Článek
Pirna (česky zastarale Perno) je první velké saské město po přejetí českých hranic. Turisté cestující do Českosaského Švýcarska ho považují za vstupní bránu do oblasti labských pískovců.
Při mé návštěvě je velikonočně vyzdobeno, všude jsou kraslice, květiny, zajíčci ve všech podobách. Centrum je plné historických staveb, vyniká kostel, radnice, Canalettův dům a nad nimi zámek.
Město má bohatou historii, několik staletí patřila českému království. Jméno mu dali Slované, kteří oblast kolonizovali v 6. století.
Reprodukce Canalettova obrazu na nádraží v Pirně
Známé díky Canalettovi (nejen)
Procházím od vlakového nádraží do historického centra města, již na vlakové stanici visí reprodukce obrazů slavného malíře Canaletta, dvorního malíře saského krále Augusta III. který zvěčnil Pirnu na až fotograficky realistických obrazech.
Na několika je namalován hrad, jehož základy byly položeny v 11. století a který později dostal jméno Sonnenstein, Sluneční kámen. V novodobé historii tu jeho obyvatelé mnoho slunce neužili, naopak všude vládl těžký mrak smrti.
Zámek Sonnenstein
Kříže připomínající mrtvé
V historické části města si všímám barevných křížů namalovaných na dlažbě. Jedná se o připomínku 14 751 lidí, které nacisté v rámci programu eutanazie zavraždili a zplynovali v nemocnici nacházející se v zámku Sonnenstein.
Cesta značená kříži
Tato obří křížová cesta vede od Labe až k Památníku obětem organizovaného zabíjení, jehož výsledkem měla být od všeho nežádoucího geneticky očištěná árijská rasa. Stezka je dílem místního umělce Christopha Hampela, realizoval ji s mladými lidmi v roce 2002. Zašlé kříže se pravidelně obnovují.
Zámek stojí nad městem, můžete tam dojet MHD nebo autem, dá se ale také pěšky o schodech z města, ulicí za kostelem Panny Marie.
Na zídce u schodů je malá tabulka, připomínající hrůzy, které se tu děly.
Nemocnice, ve které léčili smrtí
V rozsáhlém zámku, kde byla již roku 1811 zřízena nemocnice pro duševně choré, ale vyléčitelné, vybudovali nacisté Kliniku pro eutanazii v Sonnensteinu ( NS-Tötungsanstalt Sonnenstein; v překladu "Národně socialistické vyhlazovací centrum Sonnenstein). Nacističtí „vědci“ tu v letech 1940 až 1941 zavraždili asi 15 tisíc lidí, vše se skrývalo pod pojmem eutanazie. Podle wikipedie se jedná o: Euthanasie (z řec. ευ – eu, dobrá, θάνατος – thanatos, smrt; doslova „dobrá smrt“) je obvykle definována jako usmrcení na žádost. Usmrcení na žádost, tedy se svolením poškozeného, je z hlediska českého trestního práva protiprávní a je posuzováno jako vražda, stejně jako v drtivé většině ostatních států.
Nacisté oběti vybírali ze zdravotnických zařízení, z domácí péče, kdy lidé trpěli psychickými poruchami nebo byli mentálně postiženi. V Německu bylo šest takových zařízení včetně Sonnensteinu. Přísně tajná operace byla označena jako T4 (Vernichtung lebensunwerten Lebens), T4 je zkratka adresy, na níž sídlilo v Berlíně vedení programu – Tiergartenstraße 4.
Plakát ke sterilizaci nežádoucích, Archiv města Prahy
Své oběti nacisté nazývali „existence mrtvé váhy“ (Ballastexistenzen).
Další střediska eutanazie
Středisko eutanazie
Obec
Spolková země
Období činnosti
Grafeneck
20. ledna 1940 – prosinec 1940
Brandenburg
8. únor 1940 – říjen 1940
Hartheim
6. května 1940 – prosinec 1944
Sonnenstein
červen 1940 – září 1942
Bernburg
21. listopadu 1940 – 30. července 1943
Hadamar
leden 1941 – 31. července 1942
Ideál nordické rasy
Nacisté chtěli vytvořit ideálního zdravého člověka, árijce, nordickou rasu, který by byl vzorem pro ostatní rasy, jež spolu se Slovany považovali za méněcenné.
Kalendář Nová rodina
Nacističtí antropologové a ideologové řadili mezi nordický typ obyvatele severní a střední Evropy, modrooké, urostlé a plavovlasé.
Přitom ani jeden z nacistických pohlavárů, snad s výjimkou Heydricha, nesplňoval vzhledem této vzor.
Na Sonnensteinu
Vytvoření takového ideálního člověka by znamenalo tělesnou a duševní odolnost, komunitu lidí, ve které by nebyly žádné dědičné choroby, čímž by se snížily i náklady na péči. Zároveň by vše bylo řízeno podle řádů, které strana vytvořila. Jeden národ, jedna říše, jeden Vůdce! To znělo po anšlusu Rakouska celým Německem.
Sonnenstein
Rasově čisté Německo
Německo bylo vrženo po obrovské celonárodní kampani za čistotu do programu zachování a obnovy rasové čistoty. Začaly hony na Židy, tělesně a duševně nemocné, program jejich zabíjení byl v obřím měřítku realizován v koncentračních táborech, kdy umíraly statisíce lidí.
Eutanazie byla prováděna tajně, pozůstalým úřadovny zasílaly úmrtní listy s falešnou diagnózou. K tomu byl přiložen standardizovaný kondolenční dopis.
Během dvou let 1940 až 1941 bylo usmrceno a zplynováno ve střediscích, jakým byl Sonnenstein, více než 70 tisíc pacientů.
Nemocné zabíjeli a spalovali na Sonnensteinu
Pohled na město
Vše na Sonnensteinu začalo v roce 1928, kdy se stal ředitelem zařízení, které doposud léčilo a izolovalo duševně nemocné, Hermann Paul Nitsche. Byl zastáncem rasové čistoty, kterou poté převzaly špičky národních socialistů a jejich „vědci“. Začal s povinnou sterilizací, o jedenáct let později se z ústavu stala vojenská nemocnice a přesídlovací tábor uzavřený pro veřejnost. Ve sklepě jedné budovy postavili plynovou komoru a krematorium. Ústav měl asi stovku zaměstnanců - lékaře, zdravotní sestry, sanitáře, řidiče a ostrahu.
Akce T4, svážení pacientů, byli tu i z jihočeských Dobřan
Do objektu svážely pacienty autobusy z psychiatrických a pečovatelských domů. Přijímací místnosti byly zvlášť pro muže, druhé pro ženy. Další místnost sloužila lékařům pro vymýšlení příčiny smrti a vystavení úmrtního listu. Plynovalo se oxidem uhličitým ve skupinách asi 20 až 30 lidí, záminkou byla návštěva sprch. Popel se sypal přes zdi do svahu kopce.
Zabíjení se nedalo utajit, pozůstalí se obraceli na úřady s žádostmi o vydání těl.
Nedalo se to utajit
Když katolický biskup Clemens August Graf von Galen v kázání veřejně obvinil nacisty ze zabíjení, což vedlo k nepokojům, byla akce T4 na rozkaz Adolfa Hitlera pro dospělé zastavena, zabíjení postižených dětí ale pokračovalo.
Celkový počet zavražděných přesáhl 200 tisíc, používal se plyn, takže v koncentračních táborech se tento způsob vraždění stal masovou záležitostí.
Lékaři a personál sanatorií byli převeleni do vyhlazovacích táborů.
Když vyhlazovací středisko zavřeli, zřídili tu školu Adolfa Hitlera a vojenskou nemocnici, která fungovala do konce války.
Sonnenstein
Poté tu byl tábor pro uprchlíky, propuštěné vojáky a policejní škola.
V NDR tabu
Objekt využívala řada podniků a institucí. O minulosti se moc nevědělo a kdo věděl, mluvit nechtěl. Orgány NDR se snažily vše ututlat, i fabrika, která tu byla umístěna, pracovala v režimu utajení. Vše se změnilo po sjednocení Německa v roce 1989.
Historická část města s radnicí
V 90. letech byly zrekonstruovány sklepní prostory používané k vyhlazování v domě C 16 a upraveny jako pamětní centrum (nachází se objektu Zámecký park 11). Tam jsem nešel, stačilo se podívat na pár záběrů na plakátech, byl to děs, v podkroví budovy je výstava k událostem na Sonnesteinu.
Poválečné vypořádání s viníky
V roce 1947 se v Drážďanech uskutečnil proces se sonnesteinskými lékaři. Ne všechny se podařilo dostat k soudu. Byly vyneseny 4 rozsudky smrti – včetně H. P. Nietscheho. Sonnenstein nyní využívají různé instituce.
Krátká procházka Pirnou
V Canalettově domě se nachází infocentum
Z terasy zámku je krásný pohled na město. Historické centrum není nikterak rozsáhlé, většinou uvidíte moderní výstavbu, stavělo se hodně, v blízkosti města bývaly uranové doly. Ale když to vezmeme od civilizovaného počátku, tak území dlouho patřilo českému království.
Vzpomínka na Canaletta v infocentru
Začalo to roku 1293 Václavem II., součástí Koruny byla Pirna a okolí do roku 1405. Třebaže v polovině 15. století obdržel město saský kurfirst Friedrich II., byla Pirna stále českým lénem.
Skulptura Právo skladu
Asi deset minut od hlavního náměstí stojí vedle křižovatky socha koně a za ním vypřažený povoz. Až po přečtený textu na cedulce u sousousoší, jsou nejen v němčině a angličtině, ale i česky, jsem se dozvěděl, že se jedná o místo, kde stávala Donínská brána, tady hlídka ve středověku kontrolovala vstup do města. Každý kupec, který se zbožím projížděl, se musel podle vrchnostenského nařízení ve městě zastavit a tři dny nabízet zboží. Nařízení se jmenovalo právo skladu. Město na něm hodně vydělávalo, z kupujících se stávali překupníci, ke kterým se sjížděli lidé z okolí.
Velikonočně ozdobená kašna
Pirna se stala velmi bohatým městem, čehož důkazem jsou barokní měšťanské domy stojící hlavně na náměstí se zachovanými krásnými gotickými a renesančními portály. Jsou shodné s malbami italského malíře Bellota zvaného Canaletto z let 1754 až 1755, v jehož domě sídlí infocentrum.
Na náměstí jsou i veřejné kašny vytesané z jednoho kusu pískovce, nyní velikonočně ozdobené.
Česká restaurace Babička
Radnici postavili v renesančním slohu, později byla zbarokizována, věž s hodinami je z roku 1718. V levém horním rohu náměstí najdete „echt“ českou restauraci Babička. Venku na zdi je vyvěšen jídelníček v češtině s cenami odpovídajícími německým platům.
U Labe
Na druhém konci náměstí vedle různých brat a curry wurstů, sýrů a dalších dobrot stojí stánek s českými sušenkami, oplatkami, ale i rohlíky a chlebem. Vzhledem k tomu, že zde žijí i Češi, asi prodejci vědí své…
Dominatou města je kostel St. Mariakirche/Panny Marie postavený v letech 1502 až 1546. Má bohatý interiér, na vnějších zdech je několik převážně barokních epitafů.
Náhrobníky na zdi kostela Panny Marie
Na kostel svatého Jindřicha mi už nezbyl čas, zrovna jako na muzeum NDR, kam se ještě hodlám vypravit. Některé z domů mají nádherně zdobené arkýře, v uličkách najdete řadu přívětivých restaurací, kaváren, cukráren, butiků. Vyhledávaná je Labská promenáda s přístavištěm parníků, opravdu mají kolesa. A s cyklostezkou.
Na pěší zóně
Město často postihly povodně, jedna z velkých přišla v roce 1501, další 1510 a pak další a další…
Katolíkům vstup zakázán
Pirnu jako všechna saská města ovládla reformace. Luteránský farář sem nastoupil v roce 1539, okamžitě přišel zákaz katolických mší. Bůh vystřídal Boha.
Za 30leté války tu zle, jako všude, kam vpadli, řádili Švédové.
Za sedmileté války zase Prušáci, v roce 1813 se zde zjevil Napoleon.
Ve válce 1866 se přidalo Sasko k Rakušákům, zase přišli Prušáci.
Gotika přechází do renesance
Centrum bylo zdevastováno
Rohový arkýř
Po válce se stala Pirna průmyslovým městem. V minulém století po vzniku NDR ve městě vznikla řada průmyslových podniků, ty znečistily Labe natolik, že přišel zákaz koupat se v řece. Fabriky, jako většina v bývalé NDR, nepřežily rok 1990. Vzduch tu byl nedýchatelný jako u nás v Podkrušnohoří. Zatímco se stavěla sídliště, z centra se vytratil život, většina historických budov byla zrekonstruována po roce 1990, takže se díváme převážně na
Radnice
repliky.
V Pirně založili v roce 1998 česko-německé gymnázium Friedricha Schillera.
Na Pirnu jsem měl něco přes tři hodiny, takže opravdu letem světem, protože jsem pospíchal do pískovců na Bastei.
Velikonočně laděná Pirna
Ale určitě doporučuji k návštěvě.
cs.wikipedia.org/wiki/Pirna
Canalettoweg.TouristService. Pirna
weiterdenken.de/de/2021/10/22/14751-bunte-kreuze-erinnerung-die-euthanasieopfer-pirna
cs.wikipedia.org/wiki/Akce_T4
Vlastní
