Článek
Komu učaroval světový fantasy bestseller Letopisy Narnie, ten se nediví, proč si režisér Andrew Adamson vybral pro některé scény do filmu Lev, čarodějnice a skříň právě tuto lokalitu. Přitom příroda na Novém Zélandu, odkud pochází, je mimořádně pestrá. Ale asi potřeboval zlomit nadvládu zlé čarodějnice u nás.
Malé a Velké stěny
Jestliže nejedete autem, nezastavíte nedaleko vchodu do skalního města, dostanete se sem autobusem z Ústí nad Labem Nejlepší je vystoupit ve stanici rozcestí Sněžník na dohled od skal, nedaleko kostela svaté Anny, vzhůru vás zavede stezka na Skalní náměstí. To rozděluje Tiské stěny na dva prohlídkové okruhy, na Malé a Velké stěny. Malé se dají projít a obejít za půl hodiny. Velkými vede cesta napříč, s několika odbočkami.
Na Malých stěnách, vzadu skály Velkých stěn.
Skalní město, zejména to malé, je děravé jak ementál, tolik děr v hornině jsem nikde neviděl.
Asi 70 skalních útvarů je pojmenováno, vstup u pokladny střeží mohutná Janusova hlava, lezecká věž, pojmenovaná podle boha se dvěma odlišnými tvářemi.
Pískovcová fantazie
Malé stěny mají věže se jmény Kozlíkův masiv, Větrná řehole, Skřítek, vaše fantazie jim možná přiřkne jiné názvy.
V Malých stěnách.
Ve Velkých stěnách narazíte například na Mumii, Želvu, Sťatého majora, Hubeného doktora, Žábu, Starostu, Přimáčknutého krejčího, Velrybu, Lokomotivu s tendrem, Napoleonovu botu, Slona… Chvíli jdete podle skal, všude samý otvor, díra skrz, takže vidíte na druhou stranu. Někde projdete úzkým průchodem, pak je zas cesta mezi skalami širší. Všude svěží tráva, kapradí, listnáče s převahou bříz.
Skály jsou děravé jako ementál.
Do skal se nechodilo
A v tomhle bludišti měli žít a řádit skřeti, žádní dobráci to nebyli, spíš potvory záludné, které číhaly na pocestné, pokud by náhodou někdo snad do skal vešel. Tyhle povídačky souvisejí jak jinak než s ukrytým pokladem.
Do skal, kde byla divočina, se až na pašeráky a různá individua skrývající se před zákonem, nikdo neodvážil.
Většina věží jsou lezeckými terény.
Ani pytláci, kterým se prý stavěla při potulkách v lesích do cesty ohnivá koule, nebo jelen se světélkujícím křížem mezi parohy. Na ramenech kříže prý byla vyryta jména dvou loupežníků, ti byli v lese přistiženi a na místě oběšeni. Místní Němci byli hodně zbožní a pověry tu byly zakořeněny.
Až do roku 1918 do skal kromě místních nikdo bez průvodce nesměl. Přitom již v roce 1864 se jejich popis objevil v průvodci po Českém Švýcarsku, tehdy ale stále německé lokalitě. Němci až na výjimky „odešli“ v roce 1945. Průvodce se jmenoval Führer durch die Böhmische Schweiz.
Na hraně Velkých stěn nad Tisou.
Skřeti, hrabě a poklad
O skalách se vyprávěla spousta pověstí. Hlavně to byla legenda o francouzském šlechtici Leduguinovi a zlomyslných skřetech. Za francouzské revoluce šlechtic uprchl ze země a vzal si s sebou velký poklad, který v Tiských skalách zakopal. Když se usadil, vydal se pro svůj majetek do skal. Jenže si nepamatoval, kde jmění ukryl, skály se mu zdáli jedna jako druhá, tak tu coural a coural, až už mu nic nezbylo, takže za stravu místním léčil dobytek. Nakonec zemřel, psychicky i fyzicky vyčerpán, u sedláka Strahla. Poklad prý hlídali skřeti, kteří byli přichystáni dát náhodným pocestným do kapsy bludný kořen, který je vodil po všech necestách, až vyčerpáním umřeli.
Leduguin byla postava autentická, pidivazlíky nikdo neviděl, ostatně se zpřístupněním skal se prý naštvali a emigrovali neznámo kam.
Tiské skály jsou vyhledávaným horolezeckým terénem, ve stěnách obvykle někoho na laně uvidíte.
Od chaty po cestě nad Tisou
U východu z Velkých stěn stojí oblíbená Turistická chata, bývá tu narváno, výtečně tu vaří, ani nepotřebuje žádné doporučení. Na stěnách uvidíte pěknou výzdobu, malíř Franz Gruss (1891 až 1979) namaloval vtipné lovecké výjevy.
Věž nad Tisou.
Bohužel některé výjevy při přestavbě zmizely.
Pokud se budete chtít vrátit k Janusově hlavě na parkoviště u kostela, využijte cestu od Turistické chaty. Červeně značený vyhlídkový okruh vede po hraně sedmdesátimetrové skalní stěny, končící u informačních tabulí při vstupu do skal. Dozvíte se o historii lezectví, životě v pohraničí, přírodě. Skály jsou od roku 1996 chráněné jako přírodní památka.
Ve Velkých stěnách.
Název dal tis
Malá obec Tisá, pojmenovaná podle velkého výskytu tisu, byla známá výrobou knoflíků, první cínové se tu vyrobily roku 1770. Největší knoflíková továrna vznikla v roce 1836, zbořili ji v roce 1945. Objekty se buď hned zdemolovaly, na to jsme byli borci, co bylo německé, to se buď ukradlo nebo zničilo, nebo je převzali zemědělci.
Obec po roce 1945 dosídlovali Čechy z vnitrozemí, „zlatokopové“ jen vykradli přidělené byty a zase odtáhli dál.
Ostrovské skály
Pod vrchem Tisá je rybník Cihlák, tady bylo za první republiky rekreační zařízení s restaurací a koupalištěm.
Jezdily tu loďky, šlapadla, stála tu skluzavka, skokanská věž. Vše se zničilo v roce 1945, to prostor převzala armáda.
Další skalní města
Nedaleko Tiských skal leží malé, ale pěkné skalní město – Volské kameny. Útvary jsou také velmi pozoruhodné, zaujme třeba Zabijačkový masiv, Slabikář, horolezci tu najdou více než stovku značených cest. Roku 2015 zde vznikl Horolezecký památník, připomínající lezce, kteří lásku ke skalám zaplatili životem.
rybníky u Ostrovských stěn.
Já mám rád Rájecké a Ostrovské skály, jsou zastrčené za Tiskými, táhnou se podle hranice, také jsou hodně využívané lezci, tady moc lidí nepotkáte. Spíš sběrače borůvek o prázdninách. Vede tudy naučná stezka Zapomenuté pohraničí, v Ostrovu je velké rekreační zařízení, ale je to tu klidné, v ostrovském rybníku je čistá voda na koupání.
Infotabule v Rajeckých skalách.
Dá se pokračovat k Děčínskému Sněžníku s kamennou rozhlednou, další skalní města leží v nedalekém Sasku.
České Švýcarsko známé i neznámé, David a Soukup, 2021
cs.wikipedia.org/wiki/Tiské_stěny
Vlastní text
