Článek
Vysoká kulatá věž je symbolem středověkého hradu
Obklopena zdánlivě nekonečnou záplavou krušnohorských lesů trčí z moře zeleně vysoká kamenná věž hradu Hasištejna. Takový je pohled ze silnice, která vede kolem mohutné prunéřovské elektrárny na trase Klášterec nad Ohří – Chomutov.
Na plošině před hradem, tam, kde stojí zavřená restaurace, která se bude bourat, se nacházela jiná hospoda, která posloužila režisérovi Sequensovi v seriálu 30 případů majora Zemana jako Čadkova chata v epizodě Hon na lišku. Díl je propagandisticky zkreslené převzetí moci komunisty v únoru 1948. Zemanův nový nadřízený, nadporučík Bláha (Radoslav Brzobohatý), se odkryje jako protisocialistický živel a prchne letadlem na Západ.
Sequens použil Krušné hory v několika dalších epizodách.
Strážní hrad na obchodní stezce
Hrad zřejmě zbudoval Bohuslav Boreš z Oseka/Rýzmburka na počátku 14. století na příkaz Jana Lucemburského k ostraze severozápadní hranice. Hasištejn zbudovali k ochraně obchodní cesty, která vedla ze Saska do nitra Čech, na trase byla města Kadaň, žatec, Louny, Slaný a končila v Praze.
Předsunuté opevnění mělo chránit přístup k hradu
V době stavby, ale i v dalších staletích, byly svahy hor holé, vzniklo tu několik významných strážních hradů – například Kadaň, Krupka, veledůležitý Osek/Riesenburk, rodové sídlo mocných Hrabišiců.
Hasištejn se uvádí v kodexu Karla IV. Majestas Carolina v roce 1348 jako královský, panovník ho nesměl prodat a zástav mohla trvat nejvýše 9 let.
Hrad má přepestrou historii, nejvíce se vryje do paměti, že zde bydlel jeden z nejvzdělanějších středověkých učenců Bohuslav Hasištejnský z Lobkovic. Než se k němu staletími prokoušeme, přečtěme si temnou legendu, jak ke jménu Hasištejn přišel.
Hradní kaple
Další zazděná skoropanna
V době avarských nájezdů odjel hradní pán do války, doma zanechal dceru, jejíž nevinnost měl střežit hradní kaplan. Dcera ale byla značně veselá, a tak se radovala s každým, kdo jí přišel do rány. Když se otec nevracel, myslela, že padl, svolila ke sňatku s jakýmsi dobrodruhem. Samozřejmě se rytíř vrátil, zhrozil se, co mu holka provedla, a nechal ji zazdít. Chudáka kaplana za špatné hlídání panenství probodl mečem. Nakonec vsedl na kůň, jak se v bajkách píše, a skočil ze skály. Předtím rozdal majetek. Hrad byl opuštěn a místu se začalo říkat Hassenstein - Skála nenávisti.
(Hrad vznikl dlouho poté, co Avaři zanikli a asimilovali se ve slovanské civilizaci.)
Velký arkýř nad nynější přístupovou cestou, původní vedla jinudy
Boreš z Rýzmburka se oženil s dcerou Bedřicha I. z nedalekého Šumburka, tím se spojily dva blízké rody, žádná láska v tom nebyla, ale šlo o tradiční zmnožení majetků.
Na Šumburky nakonec Hasištejn přešel. Majitelé se spřáhli s loupeživými rytíři Boreše Rýzmburského a řádili velmi citelně na královském majetku.
Když se Chudý stane boháčem
V roce 1418 došla králi Václavu IV. trpělivost a vyslal proti lapkům vojsko, které vedl jeho oblíbenec Mikuláš Chudý z Újezda, zprvu nemajetný zeman, později královský písař, který se svými schopnostmi dostal až do úzké družiny krále. Hrad s pomocí velkého počtu vojska obléhal tři měsíce, přitom objekt hodně utrpěl. Václav byl rád, že se zbavil nepříjemné situace, za odměnu přenechal Mikuláši Hasištejn. Ten hrad zmodernizoval, postavil další obranné prvky. Byl to člověk prozíravý, ekonomicky myslící, zbohatl a zakoupil Mělnicku ves Lobkovice a začal jméno používat jako predikát. Lobkovicové byli na scéně.
Renesanční Bohuslav
Nejvýznamnější z rodu byl Bohuslav Lobkovický, pán na Hasištejně (asi 1461 - 1510).
Cestoval, do roku 1491 navštívil při cestách téměř celou Evropu, Palestinu a Egypt. Po svém návratu do Čech se dal na církevní dráhu, byl horlivým katolíkem, na portrétu je velmi podobný francouzskému kardinálu Richelieuovi.
Uvnitř hradu
Chtěl se stát biskupem v Olomouci. Ale z toho sešlo, takže se věnoval svému hradu, kam se vrátil roku 1503, který zvelebil a vybudoval i předsunuté opevnění, ruina věže stojí nad parkovištěm. Na Hasištejně se scházeli renesanční učenci, rozsáhlá knihovna čítala přes 800 titulů. To bylo slušné jmění. Po jejím převezení do Chomutova, kdy Hasištejn přestal fungovat jako lobkovické panské sídlo, ji částečně zničil požár. Zbytek převezli na lobkovický zámek v Roudnici.
Nyní je knihovna po restituci majetku opět v rukou roudnické větve Lobkoviců a je přístupná badatelům na zámku v Nelahozevsi.
Po Bohuslavově smrti hrad připadl jeho sourozencům, nakonec, v roce 1606, královské komoře. Patřil Rudolfu II., Štampachům, Martinicům, za nich Hasištejn již chátral. Po třicetileté válce hrad zpustl, nakonec ho začali rozebírat na stavební materiál. Ještě že nerozebrali věž.
Hasištejnské nádvoří s baštou
Bohuslava pochovali v rodinné hrobce kostela svatého Mikuláše v Přísečnici, městečku na hřebeni Krušných hor, dnes je zatopeno vodní nádrží.
Nebýt Karsche…
Ruina, kterou před desítkami let (1891 - 1892) zachránil továrník a mecenáš Emanuel Karsch, patří přilehlé obci Místo. Je třeba podotknout, že se Místní snaží, seč síly a finance stačí, hrad nejen udržet, ale i opravovat.
Goethe a Karsch
Karsch nechal u hradu postavit výletní hostinec, ten v roce 1976 vyhořel, po něm přišel další zdroj pokrmů a pití, jehož obliba spolu s ustupující hygienou klesala. Pak přišla stavba načerno, sice se tu dalo slušně najíst, ale hygienikům se nelíbila nepovolená provozovna, našli i spoustu nedostatků, takže roku 2015 „restauraci“ zavřeli. Žízní neumřete, občerstvit se dá u pokladny.
Spodní část hradu
Vysoká obranná věž slouží jako rozhledna, pod sebou uvidíte části hradních paláců a hradeb, samozřejmě i moderní pevnost v podobě dýmajících komínů a chladírenských věží prunéřovské elektrárny.
Co uvidíte
Věž je vyhlídková, vzhůru k ochozu vedou dřevěné točité schody, výhled je kruhový, z velké části na okolní kopce, údolím ale uvidíte průmyslové vnitrozemí. Na uhelnou pánev a elektrárnu není hezký pohled, ale svítit a topit chceme všichni.
Výhled k horám
Za pozornost stojí i zbytek hradní kaple, betonovými sloupy podepřená velká skalní dutina u vchodu do hradu, tady hrozilo nebezpečí pohybu horniny. Před hradem naproti pokladně je vchod do obřího podzemí, to sloužilo jako hospodářské zázemí.
Podzemí je velmi rozsáhlé
Lobkovické heslo Popel jsem a popel budu nemá se severočeským dolováním nic společného. Získali ho po strýci Janu Popelovi, který hrad spravoval, když byl Bohuslav a jeho bratři malými caparty.
Na zdech hradu jsou dvě desky upomínající na pobyt krále básníků - J. W. Goethe sjezdil celé pohoří.
Uvnitř Hasištejna
Hasištejn je mezi hrady Krušných hor i Podkrušnohoří výjimečný svou zachovalostí.
Stavební vývoj hradu
Zdroje:
wiki/Bohuslav_Hasištejnský_z_Lobkovic
www.hasistejn.cz/historie-hasistejnu
T. Durdík: Encyklopedie českých hradů, Libri, 1999
Soukup, David: Špalíček výletů: Hrady a zámky, 2018
Vlastní z návštěvy
