Plzeňská Velká synagoga sloužila za války jako sklad ukradeného nábytku

Západočeská metropole Plzeň rozkládající se na soutoku Mže, Radbuzy, Úhlavy a Úslavy je čtvrté největší město u nás. Historické centrum je městskou památkovou rezervací s nepřeberným množstvím církevních i profánních památek.

Než se vydáme za našim cílem, kterým je Velká synagoga, zastavme se na náměstí Republiky, jemuž dominuje chrám svatého Bartoloměje. Náměstí patří rozlohou k největším v republice, je obklopené souborem měšťanských domů. Radnici zdobí sgrafita z počátku minulého století, hodně domů má bohatě zdobené a hezky opravené fasády.

Bartolomějská katedrála

Svatobartolomějský chrám má nejvyšší (106,2 m) kostelní věž u nás, založen byl pravděpodobně s městem v roce 1295. Od roku 1322 patřil řádu německých rytířů. Byl několikrát upravován, nejprve renesančně, konečná podoba je po regotizační úpravě, kterou provádě

l známý architektonický purista Josef Mocker za spolupráce Kamila Hilberta.

V roce 1991 nechal zřídit papež Jan Pavel II. v Plzni biskupství a kostel s dechberoucí vnitřní výzdobou se stal katedrálou.

Pokud budete chtít zažít Plzeň z ptačí perspektivy, je k dispozici výstup na ochoz věže, který je ve výšce 62 metry. Ale 301 schod řadu návštěvníků odradí.

Kontroverzní plastiky Chrtice,Velblouda a Anděla

Odtud jsou nejlépe vidět tři podivné útvary na náměstí, nad nimž hodně lidí nechápavě kroutí hlavou. Dílo od Ondřeje Císlera nainstalované na náměstí v roce 2010 bylo předmětem hodně vášnivých diskuzí. Z hranatých profilů v sezoně teče do kašen voda. Naprosto zjednodušené tvary mají připomínat tři figury městského znaku. Chrtice, kterou si kdysi sami Plzeňští vybrali jako městské znamení, měla připomínat věrnost k panovníkovi. Velbloud se dostal do znaku při povýšení znaku od krále Zikmunda, měl připomenout zvíře, které měšťané ukradli husitům obléhajícím Plzeň. Těm ho daroval polský král Vladislav II. za pomoc kališníků hejtmana a kondotiéra Jana Čapka ze Sán proti řádu německých rytířů. A anděl přibyl do znaku, jednoho z nejrozmanitějších u nás, v16. století.

Osahánek u katedrály

Ještě bych měl připomenout místní chloubu a raritu.

Sousoší Krista na hoře Olivetské v bočním výklenku katedrály chrání kovová mříž s hlavami andělíčků. Jeden je oblýskaný tak, že obličej není už zřetelný. Pověst vypráví o sňatku plzeňského kata, který jako „nečestná osoba“ nesměl vstoupit do kostela. Při obřadu ho zastoupil náhradník, kat se modlil u sousoší. Když vstával z kleku, přidržel se hlavy andělíčka. Viděly to pobožné báby, které věřily, že na co kat sáhne, přinese štěstí. Za chvíli se to rozneslo po městě a každý kolemjdoucí si musel sáhnout. Je to jako s Nepomukem na Karlově mostě, nebo s Frantíkem ve Františkových Lázních.

Nezapomeňme na Spejbla s Hurvínkem

A protože jsme v Plzni, nelze nevzpomenout na Josefa Skupu a jeho loutky. Na lavičce nedaleko svatého Bartoloměje sedí velmi fotografované figury Spejbla a Hurvínka. Další jejich sousoší najdete v Šafaříkových sadech.

Synagoga je architektonický skvost

K Velké synagoze je to z náměstí pár set metrů. Obrovskou stavbu Velké synagogy stojící v ulici Sady Pětatřicátníků nelze přehlédnout. Druhá největší evropská synagoga byla vystavěna ve směsi novorenesančních a orientálních prvků v letech 1891 až 1893. První v Evropě stojí v Budapešti, celosvětově vede newyorská.

Původně měla mít stavba gotický vzhled severského typu s vysokým průčelím a dvěma pětašedesátimetrovými věžemi. Radní ale byli proti, jejich argumentací byla podle předložených plánů podobnost s křesťanskými kostely, věže by prý výškově „soupeřily“ se svatým Bartolomějem.

Stavbu navrhl vídeňský architekt Max Fleischer, prováděl ji Plzeňák Emanuel Klotz. Výsledkem je trojlodní bazilikální chrám, dvě věže jsou vysoké 45 metrů, mají cibulové báně. Velké okno je středem Davidovy hvězdy, vnitřní výmalba představuje rostlinné motivy, varhany jsou původní z roku 1890.

Expozice Tady žili Židé ve Velké synagoze je zaměřena na židovské památky Plzeňska, v historii a přítomnosti. Tím, že je stavba zakomponována v bloku obytných domů obývaných Němci, přečkala válku.

Okupanti tu navíc deponovali nábytek ukradený Židům, poté se zde šily uniformy pro německou armádu.

Po válce se objevily nápady na otevření městské tržnice, nebo různé komerční podniky. Dlouho byla uzavřena, posléze se začala rekonstruovat, první otevření proběhlo v roce 1998. Poté nastala celková obnova zaměřená na vnitřní prostory, ta skončila v roce 2022.

Po náročné rekonstrukci

Přitom se zrekonstruoval i bývalý rabínský dům, který slouží jako informační středisko i pokladna a malé kulturní zařízení, také je tu nová rituální lázeň mikve.

V infocentru jsem si koupil komiksovou knihu Kláry Smolíkové a Tomáše Smolíka Cha cha cha, zasmál se Mordechaj (podtitul zní Veselé putování židovskou historii), skvěle napsáno a výborně ilustrováno Vojtěchem Šedou. Několik stránek mají jako velké panely pověšené na plotě u rabínského domu a to mě zaujalo.

Při osvobození Plzně bylo průčelí značně poškozeno, Němci ve věžích měli usazené vojáky.

V synagoze je prostor určený pro náboženské účely, jinak se využívá prostor pro nejrůznější kulturní akce.

Židé, panovníkův majetek

Ve středověku byla židovská komunita výhradně majetkem panovníka, který je chránil. Kdo napadl Židy, sáhl na panovníkův majetek, ale ne vždy byl král nebo císař nablízku a jeho úředníci si uměli poradit ve svůj prospěch. Kulturní a duchovní odlišnosti, které „normální“ křesťané nechápali a ani nechtěli pochopit, z nich dělali terč nenávisti.

Za jakoukoli negativní událost, pohromy, nemoci mohli ti opovrhovaní Židé. Mimo to byli bankéři, protože mohli na rozdíl od křesťanů půjčovat peníze, samozřejmě s úroky. Písemně jsou ochranné statusy Židů již z doby Přemysla Otakara II., datace je rokem 1254, kdy se Židi stali královským majetkem jako služebníci královské koruny (servi camerae regiae). Ochrana nebyla samozřejmě zdarma, platila se zvláštní daň, také museli „dobrovolně“ půjčovat v případě potřeby, čili neustále.

Půjček využívaly všechny vrstvy, šlechta a panovník nejvíce. A málokdy se vracely.

Židé se museli z města vystěhovat po roce 1504, znovu se v Plzni mohli usazovat od roku 1854.

Stavba synagogy je důkazem toho, jak rychle jejich počet narůstal. Přes všechno pronásledovaní, křesťanské pogromy, nakonec všechny útrapy ustáli.

Plzeňská komunita se velmi rozrostla před 2. světovou válkou, město registrovalo 3200 osob židovské národnosti. V roce 1942 jich bylo ve třech transportech odvezeno do Terezína 2605, navrátilo se 204.

Ve stínu Velké

Trochu stranou zájmu stojí Stará synagoga, postavená v novorománském slohu, kterou najdete ve vnitrobloku mezi Smetanovými sady a Americkou ulicí. Zde je multimediální expozice Židovské tradice a zvyky.

Pocta Pattonovi

Proti synagoze stojí na druhé straně od roku 2012 druhá nejdiskutovanější stavba v Plzni. Deset metrů vysoké cosi vyrobené z cortenu je poctou osvoboditeli Plzně generálu G. Pattonovi. Má dokonce tři autory: Václava Zůnu, Lubomíra Čermáka a Tomáše Beneše. Jejich výtvor má výšku deseti metrů a hmotnost dosahující deseti tun.

Přes silnici je vidět, jak se umění z názorného realismu posunulo.

cs.wikipedia.org/wiki/velká_synagoga_(plzeň)

plzen.rozhlas.cz/katedrala-svateho-bartolomeje-srdce-plzne-i-regionu

www.visitplzen.eu/poznej-plzen/historicke-centrum/katedrala-sv-bartolomeje/

Velká synagoga v Plzni je třetí největší v Evropě. Za války se v ní šily německé uniformy — ČT24 — Česká televize

Richard Händl: Šedé eminence v české historii II, Jota 2016

Vlastní text po prohlídce památek