Článek
Tři ze čtyř
Téměř jako obrazy impresionistů jsou barevné valéry podzimního lesa zvoucího na procházky přírodou. Romantiku podtrhují ruiny středověkých hradů, na něž je naše kulturní krajina velmi štědrá. Čtveřice zřícenin se ukrývá nedaleko Klášterce nad Ohří, výlet se dá s trochou rozehřátí svalů a hlubokých nádechů do plic zvládnout i během jednoho dne. Parkoviště nejsou od cíle daleko.
Mohutná věž Perštejna se vynoří docela nečekaně.
Na rozsáhlý Perštejn
Ruiny Perštejna, nikoli Per(N)štejna, z obce vidět nejsou, na rozdíl od jeho kamenných příbuzných v oblasti Šumburku či Egerberku. Nemluvě o Himlštejnu, těžko přístupné trosce, z níž toho opravdu moc nezbylo. Tam jsem nelezl, je to trhák a klouže to tam.
Z obce Perštejn to na bývalý stejnojmenný hrad je asi půl kilometru, skrz spadané listí je ze stezky vidět i do okolí. Převýšení je asi 100 metrů, listopadová vrstva listí pod nohama dost klouže, ale na cestě se to dá ustát. Horší je to v hradním jádru, tam vám to vyhodí kopýtka do luftu.
Strmější stoupání je pozvolné, žádný trhák, pak se cesta najednou narovná, náhle vidíte zbytek mohutného bergfritu zapuštěného do hradby. Věž měla průměr 9,7 metru a zdi jsou silné téměř tři metry. Je to nejvyšší stavba poněkud komplikovaného hradu, dispozičně byl asi trojdílný, věž stála mimo obvod a zřejmě ji s ostatními částmi spojoval můstek.
Hrad je trochu záhadou, není pořádně archeologicky prozkoumán, ruinu se pokoušejí místní aspoň zakonzervovat.
Hradby byly rozsáhlé a mohutné.
Dohady o podobě
Jak hrad, který zřejmě podle zesnulého vynikajícího znalce Tomáše Durdíka postavili pánové z blízkého Šumburku, vypadal, se lze jen dohadovat. Vystavěli ho ve 2. polovině 13. století.
Jádro bylo okrouhlé a u něj při postupném vývoji vznikaly další stavby. Na vstupní straně měl hrad parkán, na jeho nároží stála čtverhranná věž. Patrný je i prostor, kde zřejmě stál stroj na vrhání kamenných koulí.
Půlroční obléhání
Na návrší proti hradu se nacházejí pozůstatky obléhacího tábora, který nechal zřídit při půlročním obléhání roku 1451 hejtman žateckého kraje a husitský zbohatlík Jakoubek ze Vřesovic.
Jakoubek byl po Žižkově smrti čelným husitským velitelem. Během vojenské kariéry nashromáždil velký majetek, ovládal severozápad Čech, nechával se najímat jako kondotiér (námezdní žoldák). Často se soudil, o některá panství přišel.
Hradní jádro obklopovaly mohutné hradby, ale nestojí na strategickém místě.
Perštejn pro něho musel mít značnou cenu, když ho tak dlouho vydržel obléhat. V roce 1452 byl jedním z volitelů Jiřího z Poděbrad zemským správcem. Zemřel v prosinci 1462.
Utopený ve svahu
Když vystoupáte do úrovně zdánlivě malé rozvaliny věže, zjistíte, kolik stavební hmoty muselo obklopovat pozůstatky hradeb, že se jednalo o mimořádně velkou pevnost. Perštejn je opravdu utopený v lese a uvnitř je mnoho náletových dřevin a křovin. A tím neviditelný, další zmiňované ruiny vystupují nad terén, i zdáli máte představu o jejich velikosti.
Šumburské panství
O Šumburcích jako panstvu je zmínka z roku 1338, to se připomíná Friderich/Bedřich jako pán na Perštejnu. Rod dostal panství jako léno od Karla IV. v roce 1352. Tehdy obsadili Stráž nad Ohří, Perštejn, Egerberk, Klášterec, Prunéřov a další.
Během husitských válek se rozhádali, hlavně nábožensky, bratranci Aleš a Vilém, došlo to tak daleko, že panství se roku 1431 rozdělilo, tehdy založil Vilém Šumburk.
Po bitvě u Lipan to vypadalo, že se vyřeší dlouholeté boje mezi znesvářenými stranami, ale boje pokračovaly i za vlády Jiřího z Poděbrad, proti kterému se zvedla velká část šlechty.
Zemí se potulovaly tlupy mužů, kteří uměli jen jedno řemeslo – boj a drancování. Šlechta, která opanovala hrady, musela být z něčeho živa, takže se přepadalo, kde a co se dalo.
Informace o hradu s nákresem.
Zemští škůdci
Na Poděbradově straně stál šumburský Vilém, bratranec Aleš se zaprodal saskému markraběti a s pomocí německé posádky plenil okolí.
Moc velká ta banda asi nebyla, hrad byl sice velký, ale nic nenaznačuje, že by tu bylo hojně hospodářských budov, pokud část čeládky neobývala podhradí.
Zdi jsou tu sice mohutné, ale z terénu se nedá vyčíst, co kde stálo či nestálo.
Na škůdce vytáhla hotovost žateckého kraje a roku 1451 hrad pána Bedřicha ze Šumburku dobyla. Posádka se vzdala, byl jí povolen odchod, možná že část přestoupila k obléhatelům. Hrad byl pobořen, ale nakonec ho obnovili.
Šumburkové zůstali na Perštejně usídleni do roku 1508, poté se tu usadil Albrecht z Kolowrat a po něm Opl z Fictumu. Fictumové drželi i nedaleký Šumburk, ale jeho zvelebování je přišlo na značné peníze, tak si na hradě zřídili padělatelskou dílnu. Domákl se to císař Ferdinand I. Habsburský. Majetek jim zabavil, dával ho do zástavy a sídlo ve správě královských úředníků pustlo, roku 1537 je považováno za ruinu.
Až sestoupíte do obce, výborná je restaurace v pivovaru Chalupník, kdysi zde byla továrna na prýmky, zásobovala rakousko-uherský erár, také tu šili po válce spací pytle a konfekci.
Ruiny Šumburka neboli Šumné jsou zarostlé keři a stromy.
Vysoko nad jablky ční ruina Šumburka
Pokud popojedeme ke Klášterci, po naší pravé ruce se na kopci tyčí ruiny Šumburka neboli Šumné. Parkovat můžete u mohutného jablečného sadu, rozloha vyniká při pohledu z ruiny.
Stávala tu tvrz Ficumové, ale přišli o ni roku 1621, kdy panství získali Thunové. Přestavěna na poplužní dvůr totálně zchátrala, nyní vede o ruiny cesta vzhůru k další ruině.
Přivede nás k ní táhlá lesní cesta, převýšení je kolem 140 metrů, od výchozího bodu se projdete asi kilometr a půl.
Moc toho neuvidíte
Při výstupu se moc nezadýcháte, ale jdete stále lesem, bez výhledů. Cesta se náhle rovná, a to již se ocitáte před mohutným opevněním. Je neuvěřitelné, jak zdivo na nárožích lícuje, jako na všech středověkých hradech, šutry jako kdyby hoblíkem seřízl. Po krátkém dřevěném můstku se ocitnete v ruině plné náletových dřevin s ohništěm na dřívějším nádvoří a klacky připravenými na opékání čehokoli.
Vnitřek gotického hradu. Tady si můžete opéci buřty.
Hrad nazývaný původně Nový Šumburk (Neuschönburg) si nechal postavit někdy na konci husitských válek Vilém ze Šumburka, asi v letech 1431 až 1435. Německý rod pocházel ze Saska, aby se hrad rozlišil od rodového sídla, nazvali ho Novým Šumburkem.
Vilém byl velký vztekloun, neustále se vadil se svými sousedy, hlavně se hádal se svým bratrancem Alešem, který sídlil na nedalekém Perštejně. Po roce 1453 koupili hrad s panstvím, k němuž náleželo město Klášterec nad Ohří, pánové z Fictumu
Ideální místo na klidné táboření pod širákem.
.
Šlechtičtí pěnězokazové
Jednalo se o rod Vitzthumů z Apoldy, kteří se v Čechách velmi brzy etablovali, jméno Fictum se objevuje po zakoupení Šumburku bratry Oplem, Bossem a Bernardem. Navázali úzké kontakty s dvorem krále Ladislava Pohrobka a zemského správce.
Ve třetí generaci se jejich rod značně rozrostl, na Šumburk už se nevešli, panství bylo rozděleno na čtyři díly. Nejvíce získal Opl, jméno se rodově zachovávalo, vlastnil Teplice, Střekov, to prodal a koupil statky u Kadaně a bývalé pernštejnské panství.
Hrad Šumburk Fictumové během tří generací rozšířili o nový palác s kaplí. Opl byl v první polovině 16. století váženou osobností, byl podkomořím, který dohlížel na královská města.
Ale to mu zřejmě bylo málo, v Šumburku razil falešné mince, což byl hrdelní zločin, který císař Ferdinand I. nehodlal trpět. Opl převedl majetek na své bratry a uprchl v říjnu 1530 ze země. Dvacet let poté hrad vyhořel a již ho nikdy neobnovili jako rodové sídlo.
Na hradě byla padělatelská dílna.
Po požáru hrad již neobnovili
V polovině 16. století ho opět na chvíli opanovali Šumburkové, posledním majitelem byl Petr Boryň ze Lhoty, ale hrad byl obýván jen částečně. Boryně zastřelili lupiči na cestě mezi Kláštercem a Šumburkem.
Ruina skýtá hezké výhledy.
Pak přišel v roce 1560 požár, který hrad zničil, o jeho obnovu se nikdo nepokusil.
Z romantické zříceniny je nádherný výhled do kraje, na úpatí hor, na protější ruinu Egerberku zvaného podle vsi Lestkov, na Klášterec nad Ohří, severočeské elektrárny, město Kadaň…
Ruina je oblíbeným výletní místem, o tom svědčí ohniště a další atributy lidské přítomnosti. Za nocí, kdy se obloha třpytí hvězdami, to tu musí být nádherný zážitek.
Příchod k Egerberku
Egerberk se opravuje
Ten se dá předpokládat i u Egerberku, také se užívá název Lestkov podle vsi pod hradem, který je nejlépe vidět od kláštereckého nádraží. Vypadá jako hrad na malém kopci nedaleko, ale zdání klame. Když jsem přešel most přes Ohři, pomalu začalo stoupání, pak jsem zabočil po turistické značce do lesa, kopeček to rozhodně není, ani když půjdete z druhé strany od obce Lestkov, kteroužto cestu jsem zvolil jako sestupovou.
Stoupám zvolna listnatým lesem, po zhruba půlhodině následuje téměř rovný úsek vedoucí k cíli. Les vypadá opuštěný, bez živáčka, když se přede mnou na skalnatém ostrohu náhle tyčí zřícenina gotického hradu, jehož zakladatel není znám.
Prvními doloženými majiteli jsou páni z Egerberku.
Přecházím po novém dřevěném můstku mezi dvěma zdmi brány, přístup má novou střechu.
Egerberkové prodali hrad nedaleko sídlícím Šumburkům, pak přišli páni z Dubé. Poměrně rozlehlé sídlo držely známé šlechtické rody, jejich erby najdete u příchodu ke zřícenině. Pozvolna přestal vyhovovat, šlechta odešla na pohodlné zámky,
Po roce 1600 se uvádí jakou pustý.
Trosky egerberského paláce.
Snaží se ho zachránit
Zřícenina Egerberku je poměrně rozsáhlá, ve své době hrad patřil k nejpozoruhodnějším šlechtickým sídlům. Zdivo se částečně sune na přístupovou cestu, ale na hradě pokračují záchranné práce, dokonce můžete přispět, na nádvoří velkého třípatrového paláce je pokladnička na příspěvky a také adresa bankovního konta.
Před palácem stojí stůl a lavice sloužící k odpočinku, další takové místo je o kus níž.
Z Egerberku zbyl vstupní palác, v jeho nádvoří je zbudována dřevěná stavba, je tu velký sál, arkýřová kaple, v jednom z oken je na stropě vidět zbytek gotické klenby. Na nádvoří je na vyvýšenině zbytek zadního paláce a fragmenty obvodových zdí. Patrné jsou i valy a příkopy.
Vnitřek paláce.
Proradný Vilém ze Šumperka
V období husitských válek se na hradě usadil Wend z Illburku, ten se hádal a soudil snad s každým v okolí. Nejvíce se svým věřitelem Vilémem ze Šumburku. Šlechtické třenice vadily obchodu, kadaňští radní se snažili je usmířit. Vilém ale byl pěkný zmetek, Wenda se mu podařilo vylákat do vsi pod hradem, do Lestkova. V té měl proběhnout obchod s dobytkem.
Když se z hradu spustil do vsi, Šumburský bez boje hrad zabral. Wend se snažil svůj majetek znovu obsadit, ale při útoku se zranil a ukryl se u nějakého sedláka. Ten ho ale udal a Vilém zajatce nechal umučit v hladomorně.
Pohled směrem ke Krušným horám.
To jsou panoramata
Plošina před zříceninou poskytuje nádherný výhled na Krušné hory, na obzoru je patrná kaplička na Měděnci, les větrných elektráren, částečně na Klášterec, ale zámek není vidět, je zakrytý stromy. Další pohled patří straně proti proudu Ohře, na kopci jsou patrné ruiny Šumburku, to si teprve uvědomíte, jak jste vysoko.
Klášterecký thunský zámek.
Klášterec je bohatý na památky
Hlavním lákadlem města je zámek s omítkou barvy bordó s muzeem porcelánu. Objekt stojí nad řekou Ohře v nádherném anglickém parku.
V roce 1794 v Klášterci postavili druhou nejstarší porcelánku v českých zemích. Od roku 1820 ji vlastnili Thunové, tím začala její prosperita. Vyráběla speciální jídelní soupravy, růžový porcelán putoval i na císařský dvůr ve Vídni.
Před zámkem stojí sala terenna, zdobená sochami Jana Brokoffa.
Kudy z městské nudy.
Zdroj: P. David, V. Soukup: Hrady bez ohrady, Čas hradů v Čechách,
