Saský Königstein, největší evropský hrad a pevnost, byl klášterem i vězením

Rozsáhlá barokní pevnost je po celý rok lákavým turistickým cílem. Kolem adventu je tu narváno, ale různé kulturní podniky tu provozují po celý rok. Stolová hora nad městečkem toho zažila na svém vrcholu hodně, od hradu, kláštera, loveckého zámečku, vězení, po nápravně výchovné zařízení pro mládež v poválečné bývalé NDR.

Zdola se moc velká nezdá

Pevnost se tyčí nad stejnojmenným městečkem v údolí, kde je tok Labe docela klidný. Stolová hora, na níž je postavena, je 361 metrů nad mořem. Hradby jsou vysoké až 40 metrů a pohled z nich vyvolává pocity závratě. Zdola si nedokážete představit, jak mohutná stavba je nad vámi. Vidět je jen část hradeb na zalesněném kopci.

Po obvodu měří hradby 2,2 kilometru a výhled z nich na okolní bizarní skalní útvary je uchvacující. Zastavěná ploch má 9,5 hektaru a pod pevností jsou ještě rozsáhlé kasematy. Na prohlídku si rezervujte minimálně dvě hodiny, ale to uvidíte řadu exponátů jen velmi zběžně.

Parkoviště najdete kousek pod hradem. Občerstvení a první suvenýrová lákadla jsou na začátku cesty k pevnosti. Pod hradbami máte volbu. Buď strmější dlážděnou cestou vejdete obrovskou bránou s knížecím znakem dovnitř, nebo použijete výtahu, který vás odtransportuje přímo na hradby, kousek od zbrojnice.

Králův kámen na Labi

Pěšky nám neunikne nic z architektury. Königstein by se dal přirovnat k pevnosti na Vyšehradě. U jejího zrodu je zapsán český král Václav I., v listině z roku 1233 se uvádí purkrabí Gebhard von Stein.

Plný název hradu „auf dem Stein des Königs“ pochází z hornolužické hraniční smlouvy v roce 1241. Český stát ho držel až do roku 1408.

Poté přešel do držení saských knížat Wettinů, podle Chebské úmluvy z roku 1459 se stal navždy součástí Saska.

Pevnost je ukázkou barokní architektury, ale jsou zde zachovány pozdně gotické a renesanční prvky, takže si milovník architektury smlsne.

Spolkne vás Medúza

Do pevnosti se vchází monumentální Medúzinou bránou představující bájnou příšeru z řecké mytologie. Následuje tunelovitý vchod s dosti strmým stoupáním po dřevěné podlaze, na jehož konci je velký vrátek, který pomáhal k vytahování koňským povozům. Kdyby to měla zvířata táhnout do takového krpálu, musela by vstoupit do časově neomezené stávky. Z tohoto průchodu následují asi dvě desítky metrů a jste v samém srdci pevnosti. V centru pevnosti před Posádkovým kostelem stojí bývalý renesanční zámeček Magdalensburg, nyní vypadá jako obyčejný dům, který postavili v letech 1621 až 1622 nad sklepy středověkého pivovaru.

Velesud

Ve sklepení se ukládal proviant pro posádku, čerstvou zeleninu mohli pěstovat vybraní vojáci přímo v pevnosti, v době míru, což bylo téměř stále, mohl velitel povolit hospodářsky využívat předpolí.

Ve sklepení stály tři obří sudy na víno, jeden je zobrazen na stěně objektu, největší měl obsah 238 000 litrů. Nechal ho vyrobit August Silný v roce 1725 z dubového dřeva. Víno se pilo z číší z drahých kovů.

Nejhlubší saská studna

Mimořádně zajímavá je zdejší studna. Malá expozice, jak se dostávala voda z úrovně Labe až na vršek, ohromí jednak náročností, jednak technickou dokonalostí. Prokopat se jen s primitivními nástroji do 152,5metrové hloubky s čadícím hornickým kahanem v drolivém pískovci musel být nadlidský výkon. Je to jedna z nejhlubších studní na území Německa. Stále je funkční, a zatímco ve středověku a v pozdějších dobách byla vytahována voda pomocí rumpálu, kterým otáčeli do vyčerpání koně, v roce 1871 dostala parní čerpadlo a od roku 1912 tahala okov elektrika.

Mniši na skále

Malá odbočka. Kde jsou vojáci, tam jsou i bojovníci Kristovi. Také na Königsteinu byl v roce 1516 založen klášter. Sloužilo zde 12 mnichů a prior kláštera, které sem dosadil kníže Georg z Baertingenu. Právě mniši nechali kopat onu studnu na přímý rozkaz saského kurfiřta Augusta. Studnu hloubili v letech 1563 až 1569.

Se stavbou pevnosti na místě původního královského hradu začal kurfiřt Christian I. Počalo se budovat v roce 1598 a od té doby se téměř stále něco přistavovalo nebo přestavovalo. Z té doby se zachovala stará kasárna, Friedrichsburg (Christiansburg) a Stará zbrojnice. Nemá cenu popisovat všechny objekty, které se v prostorách pevnosti nacházejí, to si prohlédněte sami.

Každého zaujme asi něco jiného. Za zmínku ale rozhodně stojí třeba návštěva Staré zbrojnice. Před jejím vchodem jsou vystaveny dělové hlavě a vevnitř pořádné kusy, které dokázaly nepříteli způsobit asi značné ztráty. Děla jsou na hradbách na několika místech. Ze severních a severovýchodních částí opevnění uvidíte část českého území - od Labských pískovců až po Děčínský Sněžník, jehož rozhledna je nepřehlédnutelná. Na jihu se zvedá další stolová hora Lilienstein, kde stálo také opevnění. A k západu leží město Pirna a v dáli Drážďany.

Kasematy sloužily jako vězení

Půjdeme-li po obvodu hradeb směrem k východu, narazíme například na karanténu, kam se strkali nakažení přenosnými chorobami. Nad městem stojí bývalá bašta, ze které se dalo postřelovat okolí, přebudovaná v roce 1731 na rozkošný barokní pavilon. Samozřejmě nesmí chybět ani hladomorna, je to úzká věžička na severozápadní straně.

Na hradbách nad řekou je také místo, kde v bouřce ve dvacátých letech minulého století udeřil do vysokého stromu blesk a zabil několik lidí, kteří se pod ním ukrývali před řádícím živlem.

Pevnost nesloužila jen jako kasárna a obranné zařízení při ochraně Saska. Nemalou úlohu sehrála také jako vězení. Nejproslulejším vězněm zde byl vynálezce míšeňského porcelánu Johann Friedrich Böttger, který na přelomu let 1706 až 1707 dokázal místo zlata pro svého kurfiřta vyvinout směs, ze které se začalo vyrábět „bílé zlato“. Jména a portréty nejznámějších vězňů v „saské Bastile“ uvidíte na malé výstavě.

V 18. století zde byli vězněni odbojní revolucionáři a během válek prusko-rakouských zase váleční zajatci. Ti měli ubikace v kasematech, které jsou přístupné. Byli zde také vězněni Francouzi za německo-francouzské války, zrovna jako zajatí Francouzi a Rusové v první světové válce.

Ve druhé si Němci zase pevnost vybrali jako vězení, ale v roce 1942 se povedl zajatému francouzskému generálovi Henrimu Giraudovi husarský kousek, když gestapu „frnkl“ po hradbách dolů. Za války tady ukrývali exponáty z drážďanské galerie Zwinger. V roce 1945 chvíli sloužila pevnost jako lazaret Rudé armádě a od roku 1949 do 1955 zde byli umístěni politicky nespolehliví občané bývalé NDR. Byla tu i ubytovna mládeže.

Následně se pozvolna pevnost měnila na muzeum vojenské historie.

Význačné návštěvy

S pevností se samozřejmě Sasíci chlubili po světě. Už v roce 1686 sem zavítal ruský car Petr I., a protože se mu zde líbilo, v roce 1712 si návštěvu zopakoval. Knížat a hrabat zde bylo nepočítaně, ale vizitu si neodpustil ani „císař vojáků“, jak si nechal s oblibou říkat pruský Fridrich Wilhelm I., se synem a budoucím císařem Fridrichem II. - ti přijeli v roce 1756. Napoleon se tu stavil třikrát.

Než půjdete ven

Asi už jste toho viděli dost, ale co rozhodně nesmíte vynechat je Georgsburg. Tady je popsána i česká historie území, a názorně vidět, jak se pevnost rozrůstala. Je tu i komůrka s figurami vězněných z 18. století. V další části budov je zase názorná ukázka, jak to vypadalo ve vojenské důstojnické garnizoně byt velitele pevnosti.

Na závěr vojenské muzeum. Expozice se změnila, představuje převážně kanóny a pár pum.

Pevnost leží na „Malířské stezce“/Malerweg patřící k nejoblíbenějším turistickým stezkám v Německu.

Zdroj – audioprůvodce a www.koenigstein.cz