Článek

Luděk Marold
Po třídenním nekonečném jednání u středočeské vísky Lipany padla krátce po poledni 30. května 1434 od některého z radikálních kališníků věta: Tak to tedy rozhodneme pěstmi!

Na schodišti pavilonu
Husité proti husitům
Na svahu Lipské hory proti sobě stála dvě kališnická vojska. Výše v kopci skryti za vozovou byli k boji připraveni příslušníci nižší šlechty se svazy táboritů a východočeských sirotků vedeni knězem Prokopem Holým, pod nimi na pláni u vsi Lipany se shromáždila takzvaná jednota panská, spojená kališnická a katolická vojska a pražané s příslušníky vyšší šlechty. Jejich velitelem byl zvolen zkušený válečník Diviš Bořek z Miletínka. Zprvu husitský radikál a přítel Jana Žižky, přešel na umírněnou stranu a stal se hejtmanovým velkým oponentem.

Z dioramatu
Bořkovým cílem bylo porazit radikální husity, s nimiž se nepodařilo najít společnou řeč, ukončit 15 let trvající válku a zajistit v zemi mír. Bořek měl v táboře protivníka řadu přátel, leč po vyčerpání všech argumentů už nebylo kam ustoupit.
Panoramatické zobrazení tolik diskutované bitvy
Po rekonstrukci se znovu otevřelo Maroldovo panoráma bitvy u Lipan v Praze. V kruhové stavbě můžeme sledovat průběh krvavé řeže z roku 1434 na trojrozměrném panorámatu zhotoveném v roce 1898 pro Výstavu architektury a inženýrství. Podmalované reprodukovaným chorálem Ktož sú Boží bojovnicí se spouští několikaminutové vyprávění o průběhu rozhodujícího střetu, který vstoupil do dějin jako husitská porážka.
Děj začíná, když vystoupíte po schodišti a před vámi se otevře pohled na bitevní vřavu. Vozová hradba je proražena lehkou jízdou, kterou do akce vyslal Bořek a již vedl zvíkovský purkrabí Mikuláš Krchlebec. Jeho sbor nejprve předstíral ústup, jezdci sesedli s koní, načež se vozy rozestoupily a ven se vyřítili rozvášnění radikálové. V ten okamžik Krchlebec zaútočil, podařilo se mu rozpojit další vozy. Na velitelském voze sleduje nečekaný vývoj Prokop Holý, vlevo za trubačem sedí na koni Žižkův přítel Jan Roháč z Dubé.

Pod borovicí v pozadí měl být pochován Prokop Holý
Do pole vylákaní bojovníci neměli žádnou šanci, před sebou viděli šiky zdánlivě ustupujících vojsk, zezadu útočila jízda, ta radikály hnala před sebou.
Husitská taktika byla stále stejná, přesto se dali dobře postavení radikálové do pohybu, místo aby bránili pozice.
Ve vozové hradbě nastal hon na přeživší, nikdo neměl být ušetřen, porážka měla být totální. Kde skončil Prokop Holý se neví, dlouho se spekulovalo, že byl pochován pod vysokou borovicí na kraji bojiště. Že by unikl, je nepravděpodobné. Vítězové se se zajatci nikterak nepárali, stovky jich upálili v okolních stodolách.
Z bojiště prchal Čapek ze Sán a další jízdní. Viděli, že nemá cenu pokračovat ve ztraceném boji. Jejich útěk je také zachycen na Maroldově obřím plátně.

Útěk Čapka ze Sán z bojiště
Zikmundova velká radost
K nedávno korunovanému římskému císaři Zikmundovi Lucemburskému se zpráva o porážce radikálů dostala 4. června. „Velikým milosrdenstvím Boha, jenž vše řídí a bez jehož vůle a moci se nic nemůže dít, se stalo, že Vaši věrní páni, rytíři a věrná města šťastně porazili a potřeli mezi klášterem Skalicí a městem Kouřimí o hodině nešporní nepřátele, takže z Vašich věrných zahynuli jen málokteří…“ čte text císař.
(Klášterem Skalicí se míní nedostavěný cisterciácký klášter ve dnešní Klášterní Skalici.)
Zpráva byla Zikmundovi balzámem, přiblížil se tím vytoužené české koruně.
Kdo vyhrál?
Kdo byl v lipanské bitvě poraženým a kdo vítězem? Bojovníci obou stran byli husité, patřili ale do dvou táborů. Stále přetrvává pocit tragické porážky husitů, jak to hlásá nápis na mohyle zbudované v roce 1881 na Lipské hoře – Ó místo bezmocného zármutku. Přehořké slzy v proudech po věky budou tě omývat!
Na lipanském bojišti proti sobě stáli muži, kteří v mnoha domácích i zahraničních střetech bojovali bok po boku, dobře se znali, rvali se pod společným znamením kalicha. Jenže jedni chtěli bojovat až do konečného vítězství, nevěděli jakého, ale po letech ve zbrani už nic jiného neuměli, šlo o přežití a vidinu kořisti, na druhé straně muži, kteří už měli boje plné zuby. A také o zbohatlé hejtmany, na nynější poměry milionáře, kteří chtěli žít pohodlný život, a ne se věčně trmácet na koni někde v poli.

Zajatci doufali v milost
Zbohatlí hejtmani
Jedním z největších boháčů byl paradoxně sám Prokop Holý, který si potrpěl na přepych. Tito magnáti si vybrali za své bezpečné útočiště Kutnou Horu, kde okázale dávali na odiv své majetky. O to se také ve větrné a deštivé neděli jednalo. Bořek z Miletínka, sezením na Kunětické hoře, byl největší magnát východních Čech. Rozhodně ne žádný beránek, plenil, loupil, za jeho příklon k „těm hodnějším“ ho vyznamenal císař Zikmund. Bořek nebyl umírněný z podstaty, ale nechtěl, aby mu radikálové decimovali majetky a že jich měl mnoho.
Polní vojska radikálů byla početně slabší, jenže měla k dispozici vozovou hradbu a lepší strategickou pozici.
K panské koalici přispěchal 28. května od Českého Brodu Diviš Bořek a rozložil ležení asi kilometr od radikálů. Usoudil, že protivník je ve strategické výhodě, proto nabídl jednání. Radikálové nemínili ustoupit, domácí i zahraniční válčení byly slušnými zdroji obživy, spanilé jízdy byly obávané drancovací výpravy, většinou se poddávala i města, před kterými se husité objevili, a vyplatila se tučným výpalným.
Taborité i sirotci dostali ale výprask v roce 1433 u katolické Plzně, kde přišli i o svého velbloudího maskota. V květnu 1434 začali kontrolovat umírnění husité Prahu, vše směřoval k rozhodujícímu střetu.
Boj byl nevyhnutelný
Když padla slova o tom, že rozhodnou pěsti, začala od radikálů palba z polních děl, ale bez většího účinku. Protivník ale zvolil taktiku předstíraného útoku a potom náhlého ústupu. Vše podle plánu, že to vyláká radikály z vozové hradby a dá šanci panské jízdě. Pan Bořek byl vynikající stratég. Tento moment ztvárnil Luděk Marold.

Vylákáni z vozové hradby
Ve Starých letopisech českých se mimo jiné píše…Byli tu pobiti silní a velmi stateční bojovníci, mnozí kněží táborští, kněz Prokop Holý, vojevůdce táborský a jejich hejtman, kněz Prokůpek Malý, hejtman sirotků, a mnoho dalších kněží a škůdců země, tady bylo pobito nebo upáleno ve stodolách, přes dva tisíce. V té bitvě byly také rozbity a rozšlapány tři archy (oltáře) se svátostí těla Páně. Mnozí jiní utekli s Čapkem ke Kolínu a druzí bůhví kam.
(Zpráva o Čapkově zradě se poprvé objevila až o roce 1470.)
Hlavně pobíjeli radikální kazatele
Katoličtí pánové si vyřizovali s radikály velmi brutálně účty, zabíjeli hlavně táboritské kněze.
Ti byli naprosto neústupní, podněcovali k šíření jediné spasitelné víry.

Socha Prokopa holého v Českém Brodě
Na straně vítězů bylo asi 200 mrtvých, radikálů přes 1300. Na popud Jana Švihovského bylo do stodol pod záminkou dojednání nových žoldnéřských smluv nalákáno a upáleno asi 700 zajatců.
Nad Čechy tedy nezvítězili němečtí křižáci v několika velkých výpravách, ale také Češi.
Zikmund na korunovaci čekal ještě dva roky, zemi opanovali zástupci umírněného husitského středu a vyšší šlechta.

Pavilon na Výstavišti

Mohyla na Lipské hoře
Nejen Marold, ale i další umělci
Maroldovo panoráma je diorámatem, kdy makety zbraní a vozů přecházejí v malbu. S Maroldem se na výjevu podíleli krajinář Václav Jansa, známé jsou jeho obrazy Prahy, scénický výtvarník Karel Štapfer, koně maloval Ludvík Vacátko, podíleli se i kolorista Theodor Hilšer a malíř Karel Rašek.
Dílo, které je dlouhé 95 metrů a na výšku měří 11 metrů, vytvořili za 127 dní, plocha je velká 1045 metrů čtverečních.

Nápis na mohyle
Původní kruhový objekt z roku 1898 byl o deset let později nahrazen novou budovou, tu postavili při příležitosti Výstavy obchodní a živnostenské komory. V zimě roku 1929 napadlo velké množství sněhu, což vedlo ke zřícení dřevěného pavilonu.
Nynější budovu postavili k pětistému výročí lipanské bitvy v roce 1934.
Panoramatický obraz museli ještě několikrát restaurovat.
Od roku 1991 je Maroldovo panoráma národní kulturní památkou.
Luděk Marold (7. 8.1865 až 1. 2.1898) byl český malíř, karikaturista a kreslíř, člen mnoha uměleckých spolků. Zemřel ve na tyfus33 letech, ve stejném roce, kdy bylo jeho dílo představeno veřejnosti. Samostatné výstavy se nedožil.
cs.wikipedia.org/wiki/Prokop_Holý
cs.wikipedia.org/wiki/Bitva_u_Lipan
vlastní dle výkladu