Procházka po ikonickém Karlově mostě, někdy dá námahu prodrat se davem

Gotické umění žilo v Čechách již před nástupem Lucemburků na královský trůn.

Přinášely ho církevní řády, hlavně cisterciáci, vznikaly gotické hrady, města přebírala západní vzory ve stavbě i v umění.

Někdy to tu vypadá jako při velké manifestaci. Davy lidí se posunují ve dvou směrech proti sobě, místy se mísí, změť jazyků je téměř babylonského rozsahu, čeština bývá v menšině.

Karlova Praha gotická

Velkou zásluhu na šíření gotiky měl Karel IV., který se vrátil do země v roce 1333, po jeho příjezdu následovala velkolepá stavební činnost po celé zemi. Nejprestižnější stavbou se stala budoucí katedrála svatého Víta, pro kterou se mu podařilo získat vynikajícího architekta Matyáše z Arassu, který pracoval pro papeže na výstavbě katedrály v Narbonne.
Pražskou katedrálu plánoval již Karlův otec Jan Lucemburský, který v přítomnosti synů Karla a Jana Jindřicha položil základní kámen svatostánku. Stavbu „rozjel“ ale Karel, po Matyášovi se úkolu ujal Petr Parléř. Dnešní podoba je výsledkem dostavby z poslední čtvrtiny 19. a první čtvrtiny 20. století.

Katedrála tvoří s Hradem tolik obdivované panorama Prahy. Ale tuto dominantu podtrhuje další dílo – Karlův most, jehož stavba začala po dlouhých přípravách v roce 1357, kdy nahradil povodní stržený Juditin most.

Mostu se říkalo až do roku 1870 „kamenný“ nebo „pražský“. Pojmenování Karlův použil pražský nakladatel, spisovatel a mědirytec Joseph Rudl v knize Die Berühmte Karls-Brücke und ihre Statuen, mit einem kurzen Anhange: Die Franzens-Ketten-Brücke.

Dlouho jediná spojnice přes řeku

Most byl velmi důležitou spojnicí mezi pražskými městy, dlouhou dobu byl kamenný most jedinou cestou. Pražané se přes řeku buď brodili, nebo používali loďky, existuje zpráva o dřevěném mostě, ale vzhledem k častým povodním to byla záležitost spíše krátkodobá.

Takže se vydejme ze Starého Města po kamenném mostě na Malou Stranu.
Aby stavba vydržela nápor ker (dříve obvyklá záležitost, nyní už to nezažijeme) nebo věcí unášených velkou vodou, jsou na návodní straně mostu postaveny dřevěné ledolamy.

Přicházíme z Křižovnického náměstí, kde sídlí Muzeum Karlova mostu seznamující s mostním stavitelstvím, kolem sochy Karla IV. V dlažbě před Staroměstskou mosteckou věží, která plnila i reprezentační úlohu a je považována za jednu z nejkrásnějších středověkých věží Evropy, je v dlažbě zapuštěná kovová deska. Upozorňuje, že tu stával od roku 1676 viniční kříž zakončený sochou patrona vinařů svatým Václavem. Překážel dopravě, po Karlově mostě jezdila před více než sto lety tramvaj, poté autobusy, do roku 1965 běžná doprava. Auta si tu ještě pamatuji.

Dlouho jediný silniční most v Praze

Most je 516 metrů dlouhý, šíře je 9,5 metrů, má 16 klenutých oblouků. Několikrát byl zle poničen povodněmi a plovoucími krami. Do roku 1841 byl jediným silniční mostem přes Vltavu v Praze.

Ozdobou mostu je ojedinělá galerie 31 soch světců, výčet najdete ve zdrojích. Část jsou kopie, poznají se podle světlého kamene, originály umístili do dlouhodobě uzavřeného (rekonstrukce) lapidária na pražském Výstavišti.

Galerie svatých pod širým nebem

Popisy soch najdete na cs.wikipedia.org/wiki/Sochy na Karlově mostě. Návštěvníci většinou fotí Kalvárii, ale žene je to k barokní mříži s oblýskaným mosazným křížkem zapuštěným v zábradlí. Odtud byl podle pověsti shozen roku 1393 do Vltavy vikář Jan z Pomuku, později zvaný Nepomucký.

Sochu vztyčili v roce 1693, v době, kdy se světcův kult rodil, aby zaplavil později celý křesťanský svět. Není pravda, že ho jezuité chtěli zbožštit, aby lidé zapomněli na Husův odkaz.

Socha na mostě sloužila pro další zpodobnění jako podklad. Jen mi není jasné, proč mrtvolu táhli až sem, když vikáře umučili na rychtě, v domě, který se nachází nedaleko nynější stanice metra Můstek.

Mříž nad křížem je opět pod nánosem zámků, tuto celosvětovou šílenost nestačí památkáři odstraňovat.

Vlevo uvidíte, vpravo uvidíte

Také mosazné reliéfy pod Nepomuckého sochou jsou vyleštěny dotyky rukou. Při procházce či spíše prodíráním se uvidíte po levé straně Národní divadlo, část Střeleckého ostrova s mostem Legií, Kampu a Petřín, po pravé straně Mánesův most, část Letné, blíže Kramářovu vilu, obří Pražský hrad s podhradím Malé Strany, Hergetovu cihelnu a ústí Čertovky do Vltavy. Po vodě jezdí různě velké výletní lodě, v letních měsících je to docela strkanice.

Něco málo o výzdobě

Velmi známou sochou je rytíř Bruncvík stojící na Kampě na pilíři. Městský znak vymezoval, kam až sahá staroměstské právo. Sochařská výzdoba je z let 1707 až 1714, Braunova Luitgarda je umělecky nejhodnotnější, najdete ji na levé straně u Čertovky.

Vlámská jeptiška Luitgarda měla od mládí vidiny. V sedmnácti letech se jí zdálo o Ježíši, který jí ukazoval ránu v boku. Měla i další vidění a extáze, zrovna jako svatá Tereza.

Při jednom si od Ježíše přála umět dobře latinu, aby lépe chápala slovo Boží. Když se jí to splnilo, chtěla dar vyměnit za jiný. Přála si Kristovo srdce, což ji Ježíš splnil, z hrudi vyndal své a její přijal. Vidění se považuje za první středověké zjevení Nejsvětějšího srdce Páně.

Jindy se Kristus na kříži sehnul a jednou rukou jí přitiskl ústa ráně v boku. Pila z ní mocnou blaženost, která ji pak posilňovala ve službě Bohu.

Zemřela slepá, když posledních 12 let s nikým nepromluvila.

Sochu druhého zjevení si u Brauna objednal plaský opat Tyttl.

Velké zastoupení tu má F. M. Brokoff. Kolem poloviny 19. století část barokních soch, které byly ve špatném stavu, nahradila klasicistní díla Josefa a Emanuela Maxových. Pískovec má omezenou životnost, originály většinou nahradily kopie.

Na malostranském břehu u domu U obrázku Panny Marie s populárním balkónkem, ke kterému se váže několik pověstí, se dá sejít na Kampu a k Čertovce.

První zmínka o domu pochází z roku 1675. Obrázek Panny Marie na balkoně, který se stal domácím oltáříčkem, přinesla velká voda roku 1784, majitel domu František Pelzl ho z vody vytáhl. Balkón s tepanou mříží je ozdoben lucernou, v níž svítí světlo, nebylo tomu tak vždy. Vedle obrazu jsou připevněny válečky mandlu.

Podle pověsti tu byl mandl, mezi jehož válečky pradlena Maruška nešťastně vstrčila ruce. Dívka zvolala jméno Panny a mandl se zastavil. Na památku zázraku bylo na zábradlí zažehnuto věčné světlo.

Na zábradlí balkónu jsou tři lucerničky. Před návštěvou sovětského premiéra Nikity S. Chruščova v roce 1961 se dvě musely odstranit, aby se na jejich místo mohly dát prapory.

.

Spor o Turka

Ještě mineme velmi populární sousoší svatého Jana z Mathy, Felixe z Valois a svatého Ivana, kde se nachází i postava osmanského vojáka, které Pražané začali říkat Pražský Turek. Měšťany popouzelo, že pohan stojí nad svatými, dokonce se vydali do nedalekého trinitářského kláštera s požadavkem výměny za jinou postavu.

Opat se snažil vysvětlit podstatu výjevu, ale marně. To vedlo k tomu, že sochu občas něčím nevábným znečistili.

V nedávné historii bylo několik soch včetně Turka předmětem vandalismu, byly poničeny, otlučeny. Proto je most monitorován.

Ožralové chtěli sochy hodit do Vltavy

Uprostřed mostu stával domeček, kde se platilo mýtné, byla v něm podepsána i dohoda o odtažení Švédů z Prahy na konci 30leté války. Před podpisem se na mostě krutě bojovalo, Švédové se po dobytí a vydrancování Malé Strany snažili dostat na Staré Město.

Na Staroměstské mostecké věži po staroměstské exekuci byly vystaveny hlavy a končetiny popravených, Poté se záhadně ztratily. Ten hnus trval 10 let do roku 1631.

Sochy měly namále v listopadu 1918, rozvášněná a značně nametená banda „revolucionářů“ po zboření mariánského sloupu na staroměstském náměstí, o kterém z blbosti soudila, že se jedná o symbol monarchie, chtěla shodit mostní výzdobu do Vltavy. Nejvíce je iritovala Nepomuckého socha. Naštěstí zasáhlo vojsko, které odvážlivce na most nepustilo. Vojsko nikoho na most nepustilo tři dny. Za rok na výročí úmrtí Nepomuckého zase hrozila likvidace sochy. Dokonce se uvažovalo o úředním odstranění, ale posléze vše utichlo.

Prodejní místo nad řekou

Most nesloužil jen jako dopravní tepna, živnosti tu měli na mostě např. uzenáři, hřebenáři či koláčníci. Poslední krámek zmizel v roce 1828. Karlův most býval také plný různých umělců, v řada jich byla nevalné úrovně.

Roku 1990 bylo ustanoveno Sdružení výtvarníků Karlova mostu, které se stará, o to, aby tu působili jen vybraní výtvarníci, fotografové a hudebníci, vše podle pravidel výběrových řízení.

Nejhezčí jsou tu večerní až noční, případně ranní procházky.

Když jsme bydleli na Malé Straně, byl to hlavně v létě balzám na nervy. To se tady hrával i parádní jazz.

Na konci mostu před Mosteckou branou jsou na vozovce umístěny betonové „protiteroristické“ zábrany.

Několik metrů za nimi začíná Mostecká ulice. Popisovat její „půvab“ nechci. Do Povídek malostranských bych ji rozhodně nezařadil.

.

cs.wikipedia.org/wiki/Dům U Obrazu Panny

cs.wikipedia.org/wiki/Karlův most

Špalíček výletů Města a městečka, Praha 2020

Pavel Vlček a kol. Umělecké památky Prahy. Staré město, Josefov. Praha: Academia, 1996

FISCHER, Jan; FISCHER, Ondřej. Pražské mosty. Praha: Academia, 1985

Lenka Bobíková: Když se v Praze kácel mariánský sloup, Novinky.cz, 29. 10. 2017

Vlastní