Článek
Přes dvě století uplynulo od roku 1818, kdy v rakouském městě Oberndorfu u Salcburku vznikla píseň Tichá noc (Stille Nacht). V kostele zkomponovali zdejší vikář Joseph Mohr a varhaník Franz Xaver Gruber písničku natolik prostou a natolik velebnou, že se rozletěla do celého světa a přinesla lidem v adventní čas chvíle pohody a většinou i míru.
ilustrační foto, kostel ve Steyeru
Píseň zazněla ve stovkách variací, sólově, sborově, doprovázena kytarou i orchestrem. Kvůli nefunkčnosti kostelních varhan ji poprvé předvedli jen s kytarovým doprovodem, ale i tak se okamžitě rozletěla do okolí, poté do světa a stala se doslova hitem. Ve filmu tichá noc, který vypráví příběh díla, za vše mohou myši, které rozkousaly varhanní měchy.
Mohr napsal Tichou noc jako básničku už v roce 1816 ve farnosti Mariapharr. Gruber přidal melodii o dva roky později.
Ilustrační foto
Je přeložena do 300 jazyků a nářečí, Stille-Nacht-Kapelle (Kaple Tiché noci) v Oberndorfu je stále turistickou atrakcí. Původní kostel svatého Mikuláše vzal za své při povodni roku 1899.
Nesla se nad zákopy, nacisté ji přetvořili ideologicky
Stala se symbolem Vánoc, ale zároveň i ideologickou zbraní. Velká válka, která vypukla po atentátu na arcivévodu Františka Ferdinanda d´Este, se zpočátku zdála krátkým a rychlým konfliktem. Rakousko neuvažovalo o tom, že by jeho vojáci měli trávit vánoční svátky na frontě. A ne jedny. Při obrovském evropském zabíjení přece jen nastal v prvním válečném roce navzdory armádním potentátům válčících stran, kteří opulentně slavili svátky klidu a míru v závětří fronty, neskutečný okamžik.
Na Vánoce 1914 na krátký čas utichly v zákopech na některých místech boje. U belgického města Ypry se z německých zákopů nesla tmou vánoční melodie, obě strany spontánně uzavřely příměří. Vojáci odložili zbraně a šli si stisknout s nepřítelem, kterého jim určil panovník, ruce. Někde se hrál i fotbálek. Na druhý den se tichá noc hned po rozednění změnila v další masakr. Důstojníci chtěli vojáky exemplárně potrestat, nakonec k tomu nedošlo.
Partitura Tiché noci
Píseň přestála i velkou krizi, když se jí chopili koncem 30. let minulého století nacisté. Církev byla pro hnědé náboženství protivníkem, hnědočerný řád oslavoval starogermánské zvyky. K nim patřil i zimní slunovrat, české děti v roce 1938 v zabraném území Sudet měly zakázáno slavit Ježíškovo narození.
Němci po vypuknutí války prohlásili Štědrý den za Svátek padlých vojáků, jejich uctění se mělo dít rozsvěcením svíček. Aby toho nebylo málo, Tichou noc si upravili k oslavě svého Vůdce. „Tichá noc, svatá noc, všude klid, všude jas, náš kancléř k boji je odhodlán, nad Německem ve dne v noci bdí sám, stále jen myslí na nás, myslí na nás.“
Místo Vánoc jsme měli pět ódy na Stalina
Nejen nacisté se snažili smáznout křesťanské svátky, s poválečným vítězstvím komunistů se kampaň rozjela i v poválečném Československu. Podle ruského stalinistického vedení převzal úlohu Ježíška děda Mráz. Dárky rozdával až na Nový rok, když se předtím poklonil Leninově mumii v mauzoleu na Rudém náměstí. A byli v republice zatraceně úderní soudruzi, kteří viděli vše rudě.
Sovětský příklad nesměl být u nás opomenut, se stejnou zrůdností přišla i tajemnice Svazu československo-sovětského přátelství v Jičíně
Ještě předtím vystoupil v rozhlase prezident Antonín Zápotocký, bývalý odborový boss a věrný druh Klementa Gottwalda, a navrhl slavit místo Vánoc Stalinovy narozeniny. Na Štědrý den v rozhlase dětem vyprávěl, že Ježíšek už je starý pán, kterému narostly dlouhé vousy a stříbrné vlasy a nyní se jmenuje Děda Mráz.
Místo Tiché noci se z rádií, později televize linuly častušky. Ale potichu se zase vrátila, aby po pár letech nezájmu těšila svým poselstvím klidu a míru další generace.
Nyní už děti kašlou na to, jestli uvidí nebo neuvidí zlaté prasátko, do domovů už před řadou roků vtrhl Santa, tichá noc bývá rozervána výbuchy petard a ohňostrojů. Nejen na Silvestra, kdy slavíme, že budeme zase o rok starší.
Ilustrační foto
Jeden z mnoha překladů:
Tichá noc, přesvatá noc, v spánku svém dýchá zem,
půlnoc odbila, město šlo spát, zdřímli dávno i pastýři stád,
/: jen boží láska, ta bdí :/
Tichá noc, svatá noc, náhle v ní jásot zní,
vstávej, lide můj, tmu z očí střes, v městě Betlémě Bůh zrozen
dnes, /: z lásky se člověkem stal :/
Tichá noc, svatá noc, stín a mráz vůkol nás,
v hloubi srdce však Gloria zní, dík, že hříšník se s důvěrou smí.
Václav Renč
wikipedia uvádí:
Do češtiny byla Tichá noc přeložena vícekrát. Patrně nejznámější překlad „Tichá noc, svatá noc! / Jala lid v blahý klid…“ stejně jako méně známý „Tichá noc, svatá noc / v kteréž se nám dnes všem / narodil Spasitel náš…“ pocházejí od neznámých autorů. Dalšími překladateli byli například Václav Renč (1911–1973, „Tichá noc, přesvatá noc. / V spánku svém dýchá zem, / půlnoc odbila, město šlo spát…“), Čeněk Dušek (1843–1918, „Tichá noc, svatá noc. / Aj, Bůh sám přišel k nám…“), Rostislav Nechuta (1916–1993, „Tichá noc, svatá noc. / Však světa cizota / kolkolem leží u Betléma…“, z roku 1970) či Pavel Hájek (* 1925, „Tichá noc, svatá noc, / vánoční píseň zní…“). Verzi začínající „Tichá noc, svatá noc. / Všechno spí u jeslí“ nazpívala v roce 1969 Eva Pilarová.
Tichá myš (1990) | ČSFD.cz.
ŽALOUDEK, Peter. Tichá noc – O pozoruhodných okolnostech vzniku nejznámější koledy. Rosice: Gloria Rosice, 2008.
cs.wikipedia.org/wiki/Tichá_noc
