Článek
Postelová bojiště mocných
„V noci jsou všechny kočky černé,“ řekl Filip, vévoda Orleánský své matce, která mu vytýkala špatný vkus při jeho postelových scénách. Vévoda vládl devět let jako regent za nedospělého Ludvíka XV. Jeho kolbištěm byla postel, poražených na záda byly stovky. Lov na dvounohou vysokou byl nejčastější zábavou u mnoha dvorů.
Hymna královského zadku
Bourbonové byli sexem posedlí, jejich výstřelky jen málo zaostávaly za proslulými orgiemi mocných starověkého Říma.
Sexuálním pometlem, které dokázalo vmést do svého lože erotiku ze všech koutů Francie, byl bezesporu Ludvík XIV., který se nechal oslovovat král Slunce. Nejdéle panující francouzský král, na trůnu byl plných dvaasedmdesát let, byl vzorem všech panovnických nectností. Zatímco ve filmové Angelice byl líčen sice prostopášnicky, přesto ale docela lidsky, byl tento sotva sto šedesát centimetrů vysoký panovník chodícím obšťastňovadlem.
S výškou si dokázal poradit. Nosil až patnácticentimetrové podpatky a vysoké paruky. Občas spočinul i v loži královny Marie Terezy Habsburské (1638-1683). Měl s ní šest dětí, ale jinak kromě čtyř oficiálních metres nadzvedl každou sukni, která byla v jeho dosahu. Jeho neobyčejná plodnost vypadala, jako když své levobočky počíná na chov. Pravdou je, že se je sňatky snažil zabezpečit. To ale spolu s dalšími radovánkami velmi ruinovalo státní kasu. Jen jednou musel ve svých choutkách ustoupit, když se pokoušel svést vlastní švagrovou.
Krom běžných nemocí musel v roce 1686 dvakrát po sobě prodělat bez umrtvení odstranění hemeroidů, což musela být šílená bolest. Na počest jeho statečnosti složily jeptišky z kláštera v Saint-Cyru píseň Dieu Sauvez le Roi (Bůh chraň krále). Údajně posloužila jako podklad pro britskou hymnu God save the King.
Regent Orleánský obcoval se svou dcerou
Filipovi Orleánskému šla stejně dobře politika jako smilstvo. Pařížany jeho orgie sice pobuřovaly, ale to bylo všechno. Ženy konzumoval jako zákusky k nepřeberné míře alkoholu. Každý den vypil, až do konce života, sedm láhví šampaňského. Jeho první „obětí“ byla dcera vrátného v královském paláci. Znásilnil ji, když mu bylo čtrnáct. Nová zkušenost se mu natolik zalíbila, že si před ním žádná žena nebyla jistá. Ze svého zámku v Saint-Cloud, moc nevycházel, pořádal orgie rovnou ve svém sídle.
Měl mnoho mužských milenců. Zašel dokonce tak daleko, že začal spát se svou nejstarší dcerou, tlustou šerednou vévodkyní z Berry. Její alkoholické dýchánky byly také proslulé, většinou ji našli v bezvědomí uprostřed zvratků. Filip ji zval na své pitky a maloval ji nahou. Skončila ve 24 letech, neví se, zda na cirhózu jater, nebo po těžkém porodu. V úmrtním listě ale stálo, že se ujedla k smrti. Od své čtyřicítky vévoda vypadal jako o třicet let starší senilní alkoholik. Smrt si pro něho přišla v devětačtyřiceti. V salonu ve Versailles upadl do bezvědomí, a když mu felčar chtěl pustit žilou, uslyšel: „To nesmíte, to by ho zabilo… Právě se vrátil od děvky!“
Je-li pravdou, že po pitvě, kterou vyžadovala dvorní etiketa, jeho nejoblíbenější pes ukradl z podnosu jeho srdce a sežral ho, nebylo prokázáno.
Nutno dodat, že byl mecenášem umění a zdatným vojákem. Než začal s pitím.
Filip I. Orleánský
„To jste ještě neviděla moje nohy“
Spolu se sexuálními radovánkami se také šířily pohlavní choroby, jako byla kapavka nebo syfilis. Hlavní podíl na šíření měla promiskuita a naprostý nedostatek hygieny. Zatímco kapavku se dařilo tu a tam léčit, se syfilidou to bylo daleko horší. Používala se rtuť, která dokázala napáchat stejnou paseku jako nemoc sama. Šlechta všeobecně soudila, že mytí se není nic zdravého pro tělo. O pruském králi Bedřichu Vilémovi I. (1688 až 1740) kolovaly zvěsti, že je to blázen, který si každý den myje ruce. Že to je zlý psychopat, to nikomu nevadilo. Když za vlády královny Viktorie, (1819 – 1901) která si na čistotu potrpěla, přišla k tabuli jedna z dvorních dam s velmi špinavýma rukama a byla na to upozorněna, odpověděla. „To byste, madame, měla vidět moje nohy.“ V roce 1837 nebyla v Buckinghamském paláci ani jedna koupelna. Viktoriinini předchůdci tvrdili: „Jedině pot udržuje muže v čistotě.“
Ludvík XIV. se koupal třikrát za život.
Zapáchající car
Osvícený Petr I. Veliký (1672 – 1725) při svých zahraničních cestách otravoval svým zápachem okolí. O stolování neměl ponětí, osobní hygiena mu byla neznámou a neuměl ani chodit na nočník. Jeho syn Alexej (1690 -1718), kterého oženili s německou princeznou, se také vyznamenal. Při návštěvě u tchána kálel, kde ho zrovna napadlo, a k utírání milostivého pozadí používal záclony.
Z postele do zpovědnice
Ortodoxní španělští katoličtí králové měli problémy, jak zkoordinovat život pozemský s životem v nebesích. Filip IV. (1605-1665) si věděl rady. Měl neustále potřebu pohlavního styku. Jeho žena s ním musela souložit bez výjimky každý den třikrát. Protože si byl vědom, že tělesná žádost je hřích, hned jak za odešel z ložnice, spěchal za svým zpovědníkem, aby snad náhodou neumřel se smrtelným hříchem na bedrech. Nutno podotknouti, že tento vzorný manžel měl třicet levobočků.
Portugalský panovník João (Jan) V. (1689- 1750) byl tak zbožný, že stavbou církevních svatostánků zruinoval státní pokladnu. A to měl zlaté doly v Brazílii. Krom kostelů měl ještě jednu zálibu – souložení. Aby jeho zájmy nekolidovaly, měl své favoritky v klášteře Odivelas. Jeptišky se mu odvděčily nemanželskými syny.
Hop na druhou
Sexuální radovánky se staly životním posláním polského krále Augusta II. Silného. (1696-1763), Prameny o počtech jím zplozených levobočků se rozcházejí. Většina se přiklání k číslu 365. Na padesát let záskoků docela slušné číslo. K tomu musíme připočíst jednoho legitimního dědice.
August měl opravdovou ženskou stáj. O většině jeho harému se vědělo, něco dokázal utajit.
Jak už to u urozených hlav chodí, do postele dostal i svou dceru, hraběnku Orzelskou. Pikantérií je, že jen jedinou ze svých favoritek nedokázal přivést do jiného stavu – bývalou milenku britského vyslance v Sasku.
Ke svým láskám byl většinou štědrý. Řada z nich se ale různými smlouvami pojistila sama, takže nemálo nemovitostí přecházelo do jejich rukou.
Zálibu v manželově koníčku rozhodně nenašla jeho žena, německá markraběnka Eberhardina. Nikdy za ním do Polska nepřijela.
Mezi Augustovy potomky se řadí i Moric Saský a jeho dcera George Sandová, vlastním jménem Amandine-Lucie-Aurore Dupinová (1804 -1876).
Sexuální pohovory Kateřiny Veliké
O Kateřině (1729 – 1796) se říkalo, že to byla jedna z největších ruských romanovských panovnic. Bylo to s ní jako v Rusku se vším. Narodila se jako Sofie Frederika Augusta ve Štětíně, s Ruskem neměla nic společného. Po smrti Petra III,. jejího manžela, se pustila do sexuálních výbojů, které vystoupily do dějin. Milenců měla nepočítaně, ale všichni procházeli přísným výběrovým řízením, které řídil její lékař doktor Rogerson a dvorní dáma Bruceová. Kateřina se velmi bála syfilidy. Každý z adeptů na souložníka musel projít důkladnou prohlídkou, ve které byl zahrnut i pohlavní styk. Poté byl nešťastník poučen o carevniných choutkách. Běda jak jednou zklamal. Neschopnost a nevěru tvrdě trestala, sexuální hřebce odměňovala. Milenci měli permanentní službu, mohla je kdykoli povolat. Měla ráda urostlé muže, jedním z nich byl i kníže Grigorij A. Potěmkin. (1739-1791). Obklopovala se stále mladšími muži, aby si mohla i ona připadat mladá.
Neustále tloustla, pokrývala se vrstvami líčidla, až skončila jako oteklá bezzubá babizna. Sexuální apetit ji ale nepřecházel. Posledním milencem byl dvaadvacetiletý Platon Zubov, který si po sedm let po jejím boku počínal jako car.
Kateřina zemřela v roce 1796, po těžkém mrtvičním záchvatu. Stalo se to třicet hodin poté, co spadla ze svého nočníku, který měla postavený na trůnu.
korunovace Jiřího IV.
„Staré kočky“ Jiřího IV.
Ani britský panovnický dům nezůstal ušetřen sexuálních skandálů. Staral se o ně i sexuální sběratel skalpů Jiří IV. (1762 -1830).Tento povětšině zpitý zhýralec měl podivnou vášeň. Své milenky si evidoval, každou obral o pramínek vlasů, který hned uložil do obálky. Po jeho smrti se obálek našlo téměř sedm tisíc! První rozkoš mu v šestnácti letech poskytla dvorní dáma jeho matky. Potom už to šlo samospádem. Když mu některá z dam nechtěla být po vůli, choval se jako hysterka. Plakal, válel se po zemi a nesouvisle vykřikoval. Proto Jiřímu začali přezdívat Princátko. Alkohol pil po litrech, kromě tří litrů vína k večeři zejména griotku, až se z něho stal chodící sud. Oblíbil si starší tlusté ženy. Svému otylému harému říkal „kroužek starých koček“. Pokud nebyla po ruce vhodná dáma ze společnosti, navštěvoval se svými kumpány všechny londýnské nevěstince. Oblíbil si zvlášť podnik, kde se provozovaly SM praktiky. Svištící bič prý miloval. Zřejmě ale jen ve své ruce. Isabelu Hertfordovou, jednu z jeho milenek, nazval jeden z poslanců parlamentu „ohavnou ženskou, připomínající odpad z heren a bordelů“. S přibývajícím věkem se „Princátko“ stále více věnoval zakrývání své tělesné zchátralosti. Za parfémy a krémy utratil celé jmění. Zápach z úst zakrýval žvýkáním myrty, ruce si bílil lakem, na tváře si patlal všemožné krémy. Zemřel po strašlivých bolestech způsobených arterosklerózou a cirhózou jater. Ani po smrti neměl pokoj. Balzamování jeho těla bylo odfláknuté. Plyny roztrhly olověnou vnitřní rakev, takže do vnější museli navrtat otvor. Tudy králův zkažený vzduch unikl.
Ženský harém carevny Anny
Anna (1693-1740) dcera Ivana V. (1666 – 1696) byla šílená a podle ruského historika I. Klučevského jedenáctileté období její vlády bylo jedno z nejtemnějších. Carevna Praskovna, její matka, z paláce vytvořila obludárium – vládli tam trpaslíci, mrzáci, zrůdičky, jurodivci.
Annin manžel, Fridrich, vévoda Kuronský zemřel šest let po jejich svatbě na otravu alkoholem. Od té doby střídala milence i milenky. Vydala nařízení, aby jí ke dvoru posílali Peršanky, Gruzínky a Orientálky. Vybudovala si svůj vlastní harém. Dbala ale o to, aby dívky byly čisté a pokud možno s trochou přirozené inteligence. Potrpěla si na čisté spodní prádlo. Muselo být uloženo pod dohledem a přístup k němu měly jen speciálně určené pradleny. Byla ale velmi zlomyslná a krutá, trýznila nejen služebnictvo, ale i své dvořanstvo. Dvě dvorní dámy přinutila se přejíst sladkostmi, takže se málem udávily. Knížata Volkonský a Apraksinov týden seděli v koutě místnosti posypáni peřím a kvokali jako slepice. Když se jí zprotivil kníže Michal Golicyn, protože se bez jejího svolení oženil s italskou katoličkou, zrušila jeho sňatek. Knížete oženila sama, vybrala mu starou ošklivku. Po obřadu šlo ve svatebním průvodů stádo krav, koz, prasat a velbloudů. Novomanžele sama uložila do postele v naprosto studeném paláci a svlékla. Ráno je našli téměř zmrzlé. Umřela svobodná a bezdětná.
Alžběta
Alžbětu musely v posteli lechtat
Alžběta I. Petrovna, nemanželská dcera (1709-1762) Petra Velikého, zdědila otcův sexuální apetit. Za 21leté vlády měla údajně 300 milenců, vdaná byla krátce za Karla Augusta Holštýnsko-Gottorpského. Pila jako její tatík, alkoholové bezvědomí znala dokonale. Byla posedlá sexem. Její dvorní dámy na ní musely stříhat šaty, neměla čas ani chuť se svlékat. Nahou ji odnesly na lůžko, utěšitelé stáli v řadě. Bylo jí jedno, kdo to je. Pokud se nenašel vhodný muž, nechávala si od dam vyprávět humorné příběhy. Přitom ji musely lechtat na chodidlech. Z krasavice, která se bála stáří, se pozvolna stávala opuchlá ohyzdná babice, která trpěla dýchavičností. Často měla delirium tremens.
Její oblíbenou barvou byla růžová. Nikdo jiný ji nesměl nosit.
Pro její zálibu v garderóbách a špercích o ní dvořané mluvili jako o pochodujícím oltáři. V posledních letech života už se nemohla pořádně pohybovat, milenci ji museli nosit v nosítkách. Zemřela totálně zdevastovaná v sedmačtyřiceti letech.
Více - Karl Shaw: Královský babylon, Helga Thoma: Metresy francouzských králů, Gina Kausová: Kateřina Veliká. M. Utniková-Strugalová -Špína. Smradlavá historie hygieny, Přísně tajné: Messalina ze Zimního paláce, 6/2015
