Článek
Lítá přeukrutná řež se odehrává 30. července 1420 na Vítkově hoře nad Špitálským polem před pražskými hradbami. Stovky jezdců se vrhají s kopími a tasenými meči, kumánská jízda na rychlých koních, za nimi pak pěší. Proti nim na srubech desítky obránců, mezi nimi řada žen. Vyčkávají, až přijde vhodná chvíle, kdy budou moci změřit síly s nepřítelem. Uprostřed zástupu svých věrných vojevůdce s páskou přes oko a palcátem v ruce. Pozvedá palcát…
Otakar Vávra (1911-2011) ve filmu Proti všem (1956) udělal z lokální šarvátky nevídané drama. Téma husitství bylo v padesátých létech přetaveno dokonale, hrdinové Jiráskových románů byli prvními socialisty, ne-li nositeli myšlenky komunismu. Ideologie si vždycky přizpůsobí historii k obrazu svému.
Třicetitisícová Praha je počátekem 15. století třetím největším městem v Evropě. Po začátku husitských bouří vyhlásil na žádost krále Zikmunda Lucemburského (1368-1437) papež Martin V. (1368- 1431) křížovou výpravu proti Čechám. Jaká ale byla doopravdy „bitva“ před 603 lety?
Liška ryšavá? Renesanční panovník, kterého husité zaskočili
Zikmund, kterého Alois Jirásek (1851-1930) líčil jako „lišku zrzavou“, totálního nepřítele Čech, je pravoplatným dědicem českého trůnu a na rozdíl od naprosto zkarikovaného zpodobnění i předním evropským panovníkem. Hodlá reformovat církev, ruší peněžní odvod papežské kurii, začíná obsazovat některé církevní posty. V té době má církev tři papeže, římská říše tři krále. Zikmund se snaží o vládu jednoho papeže a jednoho krále. Je to vpravdě renesanční panovník. Aby zabránil turecké expanzi do Evropy, vytvořil spojení uherského a českého království. V uskutečnění dalších snah mu zabránila husitská revoluce. Část české a moravské šlechty se dala strhnout na stranu kalicha, druhá zůstala stále katolická. Husitství způsobilo sociální nepokoje a neklid v Evropě. Šlechta samozřejmě nechce přijít o svá privilegia, ještě víc se hnutí obává církev. Ta by ztratila veškeré prebendy, které z lidí nemilosrdně ždímá. Ještě k Janu Husovi (1371-1415) – školní učebnice i film nám nutily, že Husa dal do Kostnice povolat Zikmund. Glejtem, který měl kazateli zaručit bezpečnost. Zikmund ale v té době má jiné starosti, než nějakého českého kněze, církevní koncil musí vyřešit, koho ze tří římských králů podpoří – Václava, Ruprechta nebo jeho. Kdyby se rovnou kacíře zastal, riskoval by trůn, rozhodují tedy kardinálové. Ani kardinálové nechtějí mučedníka, potřebují, aby odvolal. To se překvapivě nestalo, tak kazatel končí na hranici. A v Čechách je zle, a pak nejen v Čechách. Jak by to asi dopadlo, kdyby se Husa podařilo zlomit?
Předehra k bitvě
Zikmund ve Vratislavi postavil vojsko a táhne na Čechy. Tehdejší kronikáři tvrdí, že křižáků bylo sto až sto padesát tisíc. Jenže každý větší houfec se v očích tehdejšího člověka, pro kterého bylo číslo sto magické a tisíc už hranice snů, stával obrovským množstvím. Kde by se vzala v tehdejší Evropě taková masa vojáků, čím by se živila, i když hlavním stylem zásobování bylo prosté rabování a zabavování. Reálné odhady mluví o 30 až 35 tisících ozbrojencích, což je také obrovská síla. Musí se zásobovat. Spížní výpravy vyjíždějí do pražského okolí, a také se Pražany snaží odříznout od zásobování. Ti mají otevřený směr na východ. Cestu chrání Vítkova hora.
Jan Žižka jako strážce nebeské brány
Zikmundovy oddíly ovládají Pražský hrad a Vyšehrad, strategické body. K totální izolaci města chybí obsadit Vítkov. Hlavní masa křižáků se ku Praze teprve blíží.
Za hradbami Prahy se nejdřív shromažďuje asi tři tisíce táboritů, k nim se připojuje dvojnásobný počet husitů z okolních krajů, kde se kalich usídlil – Slánska, Lounska, Žatecka. Dohromady mezi 9-10 tisíci lidmi. Mezi hejtmany je i Jan Žižka z Trocnova. (asi 1360-1424). V červenci začínají žně, kdyby město nedostalo obilí, může brzy padnout.
Husité se snaží dobýt Hrad, ale marně, dokonce se tam křižáckému vojsku daří přitáhnout s větší zásobou potravin. Zikmund vjíždí do Prahy 28. června, usazuje se na Hradě, vojsko obsazuje Letnou a čeká na další posily. Křižáci přecházejí brodem 30. července Vltavu a začínají se producírovat na Špitálském poli, v oblasti dnešního Karlína. Pražany to popudilo, činí krátký výpad, ale jsou poraženi. Žižkova vojenská kariéra v čele husitů byla docela krátká, necelých šest let. Byl opravdu tak geniální stratég a jeho protivníci naprosto neschopní?
Nechtěl zničit rodné město
Zikmund mezi tím uvažuje, zda rodné město zničit silou, což se mu nechtělo, nebo ho zkrátka nechat vyhladovět. Jak dlouho bude muset živit svou armádu, hlavně, jak dlouho vydrží obránci? Vítkov se stává bojovou prioritou. Husité vidí při svém výpadu, že na obrněné jezdce nestačí.
císař Zikmund Lucemburský
Tisíce jezdců na Vítkově? Jen pár stovek!
Žižka již z kraje června nechává na Vítkově vybudovat provizorní opevnění, jsou tu příkopy před sruby, k obraně je přichystána i viniční věž. Křižáci se chvástají, kdo bude nahoře první a srazí ty sedláky konečně ze stráně dolů. Copak můžou kosy a cepy odolat obrněným jezdcům?
Další díl báje zní, že naproti hoře se vydalo od Špitálského pole na sedm tisíc jezdců pod vedením míšeňského vojevůdce Jindřicha z Isenburka. Kde by se vešli na úzký kopec? Mohlo jich být stěží pár set, možná čtyři stovky. Proti šestadvaceti mužům a třem ženám ale obrovská přesila. Jenže koně zavaleni železem po prvním trysku zpomalují, až se sotva vlečou, jezdci musí sesednout a pohyb v brnění jim naprosto nedělá dobře. Navíc musejí bojovat nahoru, nad sebe. Obránci do nich perou, seč jim síly stačí. Žižkově oddílu pomalu docházejí síly, ale boj není ten z filmu, kde padají stovky mrtvých. Když už to vypadalo s obránci dost špatně, dorazila z města posila. Bokem, zleva, aby nebyla vidět. Sruby už byly napůl ztečené, ale prudký úder na opěšalé, kteří se mísili s jezdci, byl drtivý, Sek mečem na levou stranu není pro jezdce výhodný, nastal zmatek, panika, hromadný útěk. Davová psychóza, kdy pár umouněnců žene před sebou elitu, strhává jezdce i na Špitálském poli. V Praze se rozezněly zvony na oslavu vítězství. Není velké co do počtu obětí, ale významem. Zabitých křižáků je prý 144, další útok na Vítkov křižáci už nechtějí riskovat. Zikmundovo vojsko leží sice před Prahou dál, ale král vidí, že město nedobude přesto, že ostatní šlechtici chtějí útočit, aby z výpravy dobyli válečnou kořist. A Praha je bohaté město, o věc kříže šlo málokomu. Co by se stalo, kdyby Praha padla?
Zneuznaná korunovace
Zikmund s kališníky vyjednávat nemůže, ztratil by prestiž u ostatních dvorů. Řady jeho vojsk pomalu řídnou, nečinnost stojí peníze, vojáci odjíždějí. Dvacátého osmého července se Zikmund na Hradě nechává korunovat českým králem. Tomu husité zabránit nedokáží, jejich zlost je velká. Peníze na výpravu došly, pražské okolí je vyjedené. Krom toho požár zničil část stanového tábora, mezi žoldnéři propukají rvačky. Druhého srpna Zikmund výpravu rozpouští a odjíždí z Hradu. Čáslavský sněm z jara 1421 jeho titul odmítá, Morava, Slezsko a Lužice ho uznávají. V roce 1429 se chtějí husité se Zikmundem dohodnout, ale jejich program pro něho je stále nepřijatelný. Teprve sedmnáct let po smrti svého bratra, krále Václava ho konečně všeobecně uznávají za českého krále. Zikmund umírá 9. prosince 1437 ve Znojmě.
Vítkovská bitka postupně nabyla mediálně rozměrů velkého střetnutí, přitom vojensky byla zanedbatelná. Politicky ale nastartovala další rozvoj husitství. Lipany pak jsou konečnou tečkou.
Jaký by byl chod dějin bez vyznavačů kalicha? Byli bychom ještě Čechy?
Sion jako poslední kališnická legenda
Po lipanské bitvě, kdy se husité pobíjejí mezi sebou, je radikální křídlo pod vedením Holého poraženo. Zbytky bojovníků táhnou na Slovensko. Když obyvatelstvo nepřesvědčili o přijímání pod obojí, rozutíkají se do různých služeb. Hrstka jich slouží u uherského krále Jana Hunyadiho (asi 1387/90 až 1456) – bojují v černém a velmi krutě. Říká se jim černá rota.
Několik se jich semklo v Čechách a spolu s Janem Roháčem z Dubé(1380-1437) dál chtějí bojovat proti Zikmundovi. Opět zde zasahuje historie a ze Sionu, hrádku bez vlastní vody, sice ležící nad potokem, ale údajně obleženým, se stává legenda. Opevnění údajně odolává 4 měsíce, váže značné síly. Netrpělivý císař Zikmund ke hradu posílá i Kumány, to už se nedá obléhání předstírat. Roháče nakonec zajme jeho synovec a v Praze se koná slavná poprava. Bývalý husitský hejtman končí na nejvyšším břevně šibenice jako zemský škůdce spolu se svou družinou.
Popravou končí roku 1437 patnáctileté období nesnášenlivosti. Bohatí hejtmani a husitská šlechta žijí v přepychu, události rozpohybovala hrstka fundamentalistů. Kdo přijímá pod jednou, zaslouží smrt, kdo pod obojí, je z něho husita.
Jedním z atributů husitství byl společný majetek. Filmová scéna, jak chudáci hází do obrovských kádí i osobní věci, je dostatečně známá.. Jak se ale dál bohatství přerozdělovalo se nikdo nedozví. Kam se poděly i naloupené věci z klášterů? Neustále si připomínáme Lipany. Možná měly přijít o pár let dříve, nejen Čechy, ale i okolní Evropa byly unaveny z drancování houfů, které se pod záminkou ideologie, jež mnoha z nich nic neříkala, převalovaly zbídačelou krajinou.
Zdroje:
J. Kvirenc: Slavné bitvy českých dějin
P. Čornej : Jan Žižka
M. Ivanov: Podivuhodné příběhy
