Stál ve Vlastislavi bájný hrad luckého knížete?

S minimálním převýšením

Na návrší nad severočeskou obcí Vlastislav stojí kruhová věž bývalého gotického hradu Skalka. Víc z hradu nezbylo, o jeho zpustošení se postarali v roce 1639 Švédové.

Pod hradem stojí architektonicky ne moc zajímavá budova renesančního zámku.

Skalka patří společně s Oparnem mezi hradní zříceniny v Českém středohoří, kam se nemusíte náročně škrábat do nějakého krpálu, výstup je krátký a pohodlný, Odměnou jsou krásná panoramata na okolní kopce, které jsou často ozdobené ruinami středověkých sídel.

Pověstmi opředená lucká válka

Kronikář Kosmas se ve své kronice, později jeho údaje převzal Dalimil, zmiňuje o lucké válce. Tu s velkým patosem literárně ztvárnil Alois Jirásek, který ji přijal za prokázanou.

V místech, kde se ve Vlastislavi rozkládají zmíněné objekty, měl v časech dávných a ještě dávnějších založit lucký kníže Vlastislav bájný hrad.Odtud vedl výboje do středu země proti nepřátelskému kmeni Čechů, v jejichž čele stál opět vybájený kníže Neklan. Měl to být pořádný zbabělec, do boje místo něho vytáhl v knížecí zbroji jeho příbuzný Čestmír.

U Kosmy se hrdina jmenuje Tyr, Dalimil z něho vytvořil Styra, v jedné z básní Rukopisu královédvorského už vystupuje jako slovansky bojovník Čestmír, čehož se chytil i Jirásek.

Bojoval za Neklana

Jirásek píše: „Byl to junák urostlý, krásného těla, a Neklanovi trpko vytýkal, že nejedná mužsky, že všichni jsou již do vojny uchystáni, že jenom na něj čekají a bez něho že pozbudou mysli.“

Tak si to v Pověstech vyříkávali, nakonec Čestmír slavně nad Vlastislavem zvítězil u vsi Tursko nedaleko Prahy.

Čestmíra to stálo život, vítězové postupovali, to už se Neklan naparoval, jak byl hrdinný a že si to s ostatními Lučany vypořádá.

„Prosili (Lučané) všude o milost, žalostivě prosili a vzdávali se pražskému knížeti. Ten všude bořil hrady, pak jiné i pevné sídlo Vlastislavovo nad Oharkou v Lukách.“

Úplně vycucané z prstu události nejsou, podle archeologických nálezů v okolí Budče nějaká srážka proběhla, ale určitě to nebyly střety velkých vojů, Jirásek vyjmenovává množství rodů, které se do sebe pustily.

Po Lučanech nám tu zbyla obec Vlastislav, když se tu v zemi prohrabávali archeologové, našli nějaké artefakty, ale zda s jednalo o lucké sídlo…?

To nám ale je asi trochu jedno, nějaké nálezy uvidíte v budově zámku, který slouží jako muzeum. Od paty věže stojící na čedičovém suku je nádherný výhled po kopcích Středohoří, ale ještě hezčí se naskýtá od obce Sutom. Ta se rozkládá nad Vlastislaví.

„Mezi nejpůvabnějšími partiemi romantického našeho Středohoří vždy jmenován bývá malebný hrádek Skalka blíž Třebenic,“ psal historik Friedrich Bernau (Přemysl Bačkora, jeho otec se jmenoval Josef Množislav Bačkora). Český spisovatel, (1849 a 1904) psal v češtině i němčině vlastivědné spisy. Jméno si změnil z obavy, aby mu němečtí vydavatelé neodmítli publikovat, v německých spisech nikdy neútočil na Čechy.

Zadlužil hrad, že ho ani čert nechtěl

Hrad Skalka postavili někdy ve 14. století, první zmínka je z roku 1357, majitelem byl Petr ze Skalky, po něm následovali Kaplířové ze Sulevic, ti v okolí zbudovali několik hrádků.

Na hradě se drželi do roku 1578, pevnost tehdy vyženil Adam Hrzán z Harasova, vzal si za manželku Annu Kaplířovou. Jejich syn Zdeslav byl hoden svého jména, „zdeslavil“ a proslavil se zadlužením majetku.

V dobovém dokumentu stojí: „Na Skalku toužil, ale buď Pán Bůh nebo sám čert si ji vzal, ale ani čert ji nechtěl, tak byla zadlužena.“

Po Bílé hoře hrozila Skalce konfiskace, tu se podařilo odvrátit, ale třicetiletá válka vše zvrátila, tehdy ho Švédové zpustošili.

Na výstavbu zámku byl použit materiál z hradu.

Skalka byla šlechtickým hradem begfritového typu, jádro a předhradí chránil příkop, ten museli vylámat v tvrdé hornině. Věž je vysoká 15,5 metrů, zdálky viditelná, postavili ji ze světlé opuky.

Není přístupná, vchod je vysoko nad úrovní vyhlídkové plošiny.

Uvnitř jsou nápisy z let 1605 a 1615, to sloužila jako vězení.

Zámek sloužil pánům z Hatzfeldu, poté ho vlastnili Schonbornové.

Po válce sloužil jako depozitář Státního oblastního archivu v Litoměřicích.

Poklad hlídají pidimuži

Jaký by to byl hrad, kdyby neskrýval poklad. Ten mají hlídat zlomyslní pidivajzlíci. Ti pomohli k bohatství bývalému majiteli hradu, uzavřel s nimi dohodu, že cennosti budou hlídat i po smrti. Co z toho mají, není jasné.

Zámecké muzeum

Ve vedlejším dvoupatrovém zámku, který patří obci, jsou výstavy, stálá je o obci Vlastislav, jsou tu i desítky dětských kočárků, stovky modelů majáků, rozsáhlá sbírka leteckých modelů, parádní fotky ze Středohoří, ty se mi moc líbily, připomínky většinou polozapomenutých řemesel, expozice včelařství.

Můžete si vše prohlédnout sami, nebo s výkladem.

Objednávky pro otevření zámku mimo provozní dobu telefonicky na čísle 606 053 663.

Středohoří a jeho hrady

V blízkém okolí Skalky najdete na kopcích několik hradních ruin.

Nepřehlédnutelnou dominantou kraje je Košťálov. Zakladatel gotického hradu na čedičové skále nad Třebenicemi není znám (Zajícové?), stavba pochází z přelomu 13. a 14. století. Podle legendy tu měl žít zeman Košál, údajně měl za manželku Bělu, neteř kněžny Libuše. Stadice, odkud pocházel bájný kníže Přemysl Oráč, zakladatel přemyslovského rodu, jsou nedaleko. Košál s Bělou založili Bílinu (Běla/Bělina, Bílina).

Košála, zakladatele Košťálova, měl zabít šípem vladyka Kolostoj, který si začal v kraji pod horami dělat, co chtěl. Košál ho jel ztrestat na jeho hrad do Teplic, domů ho přivezli s prostřelenou hlavou. Cesta na ruinu je docela strmá, výhled ale je velkou odměnou.

Dalším hrádkem je Hrádek neboli Oltářík. Nechal ho vystavět na ochranu majetku velmi bohatý husitský hejtman Jakoubek z Vřesové, který tu měl rozsáhlé panství. Hrádek byl obsazován v případě nebezpečí. Cesta z obce Děkovka je dosti strmá, zachovaly se části věžovité obytné stavby a zbytek brány.

V totálních rozvalinách je Blešno, zbytky jsou nepatrné, ale z vrchu nad Kocourovem je, jak jinak, skvělý výhled. (V Kocourově je vyhlášená restaurace).

Posledním blízkým hradem je Ostrý. Taktéž kaplířovský hrad, první zmínka o něm pochází z roku 1433. Václav Kaplíř tu založil rodovou vetřev Osterských ze Sulevic. Jméno má podle ostré homole, na níž stojí. Vlastnilo ho několik majitelů, pustý se uvádí po roce 1540.

Ve Středohoří leží 16 hradů, nejvýraznější jsou Házmburk (ten se ale do klasického Středohoří nemá počítat, ale vizuálně je s ním spojován) a Střekov. Nejromantičtějšími asi Helfenburk u Úštěka a Kostomlaty zvané Sukoslav. Zbývající ruiny jsou menší, patří sem třeba Kamýk, Oparno, Blansko…

V Třebenicích pod Vlastislaví se nachází Muzeum českého granátu.

Hrady bez ohrady, David a Soukup, 2021

Alois Jirásek: Staré pověsti české, Odeon, 1985

cs.wikipedia.org/wiki/Skalka(hrad_a_zámek_ve_Vlastislavi)