Téměř neznámé Zbirohy v Českém ráji byly útočištěm loupeživých rytířů

Na Zbirohy (někdy i Zbiroh) jsem se dostal při putování z hradu Frýdštejna, kde se natáčela část kultovní pohádky O princezně Jasněnce a létajícím ševci. Poté následovalo po červené trase Zlaté stezky Českého ráje zastavení na Vranově. Času bylo dost, přešel jsem po mostě Jizeru a vydal se do protilehlého kopce. Trochu táhlá cesta, ale opět zafungoval stop a za pár minut mě ochotná paní vysadila v obci Zbirohy. Název jasně určil, jakže se bude ruina místního hradu jmenovat.

Šel jsem několik desítek metrů po silnici, pak vlevo stezkou mezi domky do lesa, a narazil v předhradí na mohutnou skálu vypadající jako lidská hlava.

Bylo by to pochopitelné, protože podle pověsti tu řádil se svou tlupou Černý rytíř, kterého nakonec i s jeho bandou pochytali a rytíři usekli hlavu. Prý ale ani po smrti nedá pokoj a občas se tu zjevuje. Možná jsem ho, zakletého v kámen, zahlédl.

Hrad není nijak rozlehlý, zachovaly se části obytných místností ve vnitřním hradu, zbytky obranné věže Kazatelna, je tu i cisterna a sklepení.

Do zříceniny vystoupáte po schodech vytesaných v pískovci. Jsou pokryty vrstvou bukového a habrového listí, je potřeba dávat pozor na každý krok, docela to klouže.

Nahoře nečekejte žádnou mimořádnou podívanou, ruiny jsou celkem skromné, ale pro romantiky mají své kouzlo. Mělo se jednat o celkem pohodlné sídlo, ale doba trvání byla natolik krátká, že nedošlo k žádnému rozvoji.

Stavebník Zbirohů není znám. Hrad vyrostl na vrcholu pískovcových bloků před rokem 1390, zřejmě se jednalo o některého z Markvarticů, nejspíše některý z pánů z Lemberka.

Hned zpočátku byly s vlastníkem problémy, Markvart ze Stráže loupežil v Lužici, to ještě panovník Václav IV. skousl, ale když se Markvart postavil přímo proti němu, vytáhlo zasáhnout královské vojsko. Po dobytí hradu se vojsko obrátilo k likvidaci dalšího záškodníka na větším a mohutnějším Hrubém Rohozci a oba statky připadly královské koruně. Václav prodal Zbirohy Otovi z Bergova na Troskách. Ten byl za husitských válek přívržencem kalicha, kališníkem byl i jeho syn Jan, jenž bojoval v roce 1434 u Lipan, kde ho zajali. Zřejmě byl jedním z mála, kdo měl štěstí, že nepřišel o život.

Chvíli byl zbirožský hrad oporou Zikmunda Lucemburského. Později ho opanovaly tlupy lapků, ponejvíce ze zbytků husitských žoldnéřů. Proti nim vytáhla zemská hotovost, pevnost v roce 1442 pobořili a poté již nebyl obnoven. Když se řešila pozůstalost, připadl majetek synovi Oty z Bergova Janovi. Jako pustý je hrad uváděn v roce 1458, když se v roce 1613 dělilo panství, dostaly se Zbirohy do vlastnictví Jana Jiřího z Vartenberka. Třebaže se uvádějí jako pusté, minimálně do poloviny 16. století je obývala chudina.

Trochu moc letopočtů, ale mnohem zajímavější je prolézt tu nádhernou zříceninu a nechat pracovat představivost. Středověký život žádnou selankou nebyl, podmínky byly všeobecně drsné, žádná romantika.

Po staletích nezájmu se o hrad začal zajímat počátkem minulého století místní učitel František Čermák. Podařilo se mu v roce 1921 s pomocí přátel ruinu vyčistit a zakonzervovat zdivo.

Z hradu se zachovaly části vysokých zdí, ruiny čtyřboké obranné věže zvané Kazatelna, do skály vytesaná cisterna, část sklepení. Přístup je volný, pozor ale na pískovcových schodek, kde to kvůli spadanému bukovému listí dost klouže.

Ochránci přírody, a nejen ti, si stěžují na neukázněné návštěvníky, kteří lezou po zbytcích hradeb, k ohništím stahují stavební kameny, nechávají tu i petky a další věci, které by si měli odtáhnout sebou, když už je na místo přinesli.

Z hrádku je výhled směrem na Trosky, a to ještě jen mezi stromy, na Jizeru pro porost vidět není. Blízko jsou i pískovcové skály v Besednicích nebo Suché skály u Malé Skály.

Zdroje:

Hrady bez ohrady, Soukup a David, 2021

cs.wikipedia.org/wiki/Zbirohy_(hrad)

Vlastní