Podivuhodný kostel v Kondraci, farní muzeum a expozice v márnici

Kondrac u Vlašimi má tři atrakce - Kostel sv. Bartoloměje, muzeum v márnici, které je součástí farního muzea, a neustále plnou hospodu U Matoušků, s výtečnou kuchyní, přívětivými cenami i personálem a dobře ošetřenou kuchyní.

Kostel a muzeum jsem našel na turistickém webu, přívětivost občerstvení až na místě, kdy mi průvodkyně po památkách několikrát zdůraznila „tam určitě zajděte.“

Název obce není ničím záhadným, jak by se mohlo zdát. Je odvozen od osobního jména Kondrat (Kondrad, Kundrat, Kunrat). Obec se poprvé objevuje v písemném záznamu z roku 1318, původně románský kostel s neobvyklým průčelím je ze století dvanáctého. Přes několik různých majitelů se ves dostala od začátku 17. století do výhradního vlastnictví majitelů vlašimského panství.

Kostelní záhada

Kostel zasvěcený svatému Bartoloměji zaujme svými dvěma věžemi se sdruženými okny. Podle historiků se velmi podobá o asi půlstoletí mladšímu kostelu opatství Steinfeld v německé spolkové zemi Porýní-Vestfálsko. Německé věže jsou odlišné zastřešením i okny, ale při pohledu na snímky premonstrátského kláštera je patrná podoba.

Jak by se ale dostali němečtí kameníci do oblasti pod Blaníkem, kde ve dvanáctém století moc civilizace nebylo?

Klášter v Steinfeldu založili jako benediktinský v roce 920. Výstavba se ale táhla, pořádně se začalo stavět v roce 1070, kdy se tu usadili augustiniáni. Pro nás je zajímavé až pozdější datum, kdy v roce 1138 přišli premonstráti.

Ze Stenifeldu se postupně stalo jedno z nejdůležitějších opatství Svaté říše římské, vliv se pomocí dceřiných opatství rozšířil do zahraničí, u nás premonstráti založili Strahovský klášter.

Příchod premonstrátů

V roce 1193 založili český kníže Soběslav, jeho žena Adléta a pražský biskup Ota klášter s kostelem v Želivě. Původně tu sídlili benediktini, ty nahradili premonstráti, kteří působili jako misionáři a zároveň kolonizátoři území, které proměňovali v zemědělskou krajinu.

A Želiv není moc daleko od Blaníku, premonstrátský klášter prosperoval, tam mohl i expandovat. V Louňovicích pod Blaníkem byla jeho ženská pobočka.

Louňovický klášter vypálily a vyplenily husitské hordy v roce 1420, nezbylo z něj nic. Přitom zajišťoval prosperitu i duchovní stránku Podblanicka.

Jedna z nejstarších církevních staveb

Kondracký kostel patřící mezi nejstarší církevní stavby Čech zůstal jako zázrakem zachován. Původní styl je zřetelný na větší části lodi a tribuně. Premonstráti ze Želiva měli přes strahovský klášter spojení na své ústředí ve Stenifeldu, proto mohli požádat německé kameníky o spolupráci na výstavbě kondrackého kostela. Možná ale jen stavěli podle podrobných plánů, to už se nedozvíme.

Svatý Bartoloměj stojí na malé vyvýšenině v centru obce obklopený hřbitovem s márnicí přeměněnou na muzeum připomínající poslední okamžiky života a různé pohřební rituály.

Kostel je uvnitř dost temný, roku 1360 byl goticky upraven, přibyla loď se sakristií. Výzdoba svatostánku stojí za návštěvu. Nejcennějšími jsou zbytky nástěnných románských maleb na tribuně a stěnách lodi. Oltář a kazatelna pocházejí ze zatopených Dolních Kralovic, kde na Želivce vznikla vodní nádrž Švihov.

Na faře

Kousek od kostela se nachází bývala fara, kterou nápaditě přeměnili na muzeum. V expozici uvidíte, jak žili venkovští duchovní na přelomu 19. a 20. století.

V kuchyni s kachlovými kamny připravovala kuchařka pokrmy, další místnost je zařízena jako farářův byt, je tu i farní sál, který sloužil k reprezentačním účelům farnosti, jako byly slavnostní shromáždění, pořádání hostin a přijímání významných návštěv. Proto je tu velký jídelní stůl, příborník, skleník…Najdete tu kancelář, kde se vyřizovaly nejen církevní, ale i světské záležitosti.

Posláním farní kanceláře bylo vedení matrik křestní, oddací a úmrtní. Často připravovala pro státní správu seznamy či statistiky např. nově narozených, zemřelých, nemanželských dětí, branců nebo očkovanců. V archivu se shromažďovaly úřední spisy, právní předpisy, kodexy, občanské zákoníky… V místech, kde jsou nyní toalety, byl původně nečleněný prostor spížní komory. Později již přepažený sloužil také jako čeledník.

Je to jako z filmu ze třicátých let, příjemně útulné, ale plně funkční, to ještě na venkově vládl starosta, pan učitel a farář. Samozřejmě se všechny nitky společenského života protínaly v hospodě. A bývaly to hospody, jaké známe z Ladových obrázků. Alespoň na venkově, města už většinou žila jiný styl.

A nakonec přijde Smrt

Expozice v bývalé márnici je menší, ale neméně zajímavá. Jsou tu údaje o historii kostela, model původního románského kostelíka a model obce, jak vypadala v roce 1841. V další místnosti je řada informací o pohřbívání, pohřebních zvycích a církevních obřadech…

S Kondrací se loučím návštěvou hospody U Matoušků. Za mě dobrý!

Zdroj

kondrac.cz

777 kostelů, klášterů a kaplí České republiky, Kartografie Praha, Soukup a David, 2002

blanik.net/restaurace-u-matousku