Po Velkém útěku dal rozzuřený Hitler popravit uprchlíky, i Čecha A.Valentu

Polské město Żagań, do roku 1945 německy Sagan, mám spojenou se dvěma pojmy.

Město vlastnil v 17. století několik let generalissimus císařských vojsk Albrecht z Valdštejna, který sem pozval astronoma a matematika Jana Keplera.

Mnohem důležitější bylo město pro Petra Birona, posledního vévodu Kuronského, který panství zakoupil roku 1786. Vévoda je spojen s panstvím v Náchodě a Ratibořicích, jeho nejstarší dcerou byla Kateřina Vilemína – paní kněžna z románu Babička Boženy Němcové. Vynikající diplomatka a velmi krásná žena vlastnila Zaháň s nádherným zámkem v letech 1800 až 1839, po její smrti přešel na její sestru Paulinu, nakonec ho získala roku 1845 nejmladší a nevlastní sestra Dorothea. V Zaháni dožili rodiče Boženy Němcové Panklovi, jsou pochováni na místním hřbitově.

Návštěva zámku byl prvotní cíl, leč už je po sezoně a já přijel pozdě, protože …

Do Zaháně jsem se dostal stopem z blízkého města Ilowa. Výřečný řidič měl namířeno jinam, ale nakonec byl tak skvělý, že si se mnou zajel.

Když jsme přejeli hranice města Zaháň, lakonicky prohodil – Tady stál tábor zajatých vojenských letců z 2. světové války.

To byl můj další cíl, ještě že jsme jeli tudy.

Nechvalně proslulý lágr pro spojenecké letce

U silnice stojí atrapa strážní budky a strážní věže, o kus dál na okraji borovicového lesa muzeum a maketa baráku, jednoho z mnoha, které tvořily zajatecký tábor Stalag Luft III pro spojenecké letce.

Stojí tu i velký pomník připomínající dramatické události válečných let.

Legendárním se tábor stal „Velkým útěkem“.

Dvacátého čtvrtého března 1944 se 76 spojeneckých zajatců pokusilo o útěk 110 m dlouhým hlubokým tunelem v hloubce 9 metrů, prokopaným z tábora za jeho hranice. Bohužel se ukázalo, že byl špatně spočítán a útěkáři se vynořili téměř pod strážní věží. Poslední z nich byli chyceni již u východu z tunelu. Útěk se zdařil pouze třem zajatcům. Podle události byl natočen film Velký útěk (1963) se Stevem McQueenem v hlavní roli, podle románu Paula Brickhilla, vydaného v roce 1950 (český NV 2012)

Proč Żagań?

Nejstarší tábor na okraji města vyrostl v roce 1813, dochoval se poničený hřbitov napoleonských vojáků. Další zajatci přibyli po prusko-francouzských konfliktech.

Zajatecké hřbitovy z období první světové války najdete na okraji města.

Za druhé světové války zde německý Úřad pro válečné zajatce zbudoval komplex zajateckých táborů. Asi 49 tisíc vojáků bylo drženo ve Stalagu VIIIC otevřeném v roce 1939. Mnozí z nich se nevrátili domů, umírali hladem, nemocemi, špatným zacházením. Nejmladším táborem żagaňského „kombinátu“ byl tábor pro sestřelené spojenecké letce, který byl zřízen na jaře 1942. Tábor byl v gesci Luftwaffe, dodržovala se zde Ženevská konvence. Byl pod dohledem Mezinárodního červeného kříže, letci dostávali podle možností balíčky a mohli udržovat korespondenci s domovem.

V sovětském zajetí byly zakázány aktivní formy volnočasových aktivit, náboženské praktiky a vzdělávací aktivity. Nejčastěji byly povoleny pouze šachy nebo dáma. V německých táborech, jak v Oflags (tábory pro důstojníky), tak ve Stalags (tábory pro poddůstojníky a vojíny), byla válečným zajatcům poskytnuta možnost trávit volný čas podle libosti.

Zajatci se stále zabývali myšlenkami na útěk, k tomu v táborech sloužily různé výbory, které vypracovávaly plány do posledních detailů. Zapojeni byli téměř všichni, každá dovednost byla využita, od krejčích po elektrikáře, typografy …

Potenciální uprchlíci se chtěli znovu zapojit do bojů proti nacistům. nepříteli (Britským důstojníkům jejich morální kodex dokonce přikazoval se o útěk pokusit).

V roce 1941 oficiální německé statistiky zaznamenaly 15 000 útěků, v následujícím roce jich bylo 19 000 a v roce 1943 33 000 uprchlých vězňů.

Pečlivá příprava

Z tábora Stalag Luft III se uskutečnil nejodvážnější útěk, který skončil zavražděním 50 uprchlíků, mezi nimi byl i byl Čechoslovák Arnošt Valenta, poručík RAF a radiotelegrafista u 311. čs. bombardovací perutě. Byl zajat v únoru 1941. Po úspěšném bombardování doků v Boulogne ztratila při návratu osádka jeho wellingtonu orientaci a kvůli nedostatku paliva nouzově přistála na německém polním letišti u města Flers v okupované Francii.

Ve Stalag Luft III existoval jako v dalších podobných zařízeních tajný výbor pro útěky. Od konce roku 1942 stál v jeho čele jihoafrický příslušník RAF major Roger Bushell (sestřelený v roce 1940 v bitvě o Francii), který se již dvakrát pokusil o útěk.

Zajatci se dohodli, že budou kopat tři tunely, krycí jména měly Tom, Dick a Harry. Počítali s prozrazením, takže pokud by Němci jeden odhalili, asi by mysleli, že do dalších se nikdo hned nepustí, práce velmi rafinovaně maskované probíhaly současně.

Podařilo se získat dráty na elektrické osvětlení, to měl jen Harry, doprava vytěženého materiálu probíhala na malých vozících posunovaných po dřevěných kolejnicích. Makety zařízení, včetně různých pomůcek a pracovních nástrojů uvidíte ve velkolepě zřízené expozici muzea.

Největším problémem bylo kam s vytěženým pískem, tunely musely mít také výztuže, aby muže nepostihl zával.

Na akci se podílelo přes 600 mužů, vše muselo klapat do detailů.

O vytěžený písek se starali takzvaní tučňáci, ti měli ušité speciální plandavé kalhoty opatřené dole provázkem. Chodili po táboře a na vytipovaných místech nenápadně sypali a sypali. Metr tunelu představoval asi tunu písku!

Padělatelská dílna, která vyrobila na 400 perfektních dokumentů, čítala 50 mužů.

Valentovi se dokonce podařilo získat od mladého německého strážného fotoaparát, později i chemikálie na vyvolání filmů a fotopapír, takže mohli mistři padělatelé vyrobit dokonalé doklady opatřené fotografiemi .

Odhalení tunelu Tom

V září při běžné razii Němci narazili na tunel Tom, byl v hloubce 8 metrů a dlouhý byl asi 70 metrů. V táboře byly umístěny i seizmografy, možná ony zachytily podzemní dění. Velení tábora okamžitě povolalo těžké náklaďáky, ty terén přejížděly tak dlouho, až byl Tom zlikvidován.

Útěkářská aktivita okamžitě přestala. Na kresbách v muzeu a v krátkém filmu je znázorněna práce v podzemí.

Po odmlce znovu po zem

Na tunelu Harry se začalo znovu pracovat v půli ledna 1944. Protože napadl sníh, nebylo možno na povrchu vydolovaný písek ukládat, museli ho nosit do částečně vyhloubeného Dicka.

Další tuny písku se schovaly pod táborové divadlo. Harry měl vchod zakrytý těžkými kamny, vedl deset metrů pod povrchem.

Tunel vedl pod dvojitou stěnou z ostnatého drátu, podcházel budovu vězení, kus volné plochy, délka do lesa byla asi 110 metrů. Jenže výpočty byly chybné a východ ústil kus od lesa, což se stalo osudným. Na svobodu stačilo odhrabat půl metru zeminy, vše bylo napevno zaslepeno.

Tunel byl hotov 14. března, i přes zjištěný nedostatek bylo rozhodnuto: Dnes nebo nikdy!

Muzeum stojí na jiném místě, než probíhal tunel, k němu se dá dojít asi po kilometru chůze, ale z expozice je zřejmé, jak to probíhalo.

Kapacita tunelu byla maximálně 220 útěkářů.

Ze zajatců byli vybráni ti, kteří se nejvíce podíleli na přípravě útěku, hodnotila se i perfektní znalost němčiny, počítalo se, že tito uprchlíci budou mít největší šance. Dohromady jich táborový výbor spolu s Bushellem vybrali 70.

Bez znalosti němčiny neměli šanci

Dalších 130 jmen z více než pěti set vylosovali z klobouku. Bushell ještě dolosoval dvacítku zajatců, kteří byli důležití.

Muži šli v pořadí, v jakém je vylosovali. Měli perfektní civilní oblečení, kufříky nezbytné dokumenty.

Mezi prvními šli tři čeští letci: Arnošt Valenta, Ivo Tonder a Bedřich Dvořák, u nich se počítalo, že se dostanou na vlak, poté do Protektorátu, kde měli vyhledat spolehlivé osoby, které by jim pomohly dostat se dál. Protektorát byl vzdálený asi 100 kilometrů, Češi informovali ostatní, jak to na Němci okupovaném území chodí.

Noc útěku

V pátek 24. března bylo rozhodnuto o akci. Měla být bezměsíčná noc, ale sněhová pokrývka byla zrádná, vše bylo na bílé ploše vidět.

Rozhodlo se před půlnocí, do té doby se muselo 220 chlapů přemístit na blok, kde byl vchod do podzemí, stejný počet se přesunul na jejich místa odkud přišli.

Strážní zamykali blok kolem 22. hodiny.

O půl jedenácté byl odstraněn poslední půlmetr, pak přišel šok. Tunel ústil na otevřeném prostranství! První zajatec na útěku poručík Leslie Bull nemohl uvěřit, že není v lese, ale deset metrů od strážní věže na volném prostranství.

Nastala horečná porada co s tím, ale dokumenty byly s datem 24. 3. 1944, o pár dnů pozbývaly platnost.

Dohodli se na signalizaci, která útěk umožní. Po několika hodinách došlo k částečnému závalu. Ten se podařilo odstranit.

V tu noc útočila na Reich spojenecká letadla, Němci vypnuli táborové vedení, zhasla světa v tunelu.

Přesto se podařilo 38 dvojicím uprchnout, pak se začalo kolem páté hodiny rozednívat.

Když vylézal z tunelu předposlední uprchlík, hleděl do hlavně samopalu.

Okamžitě se spustil poplach, vedení tábora vše oznámilo do Berlína, odkud byl vydán prováděcí rozkaz později označovaný jako „Befehl Sagan“.

Obří zátah na uprchlíky

Akci dostal od Himmlera na starost šéf RSHA Ernst Kaltenbrunner. Podle něho stále častější útěky představují pro Říši vážné nebezpečí. Bezpečnostní opatření nejsou dostatečná. Samozřejmě to odnesl hlavně velitel tábora plukovník Friedrich Wilhelm von Lindeiner – Wildau, na rok ho zavřeli do vězení. Na konci války byl velitelem obrany města Żagań.

Velmi podobný útěk byl i ze saského hradu Colditz, kde si zajatci dokonce sestavili k útěku kluzák a prchali i v ženském přestrojení.

Také na Colditzu byli uvězněni čeští letci. Také pozdější generál Alois Šiška, nejpve vězněný v Saganu, poté v Barthu, konec války ho zastihl na Colditzu.

Hitler zuřil

Když se Adolf Hitler doslechl o masovém útěku vězňů, rozzuřil se a svolal na 26. března 1944 poradu za účasti Göringa, Himmlera a Keitla. Zakázal jakýkoli záznam ze zasedání a rozkázal, že všichni zajatí uprchlíci mají být okamžitě zastřeleni.

Dopadené rozkázal předat gestapu, při převozu do Stallagu Luft III měli být „zastřeleni na útěku“ nebo „Zastřeleni při kladení odporu.“

Prominentní důstojníci měli být ušetřeni až do Hitlerova dalšího pokynu.

Od represe Vůdce odrazovali nejvyšší nacističtí pohlaváři s tím že Spojenci mohou přijít s protiakcí směrem k zajatým Němcům.

Hitler ale trval na smrti padesáti letců.

Zátah na uprchlíky trval tři týdny, až na tři byli všichni (73) dopadeni.

Dvěma Norům a jednomu Holanďanovi se podařilo dostat po několika týdnech až do Londýna.

Poručíka Iva Tondera ve dvojic s Johnem Stowerem chytli ve vlaku 30. 3. mezi Hrádkem nad Nisou a Libercem.

Ztroskotal na neznalosti francouzštiny

Arnošt Valenta s kolegou Johnnym Marshalem prchali jako číslo 3 a 4. Dostali se až do malé vesničky, kde je zastavila hlídka. Valenta je oblafnul německy, ale Marshall, který se vydával za Francouze a jazyk moc neovládal, měl smůlu. V hlídce byl rodilý Francouz.

Podivná náhoda v zapadlé vsi.

Zajatci byli opět zajati. Odvezli je do věznice gestapa ve Zhořelci, tam už bylo další 34 útěkářů. Marshall mezi nimi nebyl, odvezli ho jinam, válku přežil.

Prvního března naložili Valentu a 9 dalších do automobilů, cílem byl Żagań.

Při převozu byli popraveni německým komandem, to se prokázalo po válce, kdy proběhl proces s katy ze Żaganě.

Poslední z Čechů prchal Beřich Dvořák, který měl za společníka Desmonda Plunketa. Unikali do 8. dubna, kdy je na nádraží v Klatovech odhalili čeští policisté.

Dvořák a Tonder strávili zbytek války ve Stalagu Colditz.

O jménech popravených rozhodoval

šéf kriminální policie Arthur Nebe

Nejprve vybral důstojníky nebritské národnosti, těch bylo 13, do padesátky je doplnil Brity.

Po válce se rozběhlo rozsáhlé pátrání, kdo byli vrahové zajatců. Po velkém úsilí se podařilo zjistit bývalému příslušníkovi Scotland Yardu Wilfredu Bowesovi, že čeští vyšetřovatelé zadrželi příslušníka gestapa ze Zlína Fridricha Kiowského.

Kiowski při výslechu uvedl, že řídil jeden z vozů, ve kterých jeli se svými obětmi gestapáci z vratislavské služebny. Ti zastřelili ranou do týla spoutané anglické letce. Bowes se postupně dostal ke jménům dalších vrahů.

Soudní tribunál v červenci 1947 vynesl 13 rozsudků smrti, ty byly v lednu 1948 vykonány.

Rozsáhlá do detailů propracovaná expozice

Expozice muzea představuje nejen slavný útěk, byl ještě další pokus o opuštění tábora, který se nepovedl. K zamaskování hloubení tunelu byla použita velká dřevěná bedna maskovaná jako cvičební nářadí zvaná Dřevěný kůň.

Dokumentů, uniforem, osobních předmětů, fotek je tu spousta, ve středu sálu stojí velká maketa tábora.

Před budovou je vyhlouben ukázkový útěkový miniHarry, V baráku vedle stojícím najdete další artefakty – světnice zařízené jako originál z tábora, fotky zastřelených, fotografie z filmu…

U hranic města jsou vojenské hřbitovy, v lese najdete zbytky baráků.

Jak vypadal a fungoval tábor

Dřevěné obytné baráky v táboře byly jednopatrové. Byly 60 m dlouhé a 10 m široké. Byly umístěny na speciálních sloupech a mezi podlahou a zemí byl prázdný prostor, který mohli strážní účinně pozorovat. Nad těmito sloupy byly jen patky kamen a komínů a po celé délce kasáren se táhla chodba.

STALAG VIII C

Postaven na přelomu září a října 1939. Celková rozloha byla asi 480 000 m². Tento tábor se nacházel na jižním okraji města, u silnice vedoucí do Iłowy Żagańské (Halbau)

DULAG KUNAU DURCHGANGLSLAGER

Byl založen v Koninu Żagańském a byl to tranzitní tábor.

STALAG VIII E /308 NEUHAMMER

Tábory ve Świętoszówě/Sventoshuv patřily co do počtu vězňů k největším v celé Německé říši. Během války ve Świętoszówě fungoval Stalag VIII E, Stalag 308, 28 BAB (Kriegsgefangenen Bau und Arbeitsbataillon), Lager No. 1

Zahynuly tu desetitisíce polských a sovětských vojáků. Po válce se zde rozložila sovětská posádka, která tu zůstala do roku 1992.

Nyní tu sídlí jednotky NATO, nachází se zde největší polygon v Polsku "Żagań – Sventoshuv.

Trochu hororová cesta

Cesta na místo je trochu komplikovaná, pokud nejedete autem. Já vyjel busem z Prahy do Liberce, dále busem, protože trať Liberec – Žitava není dosud v provozu (má skluz) do Žitavy. Zde na jízdenku Euro Niese do Zhořelce, odtud do polského Weglience, odtud na Zaháň (směr Zelená Hora), já vystoupil pár stanic před Zahání, ale stihl jsem tábor, město možná jindy.

Zpět to byl horor, nejdřív zpoždění polského vlaku, pak německého, nočním zastávkovým autobusem Žitava - Liberec, Liberec Praha, deset hodina v dopravních prostředcích, ale dalo se to postíhat.

Velký útěk ze Saganu – 76 uprchlíků, 50 z nich popraveno — ČT24 — Česká televize

muzeum.zagan.pl/obozy-jenieckie

muzeum.zagan.pl/stalag-luft-3

HISTORIA MUZEUM | Muzeum Obozów Jenieckich Żagań

www.zamkipolskie.com/zagan

Informace z muzea

Kniha a film Velký útěk