Článek
Malé město Smečno na Kladensku, připomínané kolem roku 1250, je plné zajímavostí. Na žádost jeho majitele Bořity z Martinic král Vladislav Jagellonský v roce 1510 nechal přejmenovat Smečno na Muncifaj (Bukovou horu) z latinského Mons fagi. Název, který zní jako zaklínadlo, se užíval až do roku 1882. Původně se místo jmenovalo Smečen, zřejmě název pro vykácené, „vysmýkané“ území. Jagellonec povolil povýšení osady na poddanské městečko, mohlo tedy zbudovat hradby, obyvatelé měli možnost svobodně podnikat, získalo i právo hrdelní, ale kata si museli půjčovat ze Slaného nebo z Prahy.
Rovněž byly povoleny trhy, město se muselo řídit podle práva královského města Slaný. Protože byli poddanými, museli veškeré záležitosti směrem ke královské koruně řešit prostřednictvím svého vlastníka, hraběte.
Sousoší Nejsvětější Trojice před zámkem.
Oblast ale byla osídlena daleko dříve, Kosmas se zmiňuje, že nedaleko Libušína, kde si vybájil sídlo kněžny Libuše, stojí obec Ztibeczno.
Martinický majetek
Písemný doklad je až z roku 1252, to se jako majitel zdejší tvrze píše zeman Boleslav ze Smečna. Pozdější dlouholetí majitelé Martinicové se objevují až 1416, to zakoupil Dolní Smečno Markvart z Martinic, o dva roky později přikoupil i Horní Smečno. Když měli ve vlastnictví 17 vsí, zařadili se mezi panské rody.
Památku zbudovali Martinicové
Nic ale není jednoduché – místo neslo dva názvy - Horní Smečno tvořila tvrz a její zázemí, s přilehlým kostelem a farou. Dolní Smečno, tedy ves a později město neslo název Muncifaj. Dohromady se jmenovaly latinským slovním spojením Arx Smeczna cum oppido Muncifagiensis (Hrad Smečno s městem Muncifaj). Dobrá to taškařice.
Z hradu renesanční sídlo
Před rokem 1460 tu na místě staré tvrze založil Bořita z Martinic gotický hrad, z něhož se zachovala jen kaple. To už se rod zařadil majetkem mezi panské. Na zdech zámku zvenku spatříte znak Martinice, a také znak jeho manželky Anny Dražické z Kunvaldu.
Martinicové shromažďovali úspěšně majetek, Jiří Bořita nechal přestavět sídlo do současné podoby v roce 1586.
Věž bývá občas přístupná.
Nejvíce se do dějin zapsal synovec Jiřího Jaroslav, svržený spolu se Slavatou a písařem Fabriciem českými protestanty 23. května 1618 z okna Pražského hradu. Protože dopadli zřejmě na hnůj a nic se jim nestalo, byla jejich pomsta kromobyčej sladká. Za věrnost Habsburkům byl Martinic povýšen do hraběcího stavu, z konfiskací si nahrabal obrovský majetek, a tak zajistil i potomstvo. Absolutně ho nenáviděl jezuita a vlastenec Bohuslav Balbín, ten Smečno ani nezmínil ve svém stěžejním místopisném díle Rozmanitosti království českého.
Nádherně opravený renesanční zámek s přilehlým parkem nese erb Martiniců s lekníny, jehož čelný představitel Jaroslav Bořita z Martinic byl nenáviděným rekatolizátorem pobělohorských Čech.
Na nádvoří jsou vymalovány erby spřízněných rodů s Martinici.
Městské pozoruhodnosti
Město má několik zajímavých památek, v kostele Nejsvětější Trojice jsou nejstarší varhany ve střední Evropě z roku 1587, pod podlahou kostela se rozkládá velká neuspořádaná kostnice. Ta je nepřístupná, svatostánek je otevřen při Noci kostelů, nebo svatoanenském svátku. Jsou tu také nádherně zdobené oratoře pro šlechtu a bohaté měšťanstvo. Martinické panství bylo jedno z nejvíce prosperujících majetků v království. Dlouhé náměstí lemuje řada domů převážně z minulého století. Já mám oblíbený jeden, řeznictví U Hejných, kde nabízejí 125 druhů sekané, samozřejmě ne najednou, ale těch příchutí, jaké dělají, to je mletého ráj. I s dalšími výrobky.
Socha Herkula.
Monumentem tyčícím se u kostela, nyní trochu zarostlá větvemi lípy, je socha Nejsvětější Trojice od Ignáce Platzera, vjezd do zámku střeží dva vysoké pylony.
Zámek se využívá jako domov pro ženy se zdravotním postižením. Průchodem se dostanete na rozsáhlé obdélníkové nádvoří, průčelí tu zdobí znaky rodů, které měly co do činění s Martinici. Věž bývá mimořádně zpřístupněna, zrovna jako kaple svaté Anny. Parkem se dá projít k vojenskému „skanzenu“, tady najdete různá vyřazená armádní vozidla, ocelové kryty, strážní věž a další exponáty.
Kostel Nejsvětější Trojice
Bunkr u zdi
U zadní zdi zámku stojí řopík, dlouho byl zavřený, nyní spadá pod skanzen vojenské techniky, který se rozkládá na protějším pozemku. Bunkr po obsazení republiky chtěli Němci vyhodit do povětří, ale panovala obava, že by exploze mohla poškodit zámek, tak ho nechali stát.
Řopík u zadní zámecké zdi
Přišli Clamové
Martinicové vymřeli roku 1789 po meči, Marie Anna se o dva roky později provdala za hraběte Clama. Zajímavé je, že Karel Nepomuk Clam-Martinic, důstojník a vysoký politik, byl údajně otcem Boženy Němcové. Měl ji mít s nejmladší sestrou kněžny Zaháňské Dorotheou, ta ale byla vdaná.
Pylony u vjezdu do zámku.
Na nádvoří zámku uvidíte řadu erbů, v parku stojí salla terena postavená K. I. Dientzenhoferem a dvě sochy siláků Samsona a Herkula, u zadní brány Flory a Pomony. Ve vjezdu najdete desku věnovanou pétépákům, kteří sloužili v kladenských dolech.
Hold hornickým učňům v průjezdu.
Martinice v Čechách kvůli rekatolizaci v lásce neměli, po vzniku republiky museli z rodového sídla odejít. Cestou do rakouského Clamu jim ukradli téměř celý přepravovaný majetek.
Znaky na průčelí stěně kaple.
Ve Smečně poprvé zkoušel svůj parostroj Josef Božek, vznikla tu první česká spořitelna a první mateřská škola.
Nedávná historie
V novodobé historii měl velký význam nález uhlí na Kladensku, z původně zemědělského kraje se stal průmyslový, s rozvojem Kladna význam Smečna upadal.
Smečenská radnice.
Clam-Gallasové tu sídlili do roku 1922. Po válce byli na zámku ubytováni horničtí učni, (1950-1952), poté pétépáci, nakonec se sem vrátila i Charita se sestrami boromejkami.
Čas hradů v Čechách, 1. díl
cs.wikipedia.org/wiki/Smečno
cs.wikipedia.org/wiki/Martinicové_a_Clam-Martinicové
vlastní text
