Článek
Stojím s návštěvníky největší evropské horské pevnosti na kopci Warowna Góra nad polskou obcí Srebrna Góra.
Hygiena nebyla tím, čím by se mohla pruská armáda chlubit. V ní se hledělo hlavně na dril, vše podléhalo drakonickým trestům.
„Traduje se, že když přicházela pruská vojska, tak šel půl dne děsný puch a pak se teprve vynořily armádní jednotky,“ říká průvodkyně v uniformě markytánky.
Průvodci v pevnosti jsou kostýmovaní, narazíte i na markytánku.
Pořád se tu pracuje
Poláci na obnově systému fortů neustále pracují, obrovská rekonstrukce pokračuje, když jsem tu byl asi před deseti lety, vypadala dost zašle. Ne že by se pevnost měla lesknout, ale bývala temná, ponurá, s několika kusy polorezavé bojové techniky, které představovaly vojenské muzeum pod širým nebem. Nyní je vše v hořejší části vypulírované, kasematy opravené, připravena je expozice o historii a využití pevnosti. Z vrcholu donjonu uvidíte, jak se opravují další části pevnosti, které se musí oprostit od náletových dřevin.
Při výkladu průvodce dostanete odpověď na zásadní otázku. Proč na hoře stojí tento obr?
Letecký pohled na tvrz z infopanelu.
Neustálé prusko-rakouské války
Psal se rok 1760, Slezsko bylo územím, kde se odehrával krvavý konflikt třetí slezské nebo také sedmileté války. Válčilo spolu hlavně Rakousko a Prusko se svými spojenci. Prušáci chtěli získat zpět Slezsko a kladské hrabství, o kteréžto území přišli v předchozích válkách (1740 až 1742, 1744 až 1745).
Vstup do donjonu.
Rakousko dobylo roku 1760 důležitou pohraniční pevnost Kladsko, silné rakouské oddíly bránily hraniční průsmyky a Prusům se je nepodařilo vyhnat. Rakušáci tu soustředili v roce 1762 na 45 tisíc vojáků. Což byla slušná síla.
Proto nechal pruský král Bedřich II. vybudovat u Stříbrné hory rozsáhlý pevnostní systém. Bylo to v důsledku úspěšného tažení rakouského generála Laudona, jehož vojska se zastavila až před Vratislaví. Bedřich chtěl dalším vpádům zamezit, a když Svídnici dobyli Rakušáci, už neváhal. Na vrcholu hory se začalo stavět. Král zpočátku uvažoval o výstavbě jen jednoho velkého objektu, ale plán přepracoval pruský vojenský inženýr L.W. Rieger.
Z expozice v donjonu.
Soustava pevností
Jde o několik na sebe vzájemně navazujících a podporujících se tvrzí s ústředním „donjonem“, spojením čtyř půlkruhových věží na pentagonálním půdorysu. Stavělo se v letech 1765 až 1777. Výška stěn je přes 30 metrů, prachárna ukrývala na donjonu 32 tun, celkově bylo v pevnostech 280 tun prachu.
(Historická odbočka – podobné tvrze se stavěly na naší hranici za první republiky. Ústřední objekt, obklopený soustavou dalších bunkrů – např. Dobrošov, Stachelberg. Hanička…)
Pruské uniformy.
Stříbrnohorská pevnost byla stále zdokonalována, podle dobových dokumentů a výkladu „markytánky“, která svou roli dobře prožívala a věnovala se dětem, které se zpočátku viditelně nudily, až je vtáhla do jakési vojenskohistorické hry.
Současný vzhled pevnosti pochází z roku 1760, poté se ještě prohlubovaly příkopy, zdokonalovala se palebná postavení.
Horská pevnost Srebrna Góra, Stříbrná hora
Milióny cihel a tisíce tun kamení
Tyto barokní pevnosti, u nás třeba Olomouc, Josefov, Terezín spolykaly obří množství materiálu. Když se v nich procházíte a uvědomujete si to množství cihel…
Ale i v té době se slušně okrádalo, císař Josef II. při inspekci pevnosti nesoucí jeho jméno, Josefov, konstatoval, že cihly jsou při ceně, která mu byla předložena, ze zlata.
Jak to bylo u Prušáků, to se neví. Každopádně výstavba trvala přes 20 let, poslední objekt – Terasová baterie – vznikl roku 1785. Vše stálo přes 1,5 milionu tolarů a nebylo to nikdy využito.
Moždíř a v pozadí dělo v expozici.
Knoflíky z uniforem se užívaly jako platidla
Při prohlídce uvidíte vojenské ložnice se sraženými kavalci, na kterých se mužstvo střídalo, to musel být velký puch, nemytí špinaví vojáci byli rádi, že se svalili na lůžko.
Dozvíte se tu, že platidlem byly knoflíky z uniforem, těmi se dalo zaplatit v krčmě. Knoflík se utrhl a voják dostal jídlo a pití, v kasárnách měl jen závadnou vodu a chléb. Ale zapínadlo musel okamžitě nějak vykoupit.
Knoflíky se užívaly jako platidlo.
Za prázdné místo po knoflíku následovaly drakonické tresty, kolikrát nebožáka umlátili.
Dřevěný osel a výčet trestů je v podzemí součástí exkurze. Uvidíte také zbrojnici a lazaret, kde se pouze řezalo, na nějaké velké léčení nebyl čas, peníze, ani odborníci. Ti měli za klienty důstojnictvo.
Na stavbu založili společnost
Výstavba tvrzového komplexu byla neobyčejně náročná a nákladná, značnou část zabralo odstřelování skal.
Ubytovna mužstva.
Nově založená hornická společnost zaměstnávala zejména zahraniční horníky – z měst Pfalz, Nassau a Trevír, z Čech přišli zedníci, domácí obyvatelstvo vykonávalo bezplatně pomocné práce. Pomáhat museli také vojáci.
Pevnostní studna.
Pevnost byla téměř století vojskem využívána. Do prusko-rakouského konfliktu nezasáhla, svůj význam ukázala v roce 1807, kdy se Francouzi císaře Napoleona marně pokoušeli pevnost dobýt. Když se jim to nepodařilo, zcela zplundrovali městečko.
Zbytek zkázy dokonali dělostřelci z tvrze, kteří obec rozstříleli téměř do základů. Pro svou nedobytnost byla nazvána pevnost Gibraltarem Slezska.
Bídná hygiena, hrozné podmínky mužstva
V době míru měla posádka 1760, ve válečném stavu 3754 mužů, s možností až 5000 vojáků, k palbě bylo připraveno 220 děl a moždířů. Předpolí chránila na východě pevnost Vysoká skála. Západní stranu zabezpečoval Rohový fort, jižní Ostroh.
Na vrcholu fortu.
Držení takové pevnosti bylo nesmírně nákladné, počet vojáků se neustále snižoval. Bídná hygiena, kdy chyběly latríny, způsobovala různé epidemie, běžný byl tyfus.
Stále pokračují rekonstrukční práce.
Studna, kterou při prohlídce uvidíte, byla nejdůležitějším místem objektu. „Když nemá voják vodu, je za chvíli nepoužitelný, byť by měl jídlo a munici,“ zdůrazňuje průvodkyně. U studny je velké šlapací kolo, v něm chodili vojáci a čerpali vodu.
Donjon slouží jako vyhlídkové místo, uvidíte až na pohraniční hory, za Kladskem se třpytí hladiny Otmuchovských jezer, do vnitrozemí, téměř rovinatého, je v dálce zabodnut kužel hory Sleza, nejvyššího bodu Slezska.
Cihly, miliony cihel.
Po válkách turistická atrakce
Pevnost po zkušenostech z napoleonských válek ztratila význam. Už ji nemodernizovali, válečnictví se ubíralo jiným směrem, od druhé poloviny 19. století se stala turistickou atrakcí, otevřeli tu vyhlášenou restauraci.
Na nádvoří donjonu.
Za 2. války zde bylo vězení pro polské důstojníky, několik jich odtud uteklo. Mezi válkami opět sloužila jako restaurační zařízení.
U parkoviště prodávají vstupenky na další fort, v němž bylo vězení pro zajatce za druhé světové.
Po válce se Poláci báli, aby se Němci nevrátili, a začala devastace objektu. Krátce tu v 60. letech sídlili harceři, mládežnická organizace podobná Junáku, v 80. letech pevnost zavřeli. V posledních letech začala obnova, vybudovala se expozice v kasematech, mělo tu být i kongresové centrum, naštěstí se nerealizoval nápad vybudovat lanovku.
Výstavka zbraní.
V současnosti je vše opravováno, v rekonstrukci se stále pokračuje, je možnost se tu občerstvit a využít hostel.
Pevnost je opravdu monumentální.
Pořádají se tu různé vojensko-historické akce, v roce 2007 tu založili Stříbrnohorskou rekonstrukční skupinu – Infanterie – Regiment von Alvensleben (č. 33) v roce 2007. Svými kostýmy odkazuje na posádku, která byla v pevnosti ubytována během prusko-francouzské války. Turisté navštěvující pevnost jsou provázeni průvodci – vojáky, například markytánkou.
Stav v roce 2010, to tu byla vojenská technika.
vlastní text
