Oldřichovské sedlo v Jizerkách je krajem dávných mordů

Jizerské hory jsou plné frekventovaných, i málo navštěvovaných lokalit, k těm druhým, i když tu turisty také potkáte, patří i Oldřichovské sedlo (478 m).

Sníženina odděluje hřeben Odřichovský od Hejnického.

Na kupecké cestě řádili lupiči

Na courání úplně ideální terén, pokud se necpete na některá exponovaná místa ve skalách a roklích, kde přece jen může nastat problém. Tohle je spíš vycházka pro nenáročného vandrovníka.

Od nepaměti tudy vedla trasa mezi Frýdlantskem a Libereckem s protažením do Saska. Sloužila jak obchodníkům, tak i později poutníkům do Hejnic. Od roku 1875 tudy vede i železnice, v sedle zajedete do 529 metrů dlouhého tunelu. Z Frýdlantu je to přes polský Zawidów 30 kilometrů do dvojměstí Zgorzelec/Görlitz. Německá část města je architektonický klenot.

Ale zpět do sedla. Nynější silnice ale nekopíruje tu starou, ta vedla od obce Oldřichov víc vlevo, ale to nevadí. Byla známa častým přepadáváním a olupováním kupců. Rabiáti si vybrali místo vzdálené obydlené oblasti, lupiči měli informace o cestujících od místních i od podplacených panských úředníků za podíl na lupu.

Necky naplněné zlatem

Ve Zhořelci v roce 1470 pověsili obávaného lapku Petra Vorbacha. Na mučidlech předtím doznal, že po okolních vesnicích měl tucet pomocníků, byl mezi nimi i rychtář z Nové Vsi u Mníšku, to je nedaleko Oldřichova. Ten měl mít z lupu zlata a kostelních cenných předmětů plné necky, k tomu také značnou hotovost ve zlatě.

V 17. století byla zbudována nová cesta, ta šla z Odřichova vzhůru přes sedlo, říkalo se jí hemriška, prý podle německého hemmen – brzdit. Možná ale jí tak říkali po poutníkovi Emmerichovi, který tu v lesích pobýval.

Samé mordy

Ani tato silnice nebyla bezpečná, řádila tu v roce 1849 banda, které říkali Liberečtí šibeničníci. Asi 10 chlapů se scházelo na kraji Oldřichova, až je místní jednoho dne napadli, když se lupiči vraceli s kořistí od Frýdlantu. Jednoho zajali a on po výslechu naprášil zbytek tlupy.

Pak tu ještě řádil obávaný „hejtman Krause“. Byl to syn hajného, původně pytláka, kterého vrchnost ustavila do funkce ochránce lesa, ten kradl a loupil již odmala, několikrát ho dopadli, vždy utekl, nakonec musel na vojnu. Odtud dvakrát zdrhl, o třetí ho odsoudili k trestu smrti. Vykoupit se mohl, kdyby přežil „uličku smrti – desetkrát musel proběhnout uličku mezi třemi sty muži s holemi, kteří ho tloukli. Přežil šest tisíc ran(!?).

Po zmátoření se z exekuce utekl do skal v severních Čechách, loupil a kradl, nakonec ho dopadli zjara roku 1854 četníci.

Zatčení se vyhnul spolknutím arzénu, po němž v krutých bolestech skonal.

Od Kozy do skal

V nejvyšším bodě Oldřichovského sedla stojí trampská/motorkářská hospoda, oficiálně je to motorest, Hausmanka U kozy. Tu najdete nad vstupem do areálu motorestu. Otevřeno bývá o víkendu a pořádají se tu různé akce, podle štamgastů pro silné nátury, v případě „nouze“ se tu dá i přespat. Legendární je hudební festival Kozafest. Hausmanka bývala hájovnou, kde bydlel hajný Franz Hausmann.

Když umřel, stavení bylo opuštěné, občas tu přespali lesní dělníci. Před zkázou hájenku zachránil jizerskohorský tramp Josef „Koza“ Heindorfer, který zde otevřel vyhledávanou hospodu.

Před Kozou je i placené parkoviště, odkud vedou cesty – přes silnici po zelené turistické značce do kopce ke Skalnímu hradu a dál po žluté na Oldřichovský Špičák. Jsme v lokalitě Jizerskohorské bučiny, která byla jako první přírodní plocha zapsána na seznam Světového přírodního dědictví UNESCO.

Takže jen po vyznačených stezkách. Zpočátku se dost stoupá, místy jsou schody s dřevěnými stupni, a ježto jsme v bukovém ráji, stromy jsou tu přenádherné, les světlý a přívětivý, bacha na cestu, vrstva listí klouže, místy dost nepříjemně.

Stezka má několik edukačních zastavení s panely, na nichž si vyzkoušíte své přírodovědecké znalosti.

Žulová krása

Jsou tu obří balvany samotáři, ale také malá žulová skalní města, v tom tichu úžasná atmosféra.

Obří balvany jsou částečně pokryté mechy, po zimě se listy opět rozvíjejí na stromech, začíná to být příjemně barevné. Některé skály využívají horolezci.

Lesem se nese štěbetání, občas proložené ostrým krkavčím krákáním, nad hlavou si ladně poletuje velký černý pták a skřekuje jako Rumburak.

Některé skalní útvary jsou pojmenované, proklouznete podle Kopřivníku, zcela autentické skalní Gorily, podejdete Oldříška, Skalní bránu. Jsou tu lezci využívané Lysé skály spadající v až 50metrových stěnách do divoké Čertovy jámy.

Ke Hřibu se nedostanete, je již v zakázaném území. V jednom místě se tyčí Mackův kříž, nazván je podle přezdívky trampky Marcely, která v 15 letech zemřela na zákeřnou nemoc a tady to měla moc ráda. Kamarádi ho tu vztyčili na její počest.

Ke Skalnímu hradu, plošině s výhledem, je to ještě pár set metrů. Zde už je cesta hodně namáhavá, aspoň pro mne, takže ač to nemám ve zvyku, jsem to zapíchl a dal zpátečku.

Tlačil mě i čas, snad příště.

I druhá cesta je moc hezká

Od Kozy na druhou stranu se stáčí Viničná stezka, horská klikatící se silnička do Ferdinandova, vede kolem řady skal, prvorepublikových řopíků, které jsou tu nasázeny ve velkém množství. V době jejich výstavby tu byly holiny, nyní mají stromové maskování. Je tu i několik pomníčků, Jizerky jsou jimi poseté, většinou se jedná o tragické události. Nedaleko Kozy stojí u trati pomník17letého učně A. Neumanna, kterého neznámý zločinec zabil a okradl roku 1825.

Cestu zvládnou i vozíčkáři a rodiče s kočárky.

Úžasné vodopády Jeřice

To bylo krátké zastavení ve výjimečné lokalitě, další jsou romantické vodopády přímo na Oldřichovem, asi v polovině obce po pravé straně směrem na sedlo.

Po dlouhých skalních plošinách tu stékají asi 15 metrů dlouhé vodní prameny říčky Jeřice do malé jezírka, odtud odskokem do dalšího potoka.

Nebyla tam ani noha, takže dojem na jedna A.

Ke koupání je možnost využít Šolcův rybník, od sedla asi 3 kilometry, vodní nádrž s balvanitými ostrůvky.

Zdroj: Jizerské hory, známé a neznámé, Universum, Euromedia Group,2021

Infotabule v sedle

Špalíček výletů – Příroda, David -Soukup, 2021