 15. září 1897 v hornoslezském Kreuzburgu, nyní Kluczbork – popraveném 23.října 1946 v Praze) se toho moc neví.

Daluege (výslovnost Dalík) byl šéfem říšské Pořádkové policie a po Heydrichově smrti se stal zastupujícím říšským protektorem v Čechách a na Moravě v letech 1942 až 1943.

První světovou válku prožil v německé císařské armádě, podle vyznamenání byl v bojích docela odvážný. Armáda zajišťovala kariéru, s tou byl po prohře ve válce konec.

Jenže jíst se musí a situace v poraženém Německu začala být zoufalá. Až se ukázala možnost, jak znovu vrátit poražené zemi její význam a slávu. Daluege se vypracoval z továrního dělníka na úředníka, ale jak píše Volkmar Kutscher v románu První padlí, byl pouhým pracovníkem v berlínské firmě svážející komunální odpad.

Agilní partajník

Ale již v té době měl vstupenku do dalšího kariérního života, nejprve působil ve freikorpsu Rossbach, ale podstatné bylo, že byl od roku 1922 členem nacistické partaje a od roku 1926 v SA. Tato polovojenská armáda, jejíž počet členů narůstal geometrickou řadou, byla silou, která táhla k moci Adolfa Hitlera, byť její šéf Ernst Röhm měl stále více vůdcovské ambice.

Na Hitlerův příkaz vstoupil Daluege, který byl od roku 1926 berlínským gauleiterem, tedy něčím jako hejtmanem, do SS. Tuto elitní organizaci vedl Heinrich Himmler. Vysoce výkonný a bezskrupulózní Daluege se osvědčil, ve funkci SS-Gruppenführer ho v roce 1933 zvolili do Říšského sněmu/Reichstagu. Následně ho jmenovali velitelem pruské zemské policie.

To už si Hitler v takzvané noci dlouhých nožů vyřídil účty s nepohodlnými špičkami SA, hlavně s Ernstem Röhmem, řadoví příslušníci pak poslouchali rozkazy nových pánů.

(Ernst Julius Günther Röhm /2. listopadu 1887, Mnichov – 1. července 1934, Mnichov/ byl německý vojenský důstojník, velitel a spoluzakladatel polovojenských oddílů SA /Sturmabteilung, nacistických „úderných oddílů“/, zvaných též „hnědé košile“, které za pomoci politického teroru dopomohly Hitlerovi k moci.)

Šéfem Pořádkové policie

S narůstající mocí nacistů a stále se rozšiřujícím represivním aparátem v roce pověřil v roce 1936 pruský ministr vnitra Hermann Göring politicky velmi agilního Daluegeho velením uniformované Pořádkové policie/Ordnungspolizei. A ten se činil, v jejím čele byl do roku 1942. Za války se zúčastnil aktivně na masovém vraždění Židů u Minsku a Brestu-Litevského, podepsal také masové deportace Židů z Německa, Protektorátu a Rakouska do koncentračních táborů

Útvary, kterým velel, byly podřízeny SS, policie se dělila na Ordnungspolizei (OrPo) a Sicherheitspolizei (SiPo) tedy Bezpečnostní policie. OrPo převzala povinnosti běžné uniformované policie, pod SiPo spadalo Gestapo a KriPo, kriminální policie. V roce 1939 se SiPo sloučilo s tajnou službou Sicherheitsdienst a vznikl Úřad pro obranu Říše Reichssicherheishauptamt – RSHA.

Na Němci okupovaných územích tvořily většinu okupačních sil jednotky Schutzpolizei, čili Ochranné policie, tak tomu bylo i v případě Protektorátu Čechy a Morava.

Samozřejmě zde byla dislokována i wehrmacht a část jednotek SS.

Neurath na funkci podle Hitlera nestačil

V Protektorátu Čechy a Morava byl ustanoven v březnu 1939 říšským protektorem Konstantin von Neurath. Jeho prvními kroky bylo uzavření českých vysokých škol, byly přijaty protižidovské Norimberské zákony, průmysl vše podřídil ekonomice Říše. Přesto s jeho počínáním nebyl Hitler spokojen, sílil i domácí odboj, a Neuratha nahradil v září Reinhard Heydrich. (Neurath zůstal formálně ve funkci do srpna 1943, další dvě osoby, které přišly po něm, měly funkci „zastupující říšský protektor“).

Po atentátu na Heydricha se v Protektorátu rozpoutalo peklo, 4. června 1942 byl zastupujícím říšským protektorem jmenován Kurt Daluege, o němž se Heydrich posměšně vyjadřoval, že je „Dummi-Dummi“, tedy hlupák.

Po katovi nastoupil další kat

Daluege se po krátké době nastěhoval z Prahy do zámku v Dobříši, který byl pod německou nucenou správou.

Majitelé, rod Colloredo Mansfeld, odmítli jako příslušníci staré šlechty přísahající věrnost nové republice, spolupráci s nacisty.

Zámek byl vyvlastněn Velkoněmeckou říší, což je eufemismus pro krádež. Daluegemu, který byl i vášnivý lovec, se zámek zalíbil, pro něj to byla i příjemná honitba. Chtěl ho mít jako letní sídlo, Panenské Břežany, kde předtím sídlil Reinhard Heydrich, připadly na Hitlerův příkaz vdově po zabitém.

Daluege okamžitě po nástupu do funkce rozpoutal teror, který vešel do dějin jako heydrichiáda.

Tisíce mrtvých v rámci heydrichiády

Ihned po příjezdu do Prahy vyhlásil stanné právo, na jeho příkaz a za asistence K. H. Franka byly vypáleny Lidice a Ležáky, probíhaly rozsáhlé popravy.

Během pobytu v Protektorátu bydlel převážně na Hradě, když se za ním přestěhovala rodina, vyhlédl si jako letní sídlo zámek v Dobříši, tam z Prahy dojížděl, velmi se mu zalíbila zdejší obora, kam vyrážel na lov.

Po roce působení Daluegeho Hitler odvolal, jeho pohůnek prodělal dva infarkty. K tomu se přidaly zdravotní problémy, hlavně neléčený syfilis, který měl jeho otec a který po něm esesák zdědil. Tato nemoc se začala ve velké míře projevovat v roce 1943, kdy u něho vyvolávala silné záchvaty podráždění, v té době nebylo radno se mu připlést do cesty.

Odvolání z úřadu

V srpnu 1943 dostal K. H. Frank příkaz od Hitlera, aby se dostavil do hlavního stanu v Rastenburgu, kde mu vůdce sdělil, že s konečnou platností odvolává von Neuratha a Daluegeho. Místo něj byl instalován dosavadní ministr vnitra Wilhelm Frick a Frank získal funkci německého státního ministra pro Čechy a Morava s platností od 20. srpna 1943.

Tahanice o zámek v Dobříši

Frick na jmenování přistoupil s tím, že mu bude k dispozici zámek v Dobříši, ale odtud se nemínil Daluege hnout, naopak Frickovi nabídl, ať obsadí jiný zámek majetku Colloredo-Mansfeld Opočno.

To zase odmítl Frick, kterému ještě „předhodili“ Osov, Orlík, Mělník a Libochovice. Je zajímavé, že uprostřed války, kdy Němci začínali prohrávat na všech frontách, se nacističtí pohlaváři tahali o svá letní sídla. Nakonec ale musel Daluege začátkem roku 1944 Dobříš opustit. Podle dobových fotografií, kde je Daluege s rodinou, se mu zde velmi líbilo. Sám se žádných policejních akcí neúčastnil, jen vydával rozkazy a podepisoval příslušné dokumenty.

Vybavení zámku a množství v Protektorátu legálně i nelegálně získaných předmětů nechal odvézt na svůj statek v Olsenau v tehdejším Východním Prusku. V září 1943 ho hospitalizovali v berlínské nemocnici, tam se zhoršilo i jeho duševní zdraví, z nemocnice ho poslali na trvalou zdravotní dovolenou, tu trávil na statku.

Spravedlnost viníky dostihla

Daluege již vojensky ani politicky nepůsobil, na konci války ho Britové zatkli v Lübecku, na žádost československých orgánů ho vydali do osvobozené republiky. V procesu byl jako válečný zločinec odsouzen k testu smrti a 24. října 1945 ho na Pankráci oběsili.

Pohřbili ho v neoznačeném hrobě v Ďáblicích.

Von Neuratha dopadli na konci války Francouzi. V norimberském procesu ho odsoudili k 15 letům odnětí svobody. Po osmi letech vězení v Berlíně-Spandau ho po infarktu propustili, o dva roky později zemřel.

Zatímco Heydrich a Daluege byli pouze „zastupujícími“ protektory, posledním protektorem byl významný nacista, bezohledný a fanatický Wilhelm Frick. Funkce to byla spíš titulární, faktická výkonná moc byla přenesena na Karla Hermanna Franka z titulu státního ministra (Deutscher Staatsminister für das Protektorat).

Toužil po co nejvyšším postavení

Frick byl po nástupu nacistů vysoce postavenou osobou, dokonce se stal po Hitlerově zvolení kancléřem ministrem vnitra, ale v roce 1943 musel ustoupit intrikánovi Himmlerovi. Od té doby údajně nenáviděl vše, co bylo spojeno s SS, tedy i Kurta Daluegeho.

NSDAP považoval jako výtah k moci, postupoval bezohledně proti každému, kdo se mu postavil do cesty.

Frick pobýval nejprve na Hradě, Dobříš nenavštěvoval, nebo jen na chvíli, zámek v létě využívala jeho rodina.

Po svém jmenování protektorem až do konce války žil v Kempfenhausenu u Starnberského jezera v Bavorsku.

Po válce Fricka, který se podílel i na vytvoření Norimberských zákonů, zatkli a v norimberském procesu ho odsoudili za válečné zločiny a zločiny proti lidskosti k trestu smrti. Oběšen byl 16. října 1946. Na obhajobu řekl: „Mám čisté svědomí, pokud se týká žaloby. Celý můj život byl věnován službě národu a mé vlasti. Jim jsem zasvětil všechnu svou sílu ve věrném plnění svých povinností. … Protože jsem plnil svou právní povinnost, věřím, že nezasluhuji žádného trestu, stejně jako desetitisíce věrných německých státních úředníků, kteří jsou dnes stejně jako před léty drženi v táborech jen proto, že plnili svou povinnost“ (B. Ečer: Norimberský proces).

Po vykonání popravy jeho tělo spálili v krematoriu v Mnichově a popel vysypali do řeky Isar.

Karl Hermann Frank byl v roce 1946 na základě rozsudku českého lidového soudu popraven na Pankráci za váleční zločiny – mj. za svoji roli ve vyhlazení Lidic. Na popravu se přišlo podívat přes 5000 lidí.

Dvakrát ukraden

Zámek Dobříš se stal rodovým majetkem roku 1630, po zakoupení nejvyšším královským lovčím Bruno Mansfeldem od císaře Ferdinanda II. Renesanční zámek byl na konci 17. stol. přebudován na barokní sídlo s rozsáhlou zahradou. V roce 1720 na dobříšském zámku vypukl požár, který ho téměř zničil. Přestavbu uskutečnil Jindřich Pavel Mansfeld roku 1745–1765, kdy vznikla současná podoba zámku. Jeho dcera Isabella byla roku 1771 provdána za Františka Gundakara Colloreda. Tímto vznikl šlechtický rod Colloredo-Mannsfeld, který zde pobýval až do roku 1942, kdy byl zámek vyvlastněn německou říší. Roku 1945 byl konfiskován Československým státem a využíván jako Domov spisovatelů.

V roce 1998 byl zámek Dobříš navrácen zpět do vlastnictví rodiny. Od tohoto roku zámek prošel rozsáhlými rekonstrukcemi, obnovou fontány Napájení Heliových koní či generální opravou barokních věžních hodin. Současným majitelem je Dipl. Ing. Jerome Colloredo-Mannsfeld.

(Oficiální prezentace zámku)

Zdroj: cs.wikipedia.org/wiki/Kurt_Daluege, K. H. Frank, Wilhelm Frick, Ordnungspolizei, K. v. Neurath, www.zamekdobris.cz/o-zamku-dobris/, cs.wikipedia.org/wiki/Starnberské jezero, P. Kadlec: Dvakrát ukradený Dobříš, bohužel knížka plná chyb, Dobříš je tu v mužském rodě, protože dle legendy založil osadu Dobřich jeden z druhů Praotce Čecha. Vesnice pak byla Dobřieše čili Dobřicha. Podle jazykové příručky ÚJČ je název v rodu ženském, ovšem zejména někteří místní obyvatelé používají mužský rod, který se používal i v literatuře až do počátku 20. století. Někdy v první polovině 20. století jazykovědci prosadili názor, že správně je jméno v ženském rodu. V příslovečném určení je obvyklá vazba s předložkou na; tedy na Dobříš a na Dobříši.