Od impozantního lipnického hradu k Památníku národního odposlechu

Od impozantního lipnického hradu k Památníku národního odposlechu

Nezaměnitelná je silueta lipnického hradu. Vypadá to, jako kdyby na kopci nad městečkem zakotvil obrovský kamenný koráb. Hrad působící tvrdě, až pyšně, je jedním z největších u nás, v kraji zvlněných polí a temných lesů ho nechali zbudovat páni z Lichtenburka, což byl jeden z nejpřednějších českých šlechtických rodů. Ostrve v jejich erbu poukazují na původ odvíjející se od mocného rodu pánů z Dubé. Psali se též Ronovci. Ronne znamená německy ostrve, otesaný kmen používaný jako žebřík při ztékání hradeb. Městečko Lipnice se píše nad Sázavou, ale k řece je to pořádaný flák cesty, nejbližší její dotyk je ve Světlé, tady určení nad Sázavou má své opodstatnění. Ale je to asi z důvodů, že Lipnic máme více, tak nemá cenu na tím moc bádat.

Lipnice nad Sázavou je jeden z našich nejmohutnějších šlechtických hradů, připomínající honosností spíše královské sídlo

Haškovsko-Panuškovské pivní putování

K hradu jsem se vydal od světelského nádraží, kde začali svou pivní pouť spisovatel Jaroslav Hašek a jeho přítel malíř Jaroslav Panuška. Tady začíná naučná stezka po jejich stopách, nic úchvatného tu neuvidíte, tak jsem půlku vzal stopem.

Do Lipnice kamarádi z mokré čtvrti došli, až vymetli všechny hospody po cestě, a nebylo jich málo. V současnosti by „sušili hubu“, kdepak narazit na zdroj zrzavého moku.

„Kraj to byl chudý, neúrodný, Chudákov a Nuzákov se mohla jmenovat kdekterá zdejší vesnice,“ píší v knize Z černých hodinek pod hradem Lipnicí Bohumil Řehák a Jan Wenda s ilustracemi Aleny Ladové.

Do hradu založeného počátkem 14. století vejdete po stezce vedoucí kolem busty a domku Jaroslava Haška, ten v Lipnici nejen pobýval, ale také zemřel.

Na hřbitově

Nenápadný hrob autora Dobrého vojáka Švejka najdete v horním rohu malého lipnického hřbitova.

Panuška se usadil na samotě v nedalekém Kochánově. V říjnu 1942 skončil v plynové komoře vyhlazovacího nacistického tábora Treblinka v Polsku.

Za hřbitovem

Za zdí, na malém plácku stojí poesiomat, je dobré zatočit klikou a poslechnout si některá vyprávění. Je tu Hašek, Wolker.

Odtud je také hezký pohled na monumentální hrad.

O kousek dál stojí zbytek bašty Bílá věž.

Od hřbitova k hradní bráně je to pomalou chůzi asi deset minut, není kam pospíchat.

Mocná pevnost

Hradní nádvoří je rozlehlé, tady se vám prahnoucím po vědění a poznání dostane prvotních informací, tady někdy i provázel Jaroslav Hašek. Běda, když byl v nenáladě nebo mu nějaký „historik“ narušoval výklad. To si pak ctěné publikum vyslechlo. Půvabně to popsal v povídce Průvodce cizinců.

Hrad si můžete v klidu svým tempem prohlédnout sami.

Lichtenburská pevnost je prvně zmiňována roku 1316, kdy byla majetkem Rajmunda z Lichtenburka. O tři roky později Lipnici vlastní jeho příbuzný, nejvyšší maršálek Jindřich z Lipé, muž, který ve své době „hýbal“ královstvím.

Tehdy začal první stavební úpravy, hrad byl rozšířen po ničivém požáru v roce 1346. Lichtenburkové zde sídlili do roku 1370, po nich na krátkou dobu nastoupili Boček, Ješek a Hynek z Kunštátu a Poděbrad.

Po nich přišel jako majitel Vítek z Landštejna, představitel dalšího českého mocného rodu, jeho syn Vilém založil v městečku pod hradem školu a ustanovil zvláštního kazatele pro zámeckou kapli, který „… lidu v neděli a o svátcích v přirozeném jeho jazyku českém kázal…“

Husitská doba

Čeněk z Vartenberka, další známá historická osobnost, zprvu horlivý přívrženec kalicha, nechal v kapli svatého Vavřince vysvětit v roce 1417 první husitské bohoslovce.

Na hradě vlál i červený prapor se stříbrnou střelou. Patřil přednímu husitskému hejtmanovi Janovi Smilovi z Kremže. Ten na Lipnici sídlil, ale skončil nakonec v hladomorně krumlovského hradu, kam ho uvrhl Oldřich z Rožmberka.

Na Lipnici se stále něco dělo. Obrovskou hradní kamennou masu, uvnitř pozoruhodně členitou a prostornou, s gotickou vyhlídkovou věží a rozsáhlými místnostmi nechali dobudovat Trčkové z Lípy.

Úpadek

Po Bílé hoře získal hrad důstojník francouzského úvodu Matouš Vernier. Roku 1645 ve třicetileté válce Lipnici a okolí těžce, jako velkou část Evropy, poškodili Švédové. Poté začal hrad, který nikdo neopravoval, chátrat a podle pramenů z let 1741 až 1747 byla obývána jen část pevnosti. Největší budovou je hranolová věž Samson, tady je převážná většina expozic, je tu místnost věnovaná tábornictví, najdete tu i galerii moderního umění a stálou výstavu gotických kachlů.

V rozsáhlém sklepení se nacházela hodovní síň Jindřicha z Lipé.

Hrad si můžete prohlédnout sami, bez průvodce, máte spoustu času se zastavit jak v částečně a nádherně zrekonstruovaných místnostech hradního paláce, tak v kapli nebo sklepení. O hrad se perou filmaři, hlavně s pohádkovými náměty, vzpomeňme třeba Čert ví proč. Pozdně gotická stavba je zjemněna renesančním portálem paláce, ve kterém se nacházel v přízemí mázhaus, nyní je zde pokladna.

Hrad po třicetileté válce chátral, v roce 1869 vyhořel. Částečná rekonstrukce proběhla v minulém století, nyní se o památku velmi dobře stará Národní památkový úřad a znovu se opravuje.

Památník šmírování

Pod hradem stojí Haškův domek s muzejní expozicí vzpomínek na spisovatele. U domku začíná několikakilometrový okruh po Památníku národního odposlechu. V lomech nacházejících se v lese vytvořila skupina mladých sochařů pozoruhodné plastiky zakončené skulpturou umístěnou na louce. Památník špiclování v bývalých režimech je představují tři reliéfy vytesané do žuly.

K objektům vás dovedou turistické značky, začíná se pod náměstím.

Prvním zastavením je Bretschneiderovo ucho, inspirované proslulým špiclem ze Švejka. Třímetrový boltec vytesala skupina mladých výtvarníků vedených havlíčkobrodským Radomírem Dvořákem. Všechny objekty se zrcadlí na hladinách zatopených lomů. Voda je osvěžující, občas se tu vyskytne nějaký plavec. Od Ucha se vrátíme zhruba 500 metrů zpět na rozcestí, po dalším půl kilometru dorazíme k Ústům pravdy, ta vznikla podle římské plastiky Bocca della Verita.

Z lesa vyjdeme na asfaltku vedoucí k Dolnímu Městu. Tady stojí na louce velká skulptura Hlava XXII. Osm fragmentů Haškovy hlavy je popsáno citáty ze Švejka v několika jazycích.

Cestou zpět narazíme při putování po zelené značce na poslední plastiku v dalším lomu, tu tesal Radomír Dvořák sám. Zlaté oči s nápisem na víčkách Exit a Enter jsou zasazeny do božího trojúhelníku. U lomu je posezení, meditace s vodou a žulou je očišťující. Zpět do Lipnice už cesta mezi poli jen pozvolna stoupá, závěr vás vyvede k východišti na náměstí.

Cesta není vhodná pro kočárky.

Zdroje

www.hrad-lipnice.cz/cs

www.hasektour.cz/cz/lipnice/pamatnik-jaroslava-haska.htm

cs.wikipedia.org/wiki/Národní_památník_odposlechu

Vlastní text