Článek
Krajina nedaleko Františkových Lázní je na podzim jako vystřižená z Krále Šumavy nebo Turgeněvových románů. Ponuré, a přece nádherné kmeny bříz, stojaté bažinaté vody zarostlé rákosem, ze kterých se tu a tam zvedne k obloze několik kachen. I v tomhle nepřátelském vedru je tu příjemně, téměř žádní návštěvníci, jen dlouhé ticho. Na obloze občas přeletí několik dravců hledajících potravu pro mladé. Půda kolem hatí je narezavělá s nádechem jedovaté síry. Najednou cosi zabublá a ze země se vydere pramínek, aby vzápětí zase zmizel a zůstala po něm jen jamka zaplněná chuchvalcem šedě zabarvené pěny.
Kdysi dávno jsem byl okouzlen románem Pes baskervillský, nejen pro mě děsivým a tajemným příběhem o krvelačné příšeře vyprávěným Conanem Doylem, ale také popisem ponuré krajiny.
U Císařského pramene.
Státní přírodní rezervace Soos mi ji velmi připomíná. Kdysi tu krajem vládly sopky. Komorní hůrka u Lázní je toho důkazem. Soos zase upozorňuje, že posopečná činnost je v okolí západočeských lázní stále velmi aktivní. Hlavním důkazem jsou horké minerální prameny, v případě přírodní rezervace podpořené probubláváním oxidu uhličitého.
Mech za to nemůže
Jak Soos ke jménu přišel? Není to protažené volání o pomoc ani hustá omáčka, i když k tomu druhému místní rašelinné podloží má blízko. Název údajně vznikl zkomolením německého slova Moos v chebském nářečí, egerlandštině, to znamená močál, bažinu. Rezervaci projdete po naučné stezka, na jejíchž panelech se dozvíte vše patřičné.
Na zhruba 250 hektarech, přes jejichž část vedou dřevěné chodníčky, uvidíte malý zázrak, kterého se jinde na našem území nedočkáte.
Hatě v Soosu.
Z chodníčků je přísný zákaz vstupu mimo ně!
V roce 1964 zde byla vyhlášena přírodní rezervace, což zastavilo hrozící devastaci území, která by ho zřejmě celé vymazala z mapy. Kdysi se zde bylo podle tvaru krajiny rozprostíralo velké jezero, které pozvolna vysychalo. Z jeho okrajů se těžila ve velkém rašelina. Ta se používala jako topivo, po zřízení lázeňských domů minerální slatinu vozili pro balneologické účely hlavně do Karlových Varů. Sopky to nejsou, i když se jim tak říká.
Mofety bublají.
O Soosu se říká, že jsou tu bahenní sopky, což není tak docela pravda. Správný výraz pro zdejší výrony teplého oxidu je mofeta. Plyn probublává z podloží bahnem na povrch a v místech výronu je půda poněkud nestálejší pod nohama. Bahenní sopky dostaly název podle toho, že i v zimě chrlí neustále vodu, která u vyústění zmrzá a tvoří tak něco na způsob jakéhosi termitiště. V místech, kde není tak nepevné podloží, byly tyto výrony zachyceny a nad nimi postaveny lázeňské domy. Díky třesoucí se půdě zůstala rezervace zachována z velké části ve své podobě. Mofety vytvářejí nálevkovité prohlubně, která je u některých široká kolem osmdesáti centimetrů. Výfuky procházejí do křemelinové vrstvy, jež je tak nasycena solemi, že znemožňuje jakýkoliv výskyt rostlinstva. Voda bublá řídkým bahnem, které se odpařuje. Pak zbude jen díra do země, z níž uniká hlasité syčení.
probublávající plyn
Nádech, který zabíjí
V některých místech možná zahlédnete kostřičky mrtvých ptáků. Přiletěli se napít a zastihla je smrt. Droboučkému tělíčku stačilo pár vdechnutí jedovatého kysličníku.
Vynikající minerálka
Cestou narazíte na několik pramenů, z nichž nejsilnější je Císařský. Zachytili ho do pramenní vázy a svým mohutným proplyněním a značnou nasyceností minerály je označován jako jeden z nejchutnějších v okolí Františkových Lázní. Jde o čistou minerálku, u ostatních jsou vývěry většinou znečištěny rašelinou.
Krajina na Soosu připomíná tundru, nebo skotská vřesoviště.
Masožravka i zmije bahenní
Půda kolem nás, křemelina, je tvořena obrovským počtem odumřelých schránek jednobuněčných řas rozsivek a její povrch je zbarven podle toho, jaká sůl jí prostoupila a vykrystalizovala na ní. V některých místech je na povrchu takzvaná Glauberova sůl, která se používá v balneologii a bývá k mání i v drogistických obchodech. Podle údajů na panelech jsou zde vrstvy až 7 metrů silné. Tak si spočítejte, kolik asi musí být řas na jeden čtvereční metr, když byly za živa strašně prťavé. Rezervace není mrtvým luhem, jak se na první pohled zdá. Kromě řady vodních ptáků jsou tu i obojživelníci, jako rosnička nebo ropucha a nesmí chybět ani zmije. Vyskytuje se tady také populární masožravka z rostlinné říše, rosnatka okrouhlolistá, která lapá na své lepkavé šťávy hmyz. Spíše by se mělo říkat hmyzožravka, mouchy maso nemají.
Mohla by posloužit i v Králi Šumavy
Z tundry k dinosaurům
Stezka rezervací není dlouhá, stačíte ji projít za necelou hodinku. Ale nespěchejte. Ona ta příroda tady je skutečně jedinečná. Ani ne tak v létě, ale spíš na podzim, kdy se všechno krásně zbarví a vodní hladiny se začnou utápět v mlze. Samozřejmě že je tu vody dost, nemyslete si, že jde jen o rašelinu a pár mofet. Rozhodně si udělejte čas na návštěvu zdejšího pavilonu s expozicí Dějiny Země a Chebska, který byl postaven hned vedle muzea, ve kterém je výstava Příroda Chebska.
Místy jsou na povrchu krusty soli
V rezervaci jezdí vyhlídková úzkokolejka Kateřina, má rozchod 600 mm, používala se k odvozu vytěžené hlíny a jílu.
Občas to šplouchne.
Měla by jezdit do konce září. Více na www.draha-katerina.cz
Nedaleko vchodu do rezervace najdete dančí oboru.
Z dančí obory.
Pokud nejedete autem, dostanete se k Soosu vlakem.
Železniční zastávka Nový Drahov na trati Tršnice - Luby u Chebu. Červeně značená turistická stezka (5,5 km z Františkových Lázní, 4–5 km ze Skalné
V Drahově ve statku je výborná restaurace, podobně je to i v nedalekém Milhostově, tam najdete u kostela tři smírčí kříže. Nedaleko jsou hrady Skalná a Seeberg, určitě navštívíte Františkovy Lázně a historické město Cheb.
