Z barokního skvostu v Holešově za svatými patrony na vrch Hostýn

Mým původním cílem byly barokní památky Holešova, města trochu skrytého v lesku vedlejší jedinečné Kroměříže. Svým moravským barokem je nádhernou ukázkou, jak se stavební, ale i malířský sloh té doby vyvíjel.

Zajímal mě zejména mohutný reprezentační zámek hraběcího rodu pánů z Rottalu, původem ze Štýrska, který začal vznikat po roce 1650. Postavili ho na místě starého hradu, značně poničeného husity, poté se na panství vystřídala řada majitelů, v té době naprosto běžné, koupil – prodal, renesance přinesla přestavbu z hradu na zámek, na panství se vystřídali například Žerotínové, Haugwiczové baroni z Biskupic, Lobkovicové…

Za 30leté války zámek několikrát vyplenili, roku 1643 ho zapálili Švédové, opravdový mor Evropy.

Rodové sídlo pobělohorské šlechty

Jan hrabě z Rottalu koupil zpustošené panství a pustil se do stavby rodového sídla. Hrabě z Rottalu byl nekompromisním utlačovatelem práv svých poddaných, říkali mu „zlý Rotál“, silou potlačoval protestanty a nechvalně proslul jako likvidátor valašského povstání v roce 1644, po jehož konci následovaly rozsáhlé popravy.

V Holešově císařský stavitel Filberto Lucchese vytvořil zcela výjimečnou stavbu na čtyřkřídlém půdorysu s  nárožními bastiony severoitalského typu „palazzo in fortezza“, palác v pevnosti, připomínající hrad.

Centrum kultury a umění

Rottalové panství zvelebovali, byli to pobělohorští zbohatlíci, do jejich rezidence jezdili významné osobnosti tehdejší elity, Holešov se stal centrem kultury a umění. Konala se zde četná představení německých a italských oper.

Jedinečná je malířské výzdoba reprezentačních zámeckých prostor, zvláště velkého sálu. Rottalové vymřeli po meči 1762, majetek přešel na dcery. Nakonec skončil ve vlastnictví rodu z Vrbna.

Ten se dostal do složité finanční situace, roku 1941 na zámek uvalili nucenou správu Zemského úřadu v Brně. Po skončení války tu dočasně ubytovali Němce určené k odsunu.

Zabaveno, vráceno, zabaveno

Nucenou správu na nějaký čas zrušili, majetek navrátili, aby ho v roce 1948 zase zabavili. Poté byl zámek vlastnictvím městského výboru.

Objekt chátral, nebyly peníze, a asi ani vůle na obnovu.

Znovuzrození klenotu moravského baroka

Od roku 2005 po dlouhém hledání nového majitele se vlastníkem stalo město a může se po letech úspěšné rekonstrukce pochlubit ojedinělou památkou. Zámek zpřístupnili veřejnosti v roce 2009, navštívíte zrekonstruované prostory, sídlí tu městské muzeum i galerie.

Rottalův hejtmanský meč

Chloubou zámecké expozice je hejtmanský meč Jana z Rottalu, vystavený v prvním patře zámku, v zadní části, patřící městskému muzeu. Na Moravě je prezentován na roveň korunovačních klenotů. Prohlídka je pro 5 osob, objednává se v zámeckém IC.

Meč byl symbolem moci moravského zemského hejtmana, jakožto zástupce panovníka, jímž Jan z Rottalu v letech 1648 až 1655 byl.

K zámku přiléhá ojedinělá zahrada ve francouzském slohu, vodní kanály jsou ve tvaru Neptunova trojzubce.

Rottalové nechali postavit kostely, nejvýznačnější je farní kostel Nenebevzetí Panny Marie s nyní restaurovanou, tudíž nepřístupnou, Černou kaplí, kterou nechali postavit jako rodinnou hrobku.

Židovské památky
Když vejdete do města narazíte na poutače – Holešov, židovské město. Bývala zde velká židovská obec, působili tu věhlasní kabalističí učenci.

Z bývalého ghetta se nic nezachovalo, Šachovu synagogu jsem nemohl kvůli pro mě nevhodně nastavené prohlídkové době navštívit, tak jsem se alespoň vydal na rozsáhlý hřbitov. Narazil jsem, po chvilce hledání, na tumbu věhlasného učence Šacha a na dva ochotné lidi z Brna, kteří mě pozvali na bájemi opředenou horu se dvěma vrcholy, na Hostýn.

Bájemi opředená hora

Po průjezdu několika obcemi jsme se dostali do Bystřice pod Hostýnem, minuli zdejší zámek a nechali auto na odstavném parkovišti. Na kopec mohou jen určené autobusy nebo vozy s povolením místních úřadů.

Za chvíli linka jela. Od hořejšího parkoviště je to kousek k velkému schodišti vedoucímu k majestátnímu baroknímu chrámu Nanebevzetí Panny Marie z 1. poloviny 18. století. V průčelí stojí dvě věže, za nimi se zdvíhá mohutná kopule.

Cesta je lemovaná množstvím stánků s předměty církevní povahy a širokou nabídkou různých oplatků a převážně sladkého zboží, nechybějí hračky a upomínkové předměty. Také třeba místní výborná medovina.

Na vrcholu kdysi stálo keltské opidum, v době hradištní ho využívali i Slované.

Poutní místo s basilikou

Basilika minor, před níž stojí sochy slovanských věrozvěstů svatých Cyrila a Metoděje, je postavená na nižším hostýnském vrcholu, vyšší obsadila rozhledna a nyní i větrná elektrárna. Nedaleko chrámu stojí poutní domy a restaurační zařízení, v areálu pak je také klášter a menší kaple svatého Jana Sarkandra.

Hostýn je dominantou Hostýnských vrchů, kterým dala i jméno.

Zázračný pramen

První svatyní na vrchu byla asi havířská kaple zasvěcená Panně Marii, stála tu do roku 1658.

Byl tu i vydatný zdroj vody, nyní tu stojí Vodní kaple, kam se chodí a jezdí pro „zázračnou“ vodu. Voda tu prý vytryskla, když se zde lidé z okolí v roce 1241 ukrývali před Tatary, tehdy žízniví požádali o pomoc Pannu Marii, strhla se bouře a nájezdníky zahnala.

Jako poutní místo se vrch zmiňuje v roce 1567, v letech 1662 až 1664 na Moravě řádilo turecké vojsko a Hostýn se stal pevností.

Mariánská tradice zaznamenala zdejší Pannu Marii Hostýnskou, Ochranitelku jako lipovou sošku s pláštěm, pod ním se ukryli věřící. Ta byla ale luteránským knězem zničena.

Zbožní Rottalové

Velký zájem o poutě na Hostýn nastal za panování Rottalů.

Roku 1655 hraběnka Marie z Rottalu nechala zhotovit stříbrný reliéf s motivem zázračné porážky Tatarů s pomocí Bohorodičky. Souviselo to s tvrdou rekatolizací, kterou s Rottaly prosazovaly další moravské katolické rody.

Základní kámen hostýnského chrámu byl položen roku 1721, dokončili ho v roce 1748.

Roku 1779 za vlády Josefa II. přešla duchovní správa do nedaleké Rusavy, o pět let později přišel zákaz poutí.

Chrám odsvětili a vyklidili. Na scéně se objevuje znovu v 19. století. Václav Hanka zmiňuje Hostýn a Tatary v básni Jaroslav, součásti „objeveného“ Rukopisu královédvorského.

Začalo se s obnovou chrámu, psaly se roky 1841 až 1845, posléze vyrostlo obydlí řeholníků. K tomu přibyl i hostinec a roku 1898 mohl navštívit císař František Josef I. kamennou rozhlednu. Kamenné schodiště z roku 1903 spojující chrám s Vodní kaplí je dlouhé 242 metry, schodů je 250.

K stávající křížové cestě z roku 1901 přibyla nádherná další, její dokončení přišlo až po skončení války. Autorem návrhu byl Dušan Jurkovič mozaiky jsou od Jano Kohlera, umělci vytvořili architektonický skvost vycházející z lidové tvorby, citlivě zakomponovaný do krajiny. Je to místo odpočinku, relaxu a pro věřící modliteb pod širým nebem.

Papež Jan Pavel II. povýšil chrám dekretem z roku 1982 na Basiliku minor. Uvnitř chrámu se nachází sedm oltářů, hlavní je ozdoben plastikou Krista na Kříži od J. V. Myslbeka. Mozaikový obraz Panny Marie nad vchodem je složen z 260 000 kamenů.

Národní pouť

Velkou slávu zažil Hostýn v srpnu 1912, kdy se korunovala soška PM, korunky byly dovezeny z Říma, kde je posvětil Pius X. Na Hostýně se sešlo přes 100 tisíc věřících, byla to všenárodní pouť.

Areál spravovali jezuité, ty vyhnali v roce 1950, přesto k chrámu putovali i za protektorátu a minulého režimu věřící i běžní turisté. Poutní dům sloužil jako zdravotní zařízení pro mentálně postižené děti, tady byly uklizeny stranou a nikdo je neviděl.

V poslední dekádě minulého století začala rekonstrukce Jurkovičovy křížové cesty a začal se opravovat kostel.

V mariánském chrámu se slouží denně mše, během roku se pořádá řada poutí, hlavní je při srpnovém svátku Nanebevzetí Panny Marie. (15. 8.)

Součástí rozsáhlého areálu je venkovní podium, jezuitský hřbitov, pomník umučených kněží…

Klid a panoramata

Seděl jsem dlouho na lavičce ve stínu ořešáku nedaleko jezuitského hřbitova. Byl tu opravdu božský klid, jen občas nějaký opeřenec přednesl svůj projev. Obloha téměř bez mráčku a kolem svěží zeleň rozlehlých lesů Hostýnských vrchů.

Návštěvníkům jsou k dispozici tři poutní domy, dvě restaurace, ubytovací hostinec Ovčárna, další naleznete v Bystřici pod Hostýnem.

Basilica minor

Basilica minor (z lat.; česky menší bazilika) je od 18. století zvláštní čestný titul, který určitým významným kostelům propůjčuje papež. Propůjčení titulu basilica minor má za cíl „posílení vazeb jednotlivých kostelů s římským biskupem a zároveň má vyzdvihnout význam tohoto kostela pro okolí“. Vyšší titul než basilica minor je basilica maior, který je vyhrazen šesti nejvýše postaveným římskokatolickým kostelům, z nichž čtyři jsou v Římě a dva v Assisi. (wikipedia)

Zdroje:

Špalíček výletů – To nejlepší, David a Soukup, Praha 2020

cs.wikipedia.org/wiki/Holešov_(zámek)

/cs.wikipedia.org/wiki/Židovská_čtvrť_(Holešov)

MAŠEK, Petr. Šlechtické rody v Čechách, na Moravě a ve Slezsku od Bílé hory do současnosti. Díl II. N-Ž.. Praha: Argo, 2010.

cs.wikipedia.org/wiki/rottalové

cs.wikipedia.org/wiki/Hostýn

Městské muzeum V Holešově

vlastní