Povstání protestantů na Valašsku a následné monstrózní krvavé represálie

Popravy byly ve středověku, později i v novověku celkem běžnou záležitostí, většinou šlo o potrestané jedince, ale byly i hromadné jako například exekuce na Roháči z Dubé a jeho vojácích.

Ale zabít a mučit až stovky odsouzenců bylo mimořádné a děsivé. Stalo se to při povstání Valachů na Moravě v letech 1622 až 1644.

Velké zastrašující krvavé divadlo

Staroměstská exekuce, při níž Habsburkové skoncovali se stavovským povstáním protestantů, přivedla na popraviště na Staroměstském rynku 21. června 1621 27 vůdců povstání.

Sťati byli tři páni, sedm rytířů a 17 měšťanů. Exekuce byla jak pro domácí obyvatelstvo, tak i zahraničí šokující tečkou za událostmi s počátkem ve třetí pražské defenestraci

Třiadvacátého května 1618 na pražském Hradě a koncem po porážce stavovských vojsk 8. listopadu1620 na pražské Bílé hoře. Habsburkové předvedli Evropě, že žádná protestantská vzpoura nenaruší jejich moc, krom toho Obnoveným řízením zemským upevnili vládu na českém trůně.

Někteří z obviněných stavů získali milost (vykoupili se), některým zmírnili rozsudek, další vyvázli s nízkými tresty. Tribunálu předsedal Karel I. z Lichtenštejna, po exekuci nastalo obří dělení majetku zabaveného povstalcům a příliv zahraniční šlechty do země.

S tím nastala tvrdá rekatolizace a poněmčování.

Moravské události

Mimořádný tribunál se odehrál i na Moravě, kde však z dvaceti rozsudků smrti nevykonali žádný. Slezští a lužičtí stavové podobnému soudu nebyli ani podrobeni.

První povstání vypuklo mnohem dříve, než začaly události směřující k Bílé hoře.

Události v Čechách zastínily dění na moravském Valašsku, kde protestantismus měl své místo a zejména vzpoury na Valašsku vyvolávaly nasazení vojska s následnými velmi tvrdými represáliemi, mnohdy to byly obludné masakry.

Z chudáka boháč

Roku 1609 se oženil nemajetný šlechtic Albrecht z Valdštejna s Lukrécií Nekšovou z Landeka a stal se spolumajitelem rozsáhlého panství zahrnujícího Lukov, Vsetín a Rymice. Snažil se protestantské obyvatelstvo obrátit ke katolicismu, k tomu pozval na panství jezuity, přitom nastolil na svých majetcích velmi tvrdý řád, někde omezil městská práva, jinde zase, jako ve Vsetíně, měšťany osvobodil na rok od roboty. Valaši se bouřili. Valdštejn proti nim chtěl nasadit vojsko, což si rozmyslel.

Situace se zvolna uklidnila.

Podpora Fridricha Falckého

Valaši podporovali protestantského vůdce Fridricha Falckého jako nového českého krále (zvolen 1619) a nadále odmítali císaře habsburského Ferdinanda II.

Po Bílé hoře se postavili proti císařským vojskům, která táhla pod velením generála Buquoye na Moravu. Oporu měli v moravském zemském hejtmanovi Ladislavu Velenovi ze Žerotína, kterýžto vyzval veřejně k podpoře F. Falckého. Ten ale již byl dávno ze hry, ukryt za hranicemi. Předtím ale ještě stačil jeho dvorní kazatel Abraham Sculetus zničit relikvie a obrazy v českých kostelích, které sice byly pod kontrolou protestantů, ale od katolických dob zde zůstaly zachovány. S Fridrichovým souhlasem a za velké podpory královny 21. prosince 1619 nechal odvézt vzácná církevní díla. Ve dnech 27. a 28. prosince 1619 zničili i slavný katedrální mariánský oltář s obrazy Lucase Cranacha mladšího.

Valaši ve zbrani

Povstalci začátkem roku 1621dobyli na císařské posádce strategicky významný hrad Lukov, poté obsadili Zlín, Malenovice, Valašské Meziříčí, Vizovice. Přitom podporovali vojska Jana Jiřího Krnovského, který Habsburkům vyhlásil válku, a jeho uherského spojence Gábora Bethlena. Ovládali velkou část území, kam se císařští neodvážili.

Valaši se ale záhy stáhli do hor, kde jim terén, na rozdíl od protivníka, vyhovoval.

Pod velením svého vůdce Jana Adama Prusínovského z Víckova vydrancovali Holešov, vydali se na rabování kláštera ve Velehradě. Vyrabovali katolická či biskupská města Příbor, Kelč, Frýdek a Místek, Kopřivnici.

Protihabsburská vojska zásobovali Valaši potravinami a pící, takže vsi zůstaly převážně ušetřeny válečných excesů.

Povstalci si vylámali zuby na Hukvaldech, hrad patřil olomouckým biskupům, odolalo Uherské Hradiště a Olomouc. Olomouc byla obléhána několikrát, největší šturm byl na podzim 1624. Valachy vedl Jan Adam Prusínovský, město bránil Albrecht z Valdštejna. Město ubránil, útočníci měli velké ztráty a v prosinci odtáhli směrem ke Kladsku.

Mír s císařem

Po počátečním úspěchu se koaličním armádám přestalo dařit a Bethlen se dohodl 6. ledna 1622 v Mikulově s císařem na míru. Povstalci se rozešli do svých domovů, ale část vůdců jejich sousedé udali, prachy jsou lepší než čest, a následně je v Olomouci veřejně popravili. Oběšeno bylo 32 mužů. Protože povstalci drancovali zejména církevní majetek, stali se úhlavními nepřáteli kardinála Františka z Ditrichštejna.

Věřili v úspěch

Třicetiletá válka byla v plné síle, válčilo se všude, stavové počítali, že se protestantským armádám podaří zkrotit Habsburky.

Zatímco Valaši válčili partyzánským způsobem, cestoval Jan Adam Prusínovský po Evropě a hledal podporu pro protestanty. V Evropě nebyl stát, který by s někým neválčil, pobělohorští exulanti věřili v návrat do země, hodně spoléhali na Švédy. V nepřítomnosti byl Prusínovský odsouzen k trestu smrti a propadnutí majetku. Při všech šarvátkách císařští nedokázali ovládnout region, nájezd sem podnikly i oddíly polských kozáků.

Valdštejn prodal moravské panství, nevynášelo, a odešel v čele císařských vojsk ovládat okolní svět.

Na Valašsku se schylovalo k další fázi povstání.

Invaze Dánů

Dánové překročili hranice českého království v polovině srpna 1626, již ve druhé polovině září byl Jan Adam z Víckova přítomen na Vsetíně, kde začal organizovat ozbrojené sbory a s těmi se přidal k dánské armádě.

Shromáždil několikatisícové vojsko a za pár měsíců ovládal území, které předtím ztratil. Centrem povstalců se stal Holešov, který vzbouřenci opevňovali.

V létě 1627 se na Moravu ze slovenského tažení vrátil Valdštejn, podařilo se mu vyhnat Dány ze severu Moravy, Prusínovský chtěl jeho oslabenou armádu zničit, ale to se nezdařilo, v srpnu padl po útoku Marradasových oddílů Holešov. Oddíly císařského generála Balthasara Marradase mimo jiné vypálily Vsetín a okolní vsi. Na základě císařského nařízení museli všichni fojti, (starostové) podepsat závazek poslušnosti k císaři a vrchnosti. Porušení by znamenalo hrdelní trest. Odpor na chvíli ustal, ale tvrdé zacházení a velká kontribuce opět vyvolaly hněv. K tomu ještě řada Valachů začala zbojničit, takže oblast byla nebezpečná. Docházelo ke přepadům hlavně církevních objektů.

Prusínovský dobyl Lukov, tam ho zabili, okolnosti smrti jsou nejasné, zrovna jako jeho hrob. Spekulovalo se, že je pohřben na Hostýně.

Tím skončilo druhé valašské povstání.

Ale region byl stále neklidný, zbojníci řádili a císařští na ně nestačili.

Konečná fáze povstání a krvavá exekuce

Třetí valašské vzbouření přišlo v letech 1638 až 1644. Do země se přivalila „potopa“, jak nazval H. Sienkiewicz vpád švédských vojsk do Evropy, švédská armáda. Další protestantská naděje proti nenáviděným Habsburkům, další násilnosti a krutosti od po kořisti prahnoucích žoldáků. Ale Valaši v Seveřanech viděli možnou záchranu. Přidávali se k nim po tisících, to zřejmě muselo oblast vylidnit, řada se dala na vyzvědačství, což asi nebylo v té době nic složitého.

Další dodávali Švédům potraviny, takže se spížní důstojníci nemuseli zabývat, čím mužstvo nasytí.

Krom základních potravin to bylo máslo, sýry, ovcí a koz bylo dost, k tomu zvěřinu a drůbež, byly by zajímavé seznamy, vypadá to, že kraj byl dost bohatý, aby si mohl dovolit takové věci. A nejednalo se jen o menáž.

Valaši 29. března 1638 s pomocí Švédů bez boje odzbrojili a zajali trestnou výpravu císařských u Rokytnice nedaleko Vsetína. Událost se označuje jako bitva, aniž došlo k nějaké řeži.

Švédy podporovali také v roce 1642, kdy Seveřané obsadili Olomouc, tam působili jako zásobovači. Od roku 1643 bojovali po boku armád švédského generála Torstensena.

O rok později společně dobyli Kroměříž, tím padla biskupská pevnost, která jim byla trnem v oku. Povstalce velmi povzbuzovali v odboji evangeličtí kněží.

Valaši se účastnili také dobytí Plumlova, Prostějova, vytáhli proti Lukovu a při prvním pokusu o obležení Brna v létě 1643 stáli před hradbami se Švédy. Trochu paradox, když se stále vyzdvihuje, jak se Brňané lstí Švédů o rok později zbavili.

Konec povstání a následné masakrování vzbouřenců

Valašské panství vlastnil v té době hrabě Mikuláš Pázmány z Panazsu, který se domohl vyslání vojska proti rebelům.

Pro císaře byla situace příznivá i proto, že v roce 1643 ustoupili Švédové po politických jednáních z Moravy. Povstalci se tak ocitli bez vojenské pomoci. Proti rebelům mělo být nasazeno až 5000 vojáků.

Trestná výprava

Trestnou výpravu vedl hrabě Jan z Rottalu, horlivý katolík, moravský zemský hejtman a vrchní vojenský komisař císařského vojska. Rottal Valachy nenáviděl, od císaře Ferdinanda III. dostal rozsáhlé pravomoci k nastolení klidu za každou cenu.

Spolu s ním táhl v čele císařských generál Jan Kryštof Puchheim. Měli si počínat naprosto bezohledně, jen Pazmány obdržel slib, že Vsetín zůstane ušetřen, místní prý neměli s povstalci nic společného. Přitom město bylo povstaleckým centrem.

Spolu s armádou táhlo i několik katů, protože se očekávala velká exekuce.

Vojsko vyrazilo v zimě, aby povstalci nemohli dostat posily a zásoby. Čtrnáctého ledna 1644 vyrazily na Valachy tři pochodové proudy. Spolu s armádou táhlo i několik katů, protože se očekávala velká exekuce.

Neměli šanci

O blížícím se nebezpečí Valaši věděli, přesto se u Vsetína postavili císařským na odpor. Jimi praktikovaný partyzánský způsob boje nestačil na vycvičené císařské a císaři věrné moravské stavovské jednotky.

Devatenáctého ledna 1644 narazila severní skupina plukovníka Wellische s asi 2500 muži na 700 povstalců, s nimž bylo asi 40 Švédů z olomouckých jednotek. K nim se připojilo pár desítek mužů z  hornouherského protestantského panství Lednice.

Krutá manifestace síly

V bitvě zahynula většina bojeschopných mužů z povstaleckých řad, ztráty na straně císařského vojska nejsou známy, patrně ale nebyly nijak vysoké. Za Wallischovými jednotkami přišly druhý den posily Rottala a Pucheima.

Část rebelů prchla na protestantská panství do Uher, většinu zbylých vojáci pochytali, hodně jich bylo zajato díky zrádcům.

Ve Vsetíně došlo k popravám povstalců z celého regionu. Popraviště stála v místech, která se jmenují Díly a Brdek.

Pochytali 1936 mužů, z toho jich 148 popravili. Exekuce byla nesmírně krutá, dobové prameny uvádějí, že se nejen věšelo, ale také čtvrtilo za živa, snad i pomocí koní, některé doslova upekli na ohni.

Masakr trval několik dnů. Popravovat se začalo 15. února.

Byla to zřejmě nejmasovější poprava v českých dějinách, možná ji předčil o staletí dříve masakr na pražském Petříně, kde Přemyslovci vyvraždili Vršovce.

Malá odbočka:

( Roku 1108 se rozhodl přemyslovský kníže Svatopluk, že vyvraždí Vršovce, kteří podporovali jeho nepřítele. Tehdy se objevuje první zmínka o Petřínu. Vraždilo se s tehdejší krutostí, nebyly ušetřeny ženy ani děti. Část vraždění se odehrávala na Petříně, část v místech Staroměstského náměstí, tehdejšího tržiště. Při masakru mělo přijít o život asi 3000 lidí.)

Odpor sice zlomili, ale vzdor ne

Jan z Rottalu předsedal soudnímu tribunálu v Brně, kde rozhodoval o osudu povstaleckých vůdců. Některé zajatce pověsili cestou do Brna, ve městě popravili další dvacítku zajatců.

Na soklu památníku osvobození ve Vsetíně je uvedeno, že vzpomínka patří nejen obětem válek, ale i třem stovkám popravených povstalců. Organizovaný odpor na Valašsku byl zlomen, ale řada místních praktikovala zbojnictví.

Někteří z místních protestantů se odstěhovali na tolerantnější uherskou stranu, částí osídlil Rottal vesnice, které získal po koupi Holešova. Protestantství se v regionu udrželo nadále. To se projevilo při vydání tolerančního patentu 1781.

Po povstání se také začal užívat název Valašsko i pro hory na východě Moravy, Valachy se označovali obyvatelé regionu. Dříve se slovo valach užívalo jen pro pastevce ovcí.

www.muzeumvalassko.cz/en/novinky/krvava-bitva-u-vsetina-ukoncila-valasske-rebelie

cs.wikipedia.org/wiki/Valašské_povstání_(Třicetiletá_válka)

olomoucky.rej.cz/clanky/historie/4092-valasi-na-olomouc-urcite-nevzpominali-radi-pred-ctyrmi-staletimi-jich-zde-desitky-popravili

Návštěva vsetínského zámku s expozicí povstání