Opulentní výzdoba protestantských kostelů v polském Javoru a Svídnici

Největší evropské náboženské budovy tohoto druhu byly postaveny v po třicetileté válce, kterou vyhráli evropští katolíci. Jsou nazývány Kostely míru, polsky Kościół Pokoju, a v Polsku stojí ze tří dva, oba zapsány na seznamu kulturního dědictví UNESCO. Oba objekty jsou našimi turistickými cíli.

Na cestě za krásou

Z Náchoda, odkud jsme vyjeli, je to do Javoru něco přes sto kilometrů. Silnice ve výborné kondici, kolem měst obchvaty, nikde žádné záplaty na dálnicích, nikde žádné billboardy, takže vidíte do kraje. Čisté příkopy, bez hromad odpadků, a to jsme se sousedům vysmívali, že to u nich je ušmudlané. Většinou už ne.

Ne všechny domy jsou ale hezké, ve městech je architektura dost úděsná. Taky značení by mohlo být lepší, Javor nikde na ukazatelích nebyl, až když se vyloupl kousek před námi, přišla orientační tabule. Zrovna tak to bylo ve městě, když jsme hledali objekt zájmu.

Konec úděsného zabíjení

Vestfálský mír z roku 1648 ukončil třicetileté válečné běsnění. Evropa se z války ještě dlouho vzpamatovávala. Katolíci vyhráli, ale protestantů bylo také hodně. Vítězný Habsburk na znamení tolerance souhlasil se stavbou nových protestantských kostelů.

Náboženské neshody vedly i ke vzniku války, nekatolická česká šlechta se cítila být omezována na svých právech a po mnoha rozkolech o dodržování Majestátu Rudolfa II. se konal 21. 5. 1618 bez panovníkova souhlasu zemský sněm. Na něm se mimo jiné projednávalo zboření protestantského kostela v Hrobu a tlak na zavření kostela v Broumově. Přišla defenestrace, Bílá hora, nakonec po zapojení mnoha stran do konfliktu vestfálský mír. Ten nás vrací ke kostelům. V dolnoslezských městech panovník povolil tři.

Císařská omezení

Stavba měla řadu omezení, i za panování Rudolfa II. v českých zemích se musela dodržovat mnoho předpisů.

Ve zmíněných místech musely stát kostely mimo město, ale zároveň na dostřel z hradeb. To mělo zamezit případnému povstání. Kostely se nesměly podobat katolickým, musely být bezvěžové, nesměly mít zvony, stavět se mohlo z netrvanlivých materiálů, dřeva, slámy, písku, hlíny, proto vypadají jako obří hospodářská stavení. Věže byly povoleny mnohem později. Stavba musela být hotova za rok.

To by se současní farníci nikdy nepomodlili. Kostely byly tři, hlohovecký před staletími shořel.

Javorský kostel je zasvěcen svatému Duchu

Nevím, zda, když nesměly být z kamene, byl položen základní kámen. Stalo se tak 24. dubna 1654. Nyní je kostel skryt ve velkém parku, zrovna jako jeho svídnický souputník. Zvenku sice zvláštní stavba, ale nedokážete si představit interiér. Bohužel na tak vzácnou památku je dost zašlý. Pohyb po emporách, které tvořily modlitební místa pro většinu věřících, kvůli špatnému stavu není možný. Ale celý prostor je zaplněný nádhernou výzdobou, přímo explozí biblických výjevů promísených se světskými motivy, vyobrazením erbů a sídel místní šlechty. Malby jsou doplněny starozákonními texty. Oba kostely jsou architektonickým dílem vratislavského stavitele Albrechta von Säbische, práce prováděl a dozoroval javorský tesař Andreas Gamper.

Pojmul šest tisícovek věřících

Svatostánek má tři lodě, ač je to k nevíře, vešlo se sem kolem 6000 věřících. Barokní architektura ve dřevě je pompézní. Pokud si sednete do lavice a zasníte se, dostane se vám, i přes výklad z reproduktorů, mají ho i v češtině s mnoha detaily, téměř nadpozemského stavu.

Hlavní loď je 44 metry dlouhá, 14 metrů široká s výškou 16 metrů. Na stropě jsou vymalovány květinové motivy, empory (nadzemní přístupné galerie) sestupně obsazovali mladí, na jejich lavicích je prý mnoho ornamentů a rytin. Ty ale dlouho kvůli špatnému stavu nikdo neviděl. Pod nimi měli sedadla členové cechů a řemeslníci.

Druhou emporu vyhradili pro měšťanstvo a obyvatele okolí a v první galerii seděla šlechta.

Aby si jeden hlavu ukroutil, všechnu tu krásu uvidět. Textům těžko porozumíte, chce to i znalost lomeného písma, je tu vymalováno 71 scén ze Starého a 72 z Nového zákona, převážně vytvořeny olomouckým rodákem Georgem Fleglem. Jsou tu honosné lože, na kterých jsou namalované rodové erby a sídla Schaffgotschů, Schweinitzů nebo Hochbergů. Rody Schweinitzů a Hochbergů darovaly dřevo na stavbu.

Vstoupíte a nevycházíte z údivu. Barokní oltář je nádherný, ústředním obrazem je Ježíš v Getsemanské zahradě. Kostel má také varhany, které uslyšíte jen v sezoně. Místní až na pár evangelíků, kteří se modlí v sakristii, sem z pochopitelných důvodů nechodí. Ale uslyšíte je z reproduktorů při prohlídce, zrovna jako zvony, které jsou na věži již povolili přistavět v roce 1707. Zavěsili je v roce 1708.

Skvostem je barokní kazatelna pojatá jako kalich. Zespoda ho drží zlatý anděl, po stranách jsou sochy 4 apoštolů. Na vrcholu stojí socha Krista Spasitele s korouhví vítězství.

Městské památky

Město není žádný architektonický skvost, mišmaš domů z minulého století, zejména poválečná výstavba. Zajímavá je novorenesanční radnice, ta nahradila starou budovou zničenou požárem po zásahu bleskem. Piastovský hrad je hodně „načatý.“ Založen byl polskými knížaty jako obranný ve 13. století, roku 1392 získal na čas území český král Václav IV.

V další historii zde byl ústav pro choromyslné a vězení.

Věž je vyhlídková, na hradě probíhají občas výstavy

Za zmínku stojí i gotický kostel svatého Martina nebo cihlový bývalý vodojem. Na konci srpna se ve městě pořádají chlebové třídenní slavnosti, peče se nejen chleba, ale také perníky, vše podle starých receptur. Javoru se proto přezdívá Město chleba.

Do Svídnice to není daleko

Když se vymotáte z města, není to ke druhému kostelu daleko. Směřujeme na Walbrzych, před městem na obchvatu odbočíme na Svídnici, ale tu jsem na dálničních ukazatelích neviděl, takže hezky podle navigace. Krajina je plochá, na jihu se rýsují pohraniční hory.

Městu se říká Perla slezského baroka, honosné domy jsou soustředěny hlavně kolem radnice s vyhlídkovou věží, to ostatní je dost šedivé, perlu si představuji jinak.

Kostel svaté Trojice stojí v rozsáhlém areálu a je na rozdíl od javorského v daleko lepší kondici.

Už při vstupu na jeho území upoutá hrázděná zvonice, další je hrázděné stavení, kde bydlel věžník, hned za branou projdete kolem stylové hospůdky. Kostel obklopuje hřbitov, u zdí jedinečné památky je řada nádherných epitafů.

Připomíná barokní divadlo

Ke stavbě obří modlitebny dlouho přesvědčoval místní šlechtice a boháče zdejší mystik a barokní básník Daniel Czepko von Reigersfeld. Stavbu zahájili 23. srpna 1656, za rok se podle habsburského ustanovení konala první bohoslužba.

Kostel má půdorys řeckého kříže, pojme prý až 7500 věřících. Je ještě zdobnější, tady baroko je opravdovou pastvou po oko.

A zrak zase přeskakuje z jedné strany na druhou, je to obrovské divadlo naplněné barvami, biblickými výjevy, čiší z toho bohatství.

Otevírá se až komiksové ztvárnění Zjevení svatého Jana. Krom podlahy je vše vyřezáno, vymalováno. Bůh Otec tu drží rozevřenou knihu, nad hlavou mu probleskuje sedm plamenů, nad tím se vznáší orel.

Kolem boha klečí dva tucty starců, vespodu se modlí Jan. Vidíte nebeský Jeruzalém, kde je zobrazen Jan s andělem. Zobrazen je zánik Svatého města, k beránkovi spasiteli se modlí žadonící.

Je tu i Poslední soud, tady stojí Kristus na duze obklopen spasenými, po ním anděl svolává k zmrtvýchvstání a přitom třídí duše, jedni do ráje, druzí do pekla.

Interiér je doslova nabit v výzdobou, jsou tu čtyři empory, nesoucí 78 biblických veršů, u nich jsou vymalovány scény vztahující se k ději.

Kazatelna je také dějová, představuje množství soch a pochází ze 20 let 18. století.

Oltář také není nikterak skromný, varhany jsou elektrické, původní z poloviny 17. století se musely často opravovat. Nynější pocházejí z roku 1909. Jsou tu ještě jedny, menší. Zvuk zvonů doprovázejí sochy andělíčků hrajících na různé hudební nástroje.

Křtitelnice stojí v místnosti, kde se nachází pokladna, tady vám zapůjčí výpravný český text.

Jedinečná katedrála svatých Václava a Stanislava

Další svídnickou velmi významnou památkou je katedrála svatých Václava a Stanislava. Jedná se o největší slezskou církevní stavbu, věž je vysoká 103 metry. Původně gotická stavba v důsledku mnoha historických událostí přišla o svou výzdobu, vnitřní zařízení je barokní. Jednou z nejhorších událostí byl požár v roce 1532, zřítila se klenba hlavní lodě a roztavily se zvony. Hlavní oltář je dílem českého jezuitského sochaře Johanna Riedla. Pruská armáda si tu při válce s Rakouskem zřídila lazaret, v pozdějších dobách tu bylo uskladněno obilí.

Císařovna ze Svídnice

Ze svídnického knížecího rodu pocházela česká a římská královna, římská císařovna manželka Karla IV. Anna Svídnická. Byla dědičkou svídnického knížectví, proto se s ní Karel oženil, chtěl získat kontrolu nad Javorskem, Svídnickem a částí Lužice. Královna zemřela ve 23 letech při porodu třetího dítěte.

Jede se domů

Zpáteční cesta může vést k přechodu v Žacléři, nebo opět na Náchod. U Walbrzychu stojí jeden z nejkrásnějších polských zámků Książ , trochu se podobá Frýdlantu, nebo se můžete zastavit na ruinách hradu v Bolkowě.

Je toho v regionu přehršel, je z čeho vybírat.

Zdroje:

Kostel míru v Jaworu – Wikipedie (wikipedia.org)

Kostel míru ve Svídnici – Wikipedie (wikipedia.org)

Jirásko, František: Reformace a rekatolizace ve Slezsku a Kladsku v 16. - 18. století. Liberec 2018, s. 100-108 (kapitola „Trojice kostelů míru“). Vlastní poznámky z návštěvy

.