Článek
Tovačovská srážka 15. července 1866 mezi od Hradce Králové ustupující rakouskou armádou a vítěznými Prusy byla posledním větším střetem vojsk v prusko-rakouské válce v roce 1866. Rakušáci se shromáždili v okolí Olomouce, tam si trochu oddechli, dali do kupy pluky a spolu se Sasy nastoupili pochod podle řeky Moravy směr Vídeň.
Za císaře pány a jejich rodiny
Po bitce u Tovačova se 22. července 1866 vše vojensky završilo u Bratislavy-Lamače, kdy v průběhu boje byl vyhlášen klid zbraní. Následující den se v Mikulově začalo jednat o příměří, to bylo ukončeno 23. srpna v Praze, výsledkem bylo podepsání mírové smlouvy mezi Rakouskem a Prusy.
Měření sil o uspořádání Evropy stálo v Čechách a na Moravě Severní armádu 10 404 mrtvých, 12 494 pohřešovaných, 30 418 zraněných a 22 040 zajatců. Zabito bylo 7861 koní, ztraceno 220 děl. Saský armádní sbor ztratil 617 mužů, 1347 bylo zraněno, 197 zajato a zabito bylo 188 koní. Prušáci ztratili 3473 vojáků, měli 459 nezvěstných, 12 676 raněných a ztratili 1630.
Počty ztrát hovoří za vše.
Informační tabule v místě bojů
Po stopách bojů
Stojím před tovačovským zámkem u informačního panelu naučné stezky provázející po místech krátké šarvátky, která skončila opět porážkou Rakušanů. Má sedm zastávek a jednu odbočku k bývalému cholerovému hřbitovu. Všechny informace jsou na panelech, nebo v brožuře Naučné stezky: Po stopách bitvy u Tovačova 1866, tu jsem koupil v zámku.
Část vede po velmi frekventované silnici, takže je nutná zvýšená opatrnost, řidiči tu mají na dlouhé rovině nohu na plynu.
Brožura provázející naučnou stezkou
Kdo s koho
Prusko-rakouská válka byla vyvrcholením rivality Rakouska a Pruska o vedoucí úlohu v Německém spolku.
Konflikt začal v polovině června roku 1866, kdy bylo Prusy napadeno Sasko, spojenec Habsburků, následně vtrhly jednotlivé armády císaře Viléma do Čech.
Prušáci táhli ve třech pochodových proudech (1. 2. a Labská armáda) o síle 254 tisíc vojáků a 796 děl do Čech.
Infopanel u zámku
Zabránit jim ve vpádu měl polní zbrojmistr Ludwig von Benedeck, velitel Severní armády, s 230 000 muži a 736 děly, jeho vojska byla z velké části dislokována kolem pevnosti Olomouc a musela narychlo táhnout vstříc nepříteli. Rakouská Jižní armáda pod velením arcivévody Albrechta bojovala v severní Itálii.
Informační tabule popisují průběh závěrečné fáze bojů na našem území, výzbroj jednotlivých armád, péči o raněné, zaniklé památky či medailony významných účastníků bojů. První je u zámku a další se nacházejí například na hrázi Skašovského rybníka, u bývalého mlýna u autobusového nádraží nebo v oblasti, která se nazývá U Bezedného dolu.
Největší z pomníků je ústřední, jedná se o kamennou mohylu. Na jeho desce je napsáno 280 jmen, nejvíce padlých v krátkém, ale krvavém konfliktu. Bohužel jsem se k němu nedostal, je opravován, kolem něho stojí trubkové lešení.
Informační panely v místech bojů
Pomníků z války je u nás přes 1300, nejvíce na Královéhradecku, Náchodsku a Trutnovsku.
Když stezku otevírali, zároveň proběhla v prvním patře arkádového křídla tovačovského zámku vernisáž stálé výstavy připomínající tovačovskou bitvu svedenou mezi městem a Dubem na Moravě, kde stojí nádherný barokní dvouvěžový chrám Očišťování Panny Marie.
Podle historiků za dvě hodiny střetu zemřelo asi pět set vojáků.
Informace u zámku
Tovačovský zámek s věží Spanilou
Bitva se odehrávala v zámeckém okolí, vraťme se letmo k jeho bohaté historii.
Zámeckou věž, která je nyní vyhlídková, nazývají Spanilá a je vidět z daleka. Měří 92 metry a je vyhlídková. Někdy se uvádí výška 96 metrů, ale měřit se mi to nechtělo. Postavili ji koncem 15. století, kdy Ctibor Tovačovský z Cimburka nákladně přestavěl bývalý hrad. Cenný je renesanční portál věže, alespoň se to ve výkladu tvrdí, protože jde o jeden z prvních prvků tohoto slohu u nás.
Spanilá věž tovačovského zámku
Zámek je rozsáhlý, o jeho velikosti si uděláte obrázek, až když vejdete přes most, klenoucím se nad příkopem, do předzámčí. Zprava za parkem stojí dlouhá fronta stavení.
Proslavili ho Cimburkové
Průchodem pod věží se dostanete na nádvoří, kde začíná prohlídka zámku. Drželi ho markrabě moravský, Cimburkové, za těch se stal oporou moravských husitů, poté přišli Pernštejnové, Illeshazyové, Salmové, Petřvaldští, Kuenburgové, nakonec podnikatelští Gutmanni, těm je tu věnována větší expozice, byli to poslední významní majitelé v plejádě známých rodů. Zámek odolal v roce 1642 švédskému obléhání, protože měl vybudován solidní obranný systém, a posádka se nemínila severským rabijátům vzdát. V dalších stoletích přišly nejprve barokní, v roce 1890 novorenesanční úpravy. V zámku se nachází kopie schodiště, které stojí ve Vídeňské opeře, průvodci ho vždy rádi připomenou.
Nádherná je osmiboká kaple Zvěstování Panny Marie, která je součástí stavby, má štukovou výzdobu doplněnou sochami svatých. Historické expozice uvidíte v Perštejnském a Vídeňském křídle.
Při prohlídce průvodci upozorňují, že zámek byl majetkem říšského protektora. Nedopátral jsem se kterého, ani že by některý v úřadu měl majetek na Moravě, nic jsem nenašel ani v knize Tovačov v období protektorátu. Třeba o tom někdo budete vědět víc.
Po válce připadl zámek do vlastnictví státu, od roku 1994 ho vlastní město.
Po stopách bitvy u Tovačova. edice Naučné stezky, 2021
zamek@tovacov.cz
Petr Jirák: Tovačov za protektorátu, 2021
Špalíček výletů Hrady a zámky, Soukup a David, 2018
