Od Komáří vížky přes dvě hradní zříceniny k unikátnímu kostelu v Dubí

Ten den jsem toho stihl hodně. Začal jsem v severočeském Bohosudově, části města Krupka, na naší nejstarší sedačkové lanovce z roku 1952. Jezdí na Komáří vížku, ale už jsem tu zažil hezčí počasí. Jel jsem sám, obsluha nevěřícně kroutila hlavou, mlha, lezavo, nic vidět nebylo, ale bylo to zvláštní, jediný hlasitý zvuk se ozval, když jsem přejížděl přes nosné sloupy. A že jich tu je, jízda se zdála nekonečná.

Ještě že to tu znám za pěkného počasí, pohled do kraje končil deset patnáct metrů od hotelové vyhlídky.

Bílou tmou na Kyšperk

Pak jsem se vydal mlhou, ve které se ozývalo tlumené svištění neviditelných lopatek větrných elektráren, dolů ke zřícenině hradu Kyšperk. V lese se projasnilo, ale žádná hitparáda to nebyla.

Ruina je docela rozsáhlá, hrad měl strážní úlohu v horách, které jsou či spíše byly protkány rudnými žilami.

Pozoruhodné je, že v okolí zabili husité po vítězné bitvě u Ústí nad Labem v roce 1426 stovky míšeňských rytířů, kteří v panice prchali před rozzuřenými kališníky. Byl to velký masakr.

Zabití tu mají i pomníček, ale ten jsem v té slotě nehledal.

Kyšperk byl nějaký čas majetkem pražského arcibiskupství, Jan IV. z Dražic se ho snažil přejmenovat na Biskupskou horu, ale název se neuchytil. V roce 1433 ho dobyli husité pod vedením hejtmana Jakoubka z Vřesovic, Kyšperk tak přešel do rukou Jakoubka a jeho potomků.

Tahali se o pušku a zlikvidovali si hrad

Poté ho získali dost prchliví bratři Glacové a jak se uvádí ve staré kronice:

Bratří Jan a Zikmund Glacové ze Starého Dvora zlé vůle byli, až Zikmund přísahal, aby pán Bůh se nad jeho duší nesmiloval, jestliže Jana nezabije, aneb nad ním se nepomstí.“ (Čas hradů v Čechách, 1. díl, strana 19)

Bratři, jak už to bývá, se nepohodli, jeden popadl ručnici a vystřelil. Musela to být rána přeukrutná, v nějakém velmi hořlavém prostředí, protože po ní lehl Kyšperk popelem. Rok 1526 je poslední, kdy je zaznamenán jako obyvatelné sídlo.

Zřejmě tu melu odnesl Zikmund Glac, protože Jan se přestěhoval na tvrz v Soběchlebech a Kyšperk již nebyl obnoven. Poslední zmínka o hradu pochází z roku 1632, kdy se v ruinách bránili Sasové proti císařským, což asi byla okrajová šarvátka třicetileté války.

Od ruiny je to kousek do obce Unčín, ze které jsem jel do Krupky, bývalého horního města.

Do Krupky za Goethem

V Bohosudově stojí nyní opravovaný klášter, je to barokní nádhera, ale už nutně potřebovala renovaci. Takže o té až někdy příště.

Krupka se náměstím podobá Jáchymovu, taky je pěkně do kopce. Najdete tu několik církevních památek a také ruiny hradu, založeného Janem Lucemburským na ochranu cínových dolů. Počasí má stále do ideálu daleko, ale už je přece jen přijatelná viditelnost. Takže se chvilku zdržím, abych něco nafotil.

Vystřídalo se tu mnoho majitelů, delší dobu ho vlastnil husitský hejtman Jakoubek z Vřesovic. Ten se z malého zemana vyšvihl mezi nejmovitější husitské hejtmany a nechával se najímat na válečné akce. Byl to on, kdo hrad mohutně opevnil. Po 30leté válce se ale objekt uvádí jako pustý.

Nakonec panství získali Šternberkové.

Ti na vnějším opevnění nechali v letech 1695 až 1697 postavit úřednický dům, který se měl starat o těžbu rudy. Říkalo se mu horský zámek.

V roce 1807 spadl palác, zdivo se použilo při úpravě areálu, vyrostly tu promenádní cesty, altány a další drobné úpravy. Pak přišla i růžová zahrada, objevili se lázeňští hosté, přišel romantismus.

V ne zrovna ideálním počasí stojím u Goethova pomníku a prohlížím si zbytky věže a základy paláce, z dolního hradu zbylo dělostřelecké opevnění se dvěma branami doplněnými půlkruhovou baštou. Pomník, opracovaný balvan s deskou, nechali zbudovat v roce 1926 místní muzejníci na počest básníkových návštěv. Goethe byl vášnivý mineralog a svou zálibu využil i tady ke sběru kamenů, kterými obohatil svou rozsáhlou sbírku.

Nakonec do Dubí za unikátním kostelem ala Italia

Byly dvě hodiny po poledni, takže co s načatým dnem.

Rozhodl jsem se pokračovat v poznávání oblasti. Podle autobusového jízdního řádu jel spoj za několik minut do Dubí, místa, které se v „devadesátkách“ proslavilo prostitucí. O ženštinách od silnice E 55 a jejich klientech kolovaly legendy.

Ty časy jsou dávno pryč, já jsem se jel podívat na zdejší impozantní kostelní unikát.

Přesto že jsem se nedostal dovnitř, návštěva místa stála za to.

Kostel Neposkvrněného početí Panny Marie v Dubí byl inspirován benátským kostelem Santa Maria dell Orto. Jedinečná památka z bílého a červeného mramoru se stala dominantou v hlubokém klínu Krušných hor.

Jako o perle Dubí, která městu dominuje a poutá pozornost svou nezvyklou podobou a bělostnou něhou italského mramoru, se právem hovoří o kostele Neposkvrněného početí Panny Marie. Kostel je skutečně výjimečným příkladem nejseverněji položené stavby benátské architektury a je ojedinělou stavbou v celé České republice. Základní kámen kostela byl položen v roce 1897 a posvěcen byl v roce 1906, jeho stavba dále pokračovala až do 20. let 20. století. Kostel je tedy příkladem novogotické architektury.

Jako z jiného světa

Projektu se ujal italský architekt P. Bigaglio a Dubí tak získalo jedinečnou dominantu, trojlodní baziliku ve stylu benátské gotiky. Ta působí i díky stavební materiálům (bílý a červený mramor) v krajině Podkrušnohoří velmi exoticky. Třiatřicet metrů vysoká věž má otevřenou zvonici s benátskou římsou a střechu zdobí dvojitý benátský kříž. Portál tvoří 55 řad bílých a červených mramorových kvádrů. Délka kostela je 50 m a šířka 17,20 m. Výška hlavní lodi 13,90 m a šířka 7,20 m. Boční lodě mají výšku 8 m. Součástí kostela je i hrobka rodu Clary-Aldringenů.

Pomohl sňatek

Kostel je skutečně výjimečným příkladem nejseverněji položené stavby benátské architektury a je ojedinělou památkou v celém Česku. Důvody této jedinečnosti i neobvyklosti v Dubí mají základ ve sňatku Edmunda Clary Aldringena s Elisalex Ficquelmontovou v roce 1841, čímž tepličtí Clary-Aldringenové získali těsné a trvalé styky především s Benátkami, kde Edmundův tchán, hrabě Ficquelmont, vlastnil palác.

Sloupy přivezli z Benátska

Právě časté návštěvy v Benátkách vytvořily velmi kladný vztah k tomuto městu i jejich synovi Carlosu Clary-Aldringenovi. Ten při svých toulkách po lagunových ostrovech poblíž Benátek objevil na ostrůvcích San Giorgio a Torcello jednotlivé gotické oblouky a sloupy, které zakoupil a dal je dopravit do Teplic. Zajímavostí je, že původně měly být použity na opravu rodinné hrobky v Loretánské kapli, ale mezitím bylo rozhodnuto, že právě v Dubí bude postaven kostel s novou rodinnou hrobkou.

Část nákladu pocházela z veřejné sbírky. Plány kostela jsou dílem profesora Akademie výtvarných umění v Benátkách, architekta Pietra Bigaglii, jemuž se stal vzorem tamější pozdně gotický kostel Santa Maria dell Orto z 15. století. Podrobné informace o možnosti návštěvy v mesto-dubi.cz/kostel-neposkvrneneho-poceti-panny-marie

Nedaleko kostela se nacházejí Tereziny lázně, zařízení je určeno pro léčbu a rehabilitaci pohybového a nervového aparátu.

Zdroj

www.lanovkakrupka.cz

www.hrady.cz/hrad-kysperk

Hrady bez ohrady, Soukup a David, Praha, 2021

vlastní